Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
27 C 70/2024-82
Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Aulickou, Ph.D., ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyněAnonymizováno, IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného
o zaplacení 25 679,54 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 16 441,36 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 182,43 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 16 441,36 Kč od 6. 9. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do zaplacení částky 9 238,18 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 474,43 Kč, úroku ve výši 10,9 % ročně z částky 25 179,54 Kč od 6. 9. 2023 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 041,21 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 9 238,18 Kč od 6. 9. 2023 do zaplacení.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 248 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 16 441,36 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 182,43 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 16 441,36 Kč od 6. 9. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se zamítá co do zaplacení částky 9 238,18 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 474,43 Kč, úroku ve výši 10,9 % ročně z částky 25 179,54 Kč od 6. 9. 2023 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 041,21 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 9 238,18 Kč od 6. 9. 2023 do zaplacení.III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 248 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 25 679,54 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o Anonymizováno revolvingovém spotřebitelském úvěru – Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno ze dne 15. 5. 2018, na základě které byl žalovanému poskytnut spotřebitelský úvěr do výše úvěrového limitu 35 000 Kč. Ve smlouvě byl sjednán smluvní úrok ve výši 10,9 % ročně. Žalovaný se zavázal splatit úvěr v souladu se smlouvou spolu s úrokem a sjednanými poplatky za související služby ve splátkách po minimálně 650 Kč měsíčně. Žalovaný celkem načerpal úvěr ve výši 122 941 Kč a na splátkách uhradil celkem 106 499,64 Kč, následně se však dostal opakovaně do prodlení, a proto žalobkyně ke dni 19. 9. 2022 úvěr zesplatnila. Žalobkyně se po žalovaném domáhá zaplacení vyčerpané jistiny 25 179,54 Kč, poplatku ve výši 500 Kč, úroku kapitalizovaného za dobu od 19. 9. 2022 ke dni 5. 9. 2023 částkou 474,43 Kč, zákonného úroku z prodlení kapitalizovanému ke dni 5. 9. 2023 částkou 2 223,64 Kč, úroku ve výši 10,9 % ročně z částky 25 179,54 Kč od 6. 9. 2023 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 25 679,54 Kč od 6. 9. 2023 do zaplacení. Při posouzení úvěruschopnosti žalobkyně vycházela z výpisu z účtu žalovaného. Výdaje žalovaného určila i s přihlédnutím k datům zveřejněným Českým statistickým úřadem dle jednotlivých regionů (životní a existenční minimum, průměrné výdaje obyvatelstva). Dále žalobkyně nahlédla do externích informačních databází (insolvenční rejstřík, výpis z databáze BRKI, NRKI). Byla provedena kontrola interních Blacklistů, Fraudlistů, delikvencí, exekucí. Platební kapacita žalovaného vypočtená systémem žalobkyně byla 1 071 Kč měsíčně (příjem 8 571 Kč měsíčně a výdaje 7 500 Kč měsíčně), pro splátku 650 Kč měsíčně byla dostatečná. Pakliže žalovaný po určitou dobu úvěr splácel, je nutno vycházet z toho, že úvěruschopný byl, a to v souladu rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 1819/2023 ze dne 27. 9. 2023.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání v souladu s § 115a o.s.ř.
3. Soud na základě předložených listinných důkazů zjistil následující skutkový stav. Žalovaný podal žádost o poskytnutí úvěru dne 9. 5. 2018. Žalobkyně a žalovaný dne 10. 5. 2018 podepsali smlouvu o Anonymizováno revolvingovém spotřebitelském úvěru – Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno č. Anonymizováno, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky formou úvěru, který mohl žalovaný čerpat až do výše sjednaného úvěrového limitu 26 000 Kč. Výše úrokové sazby byla sjednána na 10,9 % ročně. Žalovaný se zavázal úvěr spolu s úrokem splatit splátkami v minimální výši 2,5 % úvěrového limitu, tj. 650 Kč měsíčně vždy k 19. dni v měsíci. Žalovaný se současně zavázal hradit poplatky za uvedené doplňkové služby. Poplatek za první a další upomínku činil 300 Kč, poplatek za výzvu 500 Kč atd. Dle bodu V. odst. 3 smlouvy, v případě prodlení žalovaného se splácením úvěru, poskytne Anonymizováno 30 dnů k uhrazení dlužné částky, poté je oprávněna jistinu úvěru prohlásit za splatnou. Dle bodu IX. odst. 3 Anonymizováno byla oprávněna smlouvu písemně vypovědět bez uvedení důvodů. Výpovědní doba je dvouměsíční. Ke smlouvě byly doloženy data o žádosti (detaily procesu). Žalovanému byly poskytnuty i předsmluvní informace k Anonymizováno revolvingovému spotřebitelskému úvěru – Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno včetně jejich vysvětlení.
4. Z listin y „Internal“ soud zjistil, jakým způsobem byla posuzována úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně vycházela z výpisu z účtu žalovaného. Dále nahlédla do registru CBCB. Platební kapacita žalovaného vypočtená systémem byla 1 071 Kč měsíčně (příjem 8 571 Kč měsíčně a výdaje 7 500 Kč měsíčně), pro splátku 650 Kč byla dostatečná. Byla provedena kontrola interních Blacklistů, Fraudlistů, delikvencí, exekucí s negativním výsledkem. Z listin y „Informace z Credit Bureau – CBCB Informace“ a „CRIF – Czech Credit Bureau“ bylo zjištěno, že měl žalovaný tři podané žádosti o úvěr. Dále byl doložen výpis z účtu žalovaného za dobu od září 2017 do května 2018. V září 2017 přišlo od ÚP adresa Kč, v říjnu 2017 přišlo 700 Kč, v listopadu 2017 přišlo 700 Kč, v prosinci přišlo 700 Kč, tyto částky byly vždy žalovaným z účtu vybrány prostřednictvím bankomatu. V lednu 2018 obdržel žalovaný od právnická osobaAnonymizováno mzdu 8 571 Kč, následně žalovaný z účtu přes bankomat vybral 8 500 Kč, v únoru 2018 obdržel mzdu 14 645 Kč, následně bylo žalovaným vybráno 14 600 Kč, v březnu 2018 obdržel mzdu 14 491 Kč, následně bylo žalovaným vybráno 12 700 Kč. V dubnu 2018 přišla na účet žalovaného zápůjčka od právnická osobaAnonymizováno ve výši 4 000 Kč, žalovaný současně obdržel mzdu 14 075 Kč, následně bylo žalovaným z účtu vybráno 10 200 Kč. Zůstatek na účtu žalovaného v dubnu 2018 činil 1 012 Kč. Dne 11. 5. 2018 obdržel žalovaný mzdu ve výši 2 698 Kč.
5. Dále byl doložen výpis z úvěrového účtu, ze kterého soud zjistil, jakým způsobem žalovaný úvěr čerpal a splácel. Dne 15. 5. 2018 žalovaný čerpal 26 000 Kč, posléze se dostal do prodlení s úhradou splátek. Ke dni 26. 3. 2024 byl dle výpisu dluh žalovaného na jistině 25 179,54 Kč.
6. Žalovanému byla přípisem ze dne 15. 6. 2022 oznámena výpověď smlouvy o Anonymizováno revolvingovém spotřebitelském úvěru. Poslední den výpovědní lhůty byl povinen uhradit dluh ze smlouvy. Výpovědní lhůta byla dva měsíce a počala běžet dnem splatnosti nejdřívější splátky, která bude následovat po dni doručení výpovědi. Přípis byl odeslán následujícího dne, zásilka byla vrácena žalobkyni zpět, neboť se žalovaný odstěhoval. Žalovaný byl vyzýván k úhradě dluhu výzvami a upomínkami ze dne 3. 7. 2022, 25. 7. 2022, 23. 8. 2022 a 31. 8. 2022. Výzvou ze dne 26. 9. 2022, odeslanou téhož dne, byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu ze smlouvy, neboť smlouva byla vypovězena.
7. Předžalobní výzvou ze dne 2. 8. 2023, odeslanou téhož dne, byl žalovaný vyzván k úhradě celkového dluhu s tím, že jinak bude podána žaloba.
8. Z předložených listinných důkazů bylo soudem zjištěno, že žalobkyně a žalovaný podepsali dne 10. 5. 2018 úvěrovou smlouvu. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), „smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky“. Žalobkyně na základě této smlouvy umožnila žalovanému čerpat peněžní prostředky v celkové výši 122 941 Kč, na tuto částku žalovaný uhradil celkem 106 499,64 Kč.
9. Žalovaný jednal jako spotřebitel, a proto bylo třeba úvěrovou smlouvu z hlediska její platnosti posoudit také podle zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, podle kterého měla žalobkyně povinnost posoudit před sjednáním smlouvy úvěruschopnost žalovaného ve smyslu § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, když „poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže z finanční situace spotřebiteleAnonymizovánovyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.“ Pokud poskytovatel poskytne spotřebiteli úvěr, aniž by této své povinnosti dostál, je smlouva absolutně neplatná v souladu s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ“), který stanovuje, že „poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.“ Byť z § 87 odst. 1 věty druhé ZSÚ vyplývá lhůta, v níž může spotřebitel uplatnit námitku neplatnosti úvěrové smlouvy, soud s odkazem na aktuální judikaturu (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 , rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2009 , dále rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C-377/14, Radlinger, C- 76/10, Pohotovosť a zejména C-679/18, OPR-Finance) konstatuje, že se zde jedná o neplatnost absolutní a soud se musí z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu spotřebitele, zabývat otázkou, zda ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru byla před uzavřením smlouvy splněna jeho zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele.
10. Soud na základě předložených důkazů shledal, že faktické majetkové poměry žalovaného nebyly před podpisem úvěrové smlouvy dostatečně ověřeny. Poskytovatel je povinen aktivně úvěruschopnost spotřebitele zjišťovat a prověřovat, a proto se za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje taková obezřetnost, která údaje tvrzené žadatelem o úvěr prověřuje. Zatímco příjmy žalovaného byly přezkoumány výpisem z jeho účtu, jeho výdaje nebyly dostatečným způsobem přezkoumávány, a to ani náklady spojené s bydlením, jež zpravidla tvoří podstatnou část výdajů každého člověka a jež nelze ani dle potřeby ihned snížit. Ve vztahu k ostatním životním nákladům jako jsou například náklady na stravování, drogerii a ošacení (osobní výdaje), se v zásadě jeví jako přijatelné, aby žalobkyně vycházela z částek životního minima jednotlivce dle příslušných právních předpisů, neboť jde o náklady, které lze poměrně snadno přizpůsobit aktuální finanční situaci. To však nelze říct o nákladech spojených s bydlením. Žalobkyně nejednala v souladu s § 78 odst. 2 písm. b) ZSÚ, který stanoví, že „poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 (poskytování úvěru) uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1“, jelikož dostatečně nedoložila dokumenty o výdajové stránce žalovaného. Žalobkyně přitom jistě mohla náklady na bydlení žalovaného alespoň částečně dokumentárně ověřit a vyžádat od žalovaného např. SIPO, nájemní smlouvu atd. Zásada ochrany spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany s sebou zákonitě nese větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele coby poskytovatele spotřebitelského úvěru.
11. Jestliže žalobkyně sdělila, že její automatizovaný systém vypočetl příjem žalovaného na 8 571 Kč měsíčně a výdaje na 7 500 Kč měsíčně, soudu není zřejmé, jak k tomuto výpočtu výdajů žalobkyně dospěla, když výpisem z účtu bylo zjištěno, že žalovaný každý měsíc vybral z účtu po jejím připsání téměř celou částku mzdy, a nelze proto dospět automaticky k závěru, že jeho životní výdaje byly pouze 7 500 Kč měsíčně, respektive není zřejmé, na základě jakých skutečností žalobkyně k této částce výdajů dospěla. Za dané situace nelze z ničeho ani dovodit, že by se žalobkyně mohla co do údajů o výdajích spokojit jen s výpisem z účtu žalovaného, ze kterého bylo pouze zřejmé, že žalovaný prováděl výběry mzdy z účtu prostřednictvím bankomatu, avšak nebylo zřejmé, k čemu tyto vybrané peníze použil. Naopak bylo možné z výpisu z účtu žalovaného usuzovat, že žalovaný je ve finanční tísni, když v dubnu 2018 přišla na jeho účet zápůjčka od právnická osobaAnonymizováno ve výši 4 000 Kč, která musela být následně žalovaným splacena, a to i s úroky. Současně měl žalovaný podané 3 žádosti o úvěr.
12. Jestliže žalobkyně dále tvrdila, že využila k výpočtu výdajů žalovaného i statisticky vypočtené výdaje na bydlení, soud k tomu uvádí, že nelze relevantně sestavit statistický model bez náležitě ověřených vstupních dat, tj. skutečných informací o způsobu bydlení žalovaného. V daném případě nebyly ani prokázány bytové poměry a potřeby žalovaného, tyto neplynou ani z předloženého výpisu z účtu, ani nebylo žalovaným sděleno, zda bydlí ve vlastním domě nebo nájmu (informace o druhu bydlení a nákladech na bydlení jsou přitom pro posouzení úvěruschopnosti zcela zásadní), nebyl uveden počet osob v domácnosti, náklady na vyživované osoby atd. Takový způsob stanovení výdajů na bydlení soud považuje za nedostatečný a neodpovídající požadavku na odbornou péči poskytovatele úvěru ve smyslu § 75 ZSÚ, neboť náklady na bydlení i ostatní nutné náklady se mohou u každého člověka významně lišit a statistické údaje nemusí být u konkrétní osoby vůbec vypovídající. Nadto ani nebylo objasněno, na základě jakých statistických údajů byla vyhodnocena částka výdajů 7 500 Kč měsíčně jako částka odpovídající skutečným výdajům žalovaného. Lze tak uzavřít, že soud nemá za prokázané, že by žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy dostála své povinnosti řádně s odbornou péčí posoudit výdajovou stránku žalovaného a tedy to, zda je schopen úvěr v celém jeho rozsahu splatit.
13. Jestliže pak žalobkyně odkazovala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 33 Cdo 1819/2023 , ze dne 27. 9. 2023, soud uvádí, že toto rozhodnutí není v dané věci relevantní, neboť se týkalo situace, kdy žalovaný svůj dluh z úvěru zcela splatil, což není posuzovaný případ, pročež důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet byly namístě. Nadto dle rozsudku Soudního dvora Evropské unie ve věci C-755/22 ze dne 11. 1. 2024 soud rozhodl takto: „Zajišťování odpovědného jednání věřitelů a předcházení nezodpovědným praktikám při poskytování úvěrů spotřebitelům nadto zásadním způsobem přispívá k řádnému fungování trhu spotřebitelských úvěrů. Vzhledem k tomu, že tyto účely jsou nezávislé na situaci nebo chování konkrétního spotřebitele, není jich dosaženo samotným úplným splněním úvěrové smlouvy, kterou tento spotřebitel uzavřel. Jakýkoli jiný výklad by napomáhal tomu, aby věřitel neplnil povinnost, která pro něj vyplývá z článku 8 směrnice 2008/48, a mohl by zbavit toto ustanovení užitečného účinku. Z toho vyplývá, že analýza založená na účelu článku 8 směrnice 2008/48 umožňuje dospět k závěru, že porušení povinnosti věřitele spočívající v ověření úvěruschopnosti spotřebitele, stanovené tímto ustanovením, nemůže být zhojeno samotným úplným splněním úvěrové smlouvy.“ Z uvedeného rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 1819/2023 i tak vyplývá, že jestliže žalovaný (spotřebitel) dluh z úvěru zcela nesplatil, žalobkyně řádně neposoudila úvěruschopnost a současně byly v době sjednání úvěrové smlouvy důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet jako v tomto případě, je úvěrová smlouva neplatná. V daném případě soud z důvodu, že žalovaný je zcela nekontaktní, nemohl ani znovu ověřit, jaké byly jeho skutečné výdaje v době sjednání úvěru, především však mají být taková zjištění provedena žalobkyní při sjednávání úvěru. Žalovaný přitom ani své výdaje a bytovou situaci při sjednávání smlouvy neuvedl a nelze proto v situaci popsané výše (kdy žalobkyně nejednoznačně dospěla k tomu, že výdaje žalovaného jsou 7 500 Kč měsíčně) dospět k závěru, že neexistovaly důvodné pochybnosti o jeho schopnosti splácet. Soud dále uvádí, že úvěruschopnost musí být posuzována takovým způsobem, aby byl žalovaný schopen úvěr splatit z příjmu ze zaměstnání, a nikoliv z dalších posléze sjednaných úvěrů, v opačném případě lze konstatovat, že žalovaný je neúvěruschopný.
14. S ohledem na to, že žalobkyně neprokázala, že před poskytnutím úvěru (s kladným výsledkem) zkoumala v zákonných intencích úvěruschopnost žalovaného, soud posoudil předloženou smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou pro rozpor s veřejným pořádkem ve smyslu § 588 o. z. Žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 122 941 Kč, na tuto částku žalovaný uhradil celkem 106 499,64 Kč, pročež žalobkyni nadále dluží 16 441,36 Kč, a to z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 a § 2993 o. z.
15. Částečně důvodným shledal soud i požadavek žalobkyně na zaplacení zákonných úroků z prodlení. Splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení není zákonem stanovena a není-li určena ani dohodou účastníků, platí, že dle § 1958 odst. 2 o. z., „neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.“ Žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu – vydání bezdůvodného obohacení doloženou kvalifikovanou upomínkou ve lhůtě do 7 dnů od odeslání upomínky dne 2. 8. 2023, tj. do 9. 8. 2023. Soud proto žalovaného zavázal k úhradě zákonných úroků z prodlení ve výši 15 % ročně v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. za dobu od 10. 8. 2023 do zaplacení, a to z přisouzené částky 16 441,36 Kč. S ohledem na žalobní petit a kapitalizaci příslušenství soud žalobkyni přiznal nárok na kapitalizovaný úrok z prodlení výši 182,43 Kč za dobu od 10. 8. 2023 do 5. 9. 2023 a zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 16 441,36 Kč od 6. 9. 2023 do zaplacení.
16. Ve zbytku nároku žalobkyně, tedy co do částky 9 238,18 Kč, smluvního úroku a dále úroků z prodlení z částky, ohledně níž žalovaný nebyl v prodlení, soud žalobu zamítl s ohledem na absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, jak plyne z výroku II. tohoto rozsudku.
17. Ohledně nákladů řízení rozhodl soud v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , neboť žalobkyně měla ve věci úspěch pouze částečný a náleží jí tedy právo na náhradu nákladů řízení odpovídající rozdílu jejího úspěchu a neúspěchu ve věci. Žalobkyně požadovala po žalovaném ke dni vyhlášení tohoto rozsudku dne 19. 6. 2024, a to včetně příslušenství, zaplacení částky 34 325,09 Kč, přičemž jí bylo soudem přiznáno 18 778,73 Kč. Žalobkyně tedy byla ve věci úspěšná z 55 % a z 45 % neúspěšná. Náklady řízení jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 1 028 Kč a náklady právního zastoupení – odměnou advokáta za tři úkony právní služby à 300 Kč dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva k plnění, písemné podání ve věci samé včetně doplnění). Dále jsou náklady řízení tvořeny náhradou hotových výdajů dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky ve výši 100 Kč za každý provedený úkon právní služby a 21% DPH z odměny advokáta. Celkem tak veškeré náklady řízení činí 2 480 Kč, přičemž žalobkyni přísluší náhrada nákladů řízení ve výši 10 %, tedy 248 Kč. Soud aplikoval § 14b vyhlášky, jelikož se ve věci jedná o formulářovou žalobu v intencích nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3923/11 , tj. o návrh mající podobu využitého vzoru, jenž se od něj odlišuje jen v minimální míře, a to takové, aby mohl být návrh co do určitosti osob a účastníků předmětu řízení dostatečně individualizován, kdy základ právní argumentace, včetně její stylizace a formálního vyjádření je totožný či jen s drobnými odchylkami, z rozhodovací praxe soudu je známo, že obdobné návrhy žalobkyně podala opakovaně (např. řízení vedená pod sp. zn. 13 C 33/2024 , 20 C 65/2024 , 4 C 20/2024 ).
18. Lhůtu k plnění, která byla soudem coby třídenní stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , stejně jako lhůtu k plnění stanovenou žalobkyní v předžalobní výzvě, od níž se odvíjí prodlení žalovaného, soud považuje za přiměřenou a odpovídající spravedlivému uspořádání mezi účastníky vzhledem k tomu, že žalovaný byl zcela pasivní, pročež soudu není známo ničeho o jeho aktuálních finančních možnostech.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Hodoníně sídlem Velkomoravská 2269/4, 695 01 Hodonín.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.