Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
27 C 230/2023-23
Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Aulickou, Ph.D., ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyněAnonymizováno, IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného
o zaplacení 10 639 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 015 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 5 015 Kč od 25. 10. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 5 624 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 7 818 Kč od 13. 9. 2021 do 24. 10. 2022 a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 2 803 Kč od 25. 10. 2022 do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 015 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 5 015 Kč od 25. 10. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 5 624 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 7 818 Kč od 13. 9. 2021 do 24. 10. 2022 a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 2 803 Kč od 25. 10. 2022 do zaplacení.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 10 639 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o zápůjčce ze dne 4. 7. 2021, na základě které poskytla žalovanému částku 5 900 Kč na jeho účet. Za to se žalovaný zavázal uhradit žalobkyni poplatek za poskytnutí zápůjčky ve výši 1 918 Kč, a to společně s jistinou nejpozději do 12. 9. 2021. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím webové stránky www.Anonymizováno.cz; žalovaný vložil do elektronického formuláře PIN kód, který mu předtím zaslala žalobkyně. V důsledku prodlení žalovaného, který na svůj dluh uhradil toliko 885 Kč, žalobkyně po žalovaném požadovala částku jistiny a poplatku ve výši 7 818 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč za 5 zaslaných upomínek, smluvní pokutu ve výši 2 821 Kč (0,1 % denně z dlužné částky 5 900 Kč od 13. 9. 2021 do 13. 2. 2023) a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 7 818 Kč od 13. 9. 2021 do zaplacení. Před uzavřením smlouvy si žalobkyně od žalovaného vyžádala informace o jeho rodinných, pracovních, majetkových a jiných relevantních poměrech a tyto ověřila na základě dokumentů vyžádaných od žalovaného, případně nahlédnutím do relevantních databází.
2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Za splnění podmínek stanovených v § 115a o. s. ř. o. s. ř. soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání.
3. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Účastníci dne 4. 7. 2021 podepsali smlouvu o zápůjčce prostřednictvím prostředků komunikace na dálku. Žalovaný podepsal smlouvu 4. 7. 2021 vložením PIN kódu, který mu byl zaslán na jeho mobilní telefonní číslo, do elektronického formuláře na stránkách žalobkyně www.Anonymizováno.cz. Žalovaný zaslal žalobkyni 4. 7. 2021 částku 1 Kč, čímž byla provedena jeho identifikace. Ve smlouvě se účastníci dohodli na poskytnutí částky 5 900 Kč, která byla dne 4. 7. 2021 poukázána na bankovní účet žalovaného (potvrzení o platbě). Žalovaný se vedle jistiny zavázal uhradit poplatek za poskytnutí zápůjčky ve výši 1 918 Kč. Splatnost byla dohodnuta do 3. 8. 2021. Ve smlouvě bylo stanoveno, že každá výzva k úhradě je zpoplatněna částkou 500 Kč. V případě prodlení byl žalovaný povinen hradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Ze Všeobecných obchodních podmínek žalobkyně soud zjistil základní informace k poskytnutí zápůjčky. Žalovaný byl e-mailem vyzván k úhradě dluhu upomínkami ze dne 19. 9. 2021, 26. 9. 2021, 3. 10. 2021, 12. 10. 2021 a 27. 10. 2021. Výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne 18. 10. 2022, odeslanou téhož dne, byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky do tří dnů.
4. Soud vzal z předložených důkazních prostředků za prokázané, že mezi účastníky byla podepsána prostřednictvím elektronického podpisu smlouva o zápůjčce dle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), na základě kterého „přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.“ Žalovaný na základě smlouvy obdržel finanční prostředky ve výši 5 900 Kč. Žalobkyně měla povinnost posoudit před sjednáním této smlouvy úvěruschopnost žalovaného v souladu s § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, který jednal jako spotřebitel, když „poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.“
5. Žalobkyně v žalobě sice obecně popsala, jakým způsobem posuzovala úvěruschopnost žalovaného, nicméně ani přes výzvu soudu nedoložila žádné údaje ani podklady týkající se majetkových poměrů přímo žalovaného. Má-li být zachován smysl a účel citované úpravy směřující k ochraně spotřebitele, poskytovatel spotřebitelského úvěru musí zjistit řádně a s odbornou péčí, na základě dostatečných informací, resp. i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, na straně jedné příjmy a na straně druhé pak pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat a dále dosavadní dluhové zatížení žalovaného. Takovými výdaji jsou zejména náklady na bydlení, dále pak na dopravu, stravování, ošacení apod. Požadavek odborné péče nelze omezovat jen na samotný myšlenkový proces „posouzení“ dodaných čísel představujících příjmy a výdaje, ale je třeba jej vztáhnout i na zhodnocení dostatečnosti a věrohodnosti shromážděných podkladů. Zásada ochrany spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany s sebou zákonitě nese větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele coby poskytovatele spotřebitelského úvěru. Poskytovatel úvěru má pořizovat dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jeho povinností stanovených tímto zákonem.
6. Soud nemá za doložené a prokázané, že by se žalobkyně před uzavřením smlouvy jakkoliv zabývala reálnými příjmy a výdaji žalovaného a tedy tím, zda je schopen úvěr ve stanovené lhůtě uhradit. Žalobkyně tedy nejednala v souladu s § 78 odst. 2 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru, který stanovuje, že „poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 (poskytování úvěru) uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1,“ když žádné podklady a dokumenty k majetkovým poměrům žalovaného nedoložila a tím neprokázala, že splnila povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, „poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.“ Byť z § 87 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá lhůta, v níž může spotřebitel uplatnit námitku neplatnosti úvěrové smlouvy, soud s odkazem na konstantní judikaturu (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 , rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C-377/14, Radlinger, C-76/10, Pohotovosť a zejména C-679/18, OPR-Finance) konstatuje, že se zde jedná o neplatnost absolutní a soud se musí z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu spotřebitele, zabývat otázkou, zda ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru byla před uzavřením smlouvy splněna jeho zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele. S ohledem na to, že žalobkyně nesplnila svou povinnost doložit, že dostatečně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, soud uzavřel, že předložená smlouva o zápůjčce je absolutně neplatná, a to i pro rozpor s veřejným pořádkem ve smyslu § 588 o. z., který stanoví, že „soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.“
7. Žalobkyně tak měla vůči žalovanému od počátku právo pouze na zaplacení poskytnuté jistiny z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 odst. 2 o. z., podle kterého „se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu“). Soud má na základě shora předložených listinných důkazů za prokázané, že žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 5 900 Kč, z nichž žalovaný dle žalobkyně uhradil toliko 885 Kč, pročež žalobkyni zůstal dlužen 5 015 Kč. Pokud jde o úroky z prodlení, které žalobkyně požadovala od 13. 9. 2021 do zaplacení, zda třeba konstatovat, že nároky vzniklé z titulu bezdůvodného obohacení jsou splatné dnem, do kterého byl dlužník povinen věřiteli plnit na základě výzvy k plnění. V uvedené věci byl žalovaný vyzván k plnění (k vydání jistiny) do 3 dnů od doručení předžalobní výzvy. Tuto dobu soud považuje za přiměřenou a odpovídající spravedlivému uspořádání poměrů mezi účastníky vzhledem k tomu, že žalovaný byl zcela pasivní. Předžalobní výzva byla žalovanému odeslána dne 18. 10. 2022. Jelikož nebylo prokázáno, kdy přesně mu byla doručena, má se s ohledem na § 573 o. z. za to, že „došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání“, tedy dne 21. 10. 2022. Žalovaný byl na základě výzvy povinen plnit do tří dnů, tj. do 24. 10. 2022. Žalobkyni tak vzniklo právo na vrácení jistiny ve výši 5 015 Kč spolu s úrokem z prodlení v žalobkyní požadované výši 8,5 % ročně z téže částky od 25. 10. 2022 do zaplacení ve smyslu § 1970 o. z., který stanoví, že „po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“
8. Ve vztahu k dalším požadovaným nárokům je žaloba s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy nedůvodná, a proto ji soud zamítl v části vymezené ve výroku II. tohoto rozsudku.
9. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. V řízení byl úspěšnější žalovaný, který by tak měl mít právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému však žádné náklady v tomto řízení zjevně nevznikly, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Hodoníně sídlem Velkomoravská 2269/4, 695 01 Hodonín.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.