Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
24 C 263/2024-29
Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudcem Mgr. et Mgr. Bc. Milanem Boháčkem, M.A., ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného trvale hlášený Anonymizováno Anonymizováno 56 Anonymizováno
o 11 519,24 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 675,63 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 8 675,63 Kč od 1. 2. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části, jíž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 2 843,61 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 380,79 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 344,57 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 11 519,24 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení a s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 10 433,24 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 585,52 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Jméno advokáta, advokáta.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 675,63 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 8 675,63 Kč od 1. 2. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se zamítá v části, jíž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 2 843,61 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 380,79 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 344,57 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 11 519,24 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení a s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 10 433,24 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení.III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 585,52 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám , Jméno advokáta, , advokáta.
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení 11 519,24 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že s žalovaným uzavřela dne 20. 3. 2023 smlouvu o úvěru č. hodnota, na jejímž základě mohl žalovaný čerpat peněžní prostředky z úvěrového rámce do výše 16 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal úvěr řádně splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 % z aktuální dlužné částky včetně úroků a souvisejících poplatků. K posouzení úvěruschopnosti žalovaného využila žalobkyně žalovaným poskytnuté údaje o výši jeho příjmů a výdajů a lustraci v registrech SOLUS, NRKI, CEE a ISIR. Žalovaný však svůj dluh řádně neuhradil, celkem vyčerpal částku 15 038 Kč a žalobkyni zaplatil celkem 6 362,37 Kč. Žalovanou částku tvoří neuhrazená jistina úvěru ve výši 10 433,24 Kč, poplatky za vedení účtu v celkové výši 156 Kč, náklady na vymáhání ve výši 430 Kč a smluvní pokuty ve výši 500 Kč. Žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě svého dluhu.
2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.
3. Soud ve věci provedl dokazování listinami. Z úvěrové smlouvy č. hodnota ze dne 20. 3. 2023 soud zjistil, že tato smlouva byla uzavřena mezi žalobkyní a žalovaným. Žalobkyně se ve smlouvě zavázala poskytnout žalovanému bezúčelový revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 16 000 Kč a žalovaný se zavázal vyčerpanou částku splatit 18 měsíčními splátkami splatnými vždy k 20. dni v měsíci ve výši 4 % z dlužné částky, minimálně 400 Kč, a to počínaje dnem 20. 4. 2023, a zaplatit žalobkyni úrok ve výši 22,93 % ročně a související poplatky, jejichž výše je uvedena v sazebníku, který tvoří přílohu smlouvy. Přímo ve smlouvě je uveden poplatek za vedení účtu ve výši 39 Kč měsíčně. Pro případ opoždění se zaplacením splátky je žalobkyně oprávněna naúčtovat žalovanému náklady spojené s upomínáním ve výši 300 Kč za měsíc vymáhání, smluvní pokutu ve výši 500 Kč a úrok z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 %. Žalovaný ve smlouvě uvedl, že je Anonymizováno, bydlí u Anonymizováno, je zaměstnán ve společnosti právnická osoba. a jeho čistý měsíční příjem činí 27 000 Kč. Z čl. 4 úvěrových podmínek, jež tvořily součást smlouvy, soud zjistil, že žalovaný může čerpat úvěr po odsouhlasení žalobkyní prostřednictvím karty nebo jiným dohodnutým způsobem až do výše nevyčerpaného úvěrového rámce uvedeného ve smlouvě o úvěru. Podle čl. 5.5. úvěrových podmínek účtuje žalobkyně za poskytování služeb poplatky a odměny, jejichž výše je uvedena v sazebníku platném ke dni vzniku poplatkové povinnosti; sazebník se dnem účinnosti smlouvy stává její nedílnou součástí. Podle čl. 7.1. úvěrových podmínek pokud žalovaný nebude dodržovat podmínky splácení úvěru, žalobkyně jej požádá o jednorázové vrácení úvěru v důsledku jeho zesplatnění žalobkyní; k zesplatnění může dojít, jestliže mj. žalovaný dluží dvě a více splátek nebo nezaplatil splátku déle než tři měsíce. Podle čl. 9.1. úvěrových podmínek je žalobkyně oprávněna účtovat žalovanému v případě, že se opozdí s úhradami podle smlouvy o úvěru, účelně vynaložené náklady na vymáhání (např. na upomínku nebo inkasní agenturu), jejichž výši mu písemně oznámí, přičemž v případě první upomínky za trvání smlouvy účelně vynaložené náklady účtovány nebudou. V případě, že se žalovaný opozdí se zaplacením splátky nebo jiné platby, je žalobkyně oprávněna účtovat mu také tyto sankce: smluvní pokutu 500 Kč, pokud se žalovaný zpozdí se zaplacením splátky nebo jiné platby; bude-li výše dlužné částky nižší než 500 Kč, bude žalobkyně účtovat smluvní pokutu maximálně ve výši dlužné částky; úrok z prodlení v zákonné výši; žalobkyně si rovněž vyhradila právo jakoukoli sankci neúčtovat nebo neúčtovat v plné výši.
4. Z potvrzení o provedení ověření bonity klienta ze dne 22. 4. 2024 soud zjistil, že žalobkyně ověřila bonitu žalovaného před uzavřením smlouvy o úvěru: žalovaný je Anonymizováno, bydlí u Anonymizováno, Anonymizováno, je zaměstnancem, jeho příjem činí 27 000 Kč měsíčně a měsíční výdaje jeho domácnosti činí 6 300 Kč; ověření proběhlo lustrací žalovaného v registrech ISIR, SOLUS, MV ČR, JAP_PUJCKA, CEE a NRKI. Z úvěrové zprávy soud zjistil, že žalovaný měl v době podání žádosti o úvěr dva existující kontrakty, a to kontokorentní úvěr ze dne 29. 3. 2022 s úvěrovým rámcem 1 000 Kč a revolvingový úvěr z téhož dne s úvěrovým rámcem 5 000 Kč.
5. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad ke smlouvě č. hodnota soud zjistil, že dne 20. 3. 2023 žalovaný vyčerpal částku 15 038 Kč, že do 17. 1. 2024 uhradil celkem částku 6 362,37 Kč a že neuhradil 7., 8. a 9. řádnou splatnou splátku. Z výzvy ke splacení úvěru ze dne 17. 1. 2024 a z podacího archu soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného v důsledku jeho prodlení s úhradou závazků ke splacení celého úvěru do 14 dnů od sepsání výzvy; tato výzva byla odeslána žalovanému dne 18. 1. 2024. Z předžalobní výzvy ze dne 15. 2. 2024 a z podacího archu soud zjistil, že zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky do 7 dnů.
6. Pro nadbytečnost soud neprovedl důkaz listino u Posouzení úvěruschopnosti klienta – Metodika, Judikatura.
7. Z provedených důkazů má soud za prokázané, že žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu, na jejímž základě mu poskytla úvěrový rámec ve výši 16 000 Kč, z nějž žalovaný vyčerpal částku 15 038 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splácet ve splátkách spolu s poplatky a úrokem. Při uzavírání smlouvy žalobkyně na základě prohlášení žalovaného zjistila, jaké jsou jeho příjmy a výdaje, a nahlédla do dostupných registrů. Žalovaný na svůj dluh z uvedené smlouvy uhradil žalobkyni částku 6 362,37 Kč a nezaplatil tři po sobě jdoucí splatné splátky. Proto žalobkyně úvěr zesplatnila a vyzvala žalovaného k jeho úhradě. Žalovaný byl vyzván k úhradě dluhů také před podáním žaloby.
8. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 29. 5. 2022 do 31. 12. 2023 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 3 odst. 2 písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru pro účely tohoto zákona se rozumí věřitelem poskytovatel nebo osoba, která nabyla pohledávku za spotřebitelem ze smlouvy o spotřebitelském úvěru. Podle § 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru pro účely tohoto zákona se rozumí poskytovatelem ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.
9. Podle § 419 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , (dále jen „o. z.“) spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
10. Soud dospěl k závěru, že na závazkové vztahy mezi žalobkyní a žalovaným je plně aplikovatelný zákon o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně poskytla žalovanému úvěr v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaný při tomto právním jednání nevystupoval v rámci podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu povolání. Podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru je povinnost věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet. Součástí odborné péče věřitele při ověřování schopnosti spotřebitele splácet úvěr je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, a to například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele a podobně (blíže v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015 -39, dostupném na stránkách www.nssoud.cz, a v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , dostupném na www.nsoud.cz, oba aplikovatelné i ve vztahu k zákonu č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru). Soud má za prokázané, že žalobkyně se v tomto případě spokojila s pouhým tvrzením žalovaného ohledně jeho příjmů a výdajů, čímž nesplnila řádně svoji zákonnou povinnost s odbornou péčí tyto údaje ověřit a tím posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr. Proto soud posoudil smlouvu o úvěru uzavřenou mezi účastníky jako neplatnou podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru, a to z úřední povinnosti podle § 87 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru. Neplatná jsou tudíž i ujednání o smluvním úroku, smluvní pokutě a poplatcích včetně poplatku za vedení účtu, jak vyplývají ze smlouvy.
11. Žalobkyně soudu nicméně prokázala, že poskytla žalovanému finanční prostředky v celkové výši 15 038 Kč, z nichž žalovaný vrátil pouze částku 6 362,37 Kč. Tuto úhradu žalovaného soud s ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru započetl na vyčerpanou jistinu ve výši 15 038 Kč, tudíž žalovaný dluží na této jistině částku 8 675,63 Kč. Žalovaný v řízení netvrdil a neprokázal, že tuto zbývající část poskytnuté jistiny bez souvisejících poplatků žalobkyni vrátil. Vzhledem k tomu, že smlouva uzavřená mezi žalobkyní a žalovaným je neplatná a mezi stranami není jiné platné smluvní ujednání, má soud za to, že povinnost žalovaného k vrácení nesplacené části jistiny úvěru nadále trvá. S ohledem na výše uvedené je žalovaný povinen žalobkyni uhradit zbývající dluh na jistině úvěru ve smyslu § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru, tj. částku 8 675,63 Kč. Pokud se jedná o dobu přiměřenou možnostem žalovaného k vrácení dlužné části jistiny ve smyslu uvedeného zákonného ustanovení, žalobkyně vyzvala žalovaného ke splnění dluhu již ve výzvě ze dne 17. 1. 2024 se lhůtou splatnosti do 14 dnů od jejího sepsání, následně pak ještě předžalobní výzvou s datem plnění do 7 dnů; žalovaný na tyto výzvy došlé do jeho dispoziční sféry nijak nereagoval a námitku nepřiměřenosti navrhované lhůty k plnění neuplatnil. Nelze tedy učinit jiný závěr, než že spor o přiměřenost uvedené doby nevyvolal, tudíž žaloba o určení doby plnění podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru nebyla potřebná a dluh se stal splatným nejpozději uplynutím uvedené doby (v podrobnostech viz rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019 ).
12. Pokud jde o příslušenství, má žalobkyně právo na úrok z prodlení, neboť žalovaný je v prodlení s plněním peněžitého závazku. Žalovaný byl povinen vrátit neuhrazenou část jistiny úvěru v době přiměřené jeho možnostem podle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru; jak je uvedeno výše, žalovaný nevyvolal spor o přiměřenost uvedené doby, tudíž byl povinen uhradit dlužnou část jistiny na základě výzvy k zaplacení ze dne 17. 1. 2024 s lhůtou splatnosti do 14 dnů od jejího sepsání. Lhůta k plnění tak žalovanému uplynula dne 31. 1. 2024 a následujícím dnem po uplynutí této lhůty se tak žalovaný dostal do prodlení s úhradou dluhu. Závěry uvedené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 , dostupném na www.nsoud.cz, se na projednávanou věc neuplatní, neboť žalovaný byl v soudním řízení pasivní a nevznikl spor mezi účastníky o určení doby přiměřené k vrácení dlužné jistiny. Soud proto žalobkyni přiznal úrok z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. z dlužné části jistiny úvěru ve výši 8 675,63 Kč od 1. 2. 2024 do zaplacení. Podle § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , (dále jen „o. s. ř. “) soud žalovanému uložil, aby žalovanou částku s příslušenstvím zaplatil žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu k plnění neshledal důvod.
13. Zbývající část žaloby ohledně částky 2 843,61 Kč představované poplatky za vedení účtu, náklady na vymáhání a smluvními pokutami soud s ohledem na výše uvedenou neplatnost smlouvy jako nedůvodnou zamítl. Soud žalobkyni nepřiznal ani smluvní úrok a úrok z prodlení z neuhrazených částí poplatků a smluvních pokut podle smlouvy o úvěru, protože z důvodu neplatnosti uvedené smlouvy nemá žalobkyně na tyto poplatky, smluvní úrok a smluvní pokuty nárok, a tudíž jí nenáleží ani nároky od nich odvozené, tj. úrok z prodlení.
14. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. Žalobkyně se v řízení domáhala částky 15 882,68 Kč, úspěšná však byla pouze co do částky 9 997,35 Kč, tj. ze 63 %; žalovaný byl úspěšný co do zamítnuté částky 5 885,33 Kč, tj. ze 37 %, a proto žalobkyni náleží pouze částečná náhrada nákladů ve výši 26 %. Pro výpočet náhrady nákladů řízení soud postupoval podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, ve znění přechodného ustanovení čl. II vyhlášky č. 258/2024 Sb. (dále jen „a. t.“), neboť se jedná o řízení zahájené návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech a v němž je předmětem řízení peněžité plnění, jehož tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč. Náklady řízení žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, jemuž náleží odměna stanovená podle § 1 odst. 2 , § 6 odst. 1 , § 14b odst. 1 bodu 2. a. t. z tarifní hodnoty 11 519,24 Kč podle § 8 odst. 1 a. t. sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci podle § 11 odst. 1 písm. a) , d) a. t. (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé, sepsání návrhu ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrada za daň z přidané hodnoty podle § 137 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. a § 151 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ve výši 252 Kč. Celkové náklady řízení tak činí 2 252 Kč, z nichž žalobkyni náleží část 26 %, tj. částka 585,52 Kč. Soud žalobkyni nepřiznal náhradu nákladů řízení za dva úkony právní služby, a to za podání ze dne 15. 11. 2024 a 6. 12. 2024, neboť doplnění tvrzení a důkazních návrhů v nich obsažená mohla a měla být již součástí žaloby; soud proto tyto úkony vyhodnotil jako neúčelně vynaložené. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. soud uložil žalovanému zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , neboť pro jinou lhůtu k plnění neshledal důvod.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Jihlavě ve dvou vyhotoveních.
Nesplní-li povinný ve stanovené lhůtě dobrovolně, co mu ukládá pravomocné rozhodnutí soudu, může oprávněný podat návrh na exekuci nebo na soudní výkon rozhodnutí.