Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

74 Co 75/2024-127

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Evy Krčmářové a soudců Mgr. Martiny Polákové a JUDr. Miroslava Řezáče ve věci

žalobce: Jméno žalobce., IČO IČO žalobce

sídlem Adresa žalobce

zastoupený advokátem Jméno advokáta

sídlem Adresa advokáta

proti

žalované: Jméno žalované, narozená dne Datum narození žalované

bytem Adresa žalované

o zaplacení částky 62 491,17 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu Brno-venkov ze dne 26. 9. 2023, č. j. -80,

takto:

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve II. a III. výroku potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění:

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve II. a III. výroku potvrzuje.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. V záhlaví označeným rozsudkem Okresní soud Brno-venkov (dále jen „soud“ či „soud prvního stupně“) uložil žalované zaplatit žalobci částku 42 488,91 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně od 29. 1. 2022 do zaplacení (I. výrok), žalobu zamítl pro částku 11 908,72 Kč a požadovaný zákonný úrok z prodlení v rozsahu, v jakém nebyl přiznán I. výrokem, a pro částku 8 133,54 Kč (II. výrok) a žalované uložil nahradit žalobci náklady řízení ve výši 7 816 Kč (III. výrok).

2. Soud učinil z provedených důkazů následující skutková zjištění:

a) Žalobce s žalovanou uzavřel 25. 2. 2020 smlouvu o úvěru č. IBAN (dále jen „Smlouva“), na základě které poskytl žalované převodem na účet vedený na jméno žalované částku 50 000 Kč.

b) Žalobce zkoumal úvěruschopnost žalované na základě nedostatečých a neobjektivních podkladů, nezjišťoval pravidelné výdaje žalované, její výdaje na zdravotní péči, její osobní poměry, jaké má výdaje na bydlení apod.

c) Žalovaná z titulu Smlouvy uhradila celkem 7 551,09 Kč. Zbývá doplatit 42 488,91 Kč.

d) Žalovaná dlužnou částku neuhradila ani po zaslání předžalobní výzvy.

3. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že uzavřená Smlouva je neplatná pro nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti žalované podle , o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů. Proto nárok žalobce posoudil podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “ nebo „o. z.“). Žalobce vycházel z výpisu z účtu za 1 měsíc, neprovedl propočet ke zjištění příjmové a výdajové bilance žalované, se zohledněním případných dalších dluhů obdobného druhu, žalovanou sdělené informace nijak neověřoval, neobjektivizoval, nezjišťoval, jaké má pravidelné výdaje na bydlení a uspokojování dalších životních potřeb, případně nezbytné výdaje na zdravotní péči, nezjišťoval ani její základní osobní poměry (počet osob v domácnosti, počet vyživovaných osob).

4. O nákladech řízení rozhodl soud podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “). Žalobce byl úspěšný v rozsahu 66 %, žalovaná v rozsahu 34 %, proto podle vzájemného poměru úspěchu účastníků ve sporu přiznal žalobci právo na náhradu nákladů řízení ve výši 32 %. Účelně vynaloženými náklady shledal zaplacený soudní poplatek, jakož i odměnu a náhrady spojené se zastoupením žalobce v řízení před soudem dle , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “) a 21 % DPH z odměny a náhrad dle

5. Proti II. výroku a výroku o nákladech řízení podal odvolání žalobce. Namítal, že soud prvního stupně nepřihlédl k důkazům prokazujícím, že provedl prověření dlužnických registrů, z nichž vyplývalo, že žadatel o úvěr byl prověřen po kreditní stránce v registrech dokládajících informace o zadluženosti žadatele a jeho platební morálce. Soud musí přihlížet i ke zprostředkovanému vylíčení rozhodných skutečností, které mají původ v odkazu na y, které žalobce předložil. Právní předchůdce žalobce měl k dispozici výpis z účtu žalované, z něhož vyplývaly pravidelné i nepravidelné výdaje. Hlavním příjmem žalované byla její mzda. Splátky půjčky a platby, u nichž není patrno, že se jedná o nákup potravin či drogerie, jakož i výběry hotovosti, nelze řadit mezi výdaje pravidelné. Soud ve věci nejdříve vydal elektronický platební rozkaz, posléze však svůj právní názor na věc změnil. Pokud soud v rámci vydání platebního rozkazu vyhodnotil uzavřenou smlouvu jako platnou, dovolával se žalobce práva na stejné právní posouzení této věci v dalším postupu soudu, přičemž odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2023, sp. zn. .

6. Žalovaná se k podanému odvolání nevyjádřila.

7. Krajský soud v Brně jako soud odvolací ( ) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněnou osobou ( ), směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné ( , ) a bylo podáno včas ( ), v souladu s a přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně a řízení mu předcházející v mezích, ve kterých se odvolatel přezkoumání rozhodnutí domáhal i z důvodů, které nebyly v odvolání uplatněny, a po nařízeném jednání ( ) dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

8. Žalobce se podanou žalobou domáhal zaplacení částky 54 357,63 Kč z titulu uzavřené Smlouvy prostřednictvím webových stránek Anonymizováno dne 25. 2. 2020, na základě které poskytl žalované částku 50 000 Kč. Žalovaná měla dlužnou částku vrátit s úrokem ve výši 9 908,92 Kč a úhradou za poskytnutí úvěru ve výši 499,80 Kč ve 24měsíčních splátkách po 2 517,03 Kč. Splatnost první splátky byla dohodnuta na den 27. 3. 2020. Částka 8 133,54 Kč je smluvní pokutou účtovanou za prodlení s úhradami splátek č. 44–22 včetně. Žalobce uvedl, jakým způsobem byla zkoumána úvěruschopnost žalované.

9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. V § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru byla ke dni jeho poskytnutí stanovena neplatnost jako relativní, avšak úprava relativní neplatnosti byla shledána v rozporu s čl. 8 a čl. 23 směrnice 2008/48, jak vyplývá z rozhodnutí SD EU sp. zn. C-679/18, kdy zásada efektivity u této sankce brání tomu, aby neplatnost smlouvy ve spojení s povinností vrátit jistinu musela být namítána spotřebitelem, a to v tříleté promlčecí době.

11. Z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 1. 2024, sp. zn. , vyplývá, že nelze zaměňovat dostatečnost informací a jejich spolehlivost. Zákon poskytovateli úvěru sice dává prostor pro určitou samostatnou úvahu, tato úvaha je však omezena jednak požadovanou kvalitou informací, jednak požadavkem odborné péče poskytovatele. Informace o příjmech a výdajích spotřebitele, které nejsou doloženy, mohou jen stěží být spolehlivé. Povinnost porovnání příjmů a výdajů žadatele o úvěr nelze mít za splněnou ani posouzením žadatelovy úvěrové historie, zjišťované obvykle nahlédnutím do evidence exekucí či nebankovního registru dlužníků.

12. Nároky z neplatné smlouvy je třeba posoudit podle zákona o spotřebitelském úvěru a . Z rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. , a rozhodnutí ze dne 20. 9. 2023, sp. zn. , vyplývá, že zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za úpravu speciální k obecné úpravě bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle zákona o spotřebitelském úvěru. Ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy podle věta první zákona o spotřebitelském úvěru. Obecná ustanovení o splatnosti bezdůvodného obohacení se v daném případě neuplatní, neboť dobu vrácení je třeba určit s ohledem na možnosti spotřebitele, když s případným plněním povinnosti vrátit plnění z neplatné smlouvy bez zbytečného odkladu mohou pro spotřebitele vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru. Uvedená rozhodnutí pak uvádějí, že takové vrácení plnění z neplatné smlouvy může být rozloženo i do budoucích splátek, neboť spotřebitel má vrátit jistinu úvěru podle svých možností, přičemž nelze apriori vyloučit ani to, že soud uzná, že v možnostech spotřebitele není v daném okamžiku vracet jistinu vůbec. Při vypořádání nároků ze zaniklé smlouvy o spotřebitelském úvěru nelze postupovat podle obecných ustanovení o vypořádání bezdůvodného obohacení ze zaniklé (neplatné) smlouvy.

13. Sankcí žalobce za nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti na základě spolehlivých údajů je povinnost žalovaného vrátit pouze částku, která mu byla poskytnuta, s úrokem z prodlení, nastala-li splatnost žalobou uplatněného nároku v době před vyhlášením rozhodnutí. Žalobce nemá právo na zaplacení plnění sjednaných v neplatné smlouvě. Jestliže žalobce řádně nezkoumal úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy, řádně neověřil žalovaným tvrzené skutečnosti a nevyhodnotil skutečnosti, které z předložených listin zjistil, má právo pouze na vrácení finančních prostředků, které žalovanému poskytl, se započtením toho, co bylo žalovaným na dluh zaplaceno, a to ve lhůtě splatnosti odvíjející se od možností a schopností žalovaného.

14. Odvolací soud má ve shodně se soudem prvního stupně za to, že žalobce nezkoumal řádně úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy. Z výpisu z účtu žalované za leden 2020 vyplývá, že její výdaje byly vyšší než příjem ze zaměstnání, jejím dalším příjmem v tomto měsíci byly příjmy z několika spotřebitelských zápůjček, přičemž část měsíčních výdajů, kromě běžných plateb, tvořily i výdaje na splácení dřívějších zápůjček. Žalobce nijak nezjišťoval výdaje žalované na bydlení, ani její osobní poměry. Z výpisu z účtu za jeden měsíc, který měl k dispozici, mu muselo být zřejmé, že žalovaná část svých výdajů hradí nikoliv ze svých příjmů ze zaměstnání, ale ze zápůjček od jiných osob. Z listin, které měl žalobce k dispozici, nemohl učinit závěr o úvěruschopnosti žalované. Neměl dostatečné informace k jejím osobním a majetkovým poměrům, nezjišťoval a neověřoval, jaké má výdaje na bydlení, tyto údaje z registru REPI vyplývat nemohly.

15. Soud prvního stupně ve věci nařídil jednání, u něhož byl žalobce poučen o tom, že věc je možno posoudit po právní stránce jako bezdůvodné obohacení, dále byl žalobce poučen o tom, že je povinen doplnit tvrzení a důkazy k doložení posouzení úvěruschopnosti žalované. Žalobce uvedl, že žádné další důkazy neoznačuje a nepředkládá. Za této situace soud vycházel z důkazů, které žalobce ke zkoumání úvěruschopnosti označil a předložil. Je sice pravdou, že soud prvního stupně nehodnotil žalobcem předložený výpis z REPI (tento důkaz nazývá v protokolu o jednání bilance), nicméně tento důkaz nemohl zvrátit závěr o nedostatečném zkoumání úvěruschopnosti založený na tom, že žalobce vycházel z výpisu z účtu za 1 měsíc, neprovedl propočet ke zjištění příjmové a výdajové bilance žalované, se zohledněním případných dalších dluhů obdobného druhu, žalovanou sdělené informace nijak neověřoval, neobjektivizoval, nezjišťoval, jaké má pravidelné výdaje na bydlení a uspokojování dalších životních potřeb, případně nezbytné výdaje na zdravotní péči, nezjišťoval ani její základní osobní poměry (počet osob v domácnosti, počet vyživovaných osob).

16. Odkazoval-li žalobce na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2023, sp. zn. , nejedná se o odkaz přiléhavý, neboť toto rozhodnutí řeší, při jakých skutkových tvrzeních může být vydán platební rozkaz. Jestliže však vydaný platební rozkaz nenabyl právní moci, nebrání to tomu, aby soud posoudil v dalším průběhu řízení uplatněný nárok jinak. Uvedené rozhodnutí řeší situaci, kdy vydaný elektronický platební rozkaz nabyl právní moci a vykonatelnosti, přičemž v insolvenčním řízení činí insolvenční správce popěrný úkon, v němž namítá skutečnosti, které nebyly uplatněny v nalézacím řízení. Jestliže v tomto řízení platební rozkaz právní moci nenabyl, nebyl následně soud při provádění dokazování a při právním posouzení věci vázán tím, jak věc posoudil v rámci rozkazního řízení vyšší soudní úředník.

17. Žalobci byla dlužná nesplacená jistina společně se zákonným úrokem z prodlení od 29. 1. 2022 přiznána I. výrokem rozsudku soudu prvního stupně, proti kterému nebylo podáno odvolání. V tomto rozsahu nepodléhal rozsudek odvolacímu přezkumu. Odvolací soud v rámci projednání odvolání neshledal důvody pro přiznání úroku z prodlení od dřívějšího data. Žalovaná k datu 29. 1. 2022 dlužila částku 42 488,91 Kč, její zjištěné příjmy a výdaje vyplývající z obsahu spisu neodůvodňují závěr, že by byla schopna dlužnou částku uhradit dříve, přičemž změnu poměrů žalované nikdo v řízení netvrdil. V případě, že Smlouva je neplatná pro nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti, odvíjí se lhůta k vrácení jistiny spotřebitelského úvěru od možností dlužníka, nikoliv od výzvy k plnění. Žalovaná odvolání proti I. výroku rozsudku nepodala.

18. Proto odvolací soud dle odvoláním napadený II. výrok rozsudku jako věcný správný, včetně závislého výroku o nákladech řízení, potvrdil.

19. O náhradě nákladů odvolacího řízení soud rozhodl dle ve spojení s Žalobce byl v odvolacím řízení neúspěšný, proto by byl povinen hradit žalované náklady odvolacího řízení. Vzhledem k tomu, že žalované dle obsahu spisu žádné náklady odvolacího řízení nevznikly, rozhodl odvolací soud, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže Nejvyšší soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání se podává k Nejvyššímu soudu prostřednictvím soudu, který rozhodoval ve věci v prvním stupni, ve lhůtě do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu.

Proti výroku o nákladech řízení není dovolání samostatně přípustné [ ].

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí (exekuce).