Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 C 136/2024-39

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Lenkou Šrytrovou ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyněAnonymizováno, IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta

proti

žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného

o zaplacení 20 604 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žaloba, aby žalovaný zaplatil žalobkyni částku 20 604 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 344,73 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 5 894,52 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 14 190,79 Kč od 2.6.2023 do zaplacení ve výši 8,25 % ročně a úrok 20,74 % ročně z částky 14 190,79 Kč od 2.6.2023 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladu řízení.

Odůvodnění:

I. Žaloba, aby žalovaný zaplatil žalobkyni částku 20 604 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 344,73 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 5 894,52 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 14 190,79 Kč od 2.6.2023 do zaplacení ve výši 8,25 % ročně a úrok 20,74 % ročně z částky 14 190,79 Kč od 2.6.2023 do zaplacení, se zamítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladu řízení.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 20 604 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota ze dne 28. 11. 2019, kterou se žalovaným uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba, IČ IČO. Ta nejdříve s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě informací a dokladů od žalovaného. Na základě uzavřené smlouvy pak žalovaný obdržel částku 30 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě současně zavázal kromě jistiny zaplatit rovněž částku ve výši 5 100 Kč, která představuje úrok, odměnu za administrativní činnost ve výši 6 000 Kč a náklady za hotovostní inkaso splátek ve výši 17 000 Kč a poplatek za doplňkovou službu životního pojištění 720 Kč a to vše v 80 týdenních splátkách po 746 Kč. Žalovaný uhradil pouze 40 236 Kč, a proto se žalobkyně domáhá zaplacení částky do zaplacení částky 20 604 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 344,73 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 5 894,52 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 14 190,79 Kč od 2.6.2023 do zaplacení ve výši 8,25 % ročně a úrok 20,74 % ročně z částky 14 190,79 Kč od 2.6.2023 do zaplacení. Pohledávka byla dne datum postoupena na žalobkyni.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Soud ve věci nařídil jednání.

3. Soud na základě provedených listinných důkazů zjistil, že mezi společností právnická osoba a žalovaným byla podepsána dne 28. 11. 2019 smlouva o spotřebitelském úvěru v hotovosti č. hodnota, na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout zápůjčku ve výši 30 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit 59 640 Kč (5 100 Kč, která představuje úrok, odměnu za administrativní činnost ve výši 6 000 Kč a náklady za hotovostní inkaso splátek ve výši 17 000 Kč a poplatek za doplňkovou službu životního pojištění 720 Kč a poplatek za asistenční služby ve výši 720 Kč). Část zápůjčky byl poskytnut na refinancování stávajícího závazku žalovaného vůči společnosti právnická osoba a zbývající část byla poskytnuta v hotovosti ke dni podpisu smlouvy.

4. Z karty zákazníka soud zjistil, že žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně uvedl, že žije s partnerkou, má jedno nezaopatřené dítě, bydlí jako spolubydlící, pracuje jako OSVČ – Anonymizováno a Anonymizováno Anonymizováno, měl dvě práce za poslední 3 roky, jeho příjem činí 20 680 Kč a výdaje 5 000 Kč označeny jako osobní výdaje a 1 500 Kč na bydlení, když uvedl, že hradí ½ SIPA. Ke svým tvrzením měl předložit výpis z živnostenského rejstříku, složenky – faktury – příjmové a faktury za elektřinu, vodu, plyn, telefon.

5. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne datum byla pohledávka za žalovaným postoupena v souladu s § 1879 o.z. na žalobkyni, což bylo žalovanému dle podacího lístku oznámeno dopisem ze dne 23. 6. 2023, odeslaným téhož dne. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván předžalobní výzvou ze dne 29. 9. 2023 k úhradě dlužné částky, když tato výzva, byla odeslána 2. 10. 2023, jak soud zjistil z podacího lístku.

6. Žaloba není důvodná.

7. Na základě shora uvedených zjištění má soud za prokázané, že mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně byla podepsána smlouva o zápůjčce dle ustanovení a násl. , (dále jen „o. z.“), který stanoví, že „přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.“ Dle o. z. „lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky.“ Žalovanému byly poskytnuty finanční prostředky ve výši 30 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit v dohodnuté lhůtě i s příslušenstvím. Protože žalovaný porušil podmínky smlouvy a sjednané splátky nehradil, mělo vzniknout dle smluvních ujednání právní předchůdkyni žalobkyně právo požadovat zaplacení celé neuhrazené zápůjčky i se sjednanými poplatky a úroky.

8. Jelikož žalovaný ve smluvním vztahu vystupuje jako spotřebitel, je soud povinen z úřední povinnosti zkoumat, zda předchůdkyně žalobkyně splnila svou povinnost uvedenou v ustanovení , o spotřebitelském úvěru (dále jen „ “), tedy zda s odbornou péčí zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Podle , „poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.“ Způsob, jakým měla předchůdkyně žalobkyně tuto povinnost splnit je blíže rozveden v navazujícím odst. 2 téhož ustanovení: „(2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.“

9. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. , dále dovodil, že: „Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele, apod.).“

10. Právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy o zápůjčce žádala od žalovaného informace o jeho finanční situaci. Příjmy ani výdaje však právní předchůdkyně žalobkyně dostatečně neověřovala, když nebyly doloženy žádné doklady prokazující příjmy a výdaje od žalovaného. Výši příjmu nelze zkoumat pouze z vystavených faktur, a to ani v případě OSVČ, když tento důkaz jednoznačně neprokazuje, jaký je zisk. Kromě příjmové stránky však nebyla řádně zkoumána ani výdajová stránka, když ačkoliv žalovaný částečně refinancoval jiný úvěr, žádná splátka nebyla uvedena, výdaje na bydlení byly v částce 1 500 Kč, a ačkoliv se jedná o polovinu sipa, i tak je to částka nízká, která nebyla ověřena a nic nevypovídá o skutečné spotřebě, ale pouze o nastavených zálohách. Výdaje byly uvedeny v rozsahu 5 000 Kč, ale opět bez jakéhokoliv prokázání a rozklíčování, když nebylo vůbec uvedeno a započítáno, jakou částku žalovaný vydá během měsíce na cestování do zaměstnání. Bez dostatečně ověřených údajů o příjmech a výdajích řádnou analýzu finančního rozpočtu žalovaného nelze provést, a proto si lze jen těžko učinit komplexní úsudek o celkových poměrech žadatele a posoudit jeho schopnost úvěr splácet. Předchůdkyně žalobkyně nejednala v souladu s , který stanovuje, že „poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 (poskytování úvěru) uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle “, Za situace, kdy právní předchůdkyně žalobkyně nemá jakékoliv informace o finanční historii žalovaného, nevyužije ani možnosti zjistit si údaje o žalovaném z veřejně přístupných databází a vychází u příjmů a výdajů výlučně z tvrzení žalovaného, které si dostatečně neprověří, je zřejmé, že právní předchůdkyně žalobkyně na splnění své povinnosti s odbornou péčí posuzovat úvěruschopnost naprosto rezignovala. Proto má soud za to, že předchůdkyně žalobkyně dostatečně neposoudila úvěruschopnost žalovaného. Poskytovatelé úvěrů dle názoru soudu musí před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet, a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Právní úprava je orientovaná na ochranu spotřebitele (jakožto slabší smluvní strany) před neschopností splatit úvěr, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele – poskytovatele spotřebitelského úvěru, který musí soudu předložit doklady o příjmech a výdajích spotřebitele tak, aby mohlo být ověřeno, že skutečně řádně ověřil tvrzení žalovaného o jeho finanční situaci. Přezkoumání úvěruschopnosti spotřebitele je přitom myšlenkový postup, který musí být přezkoumatelný a údaje poskytnuté spotřebitelem musí být ve smyslu shora citované judikatury doloženy objektivními podklady.

11. Soud tedy uzavírá, že úvěruschopnost žalovaného nebyla posuzována řádně a s náležitou péčí, což má za následek neplatnost smlouvy o zápůjčce v souladu s , kdy platí, že „poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.“ Byť z věty druhé vyplývá lhůta, v níž může spotřebitel uplatnit námitku neplatnosti úvěrové smlouvy, soud s odkazem na aktuální judikaturu (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. nebo rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. , dále rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C-377/14, Radlinger, C- 76/10, Pohotovosť a zejména C-679/18, OPR-Finance) konstatuje, že se zde jedná o neplatnost absolutní a soud se musí z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu spotřebitele, zabývat otázkou, zda ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru byla před uzavřením smlouvy splněna jeho zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele. S ohledem na to, že předchůdkyně žalobkyně nesplnila svou povinnost řádně doložit, že (s kladným výsledkem) zkoumala úvěruschopnost žalovaného, i když mu poskytla předmětný úvěr, soud konstatuje, že předložená smlouva o zápůjčce je absolutně neplatná a soud k této neplatnosti přihlíží i bez námitky účastníků, neboť smlouva je v rozporu s veřejným pořádkem ve smyslu o. z., který stanoví, že „soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.“

12. Za této situace byl žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, tj. částku ve výši 30 000 Kč, a to z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2993 o. z., který stanoví, že „plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.“, avšak sama žalobkyně v žalobě uvedla, že žalovaný ji uhradil částku 40 236 Kč, tedy jeho dluh byl uhrazen.

13. Co se týče nákladů řízení, soud rozhodl podle ustanovení , když ve věci byl úspěšný žalovaný, ze spisu se však nepodává, že by mu náklady vznikly. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Hodoníně sídlem Velkomoravská 2269/4, 695 01 Hodonín. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.