Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
4 C 95/2024-44
Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Svačinovou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta
proti
žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované
o zaplacení 45 583,99 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 17 400 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 17 400 Kč od 26. 5. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 28 183,99 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 2 910,58 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 300,11 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 20 415,33 Kč od 12. 7. 2023 do 25. 5. 2024, s úrokem z prodlení ve výši 0,25 % ročně z částky 17 400 Kč od 26. 5. 2024 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 3 015,33 Kč od 26. 5. 2024 do zaplacení a s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 18 683,90 Kč od 12. 7. 2023 do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 17 400 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 17 400 Kč od 26. 5. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 28 183,99 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 2 910,58 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 300,11 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 20 415,33 Kč od 12. 7. 2023 do 25. 5. 2024, s úrokem z prodlení ve výši 0,25 % ročně z částky 17 400 Kč od 26. 5. 2024 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 3 015,33 Kč od 26. 5. 2024 do zaplacení a s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 18 683,90 Kč od 12. 7. 2023 do zaplacení, se zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 45 583,99 Kč s příslušenstvím. Svoji žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba. (dále jen „právní předchůdkyní žalobkyně“), se žalovanou dne 1. 9. 2021 uzavřela smlouvu o úvěru č. hodnota, na jejímž základě byla žalované poskytnuta částka 20 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnutou částku spolu s pevným úrokem, úhradou za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy, úhradou za administrativní činnost a úhradou za umožnění platit splátky přímo v místě bydliště. Celkovou dlužnou částku ve výši 37 184 Kč se žalovaná zavázala uhradit ve 14 měsíčních splátkách po 2 656 Kč s tím, že poslední splátka je splatná dne 1. 11. 2022. K prověřování schopnosti žalované splácet úvěr žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalované byla s odbornou péčí posouzena na základě zhodnocení informací sdělených žalovanou před uzavřením smlouvy, kdy žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, a jejich následným ověřením oproti dokladům vyžádaným od žalované a nahlédnutím do veřejných registrů. Poskytnuté informace byly zaznamenány v žádosti o úvěr a ověřeny doklady uvedenými v části „Doložení příjmu žadatele“. Na základě těchto zjištění dospěla předchůdkyně žalobkyně k tomu, že příjmy žalované činí 16 600 Kč a výdaje 10 590 Kč. Žalovaná nedostála svým povinnostem ze smlouvy, když předchůdkyni žalobkyně uhradila pouze jedinou splátku ve výši 2 600 Kč. Žalovaná tak zůstala dlužna jistinu ve výši 18 683,90 Kč, úrok za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 1 731,43 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 9 099,99 Kč, úhradu za administrativní činnost ve výši 1 725,81 Kč, úhradu za možnost platit splátky v hotovosti v místě bydliště ve výši 3 342,86 Kč, smluvní pokutu ve výši 11 000 Kč, úrok ve výši 3 300,11 Kč za období od 2. 11. 2022 do 11. 7. 2023 z dlužné jistiny a zákonný úrok z prodlení ve výši 2 910,58 Kč (za dobu od prodlení do 11. 7. 2023). Pohledávka za žalovanou byla následně smlouvou o postoupení pohledávek postoupena žalobkyni. S ohledem na prodlení žalované žalobkyně dále požadovala úrok z úvěru ve výši 15 % ročně z dlužné jistiny 18 683,90 Kč od 12. 7. 2023 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 20 415,33 Kč od 12. 7. 2023 do zaplacení.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Soud ve věci nařídil jednání a provedl dokazování, na jehož základě zjistil následující skutkový stav.
4. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla dne 1. 9. 2021 sjednána smlouva o spotřebitelském úvěru č. hodnota, kterou se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 20 000 Kč, a žalovaná se zavázala poskytnutou částku vrátit spolu s úrokem ve výši 1 925 Kč, úhradou za poskytnutí úvěru ve výši 9 800 Kč, úhradou za vyhodnocení úvěru ve výši 1 859 Kč a poplatkem za inkaso plateb v hotovosti v místě bydliště žalované ve výši 3 600 Kč, to vše v 14 měsíčních splátkách po 2 656 Kč. Peněžní prostředky byly žalované poskytnuty v hotovosti v den uzavření smlouvy. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky a předpis splátek. Úroková sazba byla sjednána ve výši 15 % p. a. Ve smlouvě dále bylo sjednáno, že pokud zákazník řádně a včas nesplní povinnost uhradit splátku ani ve 30denní lhůtě po výzvě věřitele, stanou se dosud neuhrazená část celkové výše úvěru, úhrada za poskytnutí úvěru i náklady na vyhodnocení úvěru splatnými první den následující po uplynutí stanovené lhůty. V případě prodlení žalované s úhradou jakékoliv splátky, byla žalovaná povinna uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky (smlouva o úvěru, předpis splátek). Žalovaná na pohledávku uhradila dne 2. 9. 2021 splátku ve výši 2 600 Kč, jiné úhrady provedeny nebyly (transakční historie).
5. Smlouvou ze dne 2. 8. 2023 byla pohledávka za žalovanou postoupena žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek, seznam postoupených pohledávek). Žalovaná byla o postoupení pohledávky vyrozuměna oznámením právní předchůdkyně žalobkyně ze dne 15. 8. 2023 (oznámení o postoupení pohledávky). Byť žalobkyně nedoložila důkaz o odeslání oznámení o postoupení pohledávky, je zřejmé, že doručením žaloby žalované byla tato vada zhojena. Předžalobní upomínkou ze dne 1. 11. 2023, odeslanou následujícího dne byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu do 16. 11. 2023 (předžalobní upomínka, podací lístek).
6. Soud dále prováděl dokazování k otázce zkoumání úvěruschopnosti žalované. K tomuto žalobkyně předložila pouze oznámení o přiznání dávky státní sociální podpory a detaily pohybu na účtu. Z těchto vyplývá, že žalovaná pobírala rodičovský příspěvek na dítě ve výši 10 000 Kč, který jí byl vyplácen na účet ve dnech 11. 6. 2021, 12. 7. 2021 a 10. 8. 2021. Dále jí byla na účet vyplácena od ÚP adresa částka 6 600 Kč, a to ve dnech 16. 6. 2021, 14. 7. 2021 a 12. 8. 2021 (detail pohybu – bezhotovostní příjem, oznámení o přiznání dávky). Žalovaná v žádosti o úvěr uvedla, že čerpá mateřskou/rodičovskou dovolenou, má dvě vyživovací povinnosti, její příjmy tvoří rodičovský příspěvek ve výši 10 000 Kč a ostatní státní příspěvky ve výši 6 660 Kč. Výdaje činily celkem 10 590 Kč. Výdaje měly sestávat z částky 1 000 Kč za bydlení, z částky 9 090 Kč za dopravu, jídlo a osobní náklady a z částky 500 Kč srážky ze mzdy/výživné.
7. Při právním posouzení věci vycházel soud ze zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“). Podle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
8. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 uvedeného ustanovení, bezdůvodně se obohatí ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
9. Podle ustanovení § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
10. Dle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
11. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru, tj. ke dni 1. 9. 2021 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
12. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.
13. Podle § 78 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.
14. Podle § 1879 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
15. Na základě shora uvedených zjištění vzal soud za prokázané, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla platně uzavřena smlouva o úvěru dle ustanovení § 2395 a násl. o. z. Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované úvěr ve výši 20 000 Kč, a žalovaná se se zavázala vrátit poskytnuté peněžní prostředky ve sjednaných splátkách spolu s pevným úrokem, poplatkem za poskytnutí úvěru, poplatkem za administrativní činnost a poplatkem za umožnění splátek v hotovosti v místě bydliště.
16. Jelikož žalovaná v uvedeném smluvním vztahu vystupuje jako spotřebitel, zatímco právní předchůdkyně žalobkyně jako podnikající právnická osoba, je třeba na uvedený závazkový vztah mezi účastníky aplikovat úpravu zákona o spotřebitelském úvěru. Soud je tedy povinen z úřední povinnosti zkoumat, zda žalobkyně splnila svou povinnost uvedenou v ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, tedy zda s odbornou péčí zkoumala úvěruschopnost žalované. K otázce zkoumání úvěruschopnosti soud odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , ze kterého vyplývá, že: „Věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.“ Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 , dále dovodil, že: „Součástí odborné péče poskytovatele úvěru podle § 9 odst. 1 ZSÚ je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.).“ Přitom případná neplatnost smlouvy o úvěru v důsledku porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, je neplatnost absolutní, neboť dané porušení povinnosti poskytovatele úvěru odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto ve smyslu aktuální judikatury (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 , rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2009 , dále rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C-377/14, Radlinger, C-76/10, Pohotovosť a zejména C-679/18, OPR-Finance) povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.
17. Dle tvrzení žalobkyně její právní předchůdkyně před uzavřením smlouvy žádala od žalované informace ohledně finanční situace i rodinných, majetkových, pracovních i jiných poměrech, k čemuž si také údajně od žalované k žádosti o úvěr nechala předložit oznámení o přiznání dávek státní sociální podpory, detaily pohybu na účtu ohledně příjmů a výpisy z bankovního účtu. Soudu však byly předloženy pouze detaily pohybu na účtu týkající se příjmů a oznámení o přiznání dávek státní sociální podpory, podrobné výpisy z účtu předloženy nebyly.
18. Z uvedených listin předložených žalobkyní však nelze učinit závěr, že by právní žalobkyně řádně posoudila schopnost žalované splácet úvěr ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně uváděla, že ze žalovanou doložených dokladů měla právní předchůdkyně ověřeno, že příjem žalované činil 16 600 Kč a výdajů 10 590 Kč. Soudem bylo z předložených dokladů zjištěno, že žalované sice skutečně byly na účet vypláceny částky 10 000 Kč představující rodičovský příspěvek a dále 6 600 Kč, je však nutno podotknout, že rodičovský příspěvek slouží k úhradě potřeb dítěte a nelze jej tedy považovat za příjem žalované, prokázán tak byl pouze příjem ve výši 6 600 Kč. Co se pak týká výdajové stránky, k této žalobkyně přes opakované výzvy soudu nejen neoznačila a nepředložila žádné relevantní důkazy, ostatně pak jejich výši a existenci ani řádným způsobem netvrdila, pouze uváděla výši sdělenou žalovanou.
19. Soud tedy dospěl k závěru, že výdaje žalované, ať již výdaje na bydlení, jídlo či další osobní náklady, právní předchůdkyní žalobkyně nebyly ověřovány vůbec. Žalobkyně sice uvedla, že výdaje žalované byly zkoumány z výpisu z účtu žalované, žádný výpis z účtu však soudu nepředložila. Ve smyslu § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytoval úvěr poskytne pouze za situace, kdy nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Za situace, kdy předchůdkyně žalobkyně měla prokázán příjem žalované pouze ve výši 6 600 Kč, žádným způsobem neměla prokázány její výdaje, přičemž i jen žalovanou tvrzená výše výdajů přesahovala prokázané a doložené příjmy, lze jen stěží dospět k závěru, že o schopnosti žalované splácet nemohla mít právní předchůdkyně žalobkyně žádné pochybnosti. Soud tak nemá za prokázané, že by se právní předchůdkyně žalobkyně zabývala reálnými výdaji žalované a dostatečným způsobem prověřovala její úvěruschopnost. Povinnost poskytovatele úvěru náležitě zkoumat úvěruschopnost klienta vychází přímo ze zákona. Jedná se o veřejnoprávní povinnost nezávislou na obecné povinnosti osob jednat ve vztazích poctivě, tuto nelze jakkoliv přenášet na spotřebitele a žalobkyně, respektive její předchůdkyně, se jí nemůže zprostit prostým spoléháním se na správnost údajů sdělených žalovanou, bez požadavku na doložení patřičných dokladů a podkladů klientem. Takový přístup je nedostačující a nemůže požívat právní ochrany. Je totiž obecně známým faktem, že klienti jsou motivováni snahou úvěr získat, a tak nadhodnocují své příjmy a zejména zkreslují své výdaje a často nesdělí poskytovateli úvěru všechny své faktické závazky a pravidelné výdaje. Je to proto poskytovatel úvěru, kdo má ze zákona uloženu povinnost prověřit a objektivně podložit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit a nemůže se jí zprostit prohlášením spotřebitele o pravdivosti jeho tvrzení. To však předchůdkyně žalobkyně neučinila.
20. Lze tedy uzavřít, že úvěruschopnost žalované nebyla řádně a s náležitou péčí posuzována a soudu tak nezbylo než posoudit smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, přičemž soud k této neplatnosti přihlíží i bez námitky účastníků. Avšak jak již bylo uvedeno shora, bylo prokázáno, že žalované byly poskytnuty finanční prostředky 20 000 Kč, a žalovaná je tak od počátku povinna vrátit žalobkyni poskytnutou jistinu z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 o. z., neboť jí byla poskytnuta bez právního důvodu. Žalovaná dle sdělení žalobkyně i předložené transakční historie uhradila částku 2 600 Kč, soud ji tedy výrokem I. tohoto rozsudku zavázal k úhradě zbývající dosud nesplacené části jistiny ve výši 17 400 Kč.
21. S ohledem na prodlení žalované soud současně vyhověl žalobě co do požadavku na zaplacení zákonného úroku z prodlení z přiznané jistiny podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. , avšak až od 26. 5. 2024 a ve výši 14,75 %. Žalobkyně neprokázala, kdy bylo žalované doručeno oznámení o prokázaní pohledávky a předložená předžalobní výzva byla zasílána na adresu, která nekoresponduje s adresou žalované uvedenou ve smlouvě ani adresou trvalého pobytu žalované, a proto soud vycházel z data 10. 5. 2024, kdy byla žalované doručena žaloba, přičemž vzal v potaz také lhůtu 15 dnů pro zaplacení uvedenou v žalobě. Žalované tedy plynula lhůta pro zaplacení do 25. 5. 2024, od následujícího dne, tedy od 26. 5. 2024 je žalovaná v prodlení a od tohoto dne byl žalobkyni úrok z prodlení přiznán, ne však ve výši navrhované žalobkyní, ale pouze ve výši 14,75 % ročně, neboť dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku ke dni 26. 5. 2024 činila pouze 14,75 %.
22. Ve zbytku soud žalobu zamítl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku, neboť je zřejmé, že co do zaplacení částky 28 183,99 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 2 910,58 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 300,11 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 20 415,33 Kč od 12. 7. 2023 do 25. 5. 2024, s úrokem z prodlení ve výši 0,25 % ročně z částky 17 400 Kč od 26. 5. 2024 do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 3 015,33 Kč od 26. 5. 2024 do zaplacení a s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 18 683,90 Kč od 12. 7. 2023 do zaplacení, není žaloba důvodná.
23. Co se týče nákladů řízení, na jejich náhradu by podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. měla mít právo žalovaná, neboť žalobkyně byla v řízení převážně neúspěšná. Žalované však dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, a tudíž jí ani nemohla být přiznána jejich náhrada, a soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Hodoníně sídlem Velkomoravská 2269/4, 695 01 Hodonín. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.