Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
13 C 294/2024-48
Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudkyní Mgr. Hanou Greplovou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B
o zaplacení 44.112,99 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žaloba, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 44.112,99 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 44.112,99 Kč od 21.3.2023 do zaplacení, se zamítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 15.777,52 Kč, a to ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného.
Odůvodnění:
I. Žaloba, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 44.112,99 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 44.112,99 Kč od 21.3.2023 do zaplacení, se zamítá.II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 15.777,52 Kč, a to ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného.
1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným Okresnímu soudu v Olomouci dne 5. 9. 2024 domáhala po žalovaném zaplacení částky 44.112,99 Kč s příslušenstvím (zákonným úrokem z prodlení) s odůvodněním, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně společností právnická osoba. IČO IČO (dále jen „právní předchůdce“) dne 30. 3. 2022 smlouvu o úvěru, na základě které poskytl právní předchůdce žalovanému peněžní prostředky ve výši 27.000 Kč a žalovaný se zavázal tyto splatit do 20. 3. 2023, a to včetně poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 17.112,99 Kč. Žalovaný však na dluhu ničeho neuhradil. Pohledávka byla následně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 5. 3. 2024 postoupena na žalobkyni. Žalovaný byl vyzván předžalobní výzvou ze dne 15. 3. 2024 k úhradě dlužné částky, ten však na dluhu ničeho neuhradil.
2. Ve věci byl dne 27. 9. 2024 vydán elektronický platební rozkaz č.j. Anonymizováno RČ-Anonymizováno, proti kterému podal žalovaný včasný a odůvodněný odpor. V tomto uvedl, že při sjednávání úvěru nebyla vůbec nebo dostatečně prověřována jeho schopnost tento úvěr splácet, dále že mu nebyla poskytnuta částka 27.000 Kč, ale částka 10.896,12 Kč a na této splatil dohromady částku 11.220 Kč. Dále žalovaný poukázal na neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru právě z důvodu nedostatečného zkoumání jeho úvěruschopnosti.
3. Ve věci se konalo dne 15. 1. 2025 jednání, ke kterému se nedostavila žalobkyně ani její právní zástupce, přičemž tito se z jednání řádně omluvili dne 9. 1. 2025. Za žalovaného se dostavil jeho právní zástupce. Soud proto za splnění podmínek § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř. o.s.ř. “) jednal v nepřítomnosti žalobkyně. Soud provedl dokazování listinnými důkazy a z těchto zjistil následující skutečnosti:
- Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. Anonymizováno ze dne datum a formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, že se právní předchůdce zavázal poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 27.000 Kč na jeho bankovní účet č. č. účtu, z toho částka 16.103,88 Kč představovala refinancování předchozího závazku žalovaného, a žalovaný se zavázal tyto společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 17.112,99 Kč vrátit do 20. 3. 2023.
- Z potvrzení o platbě ze dne 11. 3. 2024, že právní předchůdce poskytl žalovanému dne 30. 3. 2022 peněžní prostředky ve výši 10.896,12 Kč na bankovní účet č. č. účtu.
- Z výzvy k úhradě ze dne 15. 3. 2024 včetně podacího lístku, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky.
- Ze smlouvy o postoupení pohledávky včetně přílohy a z oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum, že pohledávka byla právním předchůdcem postoupena na žalobkyni a žalovaný byl o tomto vyrozuměn.
- Z výpisu z účtu žalovaného, že dne 31. 3. 2022 eviduje příchozí platbu od právního předchůdce ve výši 10.896,12 Kč a dále eviduje splátky ze dne 3. 6. 2022 ve výši 3.900 Kč, ze dne 15. 7. 2022 ve výši 3.910 Kč a ze dne 20. 4. 2022 ve výši 3.810 Kč.
4. Po provedeném dokazování má soud za prokázáno, že žalovaný dne datum uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně smlouvu o úvěru, na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 10.896,12 Kč a ten se zavázal tyto společně s poplatkem ve výši 17.112,99 Kč vrátit do 20. 3. 2023. Před poskytnutím úvěru byla zkoumána úvěruschopnost žalovaného pouze na základě lustrace z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI a EUCB. Žalovaný na dluhu uhradil částku 11.220 Kč. Pohledávka byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 1. 3. 2024, o čemž byl žalovaný vyrozuměn a zároveň byl vyzván k úhradě částky 73.506,35 Kč.
5. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 419 o. z., spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. , poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb. , poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 věta první zák. č. 257/2016 Sb. , poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
6. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
7. Závazek žalovaného přicházelo do úvahy posoudit po právní stránce jako vzájemná práva a povinnosti ze smlouvy o úvěru (§ 2395 o. z.). V řízení bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému částku v celkové výši 10.896,12 Kč. Poté, co soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaný jednali o uzavření smlouvy vykazující znaky spotřebitelského úvěru, měl na paměti nezbytné posouzení věci z hlediska splnění povinnosti věřitele postupovat před uzavřením spotřebitelské úvěrové smlouvy v souladu s právní úpravou zák. č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru. Věřitel poskytl žalovanému finanční službu, jejich vztah naplňoval zákonná kritéria spotřebitelského úvěru. Věřitele v návaznosti na to stíhala zákonná povinnost prověřit schopnost žalovaného splatit úvěr. Žalobkyně tvrdila, že věřitel splnil tuto svou zákonnou povinnost, nicméně zjištěný skutkový stav neumožňuje, aby soud mohl takový závěr učinit. Žalobkyně totiž v řízení soudu nepředložila žádné důkazy, kterými by řádné ověření úvěruschopnosti před poskytnutím úvěru prokázala, když pouhé lustrování v databázích ISIR, CEE, CRKI a EUCB nelze považovat za dostatečný doklad svědčící o splnění povinnosti věřitele zkoumat schopnost dlužníka splácet úvěr, a to navíc v situaci, kdy žalobkyně soudu nepředložila žádné závěry z těchto databází týkající se žalovaného. Soud byl připraven žalobkyni poučit ve smyslu § 118a odst. 3 o.s.ř. o.s.ř. , žalobkyně se však svou nepřítomností na jednání o tuto možnost připravila. Lze tedy shrnout, že věřitel, coby poskytovatel spotřebitelského úvěru, řádně neposoudil zákonem předvídaným postupem úvěruschopnost spotřebitele. Jelikož právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému peněžité prostředky ve výši 10.896,12 Kč bez předchozího splnění své zákonné povinnosti, dospěl soud k závěru o neplatnosti takto uzavřené smlouvy, přičemž k této musí přihlédnout i bez návrhu (srov. rozsudek NS ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ).
8. S ohledem na skutečnost, že žalovanému byly právním předchůdcem poskytnuty prostředky ve výši 10.896,12 Kč, bylo na místě uvažovat o tom, zda žalovaného nestíhá povinnost vydat bezdůvodné obohacení odpovídající výši převzatých prostředků. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný již žalobkyni uhradil částku 11.220 Kč, tedy částku vyšší než mu poskytnutých 10.896,12 Kč, dospěl soud k závěru, že povinnost vydat bezdůvodné obohacení žalovaného nestíhá. Soud z tohoto důvodu žalobu zamítl. (výrok I.)
9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. o.s.ř. tak, že přiznal žalovanému, jež byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 15.777,52 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 44.112,99 Kč sestávající z částky 2.900 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, odpor ze dne 17. 10. 2024, účast na jednání dne 15. 1. 2025) včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. ve znění do 31. 12. 2024 a jedné paušální náhrady výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a.t. ve znění od 1. 1. 2025 a v souvislosti s cestou realizovanou dne 15. 1. 2025 náhrada 6.027,52 Kč za 534 ujetých km v částce 4.227,52 Kč (34,70 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 475/2024 Sb. , ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 6,1 l/100 km a 5,80 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 475/2024 Sb. , ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 12 × 30 minut v částce 1.800 Kč podle § 14 a. t. (výrok II.)
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Prostějově.
Nebude-li povinnost uložená tímto rozhodnutím dobrovolně splněna řádně a včas, lze se jejího splnění domáhat návrhem na soudní výkon rozhodnutí.