Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
27 C 60/2024-35
Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Aulickou, Ph.D., ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyněAnonymizováno, IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta
proti
žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované
o zaplacení 12 108,08 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 3 607 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 674,63 Kč za dobu od 28. 1. 2022 do 31. 8. 2023 a zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 3 607 Kč od 1. 9. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do požadavku žalobkyně na zaplacení částky 8 501,08 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 249,33 Kč, úroku ve výši 8,5 % ročně z částky 10 678,08 Kč od 1. 9. 2023 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 590 Kč za dobu od 28. 1. 2022 do 31. 8. 2023 a zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 8 501,08 Kč od 1. 9. 2023 do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 3 607 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 674,63 Kč za dobu od 28. 1. 2022 do 31. 8. 2023 a zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 3 607 Kč od 1. 9. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se zamítá co do požadavku žalobkyně na zaplacení částky 8 501,08 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 249,33 Kč, úroku ve výši 8,5 % ročně z částky 10 678,08 Kč od 1. 9. 2023 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 590 Kč za dobu od 28. 1. 2022 do 31. 8. 2023 a zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 8 501,08 Kč od 1. 9. 2023 do zaplacení.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 12 108,08 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o poskytnutí revolvingového úvěru č. hodnota ze dne 17. 2. 2020, na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši úvěrového rámce 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr s úrokem ve výši 26,28 % ročně a sjednanými poplatky zaplatit ve stanovených splátkách ve výši 4 % z aktuálně dlužné částky. Žalovaná postupně načerpala celkem 27 590 Kč. Žalobkyně před uzavřením smlouvy prověřila úvěruschopnost žalované na základě její lustrace v registrech SOLUS, NRKI, CEE a ISIR a na základě informací poskytnutých žalovanou. Žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti využila ekonomický model vycházející ze statistických dat, ve kterém byla zohledněna částka životního minima, splátky žadatelky a její očekávané minimální náklady na bydlení. Žalovaná žalobkyni na úvěr uhradila celkem 23 983 Kč. Jelikož tedy svůj dluh řádně nesplácela, žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 13. 1. 2022. Žalobkyně se nyní domáhá dosud neuhrazené jistiny 10 678,08 Kč, účelně vynaložených nákladů na vymáhání ve výši 430 Kč, smluvní pokuty ve výši 1 000 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 249,33 Kč za dobu do 31. 8. 2023, úroku ve výši 8,5 % ročně z 10 678,08 Kč za dobu od 1. 9. 2023 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení, který žalobkyně požadovala z dlužné částky za dobu od 28. 1. 2022 do 31. 8. 2023 v kapitalizované výši 2 264,63 Kč a dále ve výši 11,75 % ročně z částky 12 108,08 Kč od 1. 9. 2023 do zaplacení.
2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.
3. Za splnění podmínek stanovených v § 115a o.s.ř. soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání.
4. Z předložených důkazů byl zjištěn následující skutkový stav. Dne 17. 2. 2020 žalobkyně a žalovaná, prostřednictvím SMS kódu, podepsaly listin u nazvanou jako „Smlouva o úvěru s Anonymizováno čerpáním č. hodnota“ (dohledání informací o činnosti klienta). Po přečtení smlouvy byl žalované na mobilní telefon zaslán SMS kód, který žalovaná vložila do internetového formuláře, čímž smlouvu odsouhlasila. K prokázání své totožnosti žalovaná předložila fotokopii svého rodného listu a občanského průkazu. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalované bezúčelový revolvingový úvěr ve výši úvěrového rámce 20 000 Kč a žalovaná se zavázala úvěr splatit spolu s úrokem ve výši 26,28 % ročně v měsíčních splátkách ve výši 4 % z dlužné částky. První čerpání úvěru žalovanou bylo provedeno za účelem úhrady ceny mobilního telefonu ve výši 17 990 Kč. V případě prodlení žalované s úhradou splátek byla sjednána povinnost žalované hradit účelně vynaložené náklady spojené s upomínáním ve výši 100 Kč měsíčně a smluvní pokutu ve výši 500 Kč za každou dlužnou splátku. Nedílnou součástí smlouvy byly úvěrové podmínky, dle kterých žalobkyně byla oprávněna úvěr zesplatnit, pokud bude žalovaná dlužit 2 a více splátek, nebo bude v prodlení se splátkou déle než 3 měsíce.
5. Z tabulky posuzování úvěruschopnosti žalované bylo zjištěno, že žalovaná uvedla příjem 20 000 Kč měsíčně a výdaje na domácnost 9 000 Kč měsíčně (dle výpočtu žalobkyně tyto výdaje zahrnují i částku životního minima 3 410 Kč, splátky úvěrů jiným společnostem 387 Kč a minimální výdaje na bydlení 1 450 Kč). Žalovaná uvedla, že má střední vzdělání a bydlí v podnájmu. Z potvrzení o provedení ověření bonity klienta – oddělení řízení rizik bylo zjištěno, že žalovaná byla lustrována v registrech SOLUS, NRKI, MVCR, ISIR, CEE, Anonymizováno_PUJCKA (Anonymizováno půjčka). Dle úvěrové zprávy měla žalovaná kontokorentní úvěr s úvěrovým rámcem 20 000 Kč.
6. Dále byl doložen přehled pohybů na účtech žalované za dobu od 28. 11. 2019 do 16. 2. 2020. V prosinci 2019 obdržela žalovaná od společnosti právnická osobaAnonymizováno příjem 18 697 Kč, v lednu 2020 příjem 16 322 Kč a v únoru 2020 příjem 14 898 Kč. Pravidelně každý měsíc odcházelo z účtu žalované na jiný účet 17 000 Kč. jméno FO přicházelo pravidelně na nájem 4 250 Kč měsíčně. Dále od různých osob (jméno FO, jméno FO) nepravidelně přicházely na účet tisícové částky, a naopak z účtu žalované na účty jiných osob (jméno FO, jméno FO) obdobné částky odcházely, přičemž tyto částky byly žalovanou ve dvou případech označeny jako „splátka dluhu.“
7. Z listin y s názvem „posouzení úvěruschopnosti klienta – metodika – výklad“ soud zjistil, že žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalované zjišťováním jejího kreditního skóre (credit scoringem). K posouzení úvěruschopnosti byl využíván statistický model na základě vstupních údajů o žalované, jehož výstupem je pravděpodobnost dodržení úvěrových závazků. Model byl sestaven na základě parametrů zadaných odbornými zaměstnanci, posouzení úvěruschopnosti vykonává automatizovaný systém. Je zohledňováno rodinné postavení, případná vyživovací povinnost, příjem partnera atd. Tímto způsobem jsou přezkoumávány příjmy a výdaje žalované, k posouzení jsou využívány i částky životního minima a náklady na bydlení dle údajů ČSÚ. Statistický model umožňuje definovat i pravděpodobnou výši příjmu, kterou bude žalovaná schopna dosahovat. V modelu jsou zohledněna statistická data, empirická a odborná zkušenost žalobkyně.
8. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad soud zjistil, že žalovaná úvěr čerpala dne 2. 3. 2020 v částce 17 990 Kč a 2 000 Kč, a poté dne 30. 11. 2020 v částce 7 600 Kč (tj. celkem 27 590 Kč). Na dluh uhradila celkem 23 983 Kč. Naposledy uhradila dne 20. 9. 2021 splátku ve výši 1 390 Kč, poté již neuhradila ničeho. Čerpání jistiny ve výši 27 590 Kč vyplynulo i z opisu výpisu proplacení smlouvy.
9. Výzvou ze dne 13. 1. 2022, odeslanou téhož dne, byla žalovaná vyzvána k splacení celého úvěru do 14 dnů od sepsání výzvy z důvodu prodlení s úhradou splátek. Žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky do 7 dnů od odeslání výzvy i předžalobní výzvou ze dne 3. 2. 2022, výzva byla dle podacího archu odeslána dne 4. 2. 2022.
10. Z předložených listinných důkazů bylo soudem zjištěno, že žalobkyně a žalovaná podepsaly dne 17. 2. 2020 úvěrovou smlouvu. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), „smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky“. Žalobkyně na základě této smlouvy umožnila žalované čerpat peněžní prostředky v celkové výši 27 590 Kč.
11. Žalovaná jednala jako spotřebitel, a proto bylo třeba úvěrovou smlouvu z hlediska její platnosti posoudit také podle zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, podle kterého měla žalobkyně povinnost posoudit před sjednáním smlouvy úvěruschopnost žalované ve smyslu § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, když „poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.“ Pokud poskytovatel poskytne spotřebiteli úvěr, aniž by této své povinnosti dostál, je smlouva absolutně neplatná v souladu s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ“), který stanovuje, že „poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.“ Byť z § 87 odst. 1 věty druhé ZSÚ vyplývá lhůta, v níž může spotřebitel uplatnit námitku neplatnosti úvěrové smlouvy, soud s odkazem na aktuální judikaturu (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 , rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2009 , dále rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C-377/14, Radlinger, C- 76/10, Pohotovosť a zejména C-679/18, OPR-Finance) konstatuje, že se zde jedná o neplatnost absolutní a soud se musí z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu spotřebitele, zabývat otázkou, zda ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru byla před uzavřením smlouvy splněna jeho zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele.
12. Soud na základě předložených důkazů shledal, že faktické majetkové poměry žalované nebyly před podpisem úvěrové smlouvy dostatečně ověřeny. Poskytovatel je povinen aktivně úvěruschopnost spotřebitele zjišťovat a prověřovat, a proto se za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje taková obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr a tyto také prověřuje. Zatímco příjmy žalované byly přezkoumány výpisem z jejího účtu, její výdaje nebyly dostatečným způsobem přezkoumávány, a to ani náklady spojené s bydlením, jež zpravidla tvoří podstatnou část výdajů každého člověka a jež nelze ani dle potřeby ihned snížit. Ve vztahu k ostatním životním nákladům jako jsou například náklady na stravování, drogerii a ošacení (osobní výdaje), se v zásadě jeví jako přijatelné, aby žalobkyně vycházela z částek životního minima jednotlivce dle příslušných právních předpisů, neboť jde o náklady, které lze poměrně snadno přizpůsobit aktuální finanční situaci. To však nelze říct o nákladech spojených s bydlením. Žalobkyně se nemůže své zákonné povinnosti zkoumat tzv. bonitu spotřebitele zprostit prostým spoléháním se na správnost údajů sdělených klientem, bez požadavku na doložení patřičných dokladů a podkladů. Takový přístup je nedostačující a nemůže požívat právní ochrany. Je totiž obecně známým faktem, že žadatelé o úvěr jsou motivováni snahou úvěr získat, a tak nadhodnocují své příjmy nebo naopak zkreslují své výdaje a často nesdělí poskytovateli úvěru všechny své faktické závazky a dluhové zatížení. Je to proto poskytovatel úvěru, kdo má jednoznačnou povinnost prověřit a objektivně podložit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit a nemůže se jí zprostit spoléháním se na pravdivost tvrzení dlužníka. Zásada ochrany spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany s sebou zákonitě nese větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele coby poskytovatele spotřebitelského úvěru. Tímto pohledem lze uzavřít, že ohledně výdajů žalované se žalobkyně spokojila s pouhým (ničím nepodloženým) prohlášením žalované, přičemž jistě mohla majetkové poměry žalované alespoň částečně dokumentárně ověřit a vyžádat od žalované např. nájemní smlouvu atd. Lze se tak jen domnívat, zda blíže neidentifikované platby ve výši 17 000 Kč (ze dne 28. 11. 2019, 30. 12. 2019 a 30. 1. 2020) představují platbu žalované na nájemné. Pokud daná částka představovala skutečně náklady žalované na bydlení, pak je zjevné, že tato je vyšší než její příjem ze zaměstnání. Současně nebylo dostatečným způsobem objasněno, zda a v jakém poměru se na úhradě nájmu podílely jiné spolubydlící osoby, na což se žalobkyně žalované ani nedotazovala. Z výpisu z účtu žalované lze totiž vysledovat, že jí jméno FO poukázal na účet prostředky vždy ve výši 4 250 Kč, označené ve dvou případech jako nájemné za prosinec 2019 a leden 2020, dále dne 29. 1. 2020 poukázal tyto prostředky, aniž by vyjádřil důvod plnění. Částku ve stejné výši však žalovaná jmenovanému vrátila zpět dne 7. 1. 2020. Nelze tudíž vyvodit, jaké měsíční náklady na bydlení měla sama žalovaná. Z výpisu z účtu přitom není dostatečně zřejmé ani to, jaké platby (tituly) představují ostatní převody peněz mezi žalovanou a dalšími osobami (jméno FO, jméno FO atd.).
13. Jestliže žalobkyně tvrdí, že využila statistické modely a hodnotila schopnost žalované dosahovat příjmů v budoucnosti, nebylo objasněno, jakým způsobem dospěla žalobkyně ke skutečnosti, že žalovaná bude příjmů dosahovat v budoucnosti a žalobkyně ani nesdělila jejich potenciální výši. Rovněž nelze relevantně sestavit statistický model bez náležitě ověřených vstupních dat, tj. skutečné a reálně dosahované výše výdělků žalované a jejích výdajů (zejména na bydlení), když ani nebylo ověřeno, v jakém oboru měla žalovaná středoškolské vzdělání, stejně tak nebyly prokázány její bytové poměry a potřeby. Za dané situace nelze z ničeho dovodit, že by se žalobkyně mohla spokojit jen s neověřenými tvrzeními žalované o její majetkové situaci. Dále žalobkyně prokázala, že žalovaná měla sjednaný kontokorentní úvěr s úvěrovým rámcem 20 000 Kč, ten však musí být zpravidla zcela splacen včetně úroků alespoň jednou ročně, splátka na tento úvěr započtená žalobkyní ve výši 387 Kč měsíčně proto patrně nemohla odpovídat skutečnosti, skutečná splátka musela být podstatně vyšší.
14. Lze tak uzavřít, že soud nemá za prokázané, že by žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy dostála své povinnosti řádně posoudit výdajovou stránku žalované a tedy to, zda je schopna úvěr v celém jeho rozsahu splatit. Žalobkyně nejednala ani v souladu s § 78 odst. 2 písm. b) ZSÚ, který stanoví, že „poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 (poskytování úvěru) uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1“, jelikož dostatečně nedoložila dokumenty o výdajové stránce žalované. Jestliže pak žalobkyně tvrdí, že je možné výdaje žalované prověřit i jinak než doklady, soud k tomu sděluje, že nic takového žalobkyně neprokázala.
15. S ohledem na to, že žalobkyně neprokázala, že před poskytnutím úvěru (s kladným výsledkem) zkoumala v zákonných intencích úvěruschopnost žalované, soud posoudil předloženou smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou pro rozpor s veřejným pořádkem ve smyslu § 588 o. z. Žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky ve výši 27 590 Kč, přičemž žalovaná na dluh uhradila 23 983 Kč, pročež žalobkyni nadále dluží 3 607 Kč, a to z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu §§ 2991, 2993 o. z.
16. Částečně důvodným shledal soud i požadavek žalobkyně na zaplacení zákonných úroků z prodlení. Splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení není zákonem stanovena a není-li určena ani dohodou účastníků, jsou nároky vzniklé z titulu bezdůvodného obohacení splatné dnem následujícím po dni, kdy byl dlužník věřitelem vyzván k plnění. Žalovaná byla vyzvána k úhradě dluhu – vydání bezdůvodného obohacení doloženou upomínkou ve lhůtě do 14 dnů od sepsání výzvy dne 13. 1. 2022, tj. do 27. 1. 2022. Soud proto žalovanou zavázal k úhradě zákonných úroků z prodlení ve výši 11,75 % ročně v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. za dobu od 28. 1. 2022 do zaplacení, a to z přisouzené částky 3 607 Kč. S ohledem na žalobní petit a kapitalizaci příslušenství soud žalobkyni přiznal nárok na kapitalizovaný úrok z prodlení výši 674,63 Kč za dobu od 28. 1. 2022 do 31. 8. 2023 a zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 3 607 Kč od 1. 9. 2023 do zaplacení.
17. Ve zbytku nároku žalobkyně, tedy co do částky 8 501,08 Kč (částky jdoucí nad rámec neuhrazené jistiny, účelně vynaložených nákladů na vymáhání a smluvní pokuty), smluvního úroku a dále úroků z prodlení z částky, ohledně níž žalovaná nebyla v prodlení, soud žalobu zamítl s ohledem na absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, jak plyne z výroku II. tohoto rozsudku.
18. Lhůtu k plnění, která byla soudem coby třídenní stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , stejně jako lhůtu k plnění stanovenou žalobkyní v předžalobní výzvě, od níž se odvíjí prodlení žalované, soud považuje za přiměřenou a odpovídající spravedlivému uspořádání mezi účastníky vzhledem k tomu, že žalovaná byla zcela pasivní, pročež soudu nejsou známy její aktuální finanční možnosti.
19. Ohledně náhrady nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. Ve věci byla z procesního hlediska převážně úspěšná žalovaná. Ze spisu se však nepodává, že by jí nějaké náklady v tomto řízení vznikly, soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Hodoníně sídlem Velkomoravská 2269/4, 695 01 Hodonín.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.