Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
19 C 210/2024-29
Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní JUDr. Zuzanou Benešovou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta
proti
žalovanému: Jméno žalovaného
o zaplacení 25 000 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 25 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 25 000 Kč od 7. 12. 2023 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 654,11 Kč za dobu od 26. 6. 2023 do 4. 12. 2023 a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč, zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 1 414 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně tituly před jménem jméno FO.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 25 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 25 000 Kč od 7. 12. 2023 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 654,11 Kč za dobu od 26. 6. 2023 do 4. 12. 2023 a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč, zamítá.III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 1 414 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně , tituly před jménem, , jméno FO, .
1. Žalobkyně se domáhala původně zaplacení částky 29 025 Kč s příslušenstvím odůvodněním, že dne datum uzavřel žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně společností právnická osoba smlouvu o úvěru Anonymizováno, ve znění smlouvy o úvěru téhož čísla ze datum. Na základě smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 25 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal vrátit částku 30 750 Kč spolu s příslušenstvím do 25. 6. 2023. Žalovaný čerpal úvěr bezhotovostně, převodem na účet. Právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného nahlížením do registrů (insolvenční rejstřík, Bankovní registr klientských informací, Nebankovní registr klientských informací). Žalovaný však sjednanou částku neuhradil řádně a včas. Tímto mu vznikla povinnost zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny, a to za každý den prodlení, a dále zaplatit paušální náhradu výdajů spojených s upomínáním, především za odeslání písemných upomínek žalovanému. Žalobkyně požadovala uhradit 5 750 Kč jako kapitalizovaný úrok a 4 025 Kč za smluvní pokutu za období od 26. 6. 2023 do 6. 12. 2023. Žalobkyně rovněž požadovala kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 654,11 Kč za období od 1. dne prodlení po splatnosti závazku, tj. od 26. 6. 2023 do 4. 12. 2023. Nad rámec všech shora uvedených nároků požaduje žalobkyně i náhradu za účelně vynaložené náklady mimosoudního vymáhání spojené s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč. Dne datum byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností právnická osoba a žalobkyní uzavřena Rámcová smlouva o postoupení pohledávek, ve znění pozdějších dodatků. Žalovanému byla dne 26. 3. 2024 zaslána předžalobní výzva, avšak žalovaná částka dosud nebyla uhrazena.
2. Podáním doručeným soudu 2. 9. 2024 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět o částku 9 775 Kč (o 5 750 Kč za kapitalizovaný úrok a o 4 025 Kč za smluvní pokutu), a nadále se žalobkyně domáhala zaplacení pouze částky 25 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 7. 12. 2023 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 654,11 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč.
3. Dále žalobkyně k výzvě soudu doplnila, že žalobkyně nedisponuje důkazy o posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet.
4. Usnesením Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne datum, č. j. spisová značka, bylo proto řízení částečně zastaveno podle § 96 odst. 1 , 2, 4 o. s. ř. o. s. ř. , předmětem řízení tak zůstalo pouze projednání žaloby o zaplacení částky 25 000 Kč s zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 7. 12. 2023 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem ve výši 1 654,11 Kč a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč.
5. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
6. Obě procesní strany daly souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení ústního jednání jen na základě předložených listinných důkazů, a to ve smyslu ust. § 115a občanského soudního řádu .
7. Soud z listin předloženými žalobkyní, označenými jako – smlouva o úvěru ze dne datum, obchodní podmínky smlouvy o úvěru, rámcová smlouva o postoupení pohledávek, smlouva o postoupení pohledávek, oznámení o postoupení pohledávek, předžalobní výzva, a z těchto listinných důkazů vzal soud za prokázané: podle smlouvy o úvěru č. hodnota právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 25 000 Kč a žalovaný se zavázal takto poskytnutou částku právní předchůdkyni žalobkyni vrátit do 25. 6. 2023 a zaplatit jí vedle poskytnutých prostředků také poplatek ve výši 5 750 Kč. Protože žalobkyně uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně nedisponuje žádnými doklady k posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet, nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy prověřovala úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným od původního věřitele – právnická osoba, na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 8. 12. 2022. Výzvou k zaplacení dlužné částky a předžalobní výzvou vzal soud za prokázané, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě jeho dluhu.
8. Na základě shora uvedených zjištění z listinných důkazů učinil soud skutkový závěr o tom, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru č. hodnota, právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši 25 000 Kč. Z této částky žalovaný dosud nevrátil právní předchůdkyni žalobkyně a ani žalobkyni dosud celou částku 25 000 Kč, ač se ve smlouvě zavázal, že tyto prostředky vrátí společně s poplatkem ve výši 5 750 Kč nejpozději do 25. 6. 2023. Nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru zkoumala úvěruschopnost žalovaného vrátit ve lhůtě do 25. 6. 2023 částku v součtu 30 750 Kč. Soud tak dospěl ke skutkovému závěru, že nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy řádně zkoumala příjmové poměry, výdajové poměry na straně žalovaného, ani jaké jsou jeho majetkové a jiné poměry, které by ospravedlnily závěr, že žalovaný je tzv. úvěruschopný z hlediska odborného posouzení právní předchůdkyně žalobkyně.
9. Podle § 86 odst. 1 , 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
10. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
11. Podle výše citovaného ustanovení zákona a s odkazem na Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , se soud nejprve zabýval otázkou platnosti předmětné spotřebitelské smlouvy, kdy byla žalobkyně jako věřitel před uzavřením smlouvy povinna s odbornou péčí posoudit schopnost žalované, jako spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Soud dospěl k závěru, že touto otázkou se právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy s odbornou péčí nezabývala, když tato žalobní tvrzení (o tom, že právní předchůdkyně zkoumala tzv. úvěruschopnost žalovaného nebyla prokázána). Soud odkazuje na závěry zformulované v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015(zejména bod 26.), že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Poskytovatel je povinen aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru se považuje taková obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem.
12. Soud tedy s ohledem na skutečnost, že právní předchůdkyně žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy s odbornou péčí, dospěl k závěru, že právě tento nedostatek má za následek neplatnost předmětné spotřebitelské smlouvy o úvěru, a to absolutní dle § 588 o. z., k níž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti bez ohledu na to, zda je některou ze stran namítána. K této neplatnosti daného právního jednání se přihlíží i bez návrhu, pokud je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání [v tomto je možno se opřít i o závěry občanskoprávní teorie - Lavický, P. a kol. Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1 - 654). Komentář. 1. Vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 2084]. Jinak by totiž byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli.
13. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku (zákona č. 89/2012 Sb. ) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
14. Smlouva je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, neboť žalobkyně dostatečně netvrdila a ani nepředložila žádné konkrétní důkazy k prokázání toho, že by její právní předchůdkyně řádným způsobem posoudila úvěruschopnost žalované. Jestliže je Smlouva neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by odvozovala z úvěru založeného Smlouvou. Při závěru o neplatnosti Smlouvy je s ohledem na zásadu iura novit curia nicméně třeba právní poměr mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalované dle 87 zákona č. 257/2016 Sb. , které je speciálním ustanovením k vypořádání plnění z neplatné smlouvy podle § 87 věty první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ), které spočívá v tom, že žalovaný obdržel částku 25 000 Kč náležející nyní žalobkyni (po postoupení pohledávky), aniž by pro takovou platbu existoval (platný) právní důvod. Z dokazování vyplynulo, že žalovaný z této částky dosud nevrátil 25 000 Kč, a proto bezdůvodné obohacení žalovaného stále činí 25 000 Kč.
15. Z ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona č. 257/2016 Sb. rovněž vyplývá, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. věřiteli vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ).
16. Při promítnutí uvedených závěrů do posuzovaného případu lze uvést, že žalobkyně má nárok jen na zaplacení částky 25 000 Kč coby poskytnuté a dosud nezaplacené jistiny. Na úrok z prodlení a sjednané smluvní náklady na vymáhání pohledávky dle přesvědčení soudu žalobkyni nárok rovněž nevznikl, neboť žalovaný se doposud nedostal do prodlení; pokud jde totiž o splatnost povinnosti vrátit poskytnutou jistinu úvěru, v projednávaném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti „v době přiměřené možnostem spotřebitele“, a proto je soud nucen stanovit splatnost svým rozhodnutím. Soud zohlednil, že celý dluh ze smlouvy měl být uhrazen původně do 1 měsíce od uzavření smlouvy o úvěru, ten již uplynul, výše dluhu pak představuje 25 000 Kč, přičemž poměry žalovaného nebylo možné zjistit, když se žalovaný k žalobě nevyjádřil. Soud proto vyšel z toho s ohledem na okolnosti případu, že je namístě za podpůrné aplikace § 160 odst. 1 věty první před středníkem o. s. ř. o. s. ř. uložit žalovanému povinnost k úhradě dlužné částky do 3 dnů od právní moci rozsudku, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.
17. S ohledem na výše uvedené byla tedy žaloba částečně zamítnuta pro neplatnost smlouvy o úvěru, a to v rozsahu, který odpovídá rozdílu mezi nároky uplatněnými žalobou a tím, který byl k zaplacení přiznán žalobkyni (viz výrok I. a výrok II. tohoto rozsudku) v návaznosti na částečné zpětvzetí žaloby, a to s odůvodněním a oporou o shora uvedený závěr korespondující s citovanou právní úpravou smlouvy o spotřebitelském úvěru.
18. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o.s.ř. ve spojení s § ustanovením § 146 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. a přiznal procesně ne zcela úspěšné žalobkyni náhradu nákladů řízení ve zkrácené míře, a to dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. , když její procesní neúspěch představuje částka ve výši 5 750 Kč, za úrok, 217 Kč za náklady spojené s vymáháním pohledávky, 4 025 Kč za smluvní pokutu a 1 654,11Kč za úrok z prodlení za dobu od 26. 6. 2023 do 4. 12. 2023, když v této části byla žaloba vzata zpět (avšak nikoliv pro chování žalovaného), případně zamítnuta. Uvedený procesní neúspěch tak představuje 31,8 % z celkového předmětu řízení. Při plném úspěchu je sazba odměny advokáta za jeden úkon právní služby dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. 300 Kč (3 x 300 Kč za 3 úkony právní služby učiněné právní zástupkyní žalobkyně do podání žaloby – za přípravu a převzetí zastoupení, sepis žaloby a sepis kvalifikované výzvy k plnění). Za tyto tři úkony by jí náležela odměna ve výši 900 Kč. Dále by žalobkyni náležela částka 750 Kč jako odměna za úkon – částečné zpětvzetí žaloby. Dále by žalobkyni náležela náhrada hotových výdajů dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (3 x 100 Kč) a 1 x 300 Kč (dle § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. ), tj. dohromady 600 Kč, a 21 % DPH ve výši 472,50 Kč. Celkové náklady řízení před soudem prvého stupně včetně zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 161 Kč činí při plném úspěchu 3 883,50 Kč. Protože však žalobkyně nebyla zcela procesně úspěšná, její procesní úspěch představovalo pouze 68,2 % z předmětu řízení, je třeba od jejího procesního úspěchu odečíst její procesní neúspěch, tj. 31,8 %. Žalobkyni tak po vyčíslení nákladů řízení ve výši 3 883,50 Kč náleží z této částky pouhých 36,4 %, tj. částka po zaokrouhlení ve výši 1 414 Kč. Tyto náklady ve výši 1 414 Kč je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni ve lhůtě tří dnů dle ust. § 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o.s.ř. k rukám právního zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o.s.ř. ).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Frýdku-Místku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.