Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
23 C 219/2024-34
Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudcem JUDr. Pavlem Preislerem, Ph.D., ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta
proti
žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované
o zaplacení částky 15 290 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 10 000 Kč od 16.10.2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Pokud se žalobkyně domáhá více, než je uvedeno ve výroku I., v tomto rozsahu se žaloba zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 675,60 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně Jméno advokáta, advokáta se sídlem v Brně.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 10 000 Kč od 16.10.2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Pokud se žalobkyně domáhá více, než je uvedeno ve výroku I., v tomto rozsahu se žaloba zamítá.III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 675,60 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně , Jméno advokáta, , advokáta se sídlem v Brně.
1. Žalující strana se domáhala, aby soud uložil žalované straně zaplatit jí částku 14 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 14 000 Kč od 16. 10. 2023 do zaplacení a dále částku částka jako smluvní pokutu.
2. Žalující strana (dále označená též jako věřitel) tvrdila, že uzavřela se žalovanou stranou (dále označená též jako dlužník) smlouvu o úvěru dne 13. 5. 2023, kterou přenechala žalované straně částku 10 000 Kč. Dlužník se zavázal zaplatit věřiteli smluvní úrok ve výši 40 % ročně z jistiny. Úvěr byl dlužníkovi poskytnut na dobu neurčitou. Dlužník měl splácet každý měsíc úrok přirostlý za uplynulé období. Jistinu úvěru mohl dlužník splatit zcela nebo zčásti kdykoli během trvání smlouvy. Dlužník se dostal do prodlení s úhradou úvěru. Věřitel využil svého práva a celý úvěr ke dni 15. 10. 2023 zesplatnil. Jelikož žalovaná strana jako dlužník úvěr nevrátila, žalující strana se jako věřitel domáhá jejího zaplacení.
3. V řízení je nárokováno:
- Dlužná jistina: 10 000 Kč
- Smluvní úrok za období čerpání úvěru: 4 000 Kč
- Úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 14 000 Kč od 16. 10. 2023 do zaplacení
- Smluvní pokuta ve výši 1 290 Kč spočítanou jako 0,1 % denně z jistiny za období od 16.10.2023 do 22.2.2024.
4. Žalovaná strana se k žalobě nevyjádřila, v řízení zůstala nečinná. Soud rozhoduje na základě zjištěného skutkového stavu věci (§ 153 odst. 1 o.s.ř. ) v rozsahu účastníky uplatněných tvrzení a důkazů (§ 101 odst. 1 písm. a) a b) o.s.ř. ). Za situace, kdy žalovaná strana zůstala v řízení nečinná, tak soud vycházel z tvrzení žalující strany a jí navržených a soudem provedených důkazů a rozhodl na základě takto zjištěného skutkového stavu. Přičemž při zjišťování skutkového stavu soud postupuje v součinnosti s účastníky tak, aby sporné skutečnosti byly podle míry procesní účasti účastníků zjištěny (§ 6 o.s.ř. ). Tomu odpovídá i zásada vyjádřená např. v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 14.4.2003 sp. zn. 22 Cdo 89/2002 , že: „V občanském soudním řízení, které je založeno na procesní aktivitě účastníků, se uplatňuje projednací zásada, podle které mají účastníci ohledně skutečností, ze kterých vyvozují pro sebe příznivé právní následky, břemeno tvrzení a důkazní povinnost. Soud není povinen prověřovat z úřední povinnosti tvrzení, které druhá strana nepopírá a nezpochybňuje.“
5. Protože věc bylo lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud vyzval účastníky, aby se vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby věc byla rozhodnuta bez nařízení jednání (§ 115a o.s.ř. ) a stanovil jim lhůtu k vyjádření. Současně soud k výzvě připojil doložku, že nevyjádří-li se účastník v určené lhůtě, bude se předpokládat, že nemá námitky (§ 101 odst. 4 o.s.ř. ). Žalující strana souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaná strana se nevyjádřila a ve světle výše uvedených ustanovení zákona je proto její souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání předpokládán.
6. Žalobkyně předložila žalovanou nepodepsaný formulář smlouvy o úvěru č. hodnota. Z něj bylo zjištěno, že se jedná o návrh smlouvy o spotřebitelském úvěru, kterou se žalující strana zavazuje poskytnout žalované straně úvěr do výše úvěrového limitu až 30 000 Kč, a žalovaná strana se zavazuje zaplatit úrok ve výši 40 % měsíčně, přičemž každý měsíc měla žalovaná strana splácet úrok přirostlý za uplynulé období, jistinu pak mohla splatit zcela nebo zčásti kdykoliv během trvání smlouvy, smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou.
7. Z potvrzení o provedené platbě bylo zjištěno, že žalující strana poskytla žalované částku 10 000 Kč 13. 5. 2023 převodem na účet.
8. Z předžalobní výzvy advokáta žalující strany sepsané dne 22. 2. 2024 má soud za prokázané, že žalovaná strana byla o úhradu dluhu opakovaně upomenuta.
9. Z podacího lístku označeného datem 22. 2. 2024 má soud za prokázané, že předžalobní výzva byla žalované straně odeslána doporučeně.
10. Z dopisu ze dne 12.10.2023 bylo zjištěno, že poskytovatel dluh zesplatnil.
11. Z listin y „account“ a výpisu z účtu od právnická osoba soud zjistil, že číslo účtu, na který byla zaslána částka 10000 Kč náleží žalované a je uveden ve formuláři smlouvy o úvěru.
12. Z kopie občanského průkazu Jméno žalované soud žádná zjištění neučinil.
13. Soud učinil následující skutkový a právní závěr.
14. Žalovaná obdržela peníze. Protože se jedná o smlouvu o spotřebitelském úvěru, bylo povinností poskytovatele, aby posoudil schopnost dlužníka úvěr splácet (§ 86 zákona č. 257/2016 Sb. ).
15. Žalující strana byla poučena o tom, že je na ní, aby prokázala, jak byla posuzována schopnost dlužníka úvěr splácet. Žalující strana předložila listin u „account“ a výpisu z účtu od právnická osoba“. Soud tyto listin y zhodnotil a dospěl k závěru, že na jejich základě nelze učinit žádný věrohodný závěr o tom, jak byla posouzena úvěruschopnost spotřebitele, aby nevznikly důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel úvěru nijak schopnost dlužníka úvěr splácet neposuzoval, dlužníka se na jeho poměry nedotazoval a úvěruschopnost proto nijak nehodnotil. Již z výpisu z účtu od právnická osoba za měsíc leden 2023, jež vykazuje celkový obrat +137039 a -138179,30 Kč, je patrné, že u žalované pouze na základě této listin y nelze učinit spolehlivý závěr o tom, že by byla schopna poskytnutý úvěr 10000 Kč splatit. Úvěrová smlouva je konstruována tak, že v průběhu jejího trvání úvěrovaný splácí toliko úrok a následně jednorázově celou jistinu. Jiné důkazy ohledně posouzení úvěruschopnosti žalobkyně neoznačila.
16. Z rozhodnutí Soudního dvora EU ze dne 5.32020, Anonymizováno-právnická osoba., C679/18, ECLI:EU:C:2020:167 plyne:
Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.
17. Vzhledem k tomu, že poskytovatel dostatečně pečlivě neposoudil schopnost dlužníka úvěr splácet, jelikož jím uvedené údaje nijak neověřil (srov. obdobně rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015 -39, přičemž uvedené závěry jsou platné i za současné právní úpravy), je s ohledem na to, aby případná sankce za to byla dostatečně účinná ve smyslu výše uvedeného rozhodnutí, takovou smlouvu posoudit jako neplatnou dle § 580 odst. 1, § 588 o.z., § 87 odst. 1 z.s.ú. S ohledem na § 87 odst. 1 věta třetí z.s.ú. pak soud uložil dlužníku poskytnutou jistinu, která nebyla dosud splacena, vrátit (srov. NS 33 Cdo 3675/2021 ). K jiným případným platbám ve smlouvě s ohledem na neplatnost smlouvy nemohlo být přihlédnuto.
18. Žalovaná strana byla vyzvána k vrácení peněz. Vzhledem k tomu, že žalovaná strana byla v řízení nečinná, nebylo možné zjistit, v jaké době je schopna dluh splatit (§ 87 odst. 1 z.s.ú., srov. NS 33 Cdo 3675/2021 ). Je proto třeba vycházet z obecných pravidel tak, že od okamžiku vyzvání je v prodlení a věřiteli vznikl nárok na úrok z prodlení (§ 1970 o.z.). Povinnost platit úrok z prodlení trvá až do zániku dluhu splněním nebo jiným způsobem (k povaze závazku k placení úroků z prodlení srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 12. 2007 sp. zn. 21 Cdo 761/2007 , jehož závěry jsou použitelné i nadále). Úrok z prodlení náleží ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ke dni okamžiku prodlení z částky jistiny.
19. Lhůta k plnění byla stanovena zákonná obecná, neboť nebyly zjištěny skutečnosti odůvodňující stanovení lhůty delší nebo stanovení plnění ve splátkách.
20. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud postupoval dle § 142a o.s.ř. , přičemž při tom přihlédl k názoru vyjádřenému v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 19. 2. 2015 sp. zn. 29 Cdo 4388/2013 . O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Protože předmětem řízení (věcí samou) bylo vedle jistiny i příslušenství, počítá se procesní úspěch z celého předmětu řízení, tedy i z příslušenství. Soud hodnotu příslušenství určil jeho kapitalizací ke dni rozhodování (§ 154 odst. 1 o.s.ř. ) a porovnáním těchto hodnot posoudil míru úspěchu (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 30.8.2010 sp. zn. I. ÚS 2717/08 , usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 3. 12. 2015 sp. zn. 23 Cdo 2585/2015 ). Žalující strana byla úspěšná v rozsahu 65 %, náleží jí proto náhrada nákladů řízení v rozsahu 65 % - 35 %, tj. 30 % účelně vynaložených nákladů.
21. Náhrada nákladů řízení se skládá ze zaplaceného soudního poplatku. Dále k ní patří odměna za zastupování, jelikož byla žalující strana zastoupena advokátem. Odměna byla stanovena podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. , ve znění pozdějších předpisů, (dále jen AT), podle tarifní hodnoty dle § 8 odst. 1 AT byla určena sazba mimosmluvní odměny. Při určení tarifní hodnoty vycházel soud jen z výše jistiny. Sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby byla stanovena dle § 14b AT. Za jeden úkon právní služby zástupci dále náleží paušální částka náhrady hotových výdajů. Paušální částka náhrady hotových výdajů za jeden úkon právní služby poskytnutý do podání návrhu činí dle § 14b AT 100 Kč. Zástupce poskytl celkem 3 úkony právní služby dle § 11 odst. 1 AT s příslušnou sazbou odměny v plné výši (převzetí a příprava zastoupení, sepsání žaloby, výzva k plnění).
22. Soud aplikoval § 14b AT, neboť z obsahu návrhu je zřejmé, že jde po obsahové stránce o formulace, které žalobce opakovaně, ve skutkově a právně obdobných věcech do formuláře vepisuje. Z úřední činnosti je soudu známo, že žalující stranou podávané návrhy v druhově totožných věcech – tj. vymáhání dluhů ze smluv o úvěru mají stejnou strukturu, stejné rozvržení vylíčení rozhodných skutečností a stejné formulační obraty. Je tak evidentní, že žalující strana vychází při sepisování návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu ze vzoru, který je u ní ustálený v těchto druhově shodných věcech. Samozřejmě je nezbytné vždy v každé věci změnit označení žalovaného a výši pohledávky, stejně jako označení smlouvy a den jejího uzavření. Toto je však pouze nezbytná individualizace ustáleného vzoru, bez níž by jinak vůbec návrh nemohl být podán. Tuto individualizaci je třeba učinit u každého návrhu. Pokud by provedení takovéto individualizace uplatněného nároku mělo vylučovat aplikaci § 14b AT, pak by ustanovení § 14b AT postrádalo jakýkoliv smysl (bylo od začátku obsolentní), neboť s ohledem na to, že každou pohledávku je třeba individualizovat, by v praxi nemohlo být nikdy použito, což tvůrce předpisu jistě nezamýšlel. Takový výklad by byl proti smyslu právní úpravy, což je nepřípustné (srov. analog. § 2 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb. ). Proto byl při rozhodování o náhradě nákladů řízení použit § 14b AT.
23. Protože je zástupce plátce daně z přidané hodnoty, patří podle § 137 odst. 3 o.s.ř. k nákladům řízení rovněž částka odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen z odměny a z náhrad odvést podle zákona o dani z přidané hodnoty. Celkem tedy úspěšné straně náleží náhrada nákladů ve výši uvedené ve výroku.
24. Protože byl účastník, jemuž náleží náhrada nákladů řízení, zastoupen advokátem, bylo uloženo zaplatit tuto náhradu k rukám tohoto zástupce (§ 149 odst. 1 o.s.ř. ).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Liberci. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nebude-li uložená povinnost splněna dobrovolně, lze se domáhat soudního výkonu rozhodnutí nebo exekuce.