Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
25 C 64/2024-75
Okresní soud v Děčíně rozhodl samosoudkyní Mgr. Andreou Pěničkovou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného
o zaplacení 185 406,29 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 156 668,33 Kč s úrokem z prodlení z částky 156 668,33 Kč ve výši 8,25 % ročně od datum do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do částky 28 737,96 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 57,20 Kč, úroku z prodlení z částky 156 668,33 Kč ve výši 8,25 % ročně od datum do datum, zákonného úroku z prodlení z částky 28 737,96 Kč ve výši 8,25 % ročně od datum do zaplacení a úroku z částky 151 029,05 Kč ve výši 9,40 % ročně od datum do zaplacení.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 9 604 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně tituly před jménem Karla Goláně, tituly za jménem
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 156 668,33 Kč s úrokem z prodlení z částky 156 668,33 Kč ve výši 8,25 % ročně od , datum, do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se zamítá co do částky 28 737,96 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 57,20 Kč, úroku z prodlení z částky 156 668,33 Kč ve výši 8,25 % ročně od , datum, do , datum, , zákonného úroku z prodlení z částky 28 737,96 Kč ve výši 8,25 % ročně od , datum, do zaplacení a úroku z částky 151 029,05 Kč ve výši 9,40 % ročně od , datum, do zaplacení.III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 9 604 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně , tituly před jménem, Karla Goláně, , tituly za jménem
1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 185 406,29 Kč s příslušenstvím, kterého se žalobkyně domáhá z titulu smlouvy o půjčce č. hodnota, kterou se žalovaným uzavřela dne datum právní předchůdkyně žalobkyně, kterou je Anonymizováno Anonymizováno, a. s., IČO: IČO, která v souladu se svým smluvně převzatým závazkem žalovanému půjčila peněžní prostředky ve výši 250 000 Kč, které se žalovaný zavázal právní předchůdkyni žalobkyně vrátit společně se sjednaným úrokem ve výši 9,4 % ročně formou 74 pravidelných měsíčních splátek po 4 465 Kč. Žalovaný svému smluvnímu závazku vrátit původní věřitelce jistinu spolu s úroky nedostál a svůj dluh vůči původní věřitelce v plné výši nezaplatil. Následně právní předchůdkyně žalobkyně k datum zanikla fúzí sloučením s nástupnickou společností právnická osoba., sídlem adresa, PSČ 14078, IČ IČO, která tím vstoupila do práv a povinností své předchůdkyně. Pohledávka za žalovaným byla v důsledku porušení smluvních povinností ke dni datum zesplatněna a na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum, s účinností ke dni datum, postoupena na žalobkyni, která se nyní domáhá zaplacení dlužné jistiny úvěru ve výši 151 029,05 Kč, dlužné částky poplatků ve výši 34 377,24 Kč, kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 57,20 Kč ke dni datum, zákonného úroku z prodlení částky 185 406,29 Kč ve výši 8,25 % ročně od datum do zaplacení a úroků z dlužné jistiny ve výši 151 029,05 Kč ve výši 9,40 % ročně od datum do zaplacení.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, v průběhu celého soudního řízení zůstal nečinný.
3. Soud ve věci nařídil jednání na den datum, ke kterému se žalovaný bez omluvy nedostavil, a ke kterému se žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce řádně dostavila a navrhla žalobě plně vyhovět.
4. Soud ve věci provedl dokazování čtením listinných důkazů předložených žalobkyní, kterými jsou zejména rámcová smlouva o poskytování bankovních, platebních a investičních služeb ze dne datum, návrh na uzavření smlouvy o půjčce ze dne datum č. hodnota, akceptace návrhu na uzavření smlouvy o půjčce č. hodnota ze dne datum, produktové obchodní podmínky pro půjčky, všeobecné obchodní podmínky původní věřitelky, sazebník původní věřitelky, potvrzení o poskytnutí částky 250 000 Kč, výpis z účtu žalovaného, oznámení o zesplatnění půjčky ze dne datum, smlouva o postoupení pohledávek ze dne datum, seznam postupovaných pohledávek, potvrzení o úplatě ze dne datum, předžalobní výzva ze dne datum včetně podacího lístku ze dne datum, vyrozumění o postoupení pohledávky ze dne datum, protokol o ověření úvěruschopnosti klienta a údaje o žalovaném, resp. identifikace žádosti a žadatele ve vztahu k požadovanému produktu.
5. Z provedeného dokazování soud zjistil a má za prokázáno, že žalovanému byly s ohledem na dne datum mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným uzavřenou smlouvu č. hodnota poskytnuty peněžní prostředky ve výši 250 000 Kč, které se žalovaný zavázal právní předchůdkyni žalobkyně vrátit společně se sjednaným příslušenstvím tvořeným úrokem ve výši 9,40 % ročně formou 74měsíčních splátek po 4 465 Kč. Následně byl v důsledku prodlení žalovaného celý úvěr zesplatněn, a to ke dni datum. Žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně oproti jí poskytnutým peněžním prostředkům ve výši 250 000 Kč vrátil celkem částku 93 331,67 Kč.
6. Žalobkyně dále předžalobní výzvou ze dne datum prokázala, že žalovaného o zaplacení dlužné částky vyzývala, a to ve lhůtě nejpozději do datum.
7. Dále soud v rámci provedeného dokazování zjišťoval, jakým způsobem a v jaké intenzitě právní předchůdkyně žalobkyně, jakožto poskytovatelka úvěru, před uzavřením smlouvy o úvěru zkoumala (posuzovala) schopnost žalovaného splatit navrhovaný úvěr. Právní předchůdkyně žalobkyně dle tvrzení žalobkyně vycházela z údajů o aktuálních dluzích interních i externích, negativních záznamů na black listech, neplatných dokladů, existujících exekucí, informací z externích úvěrových registrů (BRKI/NRKI/SOLUS). Tyto výstupy posoudila a zjistila míru úvěrového zatížení, tedy schopnost žalovaného splácet, dále celkovou expozici, příznaky roztáčení úvěrové spirály s negativním dopadem na schopnost splácet své závazky. Zohlednila příjmy žadatele o úvěr ověřené statistickým modelem, kdy vyšlo celkové rizikové vyhodnocení klienta odpovídající pravděpodobnost splacení úvěru 97,76 %. Deklarovaný příjem 30 500 Kč ověřila s využitím komplexního statistického nástroje, který určuje reálně dosažitelné příjmy na základě klientových osobních předpokladů. Zohlednila výdaje ve výši 7 410 Kč, z toho výdaje na splátky půjček 0 Kč, výdaje na bydlení vč. hypotéky a stavebního úvěru ve výši 2 000 Kč, výdaje na živobytí ve výši 3 410 Kč a ostatní výdaje částku 2 000 Kč. Podle vyhodnocení mělo zbýt žalovanému na splátku nové půjčky a nepředvídané výdaje celkem 23 090 Kč a byl tedy schopen půjčku splácet. Majetkovou situaci žalovaného právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala ze statistického modelu.
8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen “zákon o spotřebitelském úvěru “) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet, podle odst. 2 téhož ustanovení při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
10. Podle § 88 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru osoby oprávněné poskytovat spotřebitelský úvěr se mohou vzájemně informovat o údajích o dluzích, které vypovídají o úvěruschopnosti spotřebitele, prostřednictvím databáze spravované právnickou osobou, která a) zpracovává údaje o spotřebitelích za účelem posuzování jejich úvěruschopnosti, b) poskytuje přístup k těmto údajům osobám oprávněným poskytovat spotřebitelský úvěr, c) umožňuje osobám oprávněným poskytovat spotřebitelský úvěr se sídlem nebo skutečným sídlem v jiném členském státě Evropské unie přístup k těmto údajům za stejných podmínek jako osobám se sídlem nebo skutečným sídlem v České republice, d) nepodmiňuje přístup osob oprávněných poskytovat spotřebitelský úvěr k těmto údajům oprávněním takové osoby k činnosti banky, zahraniční banky nebo spořitelního a úvěrního družstva, e) zachovává ohledně získaných údajů mlčenlivost a chrání je před zneužitím a f) uveřejní podmínky přístupu osob oprávněných poskytovat spotřebitelský úvěr k těmto údajům způsobem umožňujícím dálkový přístup, podle odst. 2 téhož ustanovení je poskytovatel povinen k údajům získaným o spotřebiteli z databáze podle odstavce 1 přistupovat tak, jako by šlo o údaje, které získal od spotřebitele sám. Poskytovatel může údaje o spotřebiteli získané prostřednictvím databáze podle odstavce 1 využít výhradně pro vyhodnocení předpokladů řádného splácení jeho dluhů, zejména ke splnění povinností podle § 85 a 86, podle odst. 3 téhož ustanovení poskytovatel informuje spotřebitele v souladu se zákonem upravujícím ochranu osobních údajů o svém záměru vyhledávat o spotřebiteli údaje v databázi podle odstavce 1.
11. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
12. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
13. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
14. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
15. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.
16. Podle závěrů vyslovených v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne datum, sp. zn. spisová značka (který v daném ohledu vychází a ztotožňuje s již dříve vyslovenými závěry vyloženými v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne datum, sp. zn. spisová značka) povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru a nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze právnická osoba), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. K otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil i Ústavní soud, který v nálezu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18 , zdůraznil, že nedostatečné zjištění poměrů dlužníka má i veřejnoprávní souvislosti. Ve své argumentaci odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka, který dovodil, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit). Pokud takto poskytovatel úvěru nepostupuje, dopouští se správního deliktu, za což mu může podle Nejvyššího správního soudu právnická osoba v souladu se zákonem uložit pokutu. Výklad přijatý Nejvyšším správním soudem přitom konvenuje interpretaci zaujaté Soudním dvorem Evropské unie (dále jen „Soudní dvůr“) v rozsudku ze dne datum ve věci Anonymizováno-Anonymizováno/Anonymizováno (Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno v. jméno FO a další). V citovaném rozsudku Soudní dvůr vyložil čl. 8 směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále jen „směrnice“), a bod 26 její preambule tak, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno – v orig. „the burden of proving“) posoudit úvěryschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle Soudního dvora zabráněno, aby věřitelé neposkytovali úvěry nezodpovědně. Informace o spotřebiteli by si věřitelé měli ověřovat i za trvání smluvního vztahu. Ústavní soud uzavřel, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.
17. Výše citované závěry se plně uplatní i na právní úpravu zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů.
18. Na základě zjištěného skutkového stavu věci s na to navazujícím právním posouzením dospěl soud k takovému skutkovému a právnímu závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně, jakožto poskytovatelka úvěru, nedostála své zákonné povinnosti uložené jí ustanovením § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, konkrétně povinnosti náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr ve sjednaných splátkách.
19. Svůj závěr soud zdůvodňuje tím, že žalobkyně soudu nepředložila žádný důkaz, kterým by věrohodným způsobem prokázala, že ve vztahu k žalovanému byly ještě před uzavřením smlouvy o úvěru č. hodnota ze dne datum (na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 250 000 Kč) původní věřitelkou prověřovány jeho faktické osobní, výdělkové a majetkové poměry. Žalobkyně soudu nepředložila žádné důkazy, na základě kterých by soud mohl učinit závěr, že původní věřitelkou byly dostatečným způsobem prověřovány majetkové poměry žalovaného, tj., že byla ověřena konkrétní výše jeho příjmů a jejich původ, tj. zda pocházejí z pracovního poměru, případně, zda se jedná o příjmy jiného (např. nahodilého) charakteru, to vše za účelem zjištění perspektivy schopnosti žalovaného splácet navrhovaný úvěr, a současně tak, že byla ověřena konkrétní výše reálných výdajů žalovaného odvíjejících se např. od počtu vyživovaných osob, počtu osob v domácnosti, převzatých osobních závazků atd. Pokud se týká obsahu žádosti o úvěr, jedná se o tabulku, která o prověření majetkových poměrů žalovaného žádným způsobem nevypovídá, kdy případný náhled do veřejně dostupných registrů není schopen absenci prověření celkové majetkové situace zhojit. V tomto ohledu má soud za to, že původní věřitelka nesplnila svojí zákonnou povinnost řádného prověření osobní, výdělkové a majetkové situace žalovaného za účelem zjištění jeho schopnosti řádně splácet převzatý závazek, což se i následně projevilo tím, že žalovaný svůj závazek nesplnil.
20. V daném případě proto bylo nutno posoudit spotřebitelskou smlouvu, jež odporuje § 580 odst. 1 o. z., jako neplatnou a k této neplatnosti přihlédl soud bez návrhu (§ 588 o. z.). Převzal-li žalovaný předmět úvěru na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 o. z. jako bezdůvodné obohacení. Bezdůvodné obohacení žalovaného je v daném řízení dáno částkou 156 668,33 Kč, která představuje částku, kterou právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla po odečtu toho, co žalovaný vrátil, tedy po odečtu částky 93 331,67 (tj. 250 000 Kč – 93 331,67 Kč = 156 668,33 Kč). Soud proto výrokem I. tohoto rozsudku žalobě dále vyhověl co do části, kterou žalobkyně žádá zaplacení 156 668,33 Kč.
21. Jelikož se žalovaný dostal se splněním svého splatného závazku do prodlení, vzniklo žalobkyni podle ustanovení § 1968 a § 1970 občanského zákoníku dále právo požadovat úrok z prodlení, ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. , kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích, ve znění pozdějších předpisů.
22. Úrok z prodlení soud přiznal z částky představující bezdůvodné obohacení ve výši 156 668,33 Kč, kdy počátek prodlení stanovil ode dne následujícího po dni, který byl žalovanému žalobkyní ke splnění povinnosti stanoven v předžalobní výzvě (žalovaný byl požádán o úhradu do datum), tj. ode dne datum, a kdy výši přiznaného úroku z prodlení přiznal ve výši požadované žalobkyní, která nepřesahuje výši stanovenou nařízením vlády č. 351/2013 Sb.
23. Co do zbytku požadovaného nároku bylo třeba žalobu zamítnout (výrok II. tohoto rozsudku).
24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , (dále jen „o. s. ř. ”) tak, že přiznal žalobkyni, jenž byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení po zaokrouhlení celkem ve výši 9 604 Kč. Uvedená částka představuje 19,13 % z celkové výše náhrady nákladů řízení (pozn. soudu: do výpočtu poměru úspěchu a neúspěchu ve věci je třeba zahrnout současně tak příslušenství vyčíslené ke dni rozhodnutí soudu v dané věci – dle uvedeného výpočtu žalobkyně ke dni rozhodnutí soudu požadovala zaplacení částky 281 860,33 Kč a úspěšná byla co do částky 167 893,72 Kč). Náklady řízení ve věci úspěšné žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 7 417 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 185 406,29 Kč sestávající z částky 8 540 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava věci, sepis žaloby, předžalobní výzva, účast při jednání soudu dne datum) včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 35 360 Kč ve výši 7 425,60 Kč. Celkem by tak náklady řízení plně úspěšné žalobkyně činily částku 50 202,60 Kč, přičemž 19,13 % z celkové výše náhrady nákladů řízení činí po zaokrouhlení částku 9 604 Kč, které soud žalobkyni přiznal.
25. K uvedenému soud dodává, že žalobkyni nepřiznal náhradu nákladů řízení za dva úkony právní služby, a to za vyjádření žalobkyně ze dne datum, neboť v daném případě se jednalo pouze o nesouhlas žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení jednání, nejednalo se tak o podání ve věci samé a dále za podání žalobkyně ze dne datum, neboť v daném případě se jednalo o doplnění žalobního tvrzení, kdy však tvrzení ve vztahu ke skutečnosti, kterou je zkoumání úvěruschopnosti, je ve vztahu k předmětu této žaloby tvrzením, které má být obsaženo již v žalobě samé, aniž by žalobkyně musela být ve vztahu k této skutečnosti soudem dodatečně vyzývána. Soud proto uvedené úkony neposoudil jako účelně vynaložené.
26. Lhůta k plnění soudem přisouzených nároků je splatná do tří dnů od právní moci rozsudku v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Děčíně. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.