Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

15 Co 208/2024-51

Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře - rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedy Mgr. Pavla Přibyla a soudkyň JUDr. Ivany Kosové a JUDr. Marcely Pechové v právní věci

žalobce: Anonymizováno, IČ Anonymizováno sídlem Anonymizováno

proti

žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0

zastoupený advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0

sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0

o vyklizení bytu

o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Táboře ze dne 26. 3. 2024, č. j. -19

takto:

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

III. Žalovaný je povinen nahradit České republice na účet Okresního soudu v Táboře 20 % nákladů řízení. Jejich výše bude určena v samostatném usnesení.

Odůvodnění:

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.III. Žalovaný je povinen nahradit České republice na účet Okresního soudu v Táboře 20 % nákladů řízení. Jejich výše bude určena v samostatném usnesení.

1. Citovaným rozsudkem Okresní soud v Táboře (dále jen soud I. stupně) uložil žalovanému povinnost vyklidit byt č. hodnota, o velikosti 1+1, v 1. podlaží domu čp. Anonymizováno ve Anonymizováno v Táboře do 15 dnů od právní moci rozsudku a žalovanému dále uložil povinnost nahradit žalobci na nákladech řízení částku 5 000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

2. Dle odůvodnění rozsudku soud I. stupně z nájemní smlouvy ze dne 21. 9. 2015 zjistil, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o nájmu bytu o velikosti 1+1 v 1. podlaží domu čp. Anonymizováno ve Anonymizováno v Táboře na dobu neurčitou. Z výpovědi z nájmu bytu ze dne 10. 2. 2023, doručené dne 14. 2. 2023, vyplynulo, že žalobce dal žalovanému výpověď s odkazem na obtěžování dalších nájemníků hlukem a dále s odkazem na další závadové chování spočívající v zápachu z bytu či vyhazování odpadků do společných prostor. Žalovaný byl ve výpovědi poučen, že s odkazem na § 2286 odst. 2 o. z. má právo vznést proti výpovědi námitky a navrhnout do 2 měsíců ode dne doručení výpovědi její přezkoumání soudem; žalovaný pak připustil, že proti výpovědi se žádným způsobem nebránil, neboť celou záležitost projednal s tituly před jménem Švecovou (vedoucí odboru správy majetku města) a měl za to, že je tím věc vyřízena. Z výzvy k vyklizení bytu ze dne 5. 6. 2023 je potom zřejmé, že žalovanému byla rovněž tato výzva doručena. Soud I. stupně tedy vycházel z toho, že mezi účastníky žádný nájemní vztah není, a proto se žalobce v souladu s o. z. domáhá ochrany svého vlastnického práva. Proto byla žalovanému uložena povinnost k vyklizení bytu ve lhůtě stanovené dle . Úspěšnému žalobci pak byla podle přiznána náhrada nákladů řízení za zaplacený soudní poplatek v částce 5 000 Kč.

3. Rozsudek napadl žalovaný odvoláním. Poukázal na to, že výpověď z nájmu bytu obdržel v době, kdy problémy z jeho strany byly již vyřešeny, přičemž tituly před jménem Anonymizováno předal dokument s podpisy ostatních nájemníků, že s jeho osobou již nejsou žádné problémy. Po jednání s tituly před jménem Anonymizováno se domníval, že věc je vyřízena, proto na výpověď z nájmu bytu nereagoval. Není pravdou, že jde z jeho bytu smrad a že vyhazoval odpadky do společných prostor. Žije podle pravidel obvyklých pro chování v domě, nájemné platí vždy včas. Je v invalidním důchodu, nemá žádnou možnost se přestěhovat jinam, neboť jeho důchod činí 10 000 Kč a k tomu pobírá příspěvek na bydlení 4 000 Kč, ovšem všude chtějí tříměsíční kauci, na kterou nemá.

4. Toto odvolání bylo doplněno prostřednictvím ustanoveného zástupce tak, že podle názoru žalovaného jeho nájemní vztah k bytu dosud trvá, neboť z jednání s tituly před jménem Anonymizováno nabyl přesvědčení, že výpověď z nájmu bytu byla vzata zpět. Žalobou byl zcela zaskočen, a to i z důvodu, že byla podána s výrazným časovým odstupem od výpovědi. Dále vyjádřil názor, že s ohledem na ust. § 2312 o. z. nelze přihlížet k výzvě k vyklizení bytu ze dne 5. 6. 2023, neboť žalobce nerespektoval zákonnou šestiměsíční délku výpovědní doby. Proto navrhoval změnu rozsudku a zamítnutí žaloby.

5. Naopak žalobce navrhl potvrzení rozsudku s tím, že jeho požadavek na vyklizení bytu je zcela oprávněný. K obsahu odvolání žalovaného uvedl, že stížnosti na hluk z bytu žalovaného obdržel i po výpovědi z nájmu bytu, a to dne 5. 5. 2023, 10. 5. 2023, 2. 10. 2023, 5. 3. 2024, 10. 5. 2024, 14. 5. 2024 a 7. 8. 2024. Pokud došlo ke zlepšení situace v domě po doručení výpovědi v březnu 2023, byl tento stav pouze dočasný. K doplnění odvolání žalobce uvedl, že případné zpětvzetí písemné výpovědi by muselo být učiněno rovněž písemně, navíc žalobce formou zpětvzetí výpovědi nepostupuje. Odkaz žalovaného na § 2312 o. z. se týká nájmu nebytových prostor, nikoliv nájmu bytu. Žalobce přitom dal žalovanému výpověď dle § 2288 o. z., který stanoví tříměsíční výpovědní dobu.

6. Odvolání bylo podáno včas, oprávněnou osobou a je přípustné ( a ). Podle přezkoumal odvolací soud rozsudek soudu I. stupně v celém napadeném rozsahu a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.

7. Soud I. stupně na základě provedeného dokazování dospěl ke správným zjištěním, že mezi účastníky byla dne 21. 9. 2015 uzavřena smlouva o nájmu předmětného bytu ve Anonymizováno v Táboře a že žalobce dal žalovanému výpověď z nájmu bytu (písemné podání ze dne 10. 2. 2023), doručenou žalovanému dne 14. 2. 2023 [výpověď byla dána dle § 2288 odst. 1 písm. a) o. z. z důvodu hrubého porušování povinností nájemce bytu pro konkrétně specifikované závadové chování žalovaného], a to s poučením dle § 2286 odst. 2 o. z. o právu vznést proti výpovědi námitky a navrhnout do 2 měsíců ode dne doručení výpovědi přezkoumání její oprávněnosti soudem. Pokud žalovaný takovou žalobu na přezkum oprávněnosti výpovědi z nájmu bytu podle § 2290 o. z. nepodal, nemůže již následně (tedy ani v tomto řízení o vyklizení) naplnění výpovědního důvodu zpochybňovat (shodně např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 1. 2018, sp. zn. , R 112/2019). Proto nebyl důvod, aby se odvolací soud zabýval odvolací argumentací žalovaného, ve které zpochybňoval část závadového chování (zápach z bytu, nakládání s odpadky), které mu ve výpovědi z nájmu bytu bylo vytýkáno.

8. Byť ze shora uvedeného rozsudku Nejvyššího soudu zároveň plyne, že ust. § 2290 o. z. nebrání tomu, aby soud v jiném řízení přihlédl k neplatnosti či zdánlivosti výpovědi z nájmu, v daném případě není výpověď z nájmu bytu ze dne 10. 2. 2023 neplatným (§ 580 a násl. o. z.) ani zdánlivým (§ 551 a násl. o. z.) právním jednáním. V prvé řadě není důvodný poukaz žalovaného na ust. § 2312 o. z. a tam stanovenou šestiměsíční výpovědní dobu, neboť toto ustanovení je zařazeno do zvláštních ustanovení o nájmu prostoru sloužícího k podnikání (§ 2302 a násl. o. z.) a nedopadá na nájem bytu, který je upraven v ust. § 2235 a násl. o. z. se stanovenou tříměsíční výpovědní dobou (srovnej § 2288 odst. 1 o. z., podle kterého bylo v dané věci žalobcem postupováno).

9. Nedůvodný je rovněž poukaz žalovaného na zpětvzetí výpovědi z nájmu bytu ze strany žalobce, neboť právní jednání působí vůči nepřítomné osobě od okamžiku, kdy jí projev vůle dojde (§ 570 odst. 1 o. z.), přičemž podle § 572 o. z. osoba jednající v písemné formě může svůj projev vůle odvolat, dojde-li odvolání druhé straně nejpozději současně s původním projevem vůle. Byla-li v daném případě výpověď z nájmu bytu doručena žalovanému dne 14. 2. 2023, nemohlo následně na základě jeho jednání s vedoucí odboru správy majetku města tituly před jménem Anonymizováno dojít k odvolání takové výpovědi ze strany žalobce. Navíc z vyjádření zástupkyně žalobce při odvolacím jednání plyne, že pokud u nájemce dojde k nápravě stavu, umožní žalobce takové osobě užívání bytu i bez platné smlouvy, nikdy však výpověď nebere zpět. To ostatně vysvětluje i určitou prodlevu od výzvy k vyklizení bytu ze dne 5. 6. 2023 do podání žaloby dne 1. 2. 2024, neboť i z vyjádření žalobce k odvolání plyne, že ke zlepšení situace v domě došlo po doručení výpovědi v březnu 2023, přičemž i po doručení výzvy k vyklizení bytu v červnu 2023 byla další stížnost na hluk podána až v říjnu 2023. Nicméně ani určitý časový odstup od doručení výpovědi a výzvy k vyklizení bytu žalovanému nemůže na důvodnosti podané žaloby ničeho změnit. Jelikož právní účinky výpovědi z nájmu bytu jsou spojeny s jejím doručením nájemci, nemohlo by ani případné řádné chování žalovaného po doručení výpovědi zpochybnit její platnost z hlediska rozporu s dobrými mravy dle § 580 odst. 1 o. z. Navíc z vyjádření žalovaného při odvolacím jednání plyne, že ze strany jeho kamarádky, které umožnil v minulosti bydlení v bytě a její přihlášení k trvalému pobytu, i nadále dochází k tomu, že v bytě, v domě a před domem dělá nepořádek, hluk, chodí podnapilá či zvoní na sousedy, kteří si pak stěžují.

10. Odvolací soud tedy přisvědčuje závěru soudu I. stupně, že na základě výpovědi z nájmu bytu ze dne 10. 2. 2023 a uplynutím tříměsíční výpovědní doby ke dni 31. 5. 2023 skončil nájem bytu žalovaného. Jelikož žalovaný byt nevyklidil a neodevzdal, domáhá se žalobce důvodně vyklizení bytu vůči žalovanému, a to správně dle § 1040 odst. 1 o. z., podle kterého kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal (soudem I. stupně uváděné ust. § 1042 o. z. se týká ochrany vlastníka proti jiným zásahům do jeho práva na základě tzv. negatorní žaloby).

11. Jelikož od výzvy k vyklizení bytu doručené žalovanému již v červnu 2023 uplynula doba delší než jeden rok a závadové chování související s užíváním bytu žalovaným i nadále pokračuje (byť by jeho původcem byla osoba, které žalovaný umožňuje vstup do bytu), nelze uvažovat dle ani o stanovení vyklizení bytu v delší než zákonné patnáctidenní lhůtě. Byť z obsahu spisu plyne, že žalovaný je invalidní důchodce s omezeným příjmem a dle vyjádření při odvolacím jednání nemá jinou možnost bydlení, potom pokud poptával náhradní bydlení, uvedl k tomu, že teprve za 2 roky by mohl být zapsán do pořadníku v některé jím zmiňované obci. Ovšem stanovení lhůty k vyklizení v takovém časovém horizontu by bylo zcela nepřiměřené, pro stanovení jiné lhůty než zákonné pak není žádný skutkový podklad.

12. Z uvedených důvodů proto odvolací soud rozsudek soudu I. stupně v celém rozsahu, tedy včetně bezchybného výroku o náhradě nákladů řízení, podle jako věcně správný potvrdil.

13. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle ve spojení s za situace, kdy žalobce, který byl i v této fázi řízení úspěšný a náleží mu právo na náhradu nákladů, žádné náklady odvolacího řízení nahradit nepožadoval.

14. V průběhu odvolacího řízení bylo usnesením soudu I. stupně ze dne 7. 6. 2024, č. j. -33 přiznáno žalovanému osvobození od placení soudních poplatků v rozsahu 80 % a zároveň mu byl ustanoven zástupce advokát tituly před jménem jméno FO. V souvislosti s tímto zastupováním žalovaného vzniknou státu náklady, na jejichž náhradu má dle podle výsledku řízení právo proti účastníkům, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Žalovaný v řízení neuspěl, a jelikož od placení soudních poplatků byl osvobozen v rozsahu 80 %, je v rozsahu 20 % povinen nahradit státu náklady řízení. Proto odvolací soud tuto povinnost žalovanému uložil s tím, že výši nákladů v souladu s věta druhá určí v samostatném usnesení poté, co o odměně a náhradě hotových výdajů ustanoveného zástupce žalovaného tituly před jménem jméno FO rozhodne soud I. stupně.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je přípustné dovolání v případě, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. V takovém případě se dovolání podává do dvou měsíců ode dne doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu I. stupně.