Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
8 C 327/2024-47
Okresní soud v Náchodě rozhodl samosoudcem Mgr. Milanem Baudyšem ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČ: IČO žalobkyně
sídlem Adresa žalobkyně
zastoupená advokátkou Jméno advokátky
sídlem Adresa advokátky
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného
bytem Adresa žalovaného
o zaplacení 12.630 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba se v části, kterou se žalobce domáhal na žalovaném zaplacení 2.630 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 10.000 Kč od datum do zaplacení, zamítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 10.000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení 1.351,20 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.
Odůvodnění:
I. Žaloba se v části, kterou se žalobce domáhal na žalovaném zaplacení 2.630 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 10.000 Kč od , datum, do zaplacení, zamítá.II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 10.000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení 1.351,20 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.
1. Žalobce se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 12.630 Kč s příslušenstvím z titulu nesplacených peněžních prostředků ze smlouvy o úvěru, který účastníci uzavřeli dne datum a na jehož základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 10.000 Kč.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobce nikterak nerozporoval. K jednání soudu se bez řádné a včasné omluvy nedostavil.
3. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé:
Žalobce dne datum převodem na bankovní účet žalovaného č. č. účtu poskytl žalovanému na základě smlouvy o úvěru ze dne datum peněžní prostředky ve výši 10.000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splatit jednorázově nejpozději do datum (prokazuje smlouva na č.l. 18 a oznámení o provedení příkazu na č.l. 23). Smlouva byla uzavřena prostřednictvím internetových stránek žalobce Anonymizováno v chráněném internetovém prostředí přístupném na základě zvoleného hesla. Před uzavřením smlouvy žalobce prováděl šetření za účelem posouzení úvěruschopnosti žalovaného, ze kterého vyšlo najevo, že již splácí další 4 úvěry s blíže neurčenou měsíční splátkou (prokazuje REPI Credit Report na č.l. 16-17). Z bankovního výpisu žalovaného za leden 2024 vyšlo najevo, že žalovaný značné množství peněžních prostředků investuje do sázení a jeho příjmy tvoří mimo jiné i peněžní prostředky od dalších úvěrových společností (prokazuje výpis z účtu na č.l. 25-33). Žalovaný poskytnutý úvěr však nehradil řádně a včas, když na svůj dluh ničeho neuhradil, proto žalobce využil svého práva a vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky 12.630 Kč, která představuje neuhrazenou jistinu ve výši 10.000 Kč a smluvní pokutu ve výši 2.630 Kč, tj. 0,1 % ročně z částky 10.000 Kč za dobu od datum do datum. Žalobce opakovaně vyzval žalovaného k vrácení dlužné částky (prokazuje předžalobní výzva na č.l. 34-35).
4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále též jen jako „o.z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrované poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
5. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
6. Podle § 1 odst. 2 o. z. nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti.
7. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku , po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
8. Podle ust. § 2 nař. vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.
9. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do datum (dále též jen jako „z. s. ú.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
10. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
11. Podle § 87 odst. 1 s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
12. Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že nárok žalobce je důvodný pouze částečně. Pro své rozhodnutí soud považoval za významné zodpovězení otázky, zda se v případě smlouvy o úvěru, která byla mezi účastníky uzavřena, jedná o platný smluvní závazek.
13. V daném případě soud dospěl k závěru, že žalovaný a žalobce uzavřeli smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. o. z., která je neplatná, neboť žalobce neprovedl řádné šetření dle § 86 odst. 1 s. ú. za účelem zjištění úvěruschopnosti žalovaného. Pokud žalobce přesto poskytl žalovanému spotřebitelský úvěr, byla smlouva od počátku neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 s. ú. Na danou neplatnost není možné pohlížet jako na neplatnost relativní. Neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní vzhledem k tomu, že dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně porušuje veřejný pořádek, neboť v případě porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není neplatnost uzavřené úvěrové smlouvy stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku, jelikož předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného.
14. Dle smlouvy o úvěru žalobce poskytl žalovanému dne datum částku 10.000 Kč, kterou měl žalovaný žalobci vrátit nejpozději do datum. Jelikož žalovaný ve sjednané lhůtě ani později žalobci poskytnuté peněžní prostředky v plné výši nevrátil, když na svůj dluh ničeho neuhradil, na úkor žalobce se bezdůvodně obohatil (§ 2991 o. z.). Soud proto uložil žalovanému povinnost dlužnou jistinu ve výši 10.000 Kč představující bezdůvodné obohacení žalobci vrátit (výrok II. rozsudku).
15. S ohledem na shora uvedené závěry o neplatnosti smlouvy o úvěru soudu nezbylo, než uplatněný nárok žalobce ve zbývajícím rozsahu zamítnout, neboť k ujednáním, ve kterých se žalovaný zavázal uhradit smluvní pokutu, nebylo pro neplatnost smlouvy možné přihlédnout. V případě uplatněného nároku na zaplacení úroku z prodlení soud vyšel z ustálené soudní praxe kladoucí důraz na zvýšenou ochranu spotřebitele, dle které je spotřebitel povinen vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem. Jelikož se spotřebitel po tuto dobu nemůže dostat do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemohl poskytovateli úvěru vzniknout ani nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. Soud proto nárok žalobce ve zbývajícím rozsahu jako nedůvodný zamítl (výrok I. rozsudku).
16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že v převážné části předmětu řízení úspěšný žalobce má proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši 1.351,20 Kč, kdy soud přiznal žalobci nárok na 60 % celkových nákladů řízení (2.252 Kč), když od 80 % úspěchu žalobce odečetl 20 % úspěchu žalovaného. Náklady řízení tvoří soudní poplatek ve výši 800 Kč, dále odměna advokáta dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (300 Kč za jeden úkon právní služby) ve výši 900 Kč (tj. za 3 úkony právní služby – převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva k plnění a písemné podání nebo návrh ve věci samé) dále paušální náhrada hotových výdajů právního zástupce žalobce ve výši 3 x 100 Kč dle ustanovení § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za celkem tři účelně vynaložené výdaje právního zástupce žalobce, tj. 300 Kč. Náklady soudního řízení dále představuje 21 % DPH z odměny a náhrad v celkové výši 252 Kč, neboť právní zástupce žalobce je plátcem DPH. Celkem tedy náklady řízení žalobce představují částku 2.252 Kč. Soud se při svém rozhodování řídil ust. § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. V dané věci bylo řízení zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně totožným žalobcem ve skutkově i právně obdobné věci a předmětem řízení je peněžité plnění, jehož tarifní hodnota nepřevyšuje částku 50 000 Kč. Výše uvedenou částku je žalovaný povinen zaplatit žalobci v souladu s ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. k rukám právního zástupce žalobce.
17. Lhůtu k plnění soud určil podle ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř. jako třídenní.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení u Krajského soudu v Hradci Králové prostřednictvím Okresního soudu v Náchodě.
Nesplní-li povinný dobrovolně co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon tohoto rozhodnutí.