Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 C 273/2024-54

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Ludmilou Papicovou ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta

proti

žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného

pro 37 027,39 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 384,46 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 42 172,45 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 133,47 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 36 697,12 Kč od 6. 3. 2024 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 384,46 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 42 172,45 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 133,47 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 36 697,12 Kč od 6. 3. 2024 do zaplacení, se zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky v celkové výši 42 556,91 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 19. 4. 2022 uzavřel právní předchůdce žalobkyně společnost právnická osoba (dále jen „věřitel“) se žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které věřitel poskytl žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit věřiteli spolu s jistinou kapitalizovaný úrok ve výši 24 733,50 Kč, tedy vrátit celkem částku 44 733,50 Kč v 35 měsíčních splátkách ve výši 1 278,10 Kč. Dne 19. 9. 2022 uzavřel žalovaný s věřitelem smlouvu o úvěru téhož čísla, která je však fakticky dodatkem k původní smlouvě. Na základě dodatku byla jistina úvěru navýšena na částku 48 238,29 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit věřiteli spolu s jistinou kapitalizovaný úrok ve výši 49 189,73 Kč, tedy vrátit celkem částku 97 428,02 Kč v 34 měsíčních splátkách ve výši 2 865,53 Kč. Žalovaný nehradil splátky úvěru řádně a včas, když na svůj dluh uhradil celkem částku 49 615, 54 Kč, věřitel proto úvěr ke dni 23. 2. 2024 zesplatnil. Dne 13. 11. 2023 byla mezi věřitelem a žalobkyní uzavřena rámcová smlouva o postoupení pohledávek, na základě které pak byly uzavírány dílčí smlouvy o postoupení pohledávek. Mezi smluvními stranami bylo dále ujednáno, že o každém dílčím postoupení pohledávek bude vyhotoveno tzv. společné prohlášení smluvních stran o uzavřené dílčí smlouvě o postoupení pohledávek. Pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni postoupena ke dni 5. 3. 2024. Žalovaný dluží žalobkyni částku 4 2618,90 Kč, která se stává z dlužné jistiny ve výši 36 697,12 Kč, z úroku ve výši 4 995,52 Kč, ze smluvní pokuty ve výši 826,26 Kč, z paušální náhrady nákladů na upomínání ve výši 100 Kč a z náhrady za účelně vynaložené náklady mimosoudního vymáhání ve výši 434 Kč.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.

3. Soud učinil z provedených důkazů, a to z VOP, ze smlouvy o postoupení pohledávek, z oznámení o postoupení pohledávky, ze společného prohlášení smluvních stran, ze smlouvy o úvěru ze dne 19. 4. 2022 a ze dne 19. 9. 2022, z podacího lístku, z výzvy k okamžité úhradě dluhu ze dne 23. 2. 2024, z podacího archu, z výpisu z účtu, z oznámení o postoupení pohledávky, z výzvy před podáním žaloby ze dne 1. 7. 2024 a z potvrzení o provedení transakce následující skutková zjištění a závěr o skutkovém stavu:

4. Právní předchůdce žalobkyně společnost právnická osoba uzavřel dne 19. 4. 2022 se žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které poskytl žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit věřiteli spolu s jistinou kapitalizovaný úrok ve výši 24 733,50 Kč, tedy vrátit celkem částku 44 733,50 Kč v 35 měsíčních splátkách ve výši 1 278,10 Kč. Dne 19. 9. 2022 uzavřel žalovaný s věřitelem smlouvu o úvěru téhož čísla, která je však fakticky dodatkem k původní smlouvě. Na základě dodatku byla jistina úvěru navýšena na částku 48 238,29 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit věřiteli spolu s jistinou kapitalizovaný úrok ve výši 49 189,73 Kč, tedy vrátit celkem částku 97 428,02 Kč v 34 měsíčních splátkách ve výši 2 865,53 Kč. Žalovaný celkem vyčerpal částku 50 000 Kč a na svůj dluh uhradil celkem částku 49 615, 54 Kč. Věřitel dopisem ze dne 23. 2. 2024 vyzval žalovaného k okamžité úhradě celého dluhu. Dne 13. 11. 2023 byla mezi věřitelem a žalobkyní uzavřena rámcová smlouva o postoupení pohledávek, na základě které pak byly uzavírány dílčí smlouvy o postoupení pohledávek. Mezi smluvními stranami bylo dále ujednáno, že o každém dílčím postoupení pohledávek bude vyhotoveno tzv. společné prohlášení smluvních stran o uzavřené dílčí smlouvě o postoupení pohledávek. Pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni postoupena dílčí smlouvou ze dne 5. 3. 2024. Žalovaný byl vyzván právním zástupcem žalobkyně k zaplacení dlužné částky před podáním žaloby dopisem ze dne 1. 7. 2024.

5. Z výpisu úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky, z opakované výzvy k úhradě a z upomínky soud žádná relevantní skutková zjištění nečinil, neboť v případě výpisu úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky se jedná o interní ničím nepodloženou u žalobkyně, v případě upomínek pak není zřejmé, zda vůbec a kdy byly žalovanému odeslány.

6. Podle ustanovení § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle ustanovení § 2396 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky.

8. Podle ustanovení § 2397 o.z. úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá.

9. Podle ustanovení § 2398 odst. 1, 2 o.z. úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem.

10. Podle ustanovení § 2399 odst. 1, 2 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.

11. Podle ustanovení § 1802 o. z. mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy.

12. Podle ustanovení § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

13. Podle ustanovení nařízení vlády číslo výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

14. Podle ustanovení § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

15. Podle ustanovení § 1880 odst. 1, 2 o.z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Postupitel vydá postupníkovi potřebné doklady o pohledávce a sdělí mu vše, co je k uplatnění pohledávky zapotřebí.

16. Podle ust. , 2 , o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

17. Podle ust. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

18. Podle ust. , neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

19. Podle ust. , soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

20. Podle ustanovení , dlužník, který svůj dluh řádně nesplní, je v prodlení.

21. Podle ustanovení , po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

22. Podle ustanovení , výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

23. Dle ustanovení může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

24. Dle ustanovení , 2 , postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Postupitel vydá postupníkovi potřebné doklady o pohledávce a sdělí mu vše, co je k uplatnění pohledávky zapotřebí.

25. Dle ustanovení , postoupit lze pohledávku, kterou lze zcizit, pokud to ujednání dlužníka nevylučuje.

26. Soud na shora uvedený zjištěný skutkový stav aplikoval citované právní normy a dospěl k následujícímu právnímu závěru: žalobkyně v řízení prokázala, že je ve věci aktivně legitimována, neboť prokázala, že na ni prostřednictvím smlouvy o postoupení pohledávek přešla žalobní pohledávka.

27. Soud posoudil zjištěný skutkový stav s ohledem na shora citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná pouze částečně. Žalovaný vystupoval v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel, neboť ze smlouvy nevyplynulo, že by se jednalo o podnikatele a žádný z účastníků to ani netvrdil. Povinností žalobkyně, resp. jejího právního předchůdce před poskytnutím úvěru tedy bylo zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr. Soud dospěl k závěru, že žalobkyni se nepodařilo prokázat, že před uzavřením úvěrové smlouvy její právní předchůdce provedl řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného. K tomu soud uvádí, že dle aktuální judikatury Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , dostupný na www.usoud.cz). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tedy vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení úvěrové smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 o. z., je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588 o. z. absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu.

28. Pokud má být zachován smysl a účel citované úpravy, je třeba, aby žalobkyně zjistila řádně a s odbornou péčí, na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, na straně jedné příjmy a dosavadní dluhové zatížení klienta, a na straně druhé pak přinejmenším základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou zejména náklady na bydlení, dopravu, stravování, ošacení apod. Při hodnocení výdajů spotřebitele je totiž nutno brát v potaz i jistou rezervu na různé nepravidelné a neplánované výdaje, které lze u každé osoby v průběhu trvání smluvního vztahu let zajisté očekávat. Požadavek odborné péče nelze omezovat jen na samotný myšlenkový proces „posouzení“ dodaných čísel představujících příjmy a výdaje, ale je třeba jej vztáhnout i na zhodnocení dostatečnosti, úplnosti a věrohodnosti shromážděných podkladů.

29. Soud po provedeném dokazování konstatuje, že v tomto konkrétním případě právní předchůdce žalobkyně neposoudil úvěruschopnost žalovaného řádně, když k posouzení úvěruschopnosti žalovaného nepředložil žádné důkazy.

30. S ohledem na uvedené skutečnosti tedy soud dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobkyně nedostál své povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalovaného, tedy aby mohl učinit závěr o tom, že žalovanému po vynaložení běžných výdajů a po úhradě všech dalších závazků zbude taková částka, aby mohl věřiteli pravidelně splácet sjednané splátky úvěru. Tato skutečnost tak zakládá absolutní neplatnost smlouvy o úvěru jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení .

31. Nároky z této neplatné smlouvy je pak třeba vypořádat dle ustanovení § 2993 o. z. z titulu bezdůvodného obohacení jako plnění poskytnutá na základě neplatné smlouvy. Dle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž by tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila, plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. Dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, které je speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Za dané situace tak má žalobkyně nárok pouze na vydání poskytnuté jistiny ve výši 50 000 Kč ponížené o platby žalovaného ve výši 49 615,54 Kč, tedy částku 384,46 Kč v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele) (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, č. j. ). Ve vztahu k době přiměřené možnostem spotřebitele nese břemeno tvrzení a důkazní sám spotřebitel, resp. v daném řízení žalovaný. Jelikož žalovaný k otázce svých možností vrátit poskytnutou jistinu ničeho netvrdil a v řízení byl nečinný, soud mu uložil žalobní pohledávku specifikovanou ve výroku I. tohoto rozsudku splnit v obecné třídenní lhůtě, a to v souladu s ustanovením věta před středníkem

32. Jelikož z neplatné smlouvy o úvěru žalobkyni žádné další nároky neplynou, byla žaloba ve zbývajícím rozsahu z důvodů již výše uvedených zamítnuta.

33. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ust. , přičemž soud posuzoval míru procesního úspěchu a neúspěchu stran v daném sporu. Žalovaný byl převážně procesně úspěšným účastníkem řízení a měl by tak nárok na náhradu nákladů řízení, avšak žalovanému dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly. Soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III. rozsudku.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu Ostrava, prostřednictvím Okresního soudu v Olomouci. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.