Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 C 239/2024-44

Okresní soud v Klatovech rozhodl samosoudcem Mgr. Lubošem Korandou ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta

proti

žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného

o zaplacení Anonymizováno s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši částka s úrokem z prodlení z této částky ve výši 15 % ročně od datum do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbývajícím rozsahu se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů soudního řízení.

IV. Žalobce je povinen doplatit České republice na účet Okresního soudu v Klatovech na soudní poplatek částku ve výši částka, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši , částka, s úrokem z prodlení z této částky ve výši 15 % ročně od , datum, do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Ve zbývajícím rozsahu se žaloba zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů soudního řízení.IV. Žalobce je povinen doplatit České republice na účet Okresního soudu v Klatovech na soudní poplatek částku ve výši , částka, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, který byl doručen zdejšímu soudu dne datum, se domáhala žalobkyně na žalovaném zaplacení částky částka s příslušenstvím. Žalobkyně konstatovala, že pohledávka vznikla na základě smlouvy o úvěru číslo hodnota, kterou uzavřela s žalovaným dne datum distančním způsobem pomocí Anonymizováno. Na základě této smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši částka s možností postupného čerpání. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit poplatek za poskytnutí úvěru a další poplatky objednané jako volitelné služby. Úvěruschopnost žalovaného byla prověřována dle interní metodiky schválené ČNB. Úvěr byl vyplacen postupně prostřednictvím bankovního převodu v částce částka. Poplatek za poskytnutí úvěrů byl sjednán na částka. Žalovaný si dále sjednal službu „Anonymizováno“ za poplatek částka. Úvěr byl splatný dne datum. Žalovaný na úvěr nesplatil ničeho. Předmětem žaloby rovněž smluvní pokuta ve výši částka.

2. Soudem bylo následně bez vydání elektronického platebního rozkazu při splnění podmínek uvedených v ust. rozhodnuto bez nařízení jednání.

3. Z žalobních tvrzení, která ze strany žalovaného nebyla rozporována, a byla podložena příslušnými listinnými důkazy, soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.

4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru bylo prokázáno, že ta byla uzavřena datum mezi žalobkyní jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem. Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky a sazebník. Touto smlouvou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částka jako spotřebitelský úvěr, kdy žalovaný se zavázal tuto částku včetně poplatku za sjednání úvěru ve výši částka a poplatku za službu Presto ve výši částka uhradit do datum. Z přehledu bankovních transakcí bylo zjištěno, že na účet žalovaného uvedený v úvěrové smlouvě byla postupně poukázána částka ve výši částka.

5. Žalovaný netvrdil, nedoložil jediný důkaz o tom, že by žalobou uplatněnou částku v celé výši uhradil. V návrhu žalobkyně uvedla, že dluh sestává z nesplacené jistiny částka, poplatku ve výši částka za zprostředkování úvěru a poplatku za službu Anonymizováno ve výši částka. Žalobkyně se před uzavřením úvěrové smlouvy zabývala úvěruschopností žalovaného, jak doložila souhlasem se zpracováním osobních údajů, popisem základních vlastností spotřebitelského úvěru a výpisem o posouzení úvěruschopnosti.

6. Podle § 580 odst. 1 o. z. platného v době uzavření smlouvy, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Toto ustanovení představuje zákonný nástroj, jehož účelem je odstraňovat nepřiměřenou tvrdost a nespravedlnost, která nepožívá právní ochrany. Vždy záleží na okolnostech každého jednotlivého případu, kdy učinění závěru o rozporu s dobrými mravy vychází ze zjištění, že pouhá formální aplikace práva by vedla ke zjevně nepřiměřeným důsledkům. Aplikace korektivu dobrých mravů nastupuje tedy po zjištění, že sice právní jednání zákonu neodporuje, ale obsah právního jednání s ohledem na okolnosti případu je nespravedlivý, zřejmě nepřiměřený, a že tedy nemůže obstát pro rozpor s hodnotami, které dobré mravy prezentují. Soud si musí sám v každém jednotlivém případě vymezit hypotézu, neboť není stanovena právním předpisem, není zde výslovně stanoveno, ze kterých hledisek má soud vycházet a je tedy třeba zvážit všechny rozhodné okolnosti toho kterého případu, zda jsou splněny podmínky pro použití ustanovení § 580 odst. 1 o. z. Bez zvážení okolností konkrétního případu nelze ani vycházet ze závěrů jiného soudního rozhodnutí soudu v obdobné věci (již judikováno). Dobré mravy jsou dle již ustálené soudní judikatury spíše měřítkem etického hodnocení konkrétních situací a jejich souladu s obecně uznávanými pravidly slušnosti a poctivého jednání, a proto je třeba posuzovat každý případ individuálně s přihlédnutím k jednání účastníků v tom kterém období a i vzhledem k jejich tehdejšímu postavení. Vada způsobující neplatnost se může vztahovat i na část právního jednání a pak zbývá posoudit, zda je vadná část smlouvy o půjčce či nikoliv. V daném případě soud posoudil Smlouvu o úvěru ve smyslu § 588 o. z. jako neplatné právní jednání. Tato neplatnost působí od počátku a ze zákona. Zde není rozhodná vědomost účastníků smlouvy o důvodu této neplatnosti. Soud při svém rozhodování vycházel z následujících úvah: V daném případě byla smlouva mezi jejími účastníky uzavřena jako spotřebitelská, ve smyslu ust. § 1810 a násl. o. z. Podle § 1813 o. z. jsou zakázaná ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. Nepřiměřená ujednání ve spotřebitelských smlouvách mají být i podle směrnice Rady 93/13/EHS a judikatury ESD považována za absolutně neplatná, spotřebitelé se tedy nemusí nepřiměřených ustanovení sami dovolávat. Systém ochrany zavedený touto směrnicí vychází z myšlenky, že se spotřebitel nachází v nerovném postavení vůči poskytovateli jak z hlediska vyjednávací síly, tak i úrovně informovanosti. Proto čl. 6 odst. 1 směrnice stanoví, že nepřiměřené podmínky nejsou pro spotřebitele závazné. V daném případě, jak zřejmé z textu předložené smlouvy, tato byla předtištěna, byla napsána předem, pouze se dopisuje půjčená částka, úroky a další konkrétní údaje související s osobou žalovaného. Žalovaný tedy samotný text smluv v tomto směru těžko mohl ovlivnit, o konkrétních údajích týkajících se smlouvy o úvěru měl informace o poskytovateli spotřebitelského úvěru. Nicméně z okolností uzavření smlouvy je zřejmé, že je to žalovaná, která je tou slabší stranou v uzavíraném kontraktu, její postavení je tedy tímto samo o sobě zhoršeno. Očekává se ale od poskytovatele požadavek přiměřenosti a poctivosti jednání vůči spotřebiteli, kdy rozsah zajištění návratnosti úvěru odpovídá jeho ekonomickému riziku. Žalobce si ekonomickou schopnost žalovaného splácet úvěr formálně zjišťoval.

7. Z důvodů uvedených shora i následných soud považuje toto právní jednání za neplatné, zejména pro rozpor s dobrými mravy. Žalobce sice ve smlouvě uvádí, že se jedná o úvěr s 0% úrokovou sazbou, nicméně požaduje po žalovaném poplatek ve výši Anonymizováno a částka Kč za „volitelné“ služby. Těmito poplatky tak navyšuje splatnou pohledávku, která pak tvoří částku částka a představuje 37,5 % z částky, která byla žalovanému půjčena. Tímto žalobce požaduje po žalovaném „úrok“ za poskytnutí úvěru v nepřiměřené výši, který byl sjednán shora zmíněnou pevnou sazbou. Výši tohoto úroku za poskytnutí spotřebitelského úvěru vztažmo k půjčené částce soud považuje za odporující dobrým mravům. Dále je třeba zmínit, že dalšími nevyváženými ujednáními (nikoliv ve smlouvě, ale v připojených informacích!) jsou náklady související se smlouvou, tj. smluvní pokuta za prodlení s úhradou každé splátky ve výši 0,1 % denně. Již bylo judikováno např. pod sp. zn. NS , jde-li o spotřebitelskou smlouvu, nemohou být ujednání zakládající smluvní pokutu obsažena v tzv. obchodních podmínkách, jež jsou součástí smlouvy, neboť to znamená bez dalšího značnou nerovnováhu v právech a povinnostech smluvních stran. Obchodní podmínky slouží spíše k vysvětlení různých technických či jiných slovních obratů, ale nemohou nahrazovat skrytě ujednání, jež má být součástí smlouvy samotné. Toto ujednání je tedy samo o sobě neplatné. Smlouva se tedy jeví celkově jako nevyvážená, která různými poplatky a sankcemi navyšuje k vrácení zapůjčenou částku, proto nelze jednotlivé její části oddělit, ale je nutno jí brát v celém kontextu jako celek. Je zřejmé, že bez těchto ujednání by věřitel takovouto smlouvu neuzavřel, jeho zájem je fiskální. Smlouva o úvěru je tedy dle názoru soudu, s poukazem na shora uvedené, v důsledku nepřiměřeného ujednání ve smlouvě v neprospěch žalovaného, neplatným právním jednáním.

8. Soud se dále zabýval tím, zda nelze vztah mezi účastníky posoudit dle ustanovení, týkajících se bezdůvodného obohacení. Podle § 2991 odst. 1 o. z. „Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil“. Předpokladem k aplikaci ustanovení § 2991 odst. 2 o. z. je prokázání toho, že se žalovaný bezdůvodně obohatil a získal majetkový prospěch buď plněním bez právního důvodu, nebo plněním z právního důvodu, který odpadl či protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Bezdůvodné obohacení vzniklé ze závazku je namístě pouze tehdy, pokud smlouva či závazek neexistuje, smlouva byla zrušena či byla později shledána jako neplatné právní jednání, což je daný případ. Zde soud vychází z názoru, že žalobce žalovanému plnil poskytnutím finančních prostředků na základě domněle platné smlouvy o úvěru, a proto má nárok na jejich vrácení, když zavinění nepředstavuje předpoklad pro vznik nároku z bezdůvodného obohacení. Tato povinnost „vrátit“ je objektivního charakteru a vyplývá i z ustanovení § 2993 věta prvá o. z. Dle tohoto ustanovení „Plnila-li strana, aniž by tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila“. Přitom je rovněž nerozhodné, zda jde o omyl skutkový či právní, kdo jej vyvolal, jaké okolnosti se týká a nakolik je intenzivní. Vzhledem k tomu tedy, že se žalobce domáhal plnění na základě neplatné smlouvy a soud dospěl k závěru o její neplatnosti, pak byl nárok žalobce posouzen dle ust. § 2991 a násl. o. z. jako bezdůvodného obohacení. Žalovaný prokazatelně obdržel částku částka a k vrácení bezdůvodného obohacení tedy zbývá částka právě v této výši.

9. Soud proto uložil žalovanému částku částka žalobci uhradit do 3 dnů od právní moci rozsudku, dle Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba zamítnuta, když z neplatné smlouvy se nemůže žalobce domáhat ani plnění týkající se jiných úroků či poplatků než faktického plnění se zákonným úrokem z prodlení.

10. Povinnost platit úrok z prodlení pak pro žalovanou vyplývá z občanského zákona. Jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má totiž věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění i úroky z prodlení, přičemž výši úroků z prodlení stanoví prováděcí předpis v nař. vl. č. .

11. O nákladech řízení rozhodl soud dle , dle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. S ohledem na míru procesního úspěchu soud proto rozhodl tak, že náhrada nákladů soudního řízení nebyla přiznána ani jedné z procesních stran.

12. O uložení povinnosti doplatit soudní poplatek rozhodl soud podle sazebníku soudních poplatků jako přílohy k , o soudních poplatcích, kdy podle položky 2 odst. 2 platí, že pokud soud platební rozkaz nevydá a pokračuje v řízení, doměří navrhovateli poplatek do výše položky 1.

13. Při úvaze o lhůtě splatnosti žalobou uplatněné částky, nákladů řízení, soudního poplatku, soud vycházel z část věty před středníkem a určil lhůtu 3 dnů od právní moci rozsudku.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke zdejšímu soudu ve dvojím vyhotovení, o odvolání by rozhodoval Krajský soud v Plzni.

Nebude-li dobrovolně splněna povinnost uložená tímto rozhodnutím, může oprávněná navrhnout soudní výkon rozhodnutí (exekuci).