Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
7 C 401/2024-23
Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudcem Mgr. Filipem Jankem ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky
proti
žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované
pro zaplacení 33 600 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 20 000 Kč od 14. 8. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 6 500 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 6 500 Kč od 14. 8. 2023 do zaplacení, nákladů spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 2 000 Kč a smluvní pokuty ve výši 7 100 Kč, zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 625,51 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 20 000 Kč od 14. 8. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 6 500 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 6 500 Kč od 14. 8. 2023 do zaplacení, nákladů spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 2 000 Kč a smluvní pokuty ve výši 7 100 Kč, zamítá.III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 625,51 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
1. Ve věci bylo rozhodnuto na základě listinných důkazů bez nařízení jednání za podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. ”).
2. Předmětem řízení bylo zaplacení peněžité částky 26 500 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky od 14. 8. 2023 do zaplacení, dále zaplacení nákladů spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 2 000 Kč, dále smluvní pokuty ve výši 7 100 Kč, to vše z titulu smlouvy o zápůjčce ze dne 14. 7. 2023. Žalobkyně tvrdila, že s žalovanou uzavřely dne 14. 7. 2023 smlouvu o zápůjčce, na základě které jí poskytla finanční prostředky ve výši 20 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnutou částku vrátit spolu s poplatkem ve výši 6 500 Kč. Jistina spolu s poplatkem byly dle uzavřené smlouvy splatné dne 13. 8. 2023. Součástí smlouvy o zápůjčce byly všeobecné obchodní podmínky a sazebník, žalovaná se zavázala kromě jistiny a sjednaného úroku hradit rovněž poplatky dle sazebníku. Pro případ prodlení žalované se splacení poskytnuté částky byla sjednána též smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Dle tvrzení žalobkyně ověřila úvěruschopnost žalované na základě dokumentů vyžádaných od žalované. Žalovaná nehradila splátky řádně a včas a ocitla se v prodlení. Žalobkyně se po žalované domáhala úhrady celkové částky 33 600 Kč, tvořené nesplacenou jistinou ve výši 20 000 Kč, spolu s poplatkem 6 500 Kč, náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 2 000 Kč za čtyři výzvy k úhradě a příslušenství dluhu tvořené zákonným úrokem z prodlení za období od 14. 8. 2023 do zaplacení. Dále se žalobkyně domáhala úhrady smluvní pokuty ve výši 7 100 Kč. Žalovaná byla dále žalobkyní vyzvána k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou, neuhradila však ničeho.
3. Z předložených listin, byl zjištěn následující skutkový stav:
4. Žalobkyně a žalovaná uzavřely dne 14. 7. 2023 smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytla žalobkyně žalované finanční prostředky ve výši 20 000 Kč oproti závazku žalované poskytnutou částku vrátit spolu s poplatkem ve výši 6 500 Kč. Jistina spolu s poplatkem byly dle uzavřené smlouvy splatné dne 13. 8. 2023. Součástí smlouvy o zápůjčce byly všeobecné obchodní podmínky a sazebník, žalovaná se zavázala kromě jistiny a sjednaného úroku hradit rovněž poplatky dle sazebníku. Žalobkyně dne 14. 7. 2023 poskytla částku 20 000 Kč na účet žalované č. č. účtu. Mezi žalobkyní a žalovanou byla v případě prodlení žalované se splacení poskytnuté částky sjednána povinnost žalované uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Žalovaná neuhradila dlužnou částku řádně a včas v datu splatnosti a ocitla se v prodlení, žalobkyně tak žalovanou opakovaně vyzývala k úhradě všech závazků žalované vyplývající ze smlouvy (prokázáno smlouvou, všeobecnými obchodními podmínkami, výpisy z účtů, upomínkami, sdělením banky). Žalobkyně se po žalované domáhala úhrady celkové částky 33 600 Kč, tvořené nesplacenou jistinou ve výši 20 000 Kč, spolu s poplatkem 6 500 Kč, náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 2 000 Kč za čtyři výzvy k úhradě a příslušenství dluhu tvořené zákonným úrokem z prodlení za období od 14. 8. 2023 do zaplacení. Dále se žalobkyně domáhala úhrady smluvní pokuty ve výši 7 100 Kč. Žalovaná byla dále žalobkyní vyzvána k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou (prokázáno předžalobní upomínku a podacím lístkem), avšak neuhradila ničeho.
5. Zaplacení dlužné částky, ani jiné skutečnosti významné z hlediska základu či výše žalobou uplatněného nároku nebyly tvrzeny, tedy ani prokázány.
6. K výzvě soudu, aby žalobkyně doplnila tvrzení a doložila, z čeho konkrétně a jak zkoumala úvěruschopnost žalované, žalobkyně ničeho nedoplnila s tím, že to zřejmě povede k posouzení smlouvy o zápůjčce jako neplatné a žádá proto, aby jí žalovaná vrátila vše, co podle smlouvy o zápůjčce dostala, tj. vrátila bezdůvodné obohacení, spolu s úroky z prodlení v zákonné výši a nahradila jí náklady řízení.
7. Hmotněprávní posouzení věci bylo založeno na právní úpravě zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „o. z.“).
8. Podle ustanovení § 2390 o. z., přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
9. Podle ustanovení § 2392 odst. 1 o. z., při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech.
10. Podle ustanovení § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
11. Podle ustanovení § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně plnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanovení vláda nařízení; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
12. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , zákon o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotř. úvěru“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
13. Podle § 86 zákona o spotř. úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
14. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotř. úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.
15. Podle § 588 o. z., přihlédne soud i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
16. Na základě předložených listinných důkazů dospěl soud k závěru, že mezi žalovanou a žalobkyní byla uzavřena smlouva o zápůjčce, která je zároveň smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu zákona o spotř. úvěru. Dle žalobních tvrzení žalobkyně ověřila úvěruschopnost žalované, k výzvě soudu však žádné konkrétní tvrzení neuvedla a žádné doklady o zkoumání úvěruschopnosti nedoložila. Z její reakce na výzvu soudu se podává srozumění s tím, že smlouva je neplatná a vráceno má být bezdůvodné obohacení na straně žalované. Soud má tedy za to, že žalobkyně nezjišťovala konkrétní příjmy a výdaje žalované, které jsou pro ověření schopnosti žalované poskytnutý úvěr splácet minimálně stejně důležité jako šetření v interních a externích registrech a systémech. Nezabývala se konkrétní a individuální situací žalované a posouzení úvěruschopnosti bylo tedy podle názoru soudu učiněno pouze formalisticky a nesplňuje požadavky stanovené zákonem o spotř. úvěru (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 26. února 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 ).
17. Otázka, zda v případě absence řádného posouzení úvěruschopnosti nastává absolutní nebo relativní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru již byla řešena Soudním dvorem Evropském unie v rozsudku ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C679/18. Soudní dvůr shledal, že: „články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. S odkazem na citované rozhodnutí Soudního dvora, § 87 odst. 1 zákona o spotř. úvěru a § 588 o. z. tak soud z úřední povinnosti shledal, že uzavřená smlouva o zápůjčce je absolutně neplatná a žalovaná je povinna žalobkyni vrátit pouze poskytnutou jistinu ve výši 20 000 Kč z titulu bezdůvodného obohacení.
18. Vzhledem k tomu, že je žalovaná se splněním svého dluhu v prodlení a ze zjištěného skutkového stavu nevyplývá, že by za své prodlení nebyla odpovědná, přiznal soud žalobkyni i úroky z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády (§ 1970 o. z., § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ), a to od 14. 8. 2023, tedy ode dne následujícího po splatnosti dluhu uváděného žalobkyní. Ve zbytku soud žalobu pro nedůvodnost zamítl.
19. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotř. úvěru je pak žalovaná povinna jistinu úvěru vrátit v době přiměřené jeho možnostem. Vzhledem k tomu, že se žalovaná v průběhu řízení nijak nevyjádřila, určil soud lhůtu k plnění podle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. v délce tří dnů.
20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení z větší části úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 625,51 Kč, přičemž tato částka představuje 17,76 % z jejich celkové výše 3 522 Kč. Při vyčíslení poměru úspěchu a neúspěchu v řízení, vycházel soud z částek dospělých k okamžiku soudního rozhodnutí, vyčíslil tak i příslušenství ve výši ke dni 28. 1. 2025. Žalobkyni byla z požadovaného nároku přiznána částka ve výši 24 380,82 Kč a zamítnuta částka ve výši 17 023,77 Kč. Poměr úspěchu a neúspěchu tedy činí 58,88 % ku 41,12 %. Náklady žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 344 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, ve znění do 31. 12. 2024 (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 33 600 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu Praha-východ. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.