Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
7 C 29/2024-15
Okresní soud v Ústí nad Orlicí rozhodl samosoudcem JUDr. Janem Morávkem ve věci
žalobce: Jméno žalobce., IČO IČO žalobce
sídlem Adresa žalobce
zastoupený advokátem Jméno advokáta,
sídlem Adresa advokáta
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený dne Datum narození žalovaného
bytem Adresa žalovaného
o zaplacení 17 121,01 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 7 200 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení 11,75 % p.a. z částky 7 200 Kč od 21. 4. 2022 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se zamítá ohledně nároku žalobce na zaplacení 9 921,01 Kč, co do kapitalizovaného úroku 1 227,21 Kč, co do úroku 22,44 % p.a. z částky 9 072,77 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, co do zákonného úroku z prodlení 11,75 % p.a. z částky 9 072,77 Kč od 21. 4. 2022 do zaplacení, v rozsahu převyšujícím zákonný úrok z prodlení 11,75 % p.a. z částky 7 200 Kč od 21. 4. 2022 do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
IV. Žalobce je povinen doplatit České republice na účet Okresního soudu v Ústí nad Orlicí na soudním poplatku 200 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 7 200 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení 11,75 % p.a. z částky 7 200 Kč od 21. 4. 2022 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.II. Žaloba se zamítá ohledně nároku žalobce na zaplacení 9 921,01 Kč, co do kapitalizovaného úroku 1 227,21 Kč, co do úroku 22,44 % p.a. z částky 9 072,77 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, co do zákonného úroku z prodlení 11,75 % p.a. z částky 9 072,77 Kč od 21. 4. 2022 do zaplacení, v rozsahu převyšujícím zákonný úrok z prodlení 11,75 % p.a. z částky 7 200 Kč od 21. 4. 2022 do zaplacení.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.IV. Žalobce je povinen doplatit České republice na účet Okresního soudu v Ústí nad Orlicí na soudním poplatku 200 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobce se po žalovaném domáhal zaplacení 17 121,01 Kč s příslušenstvím v podobě úroků a úroků z prodlení s tím, že se jedná o neuhrazený úvěr. Uvedl, že spolu žalovaný a právní předchůdce žalobce, spol. právnická osoba /dále předchůdce/, uzavřeli dne 25.8.2021 smlouvu o spotřebitelském úvěr č. hodnota. Na jejím základě předchůdce žalovanému poskytl 10 000 Kč a žalovaný se je zavázal předchůdci vrátit formou 78 týdenních splátek po 271 Kč spolu s úrokem ve výši 5 409 Kč za dobu řádného splácení úvěru (při sazbě 22,44%), odměny za administrativní zpracování úvěru 1 500 Kč a částku 1 816 Kč za službu komfortního a flexibilního splácení. Žalovaný však splátky nehradil řádně a včas, kdy uhradil pouze 2 800 Kč. Ke dni 21.9.2023 předchůdce postoupil tuto svou pohledávku za žalovaným na žalobce.
2. Žalobce uvedl, že předchůdcem byla řádně zkoumána úvěruschopnost žalovaného a to zejména na základě informací požadovaných a získaných od žalovaného, které jsou obsahem zákaznické karty. Předchůdce neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalovaného, kdy současně poukazuje na ustanovení § 211 z.č. 40/2009 Sb. .
3. Žalovaný se po celou dobu řízení k věci nevyjádřil, k nařízenému jednání se ač řádně a včas předvolán nedostavil. Proto bylo soudem jednáno v nepřítomnosti žalovaného a rozhodnuto na základě předložených listinných důkazů.
4. Podle listin y označené jako Smlouva o spotřebitelském úvěru č. hodnota spolu předchůdce s žalovaným dne 25.8.2021 uzavřeli smlouvu, jíž se předchůdce zavázal poskytnou žalovanému 10 000 Kč a žalovaný se mu zavázal úvěr 10 000 Kč vrátit spolu s úrokem ve výši 5 409 Kč za dobu řádného splácení úvěru (sjednaný úrok 62,10% p.a.), s odměnou za administrativní zpracování úvěru 1 500 Kč a částku 1 816 Kč za službu komfortního a flexibilního splácení ve formě 78 týdenních splátek po 271 Kč. Žalovaný se současně ve smlouvě zavázal hradit doplňkové pojištění, kdy celková výše pojistného činila 2 340 Kč. Smlouva byla uzavřena na žádost žalovaného – viz. zákaznická karta - tato listin listina obsahuje základní identifikační údaje žalovaného, prohlášení a souhlasy žalovaného a konečně bližší údaje o žalovaném/žadateli. Z těchto údajů vepsaných ručně do formuláře bylo zjištěno, že žalovaný bydlí s rodiči, nemá žádnou vyživovací povinnost, bez vzdělání, od 27.5.2021 je zaměstnán v HP při měsíčním čistém příjmu 11 188 Kč s tím, že jeho odhadované měsíční výdaje činí 6 000 Kč s tím, že nemá žádné interní ani externí splátky.
5. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21.9.2023, seznamem postoupených pohledávek, oznámením o postoupení pohledávky ze dne 29.9.2023 vč. podacího lístku žalobce doložil, že na něho řádně přešla pohledávka předchůdce za žalovaným.
6. Po právní stránce soud věc posoudil dle zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník a zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru.
7. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
9. Poskytovatel úvěru je před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy v souladu s ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru náležitě posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Ačkoliv by mohlo z ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývat, že se jedná o neplatnost relativní, která se uplatí pouze v důsledku námitky spotřebitele, není tomu tak. Jedná se o neplatnost absolutní a soud je z úřední povinnosti povinen zkoumat, zda poskytovatel před uzavřením smlouvy řádně posoudil a zhodnotil úvěruschopnost spotřebitele. Uvedené vyplývá z ust. § 588 věty první o. z., judikatury Nejvyššího soudu (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ) či judikatury Ústavního soudu (např. Nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 ), jakož i ze směrnic Evropského parlamentu a Rady a konstantní judikatury Soudního dvora Evropské unie (ke konkrétním směrnicím a rozhodnutím viz odůvodnění shora uvedených rozhodnutí).
10. Soud má za to, že žalobce, resp. předchůdce při uzavírání smlouvy s žalovaným neprověřil jeho úvěruschopnost řádným způsobem. Žalobce k prokázání o tvrzeném zjišťování (prověřování) úvěruschopnosti žalovaného předložil pouze listin u označenou jako Zákaznická karta. Tato listin listina je zcela očividně pouze interní listino u předchůdce žalobce, formulářového typu, vyplňovanou na základě údajů sdělovaných samotným žalovaným, kdy údaje jsou do ní vypisovány ručně. Taková sama o sobě nevyhovuje požadavkům na řádné prověření úvěruschopnosti spotřebitele. Žádný jiný důkaz žalobce nepředložil, což zcela koresponduje s jeho žalobními tvrzeními, že vycházel pouze z údajů žalovaného. Podle § 5 odst. 1 o.z. platí, že kdo se veřejně nebo ve styku s jinou osobou přihlásí k odbornému výkonu jako příslušník určitého povolání nebo stavu, dává tím najevo, že je schopen jednat se znalostí a pečlivostí, která je s jeho povoláním nebo stavem spojena. Jedná-li bez této odborné péče, jde to k jeho tíži. Kdyby totiž předchůdce vykonával činnosti řádně, jak mu ukládá ustanovení § 5 o.z. a § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, pak by zcela jistě zjistil skutečnosti známé soudu z jeho úřední činnosti, tj. minimálně to, že žalovaný v době sjednávání předmětné úvěrové smlouvy měl mnohé jiné pohledávky po splatnosti v řádech desetitisíců (zejména úvěry jiných nebankovních poskytovatelů, nedoplatky pojistného, dlužné telekomunikační služby aj.), kdy některé byly již vymáhány rovněž exekučně.
11. Smlouva o úvěru je proto dle ust. § 588 o.z. absolutně neplatná a žalovaný je povinen v souladu s ust. § 87 odst. 1 věty poslední zákona o spotřebitelském úvěru vrátit toliko poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru.
12. Mimo to předmětná úvěrová smlouva odporuje ustanovení § 1813 o.z., resp. směrnici rady č. 93/13/EHS ze dne 15.4.1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. V této souvislosti soud poukazuje zejména na zcela nepřiměřené a nikterak neodůvodněné náklady spojené se sjednáváním spotřebitelského úvěru 1 500 Kč a částku 1 816 Kč za službu komfortního a flexibilního splácení, kdy tyto tvoří prakticky 1/3 poskytnuté jistiny. Dále pak jako nepřiměřený soud shledává sjednaný úrok ve výši 62,10%, který násobně přesahuje běžný bankovní úrok. Mimo to byl žalovaný zavázán k úhradě blíže nespecifikovaného doplňkového pojištění ve výši 2 340 Kč, tj. dosahující bezmála ¼ poskytnuté jistiny.
13. Z důvodů shora uvedených (závěr o absolutní neplatnosti), pak soud ve výroku I. rozhodl pouze o částečném vyhovění návrhu a to s poukazem na ustanovení § 2991 odst. 1 o.z., podle kterého kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil, ve spojení s ustanovením § 2991 odst. 2 o.z., podle kterého bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. Žalobce v řízení prokázal, že jeho předchůdce žalovanému poskytl finanční plnění ve výši 10 000 Kč, na které žalovaný uhradil 2 800Kč. Žalobci tak vznikl nárok na zaplacení 7 200 Kč a dále dle § 1970 o.z. nárok na úhradu zákonného úroku z prodlení.
14. S ohledem na výše uvedené proto soud uznal žalovaného povinným k úhradě částky 7 200 Kč s příslušenstvím a to z titulu vydání bezdůvodného obohacení.
15. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl (výrok II.).
16. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o.s.ř. . Ve věci byl v převážné části úspěšný žalovaný, kterému však žádné náklady řízení nevznikly (po celou dobu řízení zcela neaktivní) a proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III. rozsudku.
17. Výrok IV. soud učinil v souladu s položkou 2 bod 2 sazebníku poplatků zákona č. 549/1991 Sb. Žalobce podal ve věci návrh na vydání elektronického platebního rozkazu a zaplatil příslušný soudní poplatek (800 Kč) - soud jej však nevydal z důvodu nepřiměřenosti nároků žalobce a pokračoval v řízení, proto nyní doměřil soudní poplatek do výše dle položky 1 Sazebníku (1 000 Kč).
18. Lhůty k úhradě byly stanoveny podle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení stejnopisu písemného vyhotovení, dvojmo, prostřednictvím zdejšího soudu ke Krajskému soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích.
Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna řádně a včas, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.