Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
27 C 181/2023-49
Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Aulickou, Ph.D., ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyněAnonymizováno, IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného
o zaplacení 120 146,91 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 17 044 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 17 044 Kč od 21. 3. 2023 do zaplacení, a to vše ve splátkách ve výši 5 000 Kč měsíčně, splatných vždy k 20. dni příslušného kalendářního měsíce, pod ztrátou výhody splátek, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se co do zaplacení částky 103 102,91 Kč, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 120 146,91 Kč od 26. 2. 2023 do 20. 3. 2023 a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 103 102,91 Kč od 21. 3. 2023 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 17 044 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 17 044 Kč od 21. 3. 2023 do zaplacení, a to vše ve splátkách ve výši 5 000 Kč měsíčně, splatných vždy k 20. dni příslušného kalendářního měsíce, pod ztrátou výhody splátek, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se co do zaplacení částky 103 102,91 Kč, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 120 146,91 Kč od 26. 2. 2023 do 20. 3. 2023 a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 103 102,91 Kč od 21. 3. 2023 do zaplacení, zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 120 146,91 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru, uzavřené dne 15. 12. 2021 mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně, společností Anonymizováno Anonymizováno AnonymizovánoAnonymizovánoAnonymizovánoAnonymizovánoAnonymizovánoAnonymizováno(dříve Anonymizováno Anonymizováno AnonymizovánoAnonymizovánoAnonymizovánoAnonymizovánoAnonymizovánoAnonymizováno). Předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 106 800 Kč, kterou se zavázal vrátit nejpozději do 25. 2. 2023. Žalovaný na svůj dluh postupně uhradil 89 756 Kč. Žalobkyně, na kterou byla pohledávka za žalovaným postoupena, po žalovaném požadovala částku ve výši 120 146,91 Kč, která sestává z jistiny ve výši 59 711,70 Kč, náhrady účelně vynaložených nákladů ve výši 750 Kč (3 x 250 Kč) dle čl. 8.1 standardních podmínek smlouvy a z úroku za období čerpání úvěru ve výši 59 685,21 Kč. Vedle toho se žalobkyně domáhala zaplacení úroku z prodlení z této částky ve výši 15 % ročně od 26. 2. 2023 do zaplacení. Právní předchůdkyně žalobkyně posoudila schopnost žalovaného úvěr splatit jednak na základě jeho lustrace ve veřejně dostupných databázích dlužníků ISIR, CEE a CRKI, EUCB. Při posouzení rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátku musí klientovi zůstat rezerva ve výši minimálně částky životního minima (3 410 Kč). Půjčky jsou poskytovány tak, aby vrácená částka v době splatnosti byla maximálně ve výši 90 % rozdílu výdajů a příjmů spotřebitele.
2. Žalovaný ve vyjádření k žalobě svůj závazek uznal. Ačkoliv je prakticky nemajetný, na žádost kamaráda sjednal předmětnou zápůjčku, přičemž předpokládal, že ji bude splácet tento kamarád. To se však nestalo. Jeho příjem představuje pouze odměna z dohody o provedení práce ve výši 7 000 Kč měsíčně. Proto žalovaný soud požádal, aby svůj dluh mohl uhradit ve splátkách ve výši 5 000 Kč měsíčně.
3. Soud ve věci rozhodl v souladu s § 115a o. s. ř. o. s. ř. bez nařízení jednání.
4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně, společností Anonymizováno Anonymizováno AnonymizovánoAnonymizovánoAnonymizovánoAnonymizovánoAnonymizovánoAnonymizováno, byla dne 15. 12. 2021 podepsána smlouva o revolvingovém úvěru, na základě níž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr do výše úvěrového limitu 60 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit společně s úrokem ve výši 146,949 % ročně, a to pravidelnými splátkami, které byly upraveny v článku V. smlouvy do jednoho roku. Nedílnou součástí smlouvy byly i obchodní podmínky společnosti Anonymizováno Anonymizováno AnonymizovánoAnonymizovánoAnonymizovánoAnonymizovánoAnonymizováno. Žalovanému byly poskytnuty i standardní informace o spotřebitelském úvěru.Smlouva byla podepsána žalovanou za pomocí prostředků komunikace na dálku tak, že se žalovaný zaregistroval na webových stránkách právní předchůdkyně žalobkyně www.Anonymizováno.cz, kam zadal své osobní údaje (Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno) a následně vygenerované heslo.
5. Z potvrzení o provedené platbě ThePay a z předložené platební historie žalovaného soud zjistil, že žalovaný čerpal dne 15. 12. 2021 částku 60 000 Kč, dne 11. 5. 2022 částku 12 000 Kč, dne 15. 6. 2022 částku 8 800 Kč, dne 22. 9. 2022 částku 16 000 Kč a dne 10. 10. 2022 částku 10 000 Kč. Na svůj dluh postupně hradil následující platby: 8 743 Kč, 8 555 Kč, 9 256 Kč, 8 850 Kč a 40 857 Kč.
6. Na základě smlouvy o (opakovaném) postoupení pohledávek ze dne datum ve znění dodatku ze dne 18. 11. 2021 byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 12. 3. 2023. Předžalobní výzvou rovněž ze dne 12. 3. 2023 byl vyzván k úhradě dluhu do 3 dnů od obdržení přípisu. Uvedené bylo žalovanému zasláno téhož dne.
7. Žalovaný doložil dohodu o provedení práce, podle které je od datum zaměstnán za odměnu 140 Kč/hod v rozsahu max. 300 hod/kalendářní rok. K tomu předložil výplatní lístky za období duben až červen 2023, dle kterých měl za každý měsíc obdržet odměnu ve výši 7 000 Kč.
8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
9. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
10. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.
11. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
12. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
13. Soud předesílá, že ačkoliv žalovaný ve svém vyjádření k žalobě svůj dluh uznal a s ohledem na svou dlouhodobě nepříznivou majetkovou situaci požádal o úhradu dluhu ve splátkách, soud ve věci neshledal naplnění zákonných předpokladů pro vydání rozsudku pro uznání postupem dle § 153a odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , a to pro níže popsaný rozpor nároku žalobkyně s kogentní občanskoprávní normou Podle § 153a odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. platí, že rozsudek pro uznání nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír a tehdy, kdyby rozsudek pro uznání byl v rozporu s právními předpisy (§ 99 odst. 1 a 2 o. s. ř. o. s. ř. ), což je i posuzovaný případ. Zda smír není v rozporu s právními předpisy je soud povinen zkoumat při rozhodování o schválení smíru (zde pak při posuzování možnosti ve věci rozhodnout rozsudkem pro uznání). V posuzované věci však smlouva o úvěru nemá oporu v hmotném právu, což ve svém důsledku vylučuje možnost uzavření smíru a také vydání rozsudku pro uznání.
14. Soud má na základě předložených listinných důkazů za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný podepsali dne 15. 12. 2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které původní věřitelka poskytla žalovanému na jím určený bankovní účet postupně peněžní prostředky v celkové výši 106 800 Kč. Pohledávka za žalovaným byla následně v souladu s § 1879 o. z. postoupena na stávající žalobkyni, která je tak aktivně legitimována k jejímu vymáhání. Žalovaný uhradil původní věřitelce postupně celkem 89 756 Kč. V daném případě došlo ze strany žalovaného ke kontraktaci smlouvy způsobem, který lze považovat za jiný typ elektronického podpisu, který je pro uzavření spotřebitelské smlouvy (srov. např. rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 1. 2016, sp. zn. 37 ICm 4495/2014 nebo rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 5. 6. 2017, sp. zn. 33 Icm 547/2016 , jejichž závěry lze aplikovat i za stávající právní úpravy).
15. Žalovaný vystupoval v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel, a proto před poskytnutím úvěru bylo povinností právní předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet. Pokud by tak neučinila, smlouva by byla absolutně neplatná. Soud pro úplnost uvádí, že ačkoliv z § 87 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb. vyplývá lhůta, v níž může spotřebitel uplatnit námitku neplatnosti úvěrové smlouvy, se zřetelem na judikaturu (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 , rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2009 , dále rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C-377/14, Radlinger, C-76/10, Pohotovosť a zejména C-679/18, OPR-Finance, vztahujícímu se přímo k zákonu č. 257/2016 Sb. ) se zde jedná o neplatnost absolutní a soud se musí z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu spotřebitele, zabývat otázkou, zda ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru byla před uzavřením smlouvy splněna jeho zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele.
16. Povinnost posouzení tzv. bonity spotřebitele chrání nejen samotného věřitele a ostatní poskytovatele, kteří poskytli úvěry již dříve, ale chrání rovněž spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně poskytuje ochranu také společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. Tato povinnost přitom dopadá na všechny zamýšlené žádosti o úvěr, které spadají do působnosti daného zákona a poskytovatel se jí nemůže zprostit jen tím, že výše spotřebitelského úvěru není dle jeho názoru vysoká nebo smluvní vztah nepokládá za rizikový. Bez dostatečného posouzení bonity klienta nelze podle soudu učinit závěr o nerizikovosti smluvního vztahu v tom směru, že bude celý závazek bez problémů splacen. Pokud má být zachován smysl a účel citované úpravy, je třeba, aby poskytovatel úvěru zjistil řádně a s odbornou péčí, na základě spolehlivých a dostatečných informací, resp. i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, na straně jedné příjmy a na straně druhé pak dosavadní dluhové zatížení klienta a alespoň pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou zejména náklady na bydlení, dále pak také lze uvažovat o nákladech na dopravu, stravování, ošacení apod. Požadavek odborné péče přitom nelze omezovat jen na samotný myšlenkový proces posouzení dodaných čísel představujících příjmy a výdaje, ale je třeba jej vztáhnout i na zhodnocení dostatečnosti a věrohodnosti shromážděných podkladů.
17. Žalobkyně v rámci žaloby a jejího doplnění stručně vyložila, jakým způsobem byla posuzována úvěruschopnost žalovaného ze strany její právní předchůdkyně, tedy, že byla provedena lustrace žalovaného ve shora jmenovaných veřejně dostupných databázích a rovněž, že bylo posuzováno, zda žalovanému s ohledem na jeho příjmy a výdaji zbude alespoň částka životního minima. K tomuto tvrzení však nedoložila žádné výstupy z těchto registrů a ani nespecifikovala, jaké skutečnosti z těchto databází byly zjištěny a jaké závěry na jejich základě byly učiněny. Žalobkyně vedle toho jakkoliv nedoložila, že by její právní předchůdkyně skutečně zjišťovala a současně ověřovala konkrétní výši příjmů a výdajů žalovaného, příp. jeho stávající dluhové zatížení. Žalobkyně tedy svá tvrzení nepodložila jedinou listino u, ze které by bylo možné ověřit si jednak, že úvěruschopnost žalovaného byla vůbec zkoumána a jednak že žalovaným uvedené údaje o jeho majetkových poměrech (byly-li vůbec vyžádány) jsou správné a celistvé. Poskytovatel úvěru je povinen aktivně úvěruschopnost spotřebitele zjišťovat a prověřovat, a proto se za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje taková obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr a tyto také prověřuje. Z uvedených důvodů proto nelze učinit závěr o tom, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy dostála své povinnosti řádně posoudit schopnost žalovaného úvěr řádně splatit.
18. Dané porušení povinnosti poskytovatele úvěru odporuje zákonu a současně (zejména pro shora uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Předmětnou smlouvu o spotřebitelském – revolvingovém – úvěru je proto třeba považovat za absolutně neplatnou z důvodu absence řádného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Žalovaný tak byl od počátku povinen vrátit věřitelce pouze poskytnutou jistinu, a to z titulu bezdůvodného obohacení. Bylo doloženo, že žalovaný postupně čerpal finanční prostředky ve výši 106 800 Kč, přičemž z této částky žalobkyni (resp. její právní předchůdkyni) vrátil 89 756 Kč a zbývá mu tak uhradit (vydat) bezdůvodné obohacení ve výši 17 044 Kč.
19. S ohledem na prodlení žalovaného soud současně vyhověl žalobě i co do požadavku žalobkyně na zaplacení zákonných úroků z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Nároky vzniklé z titulu bezdůvodného obohacení jsou splatné dnem následujícím po dni, kdy byl dlužník věřitelem vyzván k plnění. Dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. současně platí, že spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. K vrácení bezdůvodného obohacení byl žalovaný vyzván v přípisu o postoupení pohledávky/předžalobní výzvě, odeslaném dne 12. 3. 2023, ve kterém žalobkyně vyzvala žalovaného k vydání plnění – bezdůvodného obohacení. Jelikož nebylo prokázáno, kdy přesně byla žalovanému uvedená výzva doručena, má se s ohledem na § 573 o. z. za to, že se tak stalo třetí pracovní den po odeslání, tj. 15. 3. 2023. Žalovaný byl na základě výzvy povinen plnit do 3 dnů, tj. do 20. 3. 2023. Soud proto žalobkyni přiznal právo na zákonný úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o. z., a to úrok z prodlení v zákonné 15% výši ročně z částky 17 044 Kč od 21. 3. 2023 Kč do zaplacení.
20. Ve zbytku požadovaného nároku, tedy ohledně částky 103 102,91 Kč a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 120 146,91 Kč od 26. 2. 2023 do 20. 3. 2023 a dále z částky 103 102,91 Kč od 21. 3. 2023 do zaplacení soud žalobu zamítl s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy (výrok II. rozsudku).
21. Jelikož žalobkyně vyjádřila souhlas s možností splátkového kalendáře, soud zavázal žalovaného uhradit přisouzenou částku včetně příslušenství formou splátek ve výši 5 000 Kč měsíčně, splatných vždy do každého 20. dne v příslušném kalendářním měsíci, a to pod ztrátou výhody splátek v případě prodlení žalovaného. S ohledem na souhlas žalobkyně, pak úhrada předmětné částky tímto způsobem není jejím nepřiměřeným znevýhodněním. Soud přihlédl k výši dlužné částky a jejímu příslušenství, přičemž výši splátek považuje za přiměřenou a umožňující, aby byl nárok žalobkyně řádně uspokojen v přiměřené době.
22. Ohledně nákladů řízení rozhodl soud v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. Ve věci byl zjevně úspěšnější žalovaný. Ten však nenavrhoval přiznání nákladů a ani neuváděl, že by mu nějaké náklady v souvislosti s tímto řízením vznikly. Proto bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Hodoníně sídlem Velkomoravská 2269/4, 695 01 Hodonín.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.