Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

56 C 64/2024-35

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní Mgr. Terezou Kvízovou ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta

proti

žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované

pro zaplacení 11 577 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se, co do částky 1 577 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 76,84 Kč od 19. 7. 2024 do 6. 8. 2024, se zákonným úrokem ve výši 12,75 % ročně z částky 11 577 Kč od 7. 8. 2024 do zaplacení, zamítá

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 638,56 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se, co do částky 1 577 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 76,84 Kč od 19. 7. 2024 do 6. 8. 2024, se zákonným úrokem ve výši 12,75 % ročně z částky 11 577 Kč od 7. 8. 2024 do zaplacení, zamítáIII. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 638,56 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 7. 8. 2024 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 11 577 Kč s příslušenstvím a rovněž tak povinnost nahradit vzniklé náklady řízení s odůvodněním, že dne 17. 3. 2024 uzavřela žalovaná se žalobkyní smlouvu o úvěru za použití prostředků komunikace na dálku, a to internetových stránek žalobkyně www.Anonymizováno.cz, kdy žadatel požádá o daný produkt a po schvalovacím procesu ze strany žalobkyně je žadateli zaslán podpisový SMS kód. Totožnost žadatele o úvěr je ověřována buď prostřednictvím kopie dokladů totožnosti, ověřovací platby ve výši 1 Kč, kterou žadatel odešle na účet žalobkyně nebo pomoci bank ID. V daném případě byla totožnost žadatele ověřena prostřednictvím bank ID. Před uzavřením smlouvy byla řádně prověřena schopnost žalované úvěr splácet, a to prověřením žalované v interních i externích registrech. Žalovaná byla také podrobena credit scóringu, kdy byla posouzena její příjmová a výdajová stránka s ohledem na její osobní a majetkové poměry. Žalobkyně se ve smlouvě zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 10 000 Kč a žalovaná se zavázala úvěr splatit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 330 Kč. Žalovaná si také sjednala další zpoplatněné volitelné služby, a to expres výplatu (poplatek ve výši 199 Kč), bezpečnou splátku (poplatek ve výši 99 Kč), SMS servis (poplatek ve výši 49 Kč). Splatnost úvěru byla 30 dnů ode dne jeho poskytnutí. Úvěr byl žalobkyní poskytnut dne 17. 3. 2024 na bankovní účet žalované č. č. účtu. Žalovaná se dostala s hrazením úvěru do prodlení. Žalobkyně žalovanou vyzývala k uhrazení dlužné částky prostřednictvím SMS a emailu. V průběhu trvání úvěrového vztahu žalovaná žalobkyni v souvislosti s úvěrem ničeho neuhradila. Žalovaná byla také vyzvána právním zástupcem žalobkyně, avšak dluh nebyl uhrazen.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Soud vyzval účastníky, aby tito sdělili, zda souhlasí s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Žalobkyně souhlasila s projednáním věci bez nařízení jednání, žalovaná se k výzvě soudu nevyjádřila, byť jí byla výzva společně s žalobou řádně doručena. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení , dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasili.

4. Žalobkyně ve vyjádření ze dne 17. 12. 2024, uvedla, že při posuzování úvěruschopnosti žalované vycházela z metodiky posouzení úvěruschopnosti klienta a z karty klienta vyplývá jakým způsobem zkoumala žalobkyně schopnost žalované úvěr splácet a také jaké informace o tomto získala. Toto bylo doplněno konkrétními výpočty hodnoty MLS žalované. Pro výpočty MLS klienta se započítává částka životního minima a eventuelně jím vyživované děti, spolu se splátkovou zátěží klienta vč. splátky schváleného úvěru. Žalobkyně taktéž při zkoumání úvěruschopnosti využívá statistický model, jehož výstupem je pravděpodobnost dodržení úvěrových závazků ze strany klienta. Dle MLS žalované má tato příjem uvedený v žádosti 20 000 Kč, při zohlednění životního minima dospělých členů domácnosti ve výši 5 995 Kč, splátky jiným společnostem ve výši 2 385 Kč a bufferu žadatele 100 Kč, výši splátek schváleného úvěru 10 677 Kč, zbývající MLS žalované činila částka 843 Kč. Ohledně MLS domácnosti je navíc uveden údaj příjem ostatních členů domácnosti ve výši 20 000 Kč, měsíční výdej domácnosti 9 000 Kč, zbývající MLS domácnosti 6 378 Kč. Žalobkyně dále provedla lustraci žalované ve veřejně dostupných registrech (SOLUS, NKRI, CRIBIS, ISIR) s negativním výsledkem. Žalobkyně dále odkazovala na literaturu a judikaturu ohledně zkoumání úvěruschopnosti. Žalobkyně má za to, že s ohledem na výši úvěru a s ohledem na analýzu, které byla žalovaná při sjednávání úvěru podrobena, splnila podmínky zákona, kdy míra prověření klienta odpovídá úvěrové částce, a tedy postupovala v dané věci s odbornou péčí. Pokud jde o ověření totožnosti žalované tak k tomu v tomto případě žalobkyně využila tzv. bank ID, čímž bylo ověřeno vlastnictví účtu žalované.

5. Soud v této věci učinil následující skutková zjištění: Z potvrzení o provedení ověření bonity klienta – oddělení řízení soud zjistil, že jde o interní u žalobkyně; žalobkyně měla provést lustraci v systémech CRIBIS, SOLUS a ISIR s žádným negativním poznatkem. Při výpočtu nejvyšší možné měsíční splátky klienta žalobkyně vycházela z příjmu žalované 20 000 Kč, příjmu ostatních členů domácnosti 20 000 Kč, splátky jiným společnostem 0 Kč. Žalovaná uvedla, že 1 vyživovací povinnost. Žalovaná žádala o spotřebitelský úvěr ve výši 10 000 Kč.

6. Z y označené jako dohledání informace o činnosti klienta bylo zjištěno, že se jedná o interní dokument žalobkyně, kde jsou uvedeny nacionále žalované a informace ohledně elektronického podpisu, kdy podpisový kód SMS měl být zaslán dne 16.3.2024.

7. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 16. 3. 2024 bylo zjištěno, že tato smlouva byla uzavřena elektronicky, distančně. Smlouva není opatřena vlastnoručním podpisem žalované, ale autorizační doložkou v podobě číselného kód: „Anonymizováno“ (zaslaný SMS kód). Předmětem smlouvy byl závazek žalobkyně poskytnout žalované neúčelový hotovostní úvěr ve výši 10 000 Kč na bankovní účet č. č. účtu a žalovaná se měla zavázat vrátit poskytnuté finanční prostředky společně s poplatkem za poskytnutí úvěru a dalšími sjednanými poplatky dle smlouvy (poplatek za službu Anonymizováno výplata Bezpečná splátka a SMS servis), celkem částku 10 677 K, a to do 16. 4. 2024. Ve smlouvě si strany dále sjednaly možnost prodloužit splatnost úvěru, a to prostřednictvím uhrazení částky 1 Kč na účet žalobkyně.

8. Z formuláře pro standartní informace o spotřebitelském úvěru (žádost klienta) byly zjištěny základní parametry úvěru shodné jako ve smlouvě o spotřebitelském úvěru.

9. Z opisu výpisu proplacení smlouvy bylo zjištěno, že dne 17. 3. 2024 byla žalobkyní zaslána částka ve výši 10 000 Kč na účet č. č. účtu, pod VS var. symbol.

10. Z výpisu z účtu žalobkyně bylo zjištěno, že se jedná o interní dokument žalobkyně, kdy dne 17. 3. 2024 byla žalobkyní zaslána částka 10 000 Kč na účet č. č. účtu, pod VS var. symbol.

11. Z Výpisu čerpání, splátek a úhrad bylo zjištěno, že se jedná o interní dokument žalobkyně, kdy dle tohoto byla dne 17. 3. 2022 poskytnuta částka 10 000 Kč. Úhrada v celkové výši 0 Kč. Dluh celkem 11 653,84 Kč.

12. Ze sazebníku platného od 4. 1. 2019 bylo zjištěno, že tento obsahuje sazby jednotlivých poplatků spojených s úvěrem, dále výši nákladů úvěru, doplňkové a volitelní služby, roční procentní sazbu nákladů. Dle tohoto sazebníku je účtován ověřovací poplatek ve výši 1 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 33 Kč za každých 1 000 Kč půjčených na 30 dní, poplatek za desetiprocentní odklad ve výši 49 Kč za každých půjčených 1 000 Kč.

13. Z Úvěrové zprávy bylo zjištěno, že žalovaná měla ke dni dotazu celkem 2 žádosti o splátkové úvěry (29. 2. 2024 na částku 8 000 Kč, 14. 3. 2024 na částku 5 000 Kč), jednu žádost o splátkový úvěr odmítnutou (1.3.2023 na částku 5 000 Kč), dva splátkové úvěry ukončeny (úvěr ze dne 21. 12. 2020 ukončen 1. 3. 2023 a úvěr ze dne 16. 12. 2019 ukončen dne 19. 12. 2021), jeden nesplátkový úvěr ukončen (kontokorentní úvěr ze dne 27. 10. 2019 ukončeno dne 21. 12. 2020), jednu žádost o kreditní kartu, jednu kreditní kartu existující (revolvingový úvěr ze dne 28. 2. 2024 úvěrový rámec 8 000 Kč) a tři žádosti o kreditní kartu odmítnuty (kreditní karty splátkové ze dne 29. 2. 2024 ve výši 8 000 Kč, 10 000 Kč a 10 000 Kč).

14. Z předžalobní výzvy ze dne 4. 7. 2024 bylo zjištěno, že zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k úhradě dluhu ve výši 11 577 Kč nejpozději do 18. 7. 2024. Výzva byla předána k poštovní přepravě dle poštovního podacího archu dne 8. 7. 2024.

15. Ze sdělení právnická osoba. ze dne 29. 1. 2025 bylo zjištěno, že majitelem bankovního účtu č. účtu je žalovaná a že jí v období od 16. 3 2024 do 23. 3. 2024 byla na účet připsána částka ve výši 10 000 Kč.

16. Z Informačního memoranda o zpracování osobních údajů, Metodiky posouzení úvěruschopnosti klienta, soud žádná skutková zjištění nečinil pro výše uvedený právní závěr, neboť z nich pro projednávaný případ nevyplývaly žádné podstatné skutečnosti.

17. Podle , (dále již jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

18. Podle (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

19. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

20. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

21. K výkladu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 (OPR-Finance s.r.o. v. GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je tak nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.

22. Rovněž Ústavní soud dovodil v nálezu ze dne 26.2.2019 sp.zn. , že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LSP. Ústavní soud tak dovodil jednoznačnou povinnost poskytovatele úvěru, kdy je dlužník v postavení spotřebitele, prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.

23. Po právním posouzení shora uvedeného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná z jiných než žalobkyní uvedených důvodů. Žalobkyně v žalobě tvrdila, že mezi ní a žalovanou byla dne 17. 3. 2024 uzavřena smlouva, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžité prostředky v celkové výši 10 000 Kč a žalovaná se měl zavázat poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni vrátit. Předložená smlouva o úvěru ze dne 16. 3. 2024 není opatřena vlastnoručním podpisem žalované. Pokud v daném případě mělo dojít k uzavření úvěrové smlouvy prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, je zřejmé, že žalobkyně ve skutečnosti nevěděla (vědět nemohla), kdo skutečně s ním „na dálku“ komunikoval, kdo údaje zadával (zda žalovaná sama, či osoba od žalované odlišná, která osobní údaje žalované „pouze“ použila) a kdo smlouvu o úvěru elektronicky podepsal.

24. U vlastnoručního podpisu (popř. elektronického podpisu vyššího ověření) lze vycházet z vyvratitelné domněnky podle věty druhé o.z. v tom smyslu, že tímto podpisem protistrana uznala jak pravost, tak i správnost (pravdivost) soukromé y. Není-li pravost podpisu zpochybněna, předpokládá se, že pochází od toho, kdo ji podepsal, a že text, který podepsal, odpovídá skutečnosti. U prostého elektronického podpisu však z této zákonné domněnky vycházet nelze a skutečnost, že úvěrovou smlouvu podepsala žalovaná, musí prokázat ten, kdo tuto skutečnost tvrdí, tedy v daném případě žalobkyně. Uvedenou skutečnost bylo možno prokázat např. prohlášením žalované, ta však v řízení zůstala nečinná. Nepřímé důkazy v podobě prokázání vlastnictví účtu a vyplacení peněžních prostředků na tento účet, jakož i případné splácení úvěru sice mohou vést k závěru, že smlouvu pravděpodobně uzavřela žalovaná, ale jistotu (přesvědčení) z nich nabýt nelze. Vždy bude existovat možnost, že doklady žalované k uzavření smlouvy bez jeho vědomí použila třetí osoba (např. člen domácnosti), od níž se žalovaná (dlužník) po přijetí finančních prostředků dozvěděla o podmínkách úvěrové smlouvy (a tedy i o výši splátky). A jestliže lze usuzovat pouze na pravděpodobnost prokazované skutečnosti, nelze mít danou skutečnost za prokázanou (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. ze dne 26. 6. 2014). Protože presumpce pravosti a správnosti soukromé y v daném případě z právní úpravy nevyplývá, bylo na žalobkyni, aby v řízení prokázala, že smlouvu podepsala právě žalovaná. Žalobkyně však ničeho neprokázala, ač k tomu byla vyzvána. S ohledem na uvedené skutečnosti soud uzavřel, že v daném případě nebyla jednoznačně a nezaměnitelně určena osoba jednající se žalobkyní o uzavření úvěrové smlouvy ani nebyla splněna písemná forma vyžadována k zachování platnosti právního jednání, tedy nebyly splněny podmínky zakotvené v ustanovení věta první o.z., ani o.z.

25. Z ustanovení § 104 zák. o spotřebitelském úvěru vyplývá, že smlouva, v níž se sjednává spotřebitelský úvěr, vyžaduje písemnou formu. Písemnou formu je nutno odlišit od formy listinné, neboť písemná forma může být realizována i bez listinné podoby a bez trvalého nosiče dat, například elektronickými prostředky komunikace na dálku, které splňují požadavky na písemnou formu, tedy možnost zachycení obsahu právního úkonu a určení osoby, která právní úkon učinila ( o.z. a , 2 o.z.). V projednávané věci k uzavření smlouvy mělo dojít prostřednictvím komunikace na dálku, a to prostřednictvím registrace žalované a jedinečného autorizačního kódu (SMS kódu). Tato forma uzavírání smlouvy nesplňuje požadavek na jednoznačnou identifikaci osoby, která smlouvu sjednává, neboť se tak děje bez uznávaného elektronického podpisu, respektive jiného jednoznačného identifikátoru v rámci uceleného systému zabezpečených internetových stránek. Žalobkyně tvrdila, že pro identifikaci žalované využila službu bank ID, avšak tuto skutečnost již nikterak neprokázala, kdy doložená nazvaná dohledání informací o činnosti klienta toto neprokazuje. V projednávaném případě tak smlouva, v níž měl být sjednán tvrzený úvěr, trpí nedostatkem písemné formy. A protože zákon spojuje tuto podmínku s platností právního jednání ( o. z.), je podle názoru soudu smlouva o úvěru neplatná. V projednávaném případě tak smlouva, v níž měla být sjednána tvrzený úvěr, trpí nedostatkem písemné formy. A protože zákon spojuje tuto podmínku s platností právního jednání ( o.z.), je podle názoru soudu smlouva o úvěru neplatná.

26. Zároveň soud, pokud odhlédne od výše odůvodněné neplatnosti smlouvy pro nedostatek písemné formy, konstatuje, že žalobkyně důsledně v souladu s ustanovením § 86 odst. 1 spotřebitelského zákona neposoudila úvěruschopnost žalované úvěr splácet. Dle tvrzení žalobkyně tato vycházela z informací získaných od žalované při vyplnění elektronické žádosti klienta. Takto měla žalovaná udat svůj příjem 20 000 Kč, příjmy ostatních členů domácnosti ve výši 20 000 Kč a sdělit výdaje na bydlení ve výši 9 000 Kč, splátky jiným společnostem ve výši 2 385 Kč. Žalovaná uvedla, že má jednu vyživovací povinnost. Dále žalobkyně provedla elektronickou lustraci žalovaného v různých registrech (SOLUS, CRIBIS a ISIR), s žádným negativním výstupem. Dle úvěrové karty měla žalovaná celkem 2 žádosti o splátkové úvěry (29. 2. 2024 na částku 8 000 Kč, 14. 3. 2024 na částku 5 000 Kč), jednu žádost o splátkový úvěr odmítnutou (1.3.2023 na částku 5 000 Kč), dva splátkové úvěry ukončeny (úvěr ze dne 21. 12. 2020 ukončen 1. 3. 2023 a úvěr ze dne 16. 12. 2019 ukončen dne 19. 12. 2021), jeden nesplátkový úvěr ukončen (kontokorentní úvěr ze dne 27. 10. 2019 ukončeno dne 21. 12. 2020), jednu žádost o kreditní kartu, jednu kreditní kartu existující (revolvingový úvěr ze dne 28. 2. 2024 úvěrový rámec 8 000 Kč) a tři žádosti o kreditní kartu odmítnuty (kreditní karty splátkové ze dne 29. 2. 2024 ve výši 8 000 Kč, 10 000 Kč a 10 000 Kč).

27. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně aktuálním potvrzením zaměstnavatele dlužníka o tom, že žalovaná je v době před uzavřením smlouvy zaměstnána a s jakým výdělkem. Zároveň je třeba řádně zjistit a ověřit způsob uspokojování bytových potřeb žalované, náklady na bydlení, ale i další náklady související s uspokojováním ostatních životních potřeb žalované. V daném případě žalobkyně žádná z výše uvedených podkladů. Dále žalobkyně ani netvrdila, že by zjišťovala zcela konkrétní výdaje žalované na bydlení, energie, ostatní potřeby, že by tyto údaje zároveň ověřila. Pokud žalobkyně vycházela při posouzení úvěruschopnosti žalované ze statistických údajů je možné k těmto přihlédnout, avšak toliko jako doplňujícímu údaji, nikoliv jako k údaji, se kterým lze při výpočtu disponibilního zůstatku operovat. Pokud žalobkyně argumentuje, že v případě výdajů žalované vycházela ze statistických dat, tak má soud za to, že je možné statistická data použít jako případný podpůrný zdroj informací, avšak primárně je třeba vycházet z informací spotřebitelem poskytnutých, avšak dostatečně ověřených. Žalobkyně však ani v případě využití statistických údajů nepostupovala řádně, kdy dle informací získaných od žalované má tato jedno vyživované dítě, avšak toto nebylo v rámci životního minima nezletilých členů domácnosti uvedeno a tím pádem i zohledněno. Lustrace v různých interních a externích registrech je sama o sobě nedostačující, tím spíše, když žalobkyně ani řádně nedoložila, že by před uzavřením smlouvy do těchto registrů vůbec nahlížela (předložená úvěrová karta obsahující záznamy o nahlížení do registrů je pouze interní u žalobkyně). Lze tedy uzavřít, že předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalované do určité míry zkoumala, avšak nikoliv s odbornou péčí a poznatky takto získané řádně nevyhodnotila.

28. Podle ustanovení § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Ve spojení s § 588 o.z. je zde pak prostor pro to, aby smlouvy nebo jejich oddělitelné části, které se dobrým mravům příčí, byly neplatné absolutně, a to prohlášením soudu i bez návrhu druhé strany. Každý by měl odpovědně zvážit jakou smlouvu, v jaké situaci a s jakým obsahem podepisuje, avšak v režimu spotřebitelských smluv je tento legální požadavek zeslaben tím, že zákonodárce chrání spotřebitele jako stranu slabší. Ústavní soud pak ve své judikatuře (srovnej nález sp. zn. a sp. zn. ) dovodil, že je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně jako poskytovatel úvěru nedostála odborné péči náležitě zjistit schopnost žalované úvěr splácet, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje ustanovení § 580 odst. 1 o.z., neplatná, přičemž k této neplatnosti právního jednání přihlédl i bez návrhu (§ 588 o.z.).

29. V řízení bylo prokázáno, že žalované byly na její bankovní účet poukázány v období od 16. 3. 2024 do 23. 3. 2024 finanční prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaná pak na úvěr ničeho neuhradila.

30. S odkazem na § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je pak žalovaná za daného stavu povinna vrátit poskytnuté finanční prostředky poníženou o již učiněné splátky v době přiměřené jejím možnostem, v daném případě je tedy povinna vrátit částku 10 000 Kč, když ve zbytku žalovaného nároku spočívajícího v nárocích pramenících ze samotné neplatné smlouvy soud žalobu zamítl. Pro úplnost soud dodává, že se v daném případě nejedná o bezdůvodné obohacení na straně žalované dle , , neboť úprava obsažená v zákoně o úvěru ve vztahu k obecné úpravě obsažené v úpravou speciální. Žalobkyně tak touto optikou nemá ani nárok na úroky z prodlení ( , ), když dle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. ze dne 20. 4. 2022 splatnost zbývající jistiny úvěru zatím nenastala a tedy nemohl ani vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení, když specifický nárok poskytovatele úvěru dle zákona o spotřebitelském úvěru spočívající v nesplacené jistině úvěru má novou dobu splatnosti, buď mezi účastníky dohodnutou nebo soudem určenou, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka. Až marným uplynutím této lhůty se může žalovaná jako dlužník dostat do prodlení se splacením dluhu a žalobkyně může požadovat zaplacení úroku z prodlení. Jelikož však možnostem žalované neodpovídají žádné splátky a ani nedeklaroval očekávání jakýchkoliv příjmů v budoucnosti, uložil jí soud dluh uhradit ve standardní lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku.

31. Podle rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 638,56 Kč, přičemž tato částka představuje 72,76 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 86,38 % a úspěchu žalované v rozsahu 13,62 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle a , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 11 577 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Tyto náklady řízení je žalovaná podle povinna zaplatit advokátu žalobkyně.

32. Podle stanovil soud třídenní lhůtu k plnění uložené povinnosti, neboť nebyly shledány důvody pro stanovení delší lhůty.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově.

Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna řádně a včas, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí.