Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
24 C 208/2024-27
Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudcem JUDr. Milanem Pelikánem, Ph.D., ve věci
žalobce: Jméno žalobce., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného
o 32 485,37 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 8 320,01 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku ve výši 8 017,16 Kč, dále zákonný úrok z prodlení z částky 16 337,17 Kč od 7. 12. 2023 do zaplacení ve výši 15 %, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 329,35 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 14 171,83 Kč, a částku ve výši 3 234,76 Kč, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 8 320,01 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku ve výši 8 017,16 Kč, dále zákonný úrok z prodlení z částky 16 337,17 Kč od 7. 12. 2023 do zaplacení ve výši 15 %, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 329,35 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 14 171,83 Kč, a částku ve výši 3 234,76 Kč, se zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobou doručenou soudu dne 26. 4. 2024 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému bylo uloženo zaplatit žalobci částku 16 337,17 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 16 337,17 Kč od 7. 12. 2023 do zaplacení ve výši 15 %, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 329,35 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 14 171,83 Kč, a částku 3 234,76 Kč. Žalobce tvrdil, že dne 16. 2. 2022 uzavřel žalovaný se společností právnická osoba., IČ: IČO, (dále jen „původní věřitel“), v písemné formě Smlouvu o úvěru č. hodnota (dále jen jako „smlouva“), na základě níž žalovaný obdržel finanční hotovost ve výši 25 000 Kč, kterou převzal v místě svého bydliště, což stvrdil vlastnoručním podpisem smlouvy. Spolu s jistinou úvěru se žalovaný zavázal uhradit příslušenství úvěru za dobu jeho trvání ve výši 21 480 Kč spočívající v kapitalizovaném smluvním úroku, poplatku za poskytnutí úvěru, nákladů na vyhodnocení úvěru a inkasním poplatku. Celkově se tak žalovaný zavázal původnímu věřiteli uhradit částku ve výši 46 480 Kč ve 14 měsíčních splátkách ve výši 3 320 Kč, přičemž splatnost první splátky nastala do měsíce od podpisu smlouvy a splatnost poslední splátky a zároveň celková splatnost závazku pak připadala na den 16. 4. 2023. Žalovaný však sjednanou částku neuhradil řádně a včas. Celkem uhradil částku ve výši 16 679,99 Kč. Závazek ze smlouvy o úvěru nebyl původním věřitelem zesplatněn, jeho splatnost tak nastala nejpozději ke dni splatnosti poslední předepsané splátky, tj. ke dni 16. 4. 2023. Ode dne 17. 4. 2023 je tedy žalovaný v prodlení s úhradou shora uvedené částky. V důsledku prodlení žalovaného vzniklo původnímu věřiteli právo na zákonný úrok z prodlení z neuhrazené jistiny a v souladu se 4. odstavcem 1. strany smlouvy, pod rekapitulací závazku, i právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý započatý den prodlení. Z původního věřitele byla pohledávka za žalovaným následně postoupena na žalobce, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2023 s účinností k témuž dni, přičemž změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena přípisem původního věřitele ze dne 2. 1. 2024. Z výše uvedeného dovozuje žalobce svou aktivní procesní legitimaci.
2. Smlouvou o úvěru č. hodnota uzavřenou mezi původním věřitelem a žalobcem dne 16. 2. 2022 bylo prokázáno, že původní věřitel poskytl žalovanému částku ve výši 25 000 Kč, kterou měl i s dalšími poplatky ve výši 21 480 Kč vrátit ve 14 měsíčních splátkách po 3 320 Kč. V žádosti o úvěr žalovaný uvedl, že jeho mzda činí 33 400 Kč, výdaje na bydlení 2 000 Kč, doprava, jídlo a osobní náklady 3 860 Kč, srážky ze mzdy 3 668 Kč a měsíční splátky stávajících půjček 2 500 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou mezi společností právnická osoba., IČ: IČO, a žalobcem dne 6. 12. 2023 a přílohou č. 1 ke smlouvě bylo prokázáno, že původní věřitel postoupil pohledávku za žalovaným (poř. č. hodnota) na žalobce. Výzvou ze dne 9. 4. 2024, odeslanou 10. 4. 2024, vyzval žalobce žalovaného k úhradě dluhu do 19. 4. 2024.
3. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
4. Podle § 86 odst. 2 věty první zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
5. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
6. Pro platné uzavření smlouvy o úvěru (§ 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník „o. z.“), půjčky (§ 657 zákona č. 40/1964 Sb. , občanský zákoník – „obč. zák.“), popř. zápůjčky (§ 2390 o. z.) je potřeba posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, jak to vyplývá z předpisů upravujících spotřebitelské úvěry (odst. 26 úvodních ustanovení a čl. 8 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008, § 9 zákona č. 145/2010 Sb. účinného od 1. 1. 2011 do 24. 2. 2013, § 9 zákona č. 43/2013 Sb. účinného od 25. 2. 2013 do 30. 11. 2016 a § 86 odst. 1 a § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. účinného od 1. 12. 2016). Z odůvodnění rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 , (jež lze dohledat na internetových stránkách www.nssoud.cz) vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení schopnosti dlužníka splácet úvěr. Věřitel musí vždy pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, a nespoléhat jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřovat. K povinnosti obecného soudu zkoumat, zda poskytovatel úvěru před uzavřením úvěrové smlouvy posoudil schopnost spotřebitele úvěr splácet viz také Nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 (jež lze dohledat na internetových stránkách www.nsoud.cz). Poskytl-li žalobce žalované spotřebitelský úvěr v rozporu s příslušnými předpisy upravujícími povinnost posoudit schopnost splácet úvěr, je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná (§ 39 obč. zák., § 9 zákona č. 43/2013 Sb. účinného od 25. 2. 2013 do 30. 11. 2016, § 580 o. z.). Posouzení neplatnosti právního jednání i bez návrhu je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Vnitrostátní soud členského státu je povinen při výkladu vnitrostátního práva z důvodu ochrany spotřebitele je vykládat v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 tak, aby dosáhl jí zamyšleného výsledku. Spotřebitele by nebylo možné efektivně chránit, pokud by vnitrostátní soud neměl povinnost posoudit z moci úřední, zda byly splněny povinnosti vyplývající z norem unijního spotřebitelského práva. Rozsudek Soudního dvora ze dne 5.3.2020 ve věci C-679/18 rozhodl o předběžné otázce položené Okresním soudem v Ostravě tak, že: „Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“. Z uvedených důvodů soud přihlédl k neplatnosti právního jednání i bez návrhu (§ 588 o. z.).
7. Z prokázaných skutečností žalobcem navrhovaných a u jednání provedených důkazů nevyplynulo, že by žalobce ve shora uvedeném smyslu posuzoval schopnost žalovaného (spotřebitele) splácet poskytnutý úvěr, a proto soud vyhodnotil smlouvu o úvěru jako neplatnou (§ 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. ). Ničím nepodložené údaje o výdajích žalovaného uvedené v žádosti o úvěr neprokazují jeho skutečné výdaje, a s ohledem na jejich uváděnou výši – 2 000 Kč za bydlení a energie a 3 860 Kč (životní minimum) za výdaje na jídlo, dopravu a ostatní náklady na živobytí, se jeví i jako nereálné.
8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vzniklo žalobci právo na vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru. Soud proto žalobě, co do žalovaným nevrácené jistiny ve výši 8 320,01 Kč (25 000 Kč - 16 679,99 Kč vyhověl). Tvrzení o svých možnostech vrátit poskytnutou jistinu žalovaný soudu ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neposkytl. Není-li doba pro vrácení mezi účastníky nesporná, rozhoduje o ní soud. Okresní soud uložil žalovanému povinnost vrátit dlužnou částku do tří dnů od právní moci rozsudku, když za dané situace je nutno vycházet ze skutečnosti, že je v možnostech žalovaného v této lhůtě částku uhradit (k době přiměřené možnostem a k splatnosti srov. bod 16 a 17 rozsudku Nejvyššího soudu 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022, jež lze dohledat na internetových stránkách Nejvyššího soudu).
9. Ve zbytku soud žalobu, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku ve výši 8 017,16 Kč, dále zákonný úrok z prodlení z částky 16 337,17 Kč od 7. 12. 2023 do zaplacení ve výši 15 %, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 329,35 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 14 171,83 Kč, a částku ve výši 3 234,76 Kč, zamítl.
10. O nákladech řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto tak, že žádnému z účastníků nebylo právo na jejich náhradu přiznáno. Žalobce byl v řízení převážně neúspěšný, žalovanému, jak z obsahu spisu vyplývá, žádné náklady spojené s tímto řízením nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení, písemně, dvojmo, prostřednictvím Okresního soudu v Karviné ke Krajskému soudu v Ostravě.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (§ 251 o. s. ř. o. s. ř. ).