Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

27 C 113/2024-37

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Aulickou, Ph.D., ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyněAnonymizováno, IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta

proti

žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované

t. č. pobytem Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno, Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno, Anonymizováno

o zaplacení 86 268,76 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 49 198 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 920,74 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 49 198 Kč od 9. 1. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do zaplacení částky 37 070,76 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 18 316,15 Kč, úroku 15 % ročně z částky 83 868,76 Kč od 9. 1. 2024 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 447,29 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 37 070,76 Kč od 9. 1. 2024 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 49 198 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 920,74 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 49 198 Kč od 9. 1. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se zamítá co do zaplacení částky 37 070,76 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 18 316,15 Kč, úroku 15 % ročně z částky 83 868,76 Kč od 9. 1. 2024 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 447,29 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 37 070,76 Kč od 9. 1. 2024 do zaplacení.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 86 268,76 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o poskytnutí revolvingového úvěru č. hodnota ze dne 30. 8. 2021, na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši úvěrového rámce 85 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr s úrokem ve výši 27,88 % ročně a sjednanými poplatky zaplatit ve stanovených měsíčních splátkách ve výši minimálně 2,76 % z úvěrového rámce. Žalobkyně před uzavřením smlouvy prověřila úvěruschopnost žalované na základě její lustrace v externích registrech SOLUS, NRKI, CEE a ISIR a na základě informací poskytnutých žalovanou. Žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti využila ekonomický model vycházející ze statistických dat, ve kterém byla zohledněna částka životního minima, splátky žadatelky a její očekávané minimální náklady na bydlení. Žalovaná načerpala úvěr ve výši 87 700 Kč a žalobkyni na úvěr uhradila do 4. 6. 2023 celkem 38 502 Kč. Jelikož svůj dluh řádně nesplácela, žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 21. 9. 2023. Žalobkyně se nyní domáhá zaplacení dosud neuhrazené jistiny 83 868,76 Kč, účelně vynaložených nákladů na vymáhání ve výši 900 Kč, smluvní pokuty ve výši 1 500 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 18 316,15 Kč za dobu do 8. 1. 2024, úroku ve výši 15 % ročně z částky 83 868,76 Kč za dobu od 9. 1. 2024 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení, který žalobkyně požadovala z dlužné částky za dobu od 6. 10. 2023 do 8. 1. 2024 v kapitalizované výši 3 368,03 Kč a dále ve výši 15 % ročně z částky 86 268,76 Kč od 9. 1. 2024 do zaplacení.

2. Žalovaná na výzvu soudu reagovala toliko obecným přípisem, z něhož soud nezjistil ničeho o jejím stanovisku k zažalovanému nároku a neseznal z něj ani, že by žádala o projednání věci na jednání nebo činila nějaký další návrh ve věci.

3. Za splnění podmínek stanovených v soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání.

4. V řízení se jedná o věc s cizím prvkem. Žalovaná je státním příslušníkem Slovenské republiky, která má sice evidován trvalý pobyt v okrese Hodonín, nicméně soudem bylo zjištěno, že se zdržuje na Slovensku, kam jí také bylo doručováno. Čl. 4 odst. 1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012, Brusel I bis, definuje obecné pravidlo mezinárodní příslušnosti založené na bydlišti žalovaného, které může žalobce při podání žaloby využít vždy (vyjma případů výlučné příslušnosti v oddíle 6 Nařízení). Výjimku z obecné příslušnosti představuje čl. 7 odst. 1 písm. b) Nařízení vztahující se ke sporům vzniklých ze smluv o poskytování služeb; v takovém případě lze vést řízení v členském státě dle místa, kde služby podle smlouvy byly nebo měly být poskytnuty. V posuzované věci si žalovaná sjednala finanční službu v České republice, ve smlouvě uvedla jako místo svého trvalého pobytu adresu v okrese Hodonín, prostředky byly žalované poskytnuty v české měně na účet vedený v České republice, což dle soudu svědčí tomu, že smlouva byla uzavřena za účelem uspokojování finančních potřeb žalované na území České republiky. Posuzovaná smlouva tedy vykazuje užší spojení se státem sídla žalobkyně než s aktuálním pobytem žalované. Nezávisle na tom, zda měla žalovaná v době zahájení soudního řízení faktické bydliště na území České republiky nebo Slovenska, žalobkyně využila možnosti zahájit řízení u soudu příslušného dle čl. 7 odst. 1 písm. b) Nařízení (tzv. příslušnost daná na výběr), pročež je zvolený nadepsaný soud příslušný k projednání a rozhodnutí věci. Rozhodným právem je právo české dle čl. 3 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008, Řím I, podle kterého se smlouva řídí právem, které si strany zvolí. V úvěrových podmínkách bylo výslovně odkázáno na právní řád České republiky. Podle čl. 12 bod 1 písm. e) daného nařízení právem rozhodným pro smlouvu se podle tohoto nařízení řídí i důsledky neplatnosti smlouvy. Vedle toho by bylo české právo právem rozhodným i podle čl. 4 bod 1 písm. b) tohoto nařízení, podle kterého se smlouva o poskytování služeb řídí právem země, v níž má poskytovatel služby obvyklé bydliště.

5. Z předložených důkazů byl zjištěn následující skutkový stav. Dne 30. 8. 2021 žalobkyně a žalovaná prostřednictvím SMS kódu podepsaly u nazvanou jako „Anonymizováno Anonymizováno – revolvingový úvěr č. hodnota.“ Po přečtení smlouvy byl žalované na mobilní telefon zaslán SMS kód, který žalovaná vložila do internetového formuláře, čímž smlouvu odsouhlasila. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalované bezúčelový revolvingový úvěr ve výši úvěrového rámce 55 000 Kč a žalovaná se zavázala úvěr splatit spolu s úrokem ve výši 27,88 % ročně v měsíčních splátkách ve výši minimálně 2,76 % z úvěrového rámce (tj. 1 518 Kč). Úvěrový rámec přitom mohl být žalobkyní zvýšen až do 500 000 Kč. Současně se žalovaná zavázala hradit poplatky za doplňkové služby. V případě prodlení žalované s úhradou splátek byla sjednána povinnost hradit účelně vynaložené náklady spojené s upomínáním ve výši 100 Kč měsíčně a smluvní pokutu ve výši 500 Kč za každou dlužnou splátku. Nedílnou součástí smlouvy byly úvěrové podmínky, dle kterých žalobkyně byla oprávněna úvěr zesplatnit, pokud bude žalovaná dlužit 2 a více splátek, nebo bude v prodlení se splátkou déle než 3 měsíce.

6. Z „Potvrzení o provedení ověření bonity klienta – oddělení řízení rizik“ bylo zjištěno, že žalovaná uvedla, že je vdaná, má 3 děti, je na mateřské dovolené a bydlí ve vlastním domě/bytě. Sdělila příjem 10 000 Kč měsíčně, příjem ostatních členů domácnosti činil 30 000 Kč měsíčně. Z potvrzení o provedení ověření bonity klienta – oddělení řízení rizik bylo zjištěno, že žalovaná byla lustrována v registrech SOLUS, NRKI, MVCR, ISIR, CEE, Anonymizováno_PUJCKA (Anonymizováno půjčka). Z tabulky posuzování úvěruschopnosti žalované bylo zjištěno, že žalobkyně vzala v úvahu žalovanou výše tvrzený příjem její a její domácnosti, žalobkyně dále v rámci posuzování úvěruschopnosti vzala v úvahu normativní náklady na bydlení žalované 7 167 Kč měsíčně, životní minima členů domácnosti 14 010 Kč měsíčně a splátky jiných úvěrů žalované ve výši 21 Kč měsíčně.

7. Dle „úvěrové zprávy“ měla žalovaná existující kontokorentní úvěr s úvěrovým rámcem 1 000 Kč, datum její poslední delikvence bylo 31. 7. 2021. Dvě žádosti o osobní úvěr jí byly odmítnuty.

8. Dále žalovaná předložila Přehled pohybů na účtech žalované za období od 8. 6. 2021 do 27. 8. 2021. Ve dnech 10. 6. 2021, 10. 8. 2021 a 12. 7. 2021 obdržela rodičovský příspěvek ve výši 10 000 Kč. Dále jednou obdržela částku 10 000 Kč s označením „jméno FO“. Jinak byly z účtu prováděny běžné nákupy a výběry peněz prostřednictvím bankomatu.

9. Z y s názvem „posouzení úvěruschopnosti klienta – metodika – výklad“ soud zjistil, že žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalované zjišťováním jejího kreditního skóre (credit scoringem). K posouzení úvěruschopnosti byl využíván statistický model na základě vstupních údajů o žalované, jehož výstupem je pravděpodobnost dodržení úvěrových závazků. Model byl sestaven na základě parametrů zadaných odbornými zaměstnanci, posouzení úvěruschopnosti vykonává automatizovaný systém. Je zohledňováno rodinné postavení, případná vyživovací povinnost, příjem partnera atd. Tímto způsobem jsou přezkoumávány příjmy a výdaje žalované, k posouzení jsou využívány i částky životního minima a náklady na bydlení dle údajů ČSÚ. Statistický model umožňuje definovat i pravděpodobnou výši příjmu, kterou bude žalovaná schopna dosahovat. V modelu jsou zohledněna statistická data, empirická a odborná zkušenost žalobkyně.

10. Z „výpisu čerpání, splátek a úhrad“ soud zjistil, že žalovaná úvěr čerpala dne 30. 8. 2021 v částce 55 000 Kč, a poté dne 31. 8. 2022 v částce 2 700 Kč a dne 29. 9. 2022 v částce 30 000 Kč (tj. celkem načerpala 87 700 Kč). Na dluh uhradila celkem 38 502 Kč do 4. 6. 2023, poté neuhradila ničeho.

11. Výzvou ze dne 21. 9. 2023, odeslanou 22. 9. 2023, byla žalovaná vyzvána k splacení celého úvěru do 14 dnů od sepsání výzvy z důvodu prodlení s úhradou splátek. Žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky do 7 dnů od odeslání i předžalobní výzvou k plnění ze dne 12. 10. 2023, výzva byla dle podacího archu žalované odeslána dne 13. 10. 2023.

12. Z předložených listinných důkazů bylo soudem zjištěno, že žalobkyně a žalovaná podepsaly dne 30. 8. 2021 úvěrovou smlouvu. Podle , (dále jen „o. z.“), „smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky“. Žalobkyně na základě této smlouvy umožnila žalované čerpat peněžní prostředky v celkové výši 87 700 Kč.

13. Žalovaná jednala jako spotřebitel, a proto bylo třeba úvěrovou smlouvu z hlediska její platnosti posoudit také podle , o spotřebitelském úvěru, podle kterého měla žalobkyně povinnost posoudit před sjednáním smlouvy úvěruschopnost žalované ve smyslu , o spotřebitelském úvěru, když „poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.“ Pokud poskytovatel poskytne spotřebiteli úvěr, aniž by této své povinnosti dostál, je smlouva absolutně neplatná v souladu s zákona o spotřebitelském úvěru, který stanovuje, že „poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.“ Byť z věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá lhůta, v níž může spotřebitel uplatnit námitku neplatnosti úvěrové smlouvy, soud s odkazem na konstantní judikaturu (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. , nebo rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C-377/14, Radlinger, C- 76/10, Pohotovosť a zejména C-679/18, OPR-Finance) konstatuje, že se zde jedná o neplatnost absolutní a soud se musí z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu spotřebitele, zabývat otázkou, zda ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru byla před uzavřením smlouvy splněna jeho zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele.

14. Soud na základě předložených důkazů shledal, že faktické majetkové poměry žalované nebyly před podpisem úvěrové smlouvy dostatečně ověřeny. Poskytovatel je povinen aktivně úvěruschopnost spotřebitele zjišťovat a prověřovat, a proto se za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje taková obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr a tyto také prověřuje. Zatímco příjmy žalované 10 000 Kč byly přezkoumány výpisem z jejího účtu. Není zřejmé, zda si žalobkyně údaje sdělené žalovanou ohledně majetkových poměrů její domácnosti nějak ověřovala a ani to, jakou roli by tyto údaje hrály při posuzování schopnosti žalované splácet úvěr. Žalovaná uvedla, že má celkem 3 děti, proto životní minimum její a jejích 3 dětí muselo být v roce 2021 minimálně ve výši 9 460 Kč (dle , o životním a existenčním minimu), proto jí nemohl být žádný úvěr poskytnut za situace, kdy příjmy dalších členů její domácnosti nebyly ověřeny a ani nebylo o těchto dalších členech domácnosti žalobkyni nic známo.

15. Výdaje žalované nebyly rovněž dostatečným způsobem přezkoumávány, a to ani náklady spojené s bydlením, jež zpravidla tvoří podstatnou část výdajů každého člověka a jež nelze ani dle potřeby ihned snížit. Ve vztahu k ostatním životním nákladům jako jsou například náklady na stravování, drogerii a ošacení (osobní výdaje), se v zásadě jeví jako přijatelné, aby žalobkyně vycházela z částek životního minima jednotlivce dle příslušných právních předpisů, neboť jde o náklady, které lze poměrně snadno přizpůsobit aktuální finanční situaci. To však nelze říct o nákladech spojených s bydlením. Tento náklad nikterak ani neplyne z přehledu pohybů na účtech žalované. Žalobkyně se nemůže své zákonné povinnosti zkoumat tzv. bonitu spotřebitele zprostit prostým spoléháním se na správnost údajů sdělených klientem, bez požadavku na doložení patřičných dokladů a podkladů. Takový přístup je nedostačující a nemůže požívat právní ochrany. Je totiž obecně známým faktem, že žadatelé o úvěr jsou motivováni snahou úvěr získat, a tak nadhodnocují své příjmy nebo naopak zkreslují své výdaje a často nesdělí poskytovateli úvěru všechny své faktické závazky a dluhové zatížení. Je to proto poskytovatel úvěru, kdo má jednoznačnou povinnost prověřit a objektivně podložit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit a nemůže se jí zprostit spoléháním se na pravdivost tvrzení dlužníka. Zásada ochrany spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany s sebou zákonitě nese větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele coby poskytovatele spotřebitelského úvěru. Tímto pohledem lze uzavřít, že ohledně příjmů ostatních členů domácnosti a výdajů žalované se žalobkyně spokojila s pouhým (ničím nepodloženým) prohlášením žalované, přičemž jistě mohla majetkové poměry žalované alespoň částečně dokumentárně ověřit a vyžádat od žalované např. výpis z katastru nemovitostí, SIPO, potvrzení o výši příjmu ostatních členů domácnosti atd.

16. Jestliže žalobkyně tvrdí, že využila statistické modely a hodnotila schopnost žalované dosahovat příjmů v budoucnosti, nebylo objasněno, jakým způsobem dospěla žalobkyně ke skutečnosti, že žalovaná bude příjmů dosahovat v budoucnosti a žalobkyně ani nesdělila jejich potenciální výši. Rovněž nelze relevantně sestavit statistický model bez náležitě ověřených vstupních dat, tj. skutečné a reálně dosahované výše výdělků žalované a členů její domácnosti, nebylo přitom ani známo, v jakém oboru měla žalovaná středoškolské vzdělání. Rovněž nemohly být statisticky přesně stanoveny výdaje (zejména na bydlení), když ani nebyly ověřeny bytové poměry a potřeby žalované, nebylo ani ověřeno, že nemovitost je skutečně ve vlastnictví žalované, žalobkyni nebylo ani nic bližšího známo o dalších členech domácnosti. Za dané situace nelze z ničeho dovodit, že by se žalobkyně mohla spokojit jen s neověřenými tvrzeními žalované o její majetkové situaci. Mechanismus ověřování úvěruschopnosti nebyl přesvědčivě doložen, vysvětlen a odůvodněn.

17. Lze tak uzavřít, že soud nemá za prokázané, že by žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy dostála své povinnosti řádně posoudit výdaje žalované a tedy to, zda je schopna úvěr v celém jeho rozsahu splatit. Žalobkyně nejednala ani v souladu s § 78 odst. 2 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru, který stanoví, že „poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 (poskytování úvěru) uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1“. Jestliže pak žalobkyně tvrdí, že je možné příjmy ostatních členů domácnosti a výdaje žalované na bydlení prověřit i jinak než doklady, soud k tomu sděluje, že žalobkyně žádné takové prověřování neprokázala.

18. Z uvedených důvodů soud posoudil předloženou smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou pro rozpor s veřejným pořádkem ve smyslu § 588 o. z. Žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky ve výši 87 700 Kč, z čehož žalovaná na dluh uhradila 38 502 Kč, pročež žalobkyni nadále dluží 49 198 Kč, a to z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu §§ 2991, 2993 o. z.

19. Částečně důvodným shledal soud i požadavek žalobkyně na zaplacení zákonných úroků z prodlení. Splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení není zákonem stanovena a není-li určena ani dohodou účastníků, jsou nároky vzniklé z titulu bezdůvodného obohacení splatné dnem následujícím po dni, do kterého byl dlužník povinen plnit na základě výzvy. Žalovaná byla vyzvána k úhradě dluhu – vydání bezdůvodného obohacení doloženou upomínkou ve lhůtě do 14 dnů od sepsání výzvy dne 21. 9. 2023, tj. do 5. 10. 2023. Soud proto žalovanou zavázal k úhradě zákonných úroků z prodlení ve výši 15 % ročně v souladu s za dobu od 6. 10. 2023 do zaplacení, a to z přisouzené částky 49 198 Kč. S ohledem na žalobní petit a kapitalizaci příslušenství soud žalobkyni přiznal nárok na kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení výši 1 920,74 Kč za dobu od 6. 10. 2023 do 8. 1. 2024 a zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 49 198 Kč od 9. 1. 2024 do zaplacení.

20. Ve zbytku nároku žalobkyně, tedy co do částky 37 070,76 Kč (částky jdoucí nad rámec neuhrazené jistiny, co do účelně vynaložených nákladů na vymáhání a smluvní pokuty), smluvního úroku a dále úroků z prodlení z částky, ohledně níž žalovaná nebyla v prodlení, soud žalobu zamítl s ohledem na absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, jak plyne z výroku II. tohoto rozsudku.

21. Lhůtu k plnění, která byla soudem coby třídenní stanovena v souladu s , stejně jako lhůtu k plnění stanovenou žalobkyní ve výzvě k plnění, od níž se odvíjí prodlení žalované, soud považuje za přiměřenou a odpovídající spravedlivému uspořádání mezi účastníky vzhledem k tomu, že žalovaná byla zcela pasivní, pročež soudu nejsou známy její aktuální finanční možnosti.

22. Ohledně náhrady nákladů řízení rozhodl soud podle Ve věci byla z procesního hlediska převážně úspěšná žalovaná po započtení kapitalizovaných úroků a úroků z prodlení ke dni vyhlášení rozsudku. Ze spisu se však nepodává, že by jí nějaké náklady v tomto řízení vznikly, soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Hodoníně sídlem Velkomoravská 2269/4, 695 01 Hodonín.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.