Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

27 Co 293/2024-76

Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Chmelíka, Ph.D. a soudců Mgr. Pavla Hradeckého a JUDr. Martina Tomka ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně

sídlem Adresa žalobkyně

zastoupená advokátem Jméno advokáta

sídlem Adresa advokáta

proti

žalovanému: Jméno žalovaného, narozený dne Datum narození žalovaného

bytem Adresa žalovaného

o zaplacení 34 309,60 Kč s příslušenstvím,

k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu ve Svitavách ze dne 11. 6. 2024, č. j. -56,

takto:

I. Rozsudek okresního soudu se v odvoláním napadené části výroku II., pokud jí byla zamítnuta žaloba o zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 22 964 Kč od datum do zaplacení, a ve výroku IV. potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění:

I. Rozsudek okresního soudu se v odvoláním napadené části výroku II., pokud jí byla zamítnuta žaloba o zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 22 964 Kč od , datum, do zaplacení, a ve výroku IV. potvrzuje.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Shora označeným rozsudkem okresní soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 22 964 Kč, a to v pravidelných měsíčních splátkách po 1 500 Kč splatných vždy do každého 25. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po měsíci, v jehož průběhu nabude tento rozsudek právní moci, a to pod ztrátou výhody splátek (výrok I.). Okresní soud dále zamítl žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení dalších 11 345,60 Kč s příslušenstvím (výrok II.). Okresní soud ve výroku III. uložil žalobkyni povinnost doplatit České republice na účet Okresního soudu ve Svitavách soudní poplatek ve výši 343 Kč a ve výroku IV. uložil žalovanému povinnost nahradit žalobkyni k rukám jejího zástupce náklady řízení ve výši 3 628 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

2. Z odůvodnění napadeného rozsudku vyplývá, že se žalobkyně domáhala shora naznačeného peněžitého plnění z titulu smlouvy o úvěru uzavřené mezi společností právnická osoba. (dále „právní předchůdce žalobkyně“) a žalovaným dne datum. Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 26 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit částku 72 864 Kč ve 48 měsíčních splátkách po 1 518 Kč. Žalovaný však zaplatil jen částku ve výši 3 036 Kč. Pohledávka z předmětné úvěrové smlouvy byla na žalobkyni postoupena na základě smlouvy uzavřené dne 29. 6. 2023.

3. Žalovaný nesouhlasil s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání a navrhoval splátky ve výši 1 500 Kč měsíčně.

4. Okresní soud na základě provedeného dokazování listinnými důkazy, zejména smlouvou o úvěru, smlouvou o postoupení pohledávek a výpisy z běžného účtu žalovaného, dospěl k následujícím skutkovým závěrům. Právní předchůdce žalobkyně uzavřel s žalovaným dne datum smlouvu o úvěru, na jejímž podkladě žalovanému poskytl peněžní prostředky ve výši 26 000 Kč. Žalovaný se zavázal, že tuto částku právnímu předchůdci žalobkyně vrátí ve 48 pravidelných měsíčních splátkách po 1 518 Kč. Žalovaný na úvěr uhradil částku ve výši 3 036 Kč.

5. Před uzavřením úvěrové smlouvy právní předchůdce žalobkyně posuzoval úvěruschopnost žalovaného na základě jeho sdělení, že je podnikatel s měsíčními příjmy ve výši 14 400 Kč. Právní předchůdce žalobkyně počítal s životním minimem ve výši 4 860 Kč, náklady na bydlení ve výši 3 915 Kč a splátkami, které žalovaný splácel stejné společnosti ve výši 3 915 Kč. Nepočítal již s dalšími možnými náklady a nežádal od žalovaného výpis z jeho běžného účtu ani daňové přiznání za rok 2022. Přestože rozdíl mezi příjmy a výdaji činil 1 529 Kč, právní předchůdce žalobkyně úvěr poskytl. Okresní soud proto posudil smlouvu o úvěru podle ve spojení s a 2 , o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále „ “), jako absolutně neplatnou, protože právní předchůdce žalobkyně si nevyhodnotil schopnost žalovaného úvěr splácet.

6. Důsledkem této neplatnosti je to, že žalovaný je povinen vrátit žalobkyni, na kterou pohledávka za žalovaným přešla smlouvou o postoupení pohledávek, toliko poskytnutou jistinu úvěru, a to v době přiměřené jeho možnostem. Protože žalovaný na svůj dluh ze smlouvy uhradil celkem 3 036 Kč, okresní soud zavázal žalovaného k zaplacení částky 22 964 Kč (26 000 – 3 036) v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 500 Kč, které sám navrhoval, a to pod ztrátou výhody splátek. Žalobkyně nemá nárok na zákonné úroky z prodlení, protože až rozhodnutím soudu je založena povinnost žalovaného k placení dlužné částky. Ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl, a to včetně požadovaných úroků a zákonných úroků z prodlení.

7. O nákladech řízení okresní soud rozhodl dle poměru úspěchu a neúspěchu obou účastníků ( , , v platném znění, dále jen „ “). Žalobkyni bylo vyhověno co do částky 22 964 Kč a žaloba byla zamítnuta co do částky 11 345,60 Kč, proto okresní soud žalobkyni přiznal 34% nákladů řízení.

8. Vzhledem k tomu, že okresní soud nevydal ve věci elektronický platební rozkaz, doměřil v souladu s položkou 2, bodem 2 sazebníku soudních poplatků, který je přílohou zákona o soudních poplatcích, soudní poplatek ve výši 343 Kč.

9. Proti tomuto rozsudku, a to pouze proti té části výroku II., v níž byla žaloba zamítnuta co do zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 22 964 Kč od datum do zaplacení, podala včasné odvolání žalobkyně (též „odvolatelka“). Žalobkyně nenapadala právní závěr okresního soudu o neplatnosti úvěrové smlouvy, z něhož plynul nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Její námitky směřovaly proti tomu, že jí okresní soud nepřiznal právo na zákonné úroky z prodlení z bezdůvodného obohacení (jistiny zápůjčky), s jehož vrácením byl žalovaný v prodlení. K tomu odvolatelka vyslovila názor, že tento nárok vyplývá přímo ze zákona – ustanovení , že splatnost nároku na vydání bezdůvodného obohacení nastává na výzvu věřitele. V daném případě byl žalovaný vyzván k plnění svého dluhu novému věřiteli (žalobkyni) v souvislosti s oznámením o postoupení pohledávky ze dne datum, které mu bylo odesláno téhož dne. Nejpozději třetí den po odeslání se tak výzva k plnění dostala do sféry dispozice žalovaného. Po marném uplynutí desetidenní lhůty, která mu byla poskytnuta ke splnění dluhu, se tak dne datum žalovaný dostal do prodlení a od tohoto data vznikl žalobkyni nárok na zaplacení úroku z prodlení dle shora citovaného ustanovení. Z výše uvedených důvodů žalobkyně navrhovala, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu v napadené části výroku II. změnil a žalovanému uložil povinnost zaplatit jí též zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 22 964 Kč od datum do zaplacení, to vše v pravidelných měsíčních splátkách po 1 500 Kč splatných ke každému 25. dni v měsíci s účinností od měsíce následujícího po právní moci rozsudku, pod ztrátou výhody splátek. Současně se odvolatelka domáhala přiznání náhrady nákladů odvolacího řízení.

10. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu v mezích podaného odvolání (tj. v části výroku II. a v závislém nákladovém výroku IV.) jak z pohledu odvolacích námitek, tak z důvodů v odvolání neuvedených ( a ), a to při nařízeném jednání za splnění podmínek ustanovení (za použití ) v nepřítomnosti žalovaného, a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.

11. Z napadeného rozsudku se mimo jiné podává závěr (odvolatelkou nezpochybněný), že smlouva o úvěru, uzavřená mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným dne datum (vykazující znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu ), je z důvodu nikoliv řádného posouzení úvěruschopnosti žalovaného splatit poskytnutý úvěr neplatná (viz věta druhá a věta první ), a proto žalobkyni vznikl nárok na vrácení zůstatku jistiny úvěru ve výši 22 964 Kč, když v řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný tuto částku právnímu předchůdci žalobkyně, případně žalobkyni vrátil. Tato částka byla tudíž žalobkyni správně pravomocně přiznána (výrok I. zůstal odvoláním nedotčen – viz ).

12. K odvolatelkou uplatněnému nároku na vrácení bezdůvodného obohacení se zákonným úrokem z prodlení lze uvést, že ustanovení je speciálním k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů lichvářských úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nově stanovené době splatnosti, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonné úroky z prodlení dle vzniká až v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením jistiny (zbývající části) spotřebitelského úvěru dle V tomto směru se tedy odvolací soud přihlásil k závěrům rozsudku Nejvyššího soudu z 20. 4. 2022, sp. zn. .

13. Se zřetelem na výše uvedené závěry, kdy se žalovaný nedostal do prodlení s vrácením poskytnutého zůstatku jistiny a žalobkyni tak nemohl vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení dle , odvolací soud dle věcně správný rozsudek okresního soudu v odvoláním napadené části výroku II. potvrdil, a to včetně závislého nákladového výroku (sub IV.), který odpovídal ust.

14. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, neboť žalobkyně nebyla ve věci úspěšná a úspěšnému žalovanému náklady odvolacího řízení dle obsahu spisu nevznikly ( a a contr.).

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze za podmínek uvedených v a podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení tohoto rozsudku prostřednictvím okresního soudu, který ve věci rozhodl v prvním stupni, k Nejvyššímu soudu ČR v Brně jako soudu dovolacímu. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud ( ).