Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

27 C 94/2024-25

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Aulickou, Ph.D., ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyněAnonymizováno, IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně

proti

žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované

o zaplacení 10 060 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 10 060 Kč a úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 10 060 Kč od 26. 5. 2022 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 10 060 Kč a úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 10 060 Kč od 26. 5. 2022 do zaplacení, se zamítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 10 060 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru ze dne 31. 3. 2021, na základě které žalobkyně žalované poskytla finanční prostředky ve výši 20 000 Kč, které se žalovaná zavázala uhradit společně se souhrnným poplatkem ve výši 16 360 Kč, a to v týdenních splátkách po 606 Kč. Celkově se tedy žalovaná zavázala uhradit žalobkyni částku 36 360 Kč. Žalovaná dohodnuté splátky řádně a včas neplatila, v důsledku čehož se stal celý úvěr splatným ke dni 25. 5. 2022. Celkem žalovaná uhradila 26 300 Kč a zůstala tak žalobkyni dlužna zažalovanou částku 10 060 Kč. S ohledem na prodlení žalované požadovala žalobkyně rovněž zaplacení zákonného úroku z prodlení od 26. 5. 2022 do zaplacení. Při posuzování úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně provedla kontrolu žalované v databázi neplatných dokladů Ministerstva vnitra, kontrolu jejího rodného čísla, jejího zaměstnání telefonicky, provedla lustraci žalované v insolvenčního rejstříku, platební historie u žalobkyně, vyhodnotila její aktuální finanční situaci dle vyplněných podkladů a dle jejího bydliště prostřednictvím lokálního obchodního zástupce a zkontrolovala předložené dokumenty externím zprostředkovatelem v kartě klienta.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Za splnění podmínek uvedených v , soud rozhodl bez nařízení jednání.

3. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že účastníci podepsali dne 31. 3. 2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. hodnota, na základě které žalobkyně poskytla žalované v hotovosti finanční prostředky ve výši 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala splatit tuto částku společně s úrokem ve výši 3 960 Kč, poplatkem za zpracování a doručení úvěru ve výši 6 000 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 400 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 606 Kč, z nichž první byla splatná dne 7. 4. 2021. Žalované byl poskytnut formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru.

4. Dle evidenční karty klienta žalovaná pobírala důchod ve výši 13 241 Kč. Životní výdaje na bydlení činily 4 872 a životní minimum „na ověření“ činilo 4 360 Kč. U žalobkyně již měla dříve úvěr. Žalovaná uvedla, že nesplácí hypotéku a nemá vlastní vozidlo. V evidenční kartě jednak uvedla, že žije ve vlastním, současně uvedla, že žádnou nemovitost nevlastní. Žalovaná doložila, že pobírá vdovský a invalidní důchod v celkové výši 14 612 Kč.

5. Dle přehledu plateb žalovaná na dluh zaplatila celkem 26 300 Kč, naposledy uhradila 6 000 Kč, a to v 7. kalendářním týdnu roku 2023. Žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne 8. 2. 2023, která jí byla odeslána téhož dne, a to do 7 dnů od doručení.

6. Na základě shora uvedených zjištění má soud za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovanou byla podepsána smlouva o úvěru dle , (dále jen „o. z.“), podle které „smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky“.

7. Žalovaná smlouvu zjevně podepsala jako spotřebitel, proto bylo třeba úvěrovou smlouvu z hlediska její platnosti posoudit také podle , o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně měla povinnost posoudit před sjednáním smlouvy úvěruschopnost žalované ve smyslu téhož zákona, podle kterého „poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.“ Pokud poskytovatel poskytne spotřebiteli úvěr, aniž by této své povinnosti dostál, je smlouva absolutně neplatná v souladu s zákona o spotřebitelském úvěru, podle kterého „poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.“

8. Byť z § 87 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá lhůta, v níž může spotřebitel uplatnit námitku neplatnosti úvěrové smlouvy, soud s odkazem na konstantní judikaturu (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. nebo rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. , dále rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C-377/14, Radlinger, C- 76/10, Pohotovosť a zejména C-679/18, OPR-Finance) konstatuje, že se zde jedná o neplatnost absolutní a soud se musí z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu žalovaného, zabývat otázkou, zda ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru byla před uzavřením smlouvy splněna jeho zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele.

9. Uvedená povinnost poskytovatele úvěru chrání samotného věřitele a ostatní poskytovatele, kteří poskytli úvěry již dříve, stejně tak chrání i spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně poskytuje ochranu také společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. Pokud má být zachován smysl a účel citované úpravy, je třeba, aby poskytovatel úvěru zjistil řádně a s odbornou péčí, na základě spolehlivých a dostatečných informací, resp. i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, na straně jedné příjmy a dosavadní dluhové zatížení klienta, a na straně druhé pak přinejmenším základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou zejména náklady na bydlení a dosavadní dluhové zatížení, případně na dopravu, stravování, ošacení apod. Požadavek odborné péče nelze omezovat jen na samotný myšlenkový proces „posouzení“ dodaných čísel představujících příjmy a výdaje, ale je třeba jej vztáhnout i na zhodnocení dostatečnosti, úplnosti a věrohodnosti shromážděných podkladů. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení.

10. Žalobkyně neprokázala, že by v intencích shora uvedeného dostatečně zkoumala schopnost žalované splácet předmětný spotřebitelský úvěr. Žalobkyně doložila, že si ověřila pouze příjmy žalované, které byly tvořeny pouze poskytnutým důchodem. Nedoložila ale, že by jakkoliv ověřovala výdaje žalované, že by fakticky provedla lustraci žalované v registrech dlužníků, jak bylo uvedeno v žalobě a ani nepředložila žádné podklady o finanční historii žalované. Naopak vycházela pouze z tvrzení žalované a obecně určeného životního minima, což je ale nedostačující. Soud tedy nemá za prokázané, zda a jakým způsobem žalobkyně zkoumala výdajové poměry žalované, aby bylo možné posoudit a ověřit si, že údaje obsažené v evidenční kartě jsou správné a celistvé a rovněž si učinit úsudek o celkové majetkové situaci žalované, aby bylo možné učinit závěr o tom, že žalované po vynaložení běžných výdajů a po úhradě všech dalších případných závazků zbude taková částka, aby mohla pravidelně splácet po sjednanou dobu splátky úvěru.

11. Předmětnou smlouvu je tedy třeba považovat za absolutně neplatnou z důvodu absence řádného posouzení úvěruschopnosti žalované. Žalobkyně tedy měla vůči žalované od počátku právo pouze na zaplacení poskytnuté jistiny, a to z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 a násl. o. z. Žalované byla poskytnuta částka 20 000 Kč, přičemž na svůj dluh uhradila postupně 26 300 Kč. Je tak zřejmé, že uhradila více, než bylo její povinností. Nárok žalobkyně na zaplacení – vydání bezdůvodného obohacení – v částce 10 060 Kč je proto nedůvodný.

12. Žalobkyni nevzniklo právo ani na úrok z prodlení podle § 1970 o. z. Nároky vzniklé z titulu bezdůvodného obohacení jsou splatné dnem následujícím po dni, kdy byl dlužník věřitelem vyzván k plnění. V dané věci žalobkyně doložila, že vyzvala žalovanou k zaplacení dlužné částky dopisem odeslaným dne 8. 2. 2023. Dle zákonné fikce (§ 573 o. z.) se má za to, že dopis byl žalované doručen do tří pracovních dnů a od té doby běžela sedmidenní lhůta, která byla stanovena k úhradě bezdůvodného obohacení. Žalovaná podle této výzvy tedy měla plnit do 20. 2. 2023, tedy v době, když částka 20 000 Kč byla zcela uhrazena a žalovaná se tudíž nedostala ani do prodlení. Soud proto žalobu zcela zamítl.

13. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle Žalovaná měla ve věci plný úspěch, měla by tak právo na náhradu nákladů řízení. Jelikož jí žádné náklady řízení dle obsahu soudního spisu nevznikly, soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Hodoníně sídlem Velkomoravská 2269/4, 695 01 Hodonín.