Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
27 C 253/2023-25
Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Aulickou, Ph.D., ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyněAnonymizováno, IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Anonymizováno. Anonymizováno Anonymizováno, Anonymizováno, AnonymizovánoAnonymizovánoAnonymizovánoAnonymizováno sídlem AnonymizovánoAnonymizovánoAnonymizováno Anonymizováno, Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno
proti
žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované
o zaplacení 16 240,57 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 16 240,57 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 3 557,39 Kč od 11. 6. 2019 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 12 683,18 Kč od 11. 6. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 3 557,39 Kč od 15. 5. 2018 do 10. 6. 2019 a zákonného úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 12 683,18 Kč od 9. 8. 2018 do 10. 6. 2019.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení 2 252 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 16 240,57 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 3 557,39 Kč od 11. 6. 2019 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 12 683,18 Kč od 11. 6. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se zamítá co do zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 3 557,39 Kč od 15. 5. 2018 do 10. 6. 2019 a zákonného úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 12 683,18 Kč od 9. 8. 2018 do 10. 6. 2019.III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení 2 252 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky v celkové výši 16 240,57 Kč s příslušenstvím z titulu dvou smluv o zápůjčce sjednaných mezi účastníky. Na základě smlouvy o zápůjčce č. hodnota ze dne 13. 3. 2017 se žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 11 000 Kč. Žalovaná se ve smlouvě současně zavázala kromě jistiny zaplatit úrok ve výši 1 968 Kč, částku za zpracování, doručení a Anonymizováno splácení 2 942 Kč, částku za administrativní činnost a Anonymizováno splácení 4 849 Kč, a to vše v 60 týdenních splátkách po 346 Kč do 14. 5. 2018. Jelikož žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, když na svůj dluh uhradila nepravidelně pouze celkem 7 442,61 Kč, žalobkyni vzniklo právo na celou dosud neuhrazenou jistinu ve výši 3 557,39 Kč. Žalobkyně dále po žalované požadovala zaplacení zákonných úroků z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 3 557,39 Kč od 15. 5. 2018 do zaplacení.
2. Na základě smlouvy o zápůjčce č. hodnota uzavřené dne 7. 6. 2017 se žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 19 000 Kč. Žalovaná se ve smlouvě současně zavázala kromě jistiny zaplatit úrok ve výši 3 398 Kč, částku za zpracování, doručení a Anonymizováno splácení 4 718 Kč, částku za administrativní činnost a Anonymizováno splácení 8 375 Kč, a to vše v 60 týdenních splátkách po 592 Kč do 8. 8. 2018. Jelikož žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, když na svůj dluh uhradila nepravidelně pouze celkem 6 316,82 Kč, žalobkyni vzniklo právo na celou dosud neuhrazenou jistinu v částce 12 683,18 Kč. Žalobkyně dále po žalované požadovala zaplacení zákonných úroků z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 12 683,18 Kč od 9. 8. 2018 do zaplacení.
3. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. Soud v souladu s § 115a o. s. ř. o. s. ř. rozhodl bez nařízení jednání.
4. Soud na základě předložených listinných důkazů zjistil, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne 13. 3. 2017 podepsána smlouva o zápůjčce – Anonymizováno AnonymizovánoAnonymizovánoAnonymizováno č. hodnota, na základě které se žalobkyně zavázala žalované poskytnout zápůjčku ve výši 11 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnutou zápůjčku spolu s poplatkem ve výši 9 759 Kč, který představuje úrok ve výši 1 968 Kč, poplatek za zpracování, doručení a Anonymizováno splácení ve výši 2 942 Kč, poplatek za administrativní činnost a Anonymizováno splácení ve výši 4 849 Kč, splatit v pravidelných 60 týdenních splátkách ve výši 346 Kč (poslední splátka činila 345 Kč). Z předložené tabulky umoření soud zjistil, že žalované byla zápůjčka poskytnuta v den podpisu smlouvy, přičemž na svůj dluh uhradila celkem 7 442,61 Kč, naposledy hradila dne 27. 2. 2018.
5. Ze zákaznické karty ze dne 13. 3. 2017 soud zjistil, že žalovaná žalobkyni sdělila, že je vdaná, bydlí ve spoluvlastnickém bydlení, má auto a vyživuje jednu osobu. Dále sdělila, že pracuje jako Anonymizováno Anonymizováno s čistým měsíčním příjmem 12 000 Kč, další příjmy uvedla ve výši 3 000 Kč měsíčně, čisté příjmy domácnosti ve výši 12 000 Kč měsíčně, tj. celkem 27 000 Kč měsíčně. Externí splátky zápůjček uvedla ve výši 2 000 Kč měsíčně, interní splátky PF pak ve výši 2 100 Kč měsíčně, odhadované měsíční výdaje činily 5 000 Kč měsíčně. Žalovaná měla dle zákaznické karty žalobkyni doložit 3 výplatní pásky za prosinec 2016, leden a únor 2017 a SIPO za březen 2017.
6. Mezi účastníky byla dále dne 7. 6. 2017 podepsána smlouva o zápůjčce – Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno č. hodnota, na základě které se žalobkyně zavázala žalované poskytnout zápůjčku ve výši 19 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutou zápůjčku spolu s poplatkem ve výši 16 491 Kč, který představuje úrok ve výši 3 398 Kč, poplatek za zpracování, doručení, a Anonymizováno splácení ve výši 4 718 Kč, poplatek za administrativní činnost a Anonymizováno splácení ve výši 8 375 Kč, splatit v pravidelných 60 týdenních splátkách ve výši 592 Kč (poslední splátka činila 563 Kč). Žalované byla v hotovosti ke dni podpisu smlouvy poskytnuta částka 13 279 Kč a částka 5 721 Kč byla použita k předčasnému splacení dříve sjednané zápůjčky č. hodnota. Z předložené tabulky umoření soud zjistil, že žalované byla zápůjčka poskytnuta v den podpisu smlouvy, přičemž na svůj dluh uhradila celkem 6 316,82 Kč, naposledy hradila dne 27. 2. 2018.
7. Ze zákaznické karty ze dne 6. 6. 2017 soud zjistil, že žalovaná žalobkyni sdělila, že je vdaná, bydlí ve spoluvlastnickém bydlení, má auto a vyživuje jednu osobu. Dále sdělila, že pracuje jako Anonymizováno, její čistý měsíční příjem tvoří částka 10 547 Kč, další příjmy uvedla ve výši 2 000 Kč měsíčně, další čisté příjmy domácnosti ve výši 5 000 Kč měsíčně, tj. celkem 17 547 Kč měsíčně. Odhadované měsíční výdaje činily 4 000 Kč, uvedla, že nemá jinou zápůjčku. Žalovaná měla dle zákaznické karty žalobkyni doložit pracovní smlouvu na dobu neurčitou a 3 výplatní pásky za únor, březen, duben 2017.
8. Žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky do 10. 6. 2019 předžalobními upomínkami ze dne 3. 6. 2019, odeslanými následujícího dne.
9. Na základě shora uvedených zjištění má soud za prokázané, že mezi žalovanou a žalobkyní byly podepsány smlouvy o zápůjčkách ve smyslu § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), který stanoví, že „přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.“ Dle § 2392 odst. 1 o. z. „lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky.“ Žalované byly na základě podepsaných smluv vyplaceny sjednané finanční prostředky, které se žalovaná zavázala vrátit v dohodnuté lhůtě i s příslušenstvím. Protože žalovaná porušila podmínky smluv a sjednané splátky nehradila, mělo vzniknout dle smluvních ujednání žalobkyni právo požadovat zaplacení celých neuhrazených zápůjček i se sjednanými poplatky a úroky.
10. Jelikož žalovaná ve smluvním vztahu vystupovala jako spotřebitel, je soud povinen z úřední povinnosti zkoumat, zda žalobkyně splnila svou povinnost uvedenou v ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ “), tedy zda s odbornou péčí zkoumala úvěruschopnost žalované. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ , „poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.“ Způsob, jakým měla žalobkyně tuto povinnost splnit je blíže rozveden v navazujícím odst. 2 téhož ustanovení: „(2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.“
11. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 , dovodil, že: „Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.).“
12. Ačkoliv žalobkyně uvedla, že před uzavřením smluv o zápůjčkách žádala od žalované informace o její finanční situaci, neprokázala však, že by skutečně dostatečně ověřovala příjmy a výdaje, když k tomu nebyly doloženy žádné doklady od žalované. Bez dostatečně ověřených údajů o příjmech a výdajích řádnou analýzu finančního rozpočtu žalované nelze provést, a proto si lze jen těžko učinit komplexní úsudek o celkových poměrech žadatele a posoudit jeho schopnost úvěr splácet. Žalobkyně nejednala v souladu s § 78 odst. 2 písm. b) ZSÚ , který stanoví, že „poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 (poskytování úvěru) uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1 “, Za situace, kdy žalobkyně nemá jakékoliv informace o finanční historii žalované, nepokusí se zjistit si údaje o žalované z veřejně přístupných databází a vychází u příjmů a výdajů výlučně z tvrzení žalované, které si dostatečně neprověří, je zřejmé, že žalobkyně na splnění své povinnosti s odbornou péčí posuzovat úvěruschopnost rezignovala. Proto má soud za to, že žalobkyně dostatečně neposoudila úvěruschopnost žalované. Nedostatečně doložené prohlášení samotné žalované o jejích příjmech a výdajích a o tom, že doklady o své finanční situaci žalobkyni poskytla a je schopna zápůjčky (úvěry) splatit, samo o sobě neobstojí. Poskytovatelé úvěrů dle názoru soudu musí před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet, a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Právní úprava je orientovaná na ochranu spotřebitele (jakožto slabší smluvní strany) před neschopností splatit úvěr, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele – poskytovatele spotřebitelského úvěru, který musí soudu předložit doklady o příjmech a výdajích spotřebitele tak, aby mohlo být ověřeno, že skutečně řádně ověřil tvrzení žalované o její finanční situaci. Přezkoumání úvěruschopnosti spotřebitele je přitom myšlenkový postup, který musí být přezkoumatelný a údaje poskytnuté spotřebitelem musí být ve smyslu shora citované judikatury doloženy objektivními podklady. Rovněž bylo ve smlouvě ze dne 7. 6. 2017 mylně uvedeno, že žalovaná nemá jiné zápůjčky, a přitom u žalobkyně měla sjednanou zápůjčku ze dne 13. 3. 2017. Za této situace nelze učinit závěr o tom, že žalobkyně před uzavřením úvěrových smluv dostála své povinnosti řádně posoudit příjmy a výdaje žalované a tedy to, zda je schopna zápůjčky splatit.
13. Lze tak uzavřít, že úvěruschopnost žalované nebyla posuzována řádně a s náležitou péčí, což má za následek neplatnost smluv o zápůjčkách v souladu s § 87 odst. 1 ZSÚ , kdy platí, že „poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.“ Byť z § 87 odst. 1 věty druhé ZSÚ vyplývá lhůta, v níž může spotřebitel uplatnit námitku neplatnosti úvěrových smluv, soud s odkazem na aktuální judikaturu (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 , rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2009 , dále rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C-377/14, Radlinger, C- 76/10, Pohotovosť a zejména C-679/18, OPR-Finance) konstatuje, že se zde jedná o neplatnost absolutní a soud se musí z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu spotřebitele, zabývat otázkou, zda ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru byla před uzavřením každé smlouvy splněna jeho zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele. S ohledem na to, že žalobkyně nesplnila svou povinnost řádně doložit, že (s kladným výsledkem) zkoumala úvěruschopnost žalované, i když jí poskytla předmětné úvěry, soud konstatuje, že předložené smlouvy o zápůjčkách jsou absolutně neplatné a soud k této neplatnosti přihlíží i bez námitky účastníků, neboť jsou v rozporu s veřejným pořádkem ve smyslu § 588 o. z., který stanoví, že „soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.“
14. Za této situace byla žalovaná povinna vrátit poskytnuté jistiny spotřebitelských úvěrů, tj. částky ve výši 11 000 Kč a 19 000 Kč, a to z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 87 odst. 1 ZSÚ , podle kterého „spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.“ Žalovaná na dluh 11 000 Kč a 19 000 Kč uhradila celkem 7 442,61 Kč a 6 316,82 Kč, pročež k úhradě zbývá částka 16 240,57 Kč. Soud přiznal žalobkyni právo i na zákonný úrok z prodlení. Žalobkyně poskytla žalované v předžalobní výzvě ze dne 3. 6. 2019 lhůtu k úhradě dlužné částky do 10. 6. 2019. Výzva byla odeslána dne 4. 6. 2019. Soud tuto lhůtu považuje za přiměřenou a odpovídající spravedlivému uspořádání mezi účastníky. Soud proto žalobkyni přiznal i právo na požadovaný zákonný úrok ve výši 8,5 % ročně z částky 3 557,39 Kč od 11. 6. 2019 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 12 683,18 Kč od 11. 6. 2019 do zaplacení, tj. úrok v sazbě nižší než zákonné dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbytku požadovaného nároku soud žalobu částečně zamítl, když se jedná o nároky z neplatných smluv.
15. Ohledně nákladů řízení rozhodl soud v souladu s § 142 odst. 3 o.s.ř. , neboť žalobkyně měla ve věci neúspěch jen v nepatrné části a náleží jí tedy právo na náhradu nákladů řízení v plné výši. Náklady řízení jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem v částce 800 Kč a náklady právního zastoupení, tj. odměna za zastupování účastníka advokátem ve výši 900 Kč podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu za tři úkony právní služby po 300 Kč (převzetí a příprava zastoupení, návrh ve věci samé, předžalobní výzva k plnění). Za každý provedený úkon pak náleží žalobkyni náhrada hotových výdajů ve výši 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) této vyhlášky, tj. celkem částka 300 Kč. Dohromady přiznal soud žalobkyni (včetně 21% DPH z odměny a náhrad advokáta) náhradu nákladů řízení ve výši 2 252 Kč. Jelikož se ve věci jednalo o návrh podaný na ustáleném vzoru uplatňovaný opakovaně žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech (např. řízení vedená pod sp. zn. 20 C 310/2022 , 5 C 140/2022 , 5 C 146/2022 ), kdy hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč, soud aplikoval § 14b vyhlášky. Soud nepřiznal odměnu za doplnění žaloby, neboť toto podání mělo a mohlo být již součástí žaloby.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Hodoníně sídlem Velkomoravská 2269/4, 695 01 Hodonín.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.