Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
49 C 204/2024-50
Městský soud v Brně rozhodl předsedou senátu JUDr. Monikou Schön, Ph.D., v právní věci
žalobkyně:Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně,
se sídlem v Adresa žalobkyně,
zastoupená Jméno Zástupce,
advokátem se sídlem adresa,
proti
žalovanému:Jméno žalovaného, narozený dne Datum narození žalovaného,
bytem v Adresa žalovaného,
o 15.204,30 Kč s úroky a úroky z prodlení,
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 2.776 Kč s úroky z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 2.776 Kč za dobu od 18. srpna 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. V části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky ve výši 12.428,30 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1.727,44 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3.334,90 Kč, úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 8.718,87 Kč za dobu od 29. července 2023 do 17. srpna 2024, úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 5.942,87 Kč za dobu od 18. srpna 2023 do zaplacení a úroku ve výši 22,02 % ročně z částky 8.718,87 Kč za dobu od 29. července 2023 do zaplacení, se žaloba zamítá.
III. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení a žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 2.776 Kč s úroky z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 2.776 Kč za dobu od 18. srpna 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. V části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky ve výši 12.428,30 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1.727,44 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3.334,90 Kč, úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 8.718,87 Kč za dobu od 29. července 2023 do 17. srpna 2024, úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 5.942,87 Kč za dobu od 18. srpna 2023 do zaplacení a úroku ve výši 22,02 % ročně z částky 8.718,87 Kč za dobu od 29. července 2023 do zaplacení, se žaloba zamítá.III. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení a žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.
1. Žalobce se domáhal, aby soud uložil žalovanému zaplatit žalobci 15.204,30 Kč s úroky a úroky z prodlení ve výši, z částek a za dobu, jež rozvedl. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že se žalovaným dne datum uzavřela společnost právnická osoba., smlouvu o úvěru č. hodnota, podle níž žalovaný čerpal v hotovosti 18.000 Kč a tuto se zavázal spolu se sjednaným úrokem a dalšími poplatky, které žalobce dále rozvedl, zaplatit v 42 měsíčních splátkách po 1.128 Kč. V rozporu s ujednáním ve smlouvě žalovaný zaplatil pouze částku v celkové výši 15.224 Kč, jinak ničeho. Smlouvou ze dne 1. 8. 2023 byla pohledávka za žalovaným postoupena žalobci, žalovaný o tom byl písemně informován. Žalobce vyzval žalovaného před podáním žaloby k zaplacení dlužné částky, marně.
2. Žalovaný se ve věci – ač k tomu soudem vyzván – ve lhůtě mu k tomu soudem určené ani do dnešního dne nevyjádřil. K jednání soudu nařízenému na 26. 11. 2024, ač předvolán řádně a včas, se pak bez omluvy nedostavil, aniž soudu sdělil jakýkoli důvod, který by mu v účasti bránil. Za této situace soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného.
3. Ke zjištění skutkového stavu věci soud provedl tyto důkazy a učinil z nich následující skutková zjištění:
4. Z přehledů právnická osoba soud vzal za prokázané, že dne datumAnonymizovánobyla žalovanému zaúčtována mzda v částce 16.803 Kč, že dne datum byla žalovanému zaúčtována mzda v částce 20.362 Kč, že dne datum byla žalovanému zaúčtována mzda v částce 20.253 Kč a že dne datum byla žalovanému zaúčtována mzda v částce 21.197 Kč.
5. Z hodnocení klienta ze dne datum soud zjistil, že jde o přehled, na němž je uvedeno, že žalovaný byl zaměstnán s pravidelným měsíčních příjmem 19.000 Kč, výdaje jsou uvedeny celkem v částce 8.180 Kč, kdy je počítáno se statistickými, nikoli reálnými údaji (srov. životní minimum v částce 3.860 Kč, není zřejmé, zda náklady na bydlení v částce 3.500 Kč jsou reálně vynakládané a ověřené náklady, či se jedná opět o statistický údaj apod., tato částka budí otázky též ve spojení s druhou stranou téže listin y, kde je uvedeno, že žalovaný má bydlení „jiné“ než vlastní, družstevní, státní, pronájem či u rodičů. Nabízí se tedy otázka, jaké jiné bydlení by měl mít, a to též v kontextu toho, že žalovaný měl bydlet sám – srov. první stranu formuláře, kde je uvedeno, že nemá žádnou další osobu v domácnosti a že nemá žádné děti v domácnosti). Částky uvedené jako „výdaje“ se jeví jako vysoce nepravděpodobné (srov. nulové náklady na „dopravu, kurzy, záliby apod.“ Z formuláře není zřejmé, zda má žalovaný další závazky (vyjma uvedených splátek právnická osoba. v částce 820 Kč měsíčně), například zda má vůči komukoli vyživovací povinnost. Především však údaje na listin ě nejsou nikým autorizovány (u kolonky „Klient“ je uvedený číselný kód, z něhož bez dalšího nelze dovodit, že by s obsahem listin y žalovaný jakkoli vyjádřil svůj souhlas. Vyjma toho, i kdyby tomu tak bylo, z ničeho neplyne, že právnická osoba. informace uvedené v přehledu ověřoval a nespoléhal pouze na tvrzení žalovaného.
6. Již samotný obsah této listin y mohl a měl budit důvodné pochyby ohledně správnosti takovýchto údajů (srov. chybějící reálné výdaje, nejasnost v otázce bydlení žalovaného, jeho vyživovacích povinností apod.). Vysokou míru pochyb budí přinejmenším údaje o nákladech: Jeví se zcela nereálné, aby žalovaný za bydlení v centru adresa, což je adresa uvedená v návrhu na uzavření smlouvy o úvěru, tj. adresa žalovaného, kterou znal právnická osoba. v době, kdy prostředky žalovanému poskytl) na nájemném vynakládal pouze prostředky ve výši 3.500 Kč. Jeví se rovněž jako nepravděpodobné, že by bdělý poskytovatel úvěru nezjišťoval, v jakých poměrech (v jakém druhu bydlení) tedy žalovaný bydlí a jaké má reálné náklady na bydlení. Pochyby o reálnosti výše nákladů jsou dány též tím, že kdyby žalovaný měl skutečně výdaje v částce cca 8.180 Kč měsíčně, tj. měl by volné prostředky 9.820 Kč měsíčně, sotva by měl potřebu čerpat prostředky z úvěru v částce 18.000 Kč (jde o částku, kterou by měl naspořenu během dvou měsíců, pokud by skutečně neměl žádné další výdaje, s čímž „Hodnocení klienta“ evidentně počítá). Žalovaný však tyto prostředky potřeboval, a rovněž to, že prostředky čerpal již předtím (srov. předchozí splátky v částce 820 Kč právnická osoba.), svědčí o tom, že naopak jeho příjmy nepostačovaly k pokrytí jeho reálných výdajů. Konečně, o nereálnosti výdajů uvedených v „Hodnocení klienta“ svědčí též následný vývoj, kdy žalovaný nebyl dlouhodobě schopen splácet ani částku ve výši 1.128 Kč měsíčně (srov. přehled níže). Posledně uvedené nemohl poskytovatel úvěru předvídat v době, kdy částku žalovanému poskytoval bez dalšího, z údajů, které měl k dispozici (srov. obsah hodnocení klienta), a především z absentujících informací mohl a měl nabýt v tomto směru výrazné pochybnosti.
7. Pokud jde o ověření údajů v kartě zákazníka, soud nevzal za prokázané, že by informace v něm uvedené právnická osoba. ověřoval vyjma ověření příjmů, které je doloženo doklady o zúčtované mzdě za období 8 – 11/2021. Mj. k prokázání zbývajících údajů soud vyzýval žalobce před nařízením jednání k doplnění skutkových tvrzení a označení důkazů; rovněž při jednání se soud žalobce dotazoval, žalobce však odkázal na obsah písemných podání.
8. Z výpisu záznamů z registru SOLUS ze dne datum soud zjistil, že uvedeného dne právnická osoba. provedl dotaz ve vztahu k žalovanému, takto bylo zjištěno skóre 253, tzn. podle připojených poznámek byl žalovaný hodnocen jako „kategorie I.“, tj. nízké body do interní Score Card, poskytnutí úvěru bylo kvalifikováno jako „vyšší riziko, úvěr byl výrazně limitován výší vyplacené částky, případně zamítán“.
9. Z výpisu záznamů z Nebankovního registru klientských údajů ze dne datum soud zjistil, že uvedeného dne právnická osoba. provedl dotaz ve vztahu k žalovanému, takto nezjistil žádné dlužné částky po splatnosti.
10. Z listin y označené jako „návrh na uzavření smlouvy o úvěru/smlouva o úvěru“ soud zjistil, že tato listin listina je formulářem, na němž je jako osoba činící nabídku uveden žalovaný, na listin ě nicméně není připojen jeho vlastnoruční podpis, pouze číselný kód a časový údaj datum. V místě akceptační doložky je nečitelný podpis osoby, časový údaj datum a informace o tom, že osoba jedná za žalobce. Bez dalšího soud touto listino u nevzal za prokázané, že by žalovaný projevil vůli být vázán obsahem této listin y. S ohledem na závěr o neplatnosti smlouvy o úvěru, byla-li uzavřena (k otázce neplatnosti srov. níže), se však soud pro nadbytečnost nezabýval otázkou, zda smlouva skutečně byla uzavřena, a pokud ano, zda ve znění tvrzeném žalobcem (závěr o uzavření smlouvy by neměl vliv na posouzení ve věci). Z tohoto důvodu soud žalobci neposkytl ani žádné poučení a nevyzýval jej k doplnění označení důkazů při jednání (učinil tak nicméně v rámci přípravy na jednání, a to usnesením ze dne 30. 7. 2024, č. j. 49 C 204/2024 -16, na které žalobce v tomto směru nereagoval).
11. Z přípisu žalobce ze dne datum soud vzal za prokázané, že jím žalobce sdělil žalovanému, že „schválil úvěr ke smlouvě o úvěru č. hodnota“. Kdy byla tato listin listina odeslána žalovanému, není zřejmé.
12. Přesto žalobce dne datum (tj., ještě před vyhotovením informace o „akceptaci návrhu“ smlouvy o úvěru, o odeslání nemluvě) žalovanému vyplatil částku ve výši 18.000 Kč na jeho bankovní účet (srov. základní informace o klientovi, důkaz o odeslání 1 Kč a doklad o vyplacení úvěru, jimiž soud vzal za prokázané, že dne datum byla žalovanému poskytnuta částka 18.000 Kč převodem na jeho bankovní účet).
13. Z tabulkového přehledu vyhotoveného žalobcem soud zjistil, že v období 12/2021 – 7/2023, že z dvaceti splátek žalovaný zaplatil pouze osm splátek ve správné výši 1.128 Kč, z toho však dvě splátky zaplatil pozdě (splatnost měla podle žalobce být 20. dne v měsíci), devět splátek zaplatil v nižší výši (z toho navíc tři pozdě) a tři splátky nezaplatil vůbec. To svědčí o neschopnosti žalovaného splácet dlouhodobě částku ve výši 1.128 Kč, případně o jeho mimořádně špatné platební morálce.
14. Z oznámení o zesplatnění ze dne 24. 5. 2022 soud neučinil žádné pro rozhodnutí ve věci významné skutkové zjištění, neboť nevzal za prokázané odeslání této listin y, tzn. nelze dovodit, že mohla mít jakékoli právní účinky vůči žalovanému (k dotazu soudu žalobce při jednání sdělil, že doklad o odeslání listin y nemá).
15. Ze společného prohlášení smluvních stran o postoupení pohledávek ve spojení s oznámením o postoupení ze dne datum soud vzal za prokázané, že pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobci. Z připojeného podacího lístku soud vzal za prokázané, že oznámení bylo žalovanému odesláno dne 11. 8. 2023.
16. Z výzvy k plnění ze dne 28. 5. 2024 ve spojení s podacím lístkem pošty ze dne 29. 5. 2024 soud vzal za prokázané, že žalobce před podáním žaloby vyzval žalovaného k zaplacení.
17. Z dalších listin, které soud provedl k důkazu, neučinil žádná skutková zjištění, která by mohla mít vliv na rozhodnutí ve věci.
18. Po takto provedeném dokazování soud učinil tento závěr o skutkovém stavu věci: Dne datum právnická osoba., poskytl žalovanému částku 18.000 Kč. Není zřejmé, zda podepsali smlouvu o úvěru o shora uvedeném (žalobcem tvrzeném) obsahu. Bez ohledu na otázku uzavření smlouvy soud nemá za prokázané, že by právnická osoba., jakkoli (reálně) před případným uzavřením smlouvy ověřoval schopnost žalovaného úvěr splatit. Z karty klienta – u níž navíc nelze vzít za prokázané, že by údaje v ní uvedené byly reálné, tj. že je poskytovatel půjčky jakkoli skutečně ověřoval – je zřejmé, že právnická osoba., zcela rezignoval na ověřování údajů uvedených, byť na první pohled i u laika, natož u profesionála v oblasti poskytování nebankovních úvěrů, musely údaje uvedené v hodnocení klienta budit důvodné pochybnosti (srov. nízká částka nákladů na bydlení v adresa, nejasná otázka, na základě jakého titulu žalovaný bydlel, nízká částka ostatních nákladů, atd.). Ke dni datum byla pohledávka postoupena žalobci (o tom svědčí oznámení o postoupení). Žalovaný zaplatil celkem částku 15.224 Kč (tvrzení žalobce, žalovaný netvrdí, že by zaplatil více). Přípisem odeslaným dne 11. 8. 2023 žalobce vyzval žalovaného k zaplacení, marně.
19. Po právní stránce pak soud věc posoudil takto: Smlouvu o úvěru č. hodnota ze dne datum – byla-li uzavřena - soud hodnotí jako absolutně neplatnou, neboť právní předchůdce žalobce zjevně před uzavřením smlouvy nijak, natož s odbornou péčí, neposoudil schopnost žalovaného zápůjčky splácet, když naprosto nezjišťoval (neověřoval) majetkové poměry žalovaného, jeho reálné výdaje, počet vyživovacích povinností atp., a zjišťoval-li je, učinil ze svých zjištění zcela neadekvátní závěry. Tím porušil svou povinnost uloženou mu ustanovením § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru. S ohledem na důsledky, které nesplnění této povinnosti má též pro širší společnost (neboť důsledky neschopnosti dlužníka dluh splácet se nedotýkají jen dlužníka, ale též společnosti jako celku, když na ni mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence; k tomu shodně srov. též odůvodnění nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 ), soud dospěl k závěru, že obě smlouvy spotřebitelském úvěru v projednávané věci též zjevně narušují veřejný pořádek, a hodnotí je jako absolutně neplatné podle ustanovení § 588 o. z. (k neplatnosti smlouvy o úvěru v důsledku neposouzení schopnosti dlužníka úvěr splácet srov. též závěry Nejvyššího soudu v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , či Ústavního soudu v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 ; k totožným závěrům dospěl též Soudní dvůr EU v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18). Pro úplnost soud dodává, že nahrazené zákonem vymezeného účelu zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele paušálními částkami životního minima atp. nelze akceptovat. Právní předchůdce žalobce jako profesionální poskytovatel nebankovních úvěrů měl požadovat doložení reálných výdajů žalovaného, především výdajů spojených s bydlením a dalšími životními náklady (shodně srov. též rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 15. 3. 2022, sp. zn. 74 Co 74/2021 ). O tom, že žalovaný reálně naprosto nebyl schopen splátky splácet, svědčí též následný vývoj, kdy žalovaný zaplatil pouze první dvě splátky v řádné výši a včas, následně již plnil v nižších částkách, pozdě či vůbec (s krátkou výjimkou čtyř splátek v období 7 – 10/2022).
20. Ze všech shora uvedených důvodů soud smlouvu o úvěru č. hodnota – byla-li uzavřena - hodnotí jako absolutně neplatnou, tedy z ní právo nelze přiznat. Žalobci ani jeho právnímu předchůdci tak nevzniklo a nelze mu přiznat právo na zaplacení smluvního úroku či jiných plnění ze smlouvy.
21. Protože však žalovaný čerpal částku ve výši 18.000 Kč, došlo u něho k bezdůvodnému obohacení podle ustanovení § 2991 odst. 2 o. z. a toto obohacení je povinen žalobci vydat podle ustanovení § 2991 odst. 1 o. z.
22. Vzhledem k tomu, že dosud mu zaplatil (podle tvrzení žalobce, jež žalovaný nijak nezpochybňoval) částku 15.224 Kč, zbývá vydat 2.776 Kč. Žalobce žalovaného vyzval k zaplacení přípisem odeslaným dne 11. 8. 2023. Žalobce netvrdil a neprokazoval, kdy byl tento přípis žalovanému skutečně doručen. Soud tedy vycházel ze zákonné domněnky dojití třetí pracovní den (srov. ustanovení § 573 o. z.), tj. dne 16. 8. 2023. Dne 16. 8. 2023 byla středa, za dobu „bez zbytečného odkladu“, v níž je dlužník povinen splnit (srov. ustanovení § 1958 odst. 2 o. z.) za této situace soud považuje následující den, tj. čtvrtek dne 17. 8. 2023. Ke dni 17. 8. 2023 tedy podle názoru soudu nastala splatnost částky 2.776 Kč a od následujícího dne, tj. od 18. 8. 2023, je žalovaný v prodlení se zaplacením této částky. Soud proto shledal žalobu důvodnou v té části, v níž se žalobce domáhal zaplacení částky 2.776 Kč s úroky z prodlení (k právu na zaplacení úroku z prodlení srov. ustanovení § 1970 o. z.) z této částky ode dne 18. 8. 2023 do zaplacení. Výše úroku z prodlení je dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Vzhledem k tomu, že se žalobce domáhal úroku z prodlení v nižší výši (11,75 % ročně, soud mu – vázán žalobním petitem – přiznal úrok z prodlení v žalované výši. O pariční třídenní lhůtě soud rozhodl podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. (výrok I.).
23. Ve zbývající části pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II.).
24. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , kdy žalobci, který byl ve věci neúspěšný v převažující části, náhrada nákladů nepřísluší, a žalovanému, který byl ve věci úspěšný v převažující části, v řízení žádné náklady nevznikly (výrok III.).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Městského soudu v Brně, a to do patnácti dnů ode dne doručení písemného vyhotovení rozsudku.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo návrh na exekuci.