Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
26 C 293/2024-59
Okresní soud ve Zlíně rozhodl soudkyní Mgr. Silvií Kasardovou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného
o zaplacení 107 166,78 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 59 206 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se zamítá ohledně povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni
částku 47 960,78 Kč,
kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 21 257,92 Kč,
kapitalizovaný úrok ve výši 14 849,69 Kč,
úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 79 021,33 Kč od 16. 4. 2024 do zaplacení,
úrok ve výši 20,88 % ročně z částky 79 021,33 Kč od 16. 4. 2024 do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 59 206 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.II. Žaloba se zamítá ohledně povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni částku 47 960,78 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 21 257,92 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 14 849,69 Kč, úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 79 021,33 Kč od 16. 4. 2024 do zaplacení, úrok ve výši 20,88 % ročně z částky 79 021,33 Kč od 16. 4. 2024 do zaplacení.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 3. 9. 2024 domáhala po žalovaném zaplacení částky 107 166,78 Kč společně s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 21 257,92 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 14 849,69 Kč, úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 79 021,33 Kč od 16. 4. 2024 do zaplacení a úrokem ve výši 20,88 % ročně z částky 79 021,33 Kč od 16. 4. 2024 do zaplacení. Ve svých žalobních tvrzeních uvedla, že její nárok vyplývá z nesplacené smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota ze dne 27. 5. 2021, která byla uzavřena mezi společností Anonymizováno Anonymizováno s.r.o., IČ IČO, se Anonymizováno v adresa (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) a žalovaným (dále také „smlouva o úvěru“).
2. Žalovaný se k věci nevyjádřil.
3. Protože oba účastníci souhlasili s projednáním věci bez nařízení jednání dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř. o.s.ř. “), rozhodl soud bez jejich přítomnosti jen na základě účastníky předložených listinných důkazů. Z nich soud zjistil následující skutkový stav:
4. Smlouvou o úvěru byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 90 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy (27. 5. 2021), což žalovaný stvrdil svým podpisem na smlouvě. Žalovaný se zavázal právní předchůdkyni žalobkyně zaplatit mimo poskytnutých peněžních prostředků také úrok ve výši 35 831 Kč, kdy úroková sazba činila 34,50 % ročně, odměnu za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč a poplatek za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 11 097 Kč. Žalovaný rovněž přistoupil k doplňkovému pojištění a zavázal se k platbě jednorázového pojistného ve výši 3 096 Kč. Celkovou částku ve výši 141 524 Kč se žalovaný zavázal uhradit v 24 měsíčních splátkách po 5 897 Kč (poslední splátka ve výši 5 893 Kč), splatných vždy ke konci splátkového období, jímž se rozumí doba jednoho měsíce, přičemž první splátkové období začíná běžet 5. kalendářním dnem po uzavření smlouvy (smlouva o spotřebitelském úvěru č. hodnota). Před uzavřením smlouvy vyplnil žalovaný zákaznickou kartu, ve které byly shrnuty jeho majetkové a osobní poměry. Jeho totožnost byla ověřena z občanského průkazu č. hodnota. K poměrům sdělil, že je svobodný bez vyživovací povinnosti a bydlí ve vlastním domě, který spoluvlastní. Je zaměstnán na HPP jako bagrista ve spol. právnická osoba. ve adresa s příjmem 23 473 Kč měsíčně, z něhož hradí pouze výdaje odhadnuté na částku 4 500 Kč. Své tvrzení o příjmech měl doložit výpisy z účtu za 3,4/2021 a pracovní smlouvou. Peníze potřeboval na neočekávané výdaje (zákaznická karta/žádost o spotřebitelský úvěr ze dne 26. 5. 2021). Žalovaný uhradil pouze částku 30 794 Kč v 5 nepravidelných splátkách, kdy první platbu ve výši 5 897 Kč zaslal dne 1. 7. 2021, druhou ve výši 5. 897 Kč dne 16. 7. 2021, třetí již jen ve výši 4 000 Kč až dne 4. 1. 2023 a čtvrtou ve výši 10 000 Kč až dne 16. 1. 2023. Po postoupení pohledávky na žalobkyni ještě žalovaný dne 15. 4. 2024 zaplatil 5 000 Kč (tabulka umoření).
5. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023, kdy předmětem postoupení byl soubor pohledávek specifikovaných v příloze č. hodnota, ve které je evidována pod číslem smlouvy. Právní předchůdkyní žalobkyně v dopise ze dne 29. 9. 2023, zaslaném žalovanému doporučeně dne 27. 10. 2023 na adresu trvalého pobytu uvedenou žalovaným v zákaznické kartě, oznámila žalovanému postoupení pohledávky a celkový dluh vyčíslila částkou 170 444,95 Kč (oznámení o postoupení pohledávky, podací lístek, smlouva o postoupení pohledávek, příloha č. hodnota). Žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k zaplacení dlužné částky 146 985,16 Kč v dopise ze dne 28. 3. 2024 sepsaným právním zástupcem žalobkyně s upozorněním na podání žaloby v případě, že k úhradě nedojde. Výzva byla žalovanému zaslána na adresu trvalého pobytu uvedenou žalovaným v zákaznické kartě, doporučeně dne 2. 4. 2024 (výzva k plnění, podací lístek).
6. S ohledem na shora popsaný skutkový stav má soud za to, že žalobkyně (resp. její právní předchůdkyně) nesplnila svou povinnost stanovenou zákonem o spotřebitelském úvěru, a to řádně a s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele (žalovaného), na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, protože řádně neprověřila jeho příjmy a výdaje tak, aby z nich získala jistotu, že je žalovaný schopen poskytnutý úvěr splatit. Žalobkyně ani na výzvu soudu nedoložila listin y, z nichž před uzavřením smlouvy vycházela. Je zřejmé, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru vycházela výlučně z tvrzení žalovaného o výši jeho použitelného příjmu, který by mu umožnil vedle úhrady svých pravidelných výdajů rovněž splatit tento nový závazek. Rovněž ze zákaznické karty neplyne, že by žalovaným byl k tvrzeným výdajům nějaký dokument o jejich výši předložen. To vše za situace, kdy žalovaný pobíral výrazně podprůměrný příjem, který mu ani při tvrzeném minimální výdaji nepostačoval pro tvorbu úspor na neočekávané výdaje. Přesto se žalovaný zavázal do dvou let ke splacení částky odpovídající šestinásobku jeho měsíční čisté mzdy a k měsíčním splátkám odpovídajícím celé čtvrtině své čisté měsíční mzdy. Navíc i právní předchůdkyni žalobkyně muselo být jasné, že žalovaným odhadnuté měsíční výdaje částkou 4 500 Kč, při inflaci v roce 2021, jsou nereálné, protože by z nich nebyl schopen reálně pokrýt měsíční platbu nákladů na bydlení, náklady na stravování, na dopravu do zaměstnání a ostatní běžné výdaje dospělého člověka na hygienu, ošacení a zdravotní péči. Žalovaný pravděpodobně s cílem úvěr získat svou majetkovou situaci značně zkreslil, což muselo být právní předchůdkyni žalobkyně jasné z částek uváděných žalovaným. Je s podivem, že k tvrzení žalovaného nebylo vyžadováno doložení výdajů např. na bydlení předložením dokladů o platbách inkasa. Právní předchůdkyně žalobkyně na řádné prověření solventnosti žalovaného rezignovala, což je s podivem při tak vysoké jistině úvěru v porovnání s výdělkovými poměry žalovaného. Soud tak po provedeném dokazování uzavřel, že žalovaný jednoznačně v době sjednání smlouvy nebyl finančně v situaci, kdy by byl schopen ze svého příjmu uhradit, po zaplacení pravidelných měsíčních plateb na pokrytí životních potřeb, tento úvěr za dohodných podmínek. Žalovaný sice nebyl zcela bez příjmu, o čemž svědčí také fakt, že se dle svých možností pokusil část dluhu splatit, avšak jeho splátky pokryly v 5 platbách pouze 1/3 poskytnuté jistiny úvěru. Za daného skutkového stavu nelze pokládat postup v rámci posuzování úvěruschopnosti žalovaného za dostatečný a hodnověrně znázorňující jeho majetkové poměry.
7. Soud právně podřadil věc pod příslušná ustanovení zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.z. “), a zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru “).
8. Podle § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
9. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy, spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věta první, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
11. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 o.z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
12. V souladu s ustanovením § 86 zákona o spotřebitelském úvěru a aktuální judikaturou Ústavního, Nejvyššího soudu České republiky (nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 či rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ) soud v řízení nejprve zkoumal, zda žalobkyně, potažmo její právní předchůdkyně, jakožto úvěrující, při poskytnutí daného spotřebitelského úvěru žalovanému, dostatečně prověřila jeho schopnost plánovaný úvěr splatit s ohledem na jeho aktuální osobní a majetkové poměry. Pokud by tak neučinila a žalovanému by úvěr poskytla i přes svá negativní zjištění, byla by úvěrová smlouva v takovém případě neplatná. Tato povinnost je úvěrujícímu uložena v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterého platí, že součástí požadované odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, při které nespoléhá pouze na údaje o schopnosti úvěr splácet tvrzené samotným žadatelem, např. v kartě zákazníka, jak tomu bylo v tomto případě, ale sám si tyto sdělené údaje prověří, resp. nechá žadatelem o úvěr doložit. Žalobkyně v tomto směru však v řízení neprokázala, že by její právní předchůdkyně jako poskytovatelka úvěru této své zákonné povinnosti dostála, tedy že by v daném případě zjišťovala, či si nechala dostatečně prokazatelně žalovaným doložit, jaké jsou jeho skutečné výdaje, zda není zadlužen, tedy zda nesplácí jiné závazky, či dokonce na něj nejsou nařízeny exekuce. Žalobkyně této své povinnosti nedostála, resp. její právní předchůdkyně, protože při svých úvahách o úvěruschopnosti žalovaného vycházela pouze z informací sdělených žalovaným, když k prokázání svých tvrzení nedoložila soudu žádné důkazy. Žalobkyně v rámci přípravného řízení ani přes výzvu soudu nedoložila, že by v rámci obecné obezřetnosti při poskytnutí předmětného úvěru její právní předchůdkyně provedla šetření i ve veřejně přístupných rejstřících NRKI, BRKI, SOLUS, za účelem aktivního prověření bonity žalovaného, jež by jí umožňovalo přijmout objektivní závěr o skutečné majetkové situaci žalovaného. Žalobkyně tedy neprokázala, že by zkoumala úvěruschopnost žalovaného řádně a s odbornou péčí, tak, jak jí ukládá zákon o spotřebitelském úvěru .
13. Soud proto uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně neprokázala, že řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného, resp. že ani po výzvě soudu s upozorněním na následky z toho plynoucí neunesla břemeno tvrzení a břemeno důkazní o splnění své povinnosti, tedy povinnosti náležitě zjistit schopnost žalovaného splatit úvěr ve sjednané lhůtě, proto je úvěrová smlouva jakožto spotřebitelská smlouva neplatná podle § 580 odst. 1 o.z. , přičemž k neplatnosti soud přihlédl i bez návrhu žalovaného, tedy ex lege podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.
14. Soud v souladu s § 118a odst. 2 o.s.ř. o.s.ř. právně posoudil nárok žalobkyně jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle § 2991 a násl. o.z. , když v řízení bylo prokázáno, že i přes neplatnou úvěrovou smlouvu, právní předchůdkyně žalobkyně na základě této neplatné smlouvy žalovanému poskytla hotovostně částku 90 000 Kč, kterou jí byl žalovaný povinen vrátit. V řízení bylo zároveň prokázáno, resp. přímo samotnou žalobkyní tvrzeno (žalovaným nerozporováno), že žalovaný žalobkyni, resp. její právní předchůdkyni, na úhradu poskytnuté částky 90 000 Kč z předmětného titulu uhradil celkem 30 794 Kč, tedy zbývající částka k úhradě dlužné částky žalobkyni činí 59 206 Kč a jelikož žalovaný tuto částku neuhradil žalobkyni dobrovolně, zavázal jej k tomuto plnění soud svým rozhodnutím (výrok I).
15. Jestliže je smlouva o úvěru neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by žalobkyně odvozovala z úvěru založeného předmětnou smlouvou, když příslušenství má k věci hlavní akcesorický charakter (§ 510 odst. 2 o. z.). Ze stejného důvodu soud žalobkyni nepřiznal ani úrok z prodlení. Důsledkem nedostatečného posouzení úvěruschopnosti je taktéž proces vrácení poskytnuté jistiny ve prospěch spotřebitele, a to tak, že spotřebitel jistinu vrací podle svých možností. Pokud tedy žalovaný není v prodlení s vrácením dlužné částky, nenáleží žalobkyni zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku (viz. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, č. j. 33 Cdo 3675/2021 -262). Jelikož nejsou soudu známi majetkové poměry dlužníka, když tento byl po celou dobu soudního řízení nečinným, nemohl tyto soud zohlednit v rámci splatnosti zbývající částky dlužné jistiny, a proto soud stanovil splatnost dluhu v obecné pariční lhůtě dle § 160 o.s.ř. o.s.ř. do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok II).
16. Rozhodnutí mělo vliv i na rozhodnutí soudu o nákladech řízení. Nárok na náhradu nákladů řízení v souladu s § 142 odst. 1 o.s.ř. o.s.ř. by vznikl v řízení úspěšnějšímu žalovanému, který však zůstal po celé řízení pasivní, tudíž mu žádné náklady řízení nemohly vzniknout. Soud proto rozhodl o náhradě nákladů řízení tak, že vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, jak vyplývá z výroku III. rozsudku.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu ve Zlíně. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.