Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
11 C 4/2024-40
Okresní soud v Děčíně rozhodl samosoudkyní Mgr. Andreou Pěničkovou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta
proti
žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované
o zaplacení částky 74 230,23 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 24 400 Kč s úrokem z prodlení z částky 24 400 Kč ve výši 15 % ročně za období od datum do zaplacení, to vše do tří dnů od právní mocí rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do zákonného úroku z prodlení z částky 24 400 Kč ve výši 15 % ročně od datum do datum, kapitalizovaného úroku ve výši 34 467,16 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 5 294,47 Kč, úroku z částky 24 400 Kč ve výši 15 % ročně od datum do zaplacení, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 577 Kč a částky 9 491,60 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 9 491,60 ve výši 15 % ročně od datum do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 24 400 Kč s úrokem z prodlení z částky 24 400 Kč ve výši 15 % ročně za období od , datum, do zaplacení, to vše do tří dnů od právní mocí rozsudku.II. Žaloba se zamítá co do zákonného úroku z prodlení z částky 24 400 Kč ve výši 15 % ročně od , datum, do , datum, , kapitalizovaného úroku ve výši 34 467,16 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 5 294,47 Kč, úroku z částky 24 400 Kč ve výši 15 % ročně od , datum, do zaplacení, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 577 Kč a částky 9 491,60 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 9 491,60 ve výši 15 % ročně od , datum, do zaplacení.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se podanou žalobou po její opravě učiněné podáním žalobkyně ze dne datum a jejího doplnění k výzvě soudu učiněného podáním žalobkyně ze dne datum po žalované domáhá zaplacení dlužné jistiny úvěru ve výši 74 230,23 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost právnická osoba, IČO: IČO, sídlem adresa se žalovanou uzavřeli dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru specifikovanou pod č. hodnota, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně žalované poskytla peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč, které se žalovaná zavázala původní věřitelce vrátit spolu se sjednaným příslušenstvím (poplatkem), kdy celkem se žalovaná zavázala právní předchůdkyni žalobkyně (oproti poskytnutým peněžním prostředkům ve výši 30 000 Kč) vrátit částku 66 303 Kč formou 78týdenních splátek po 851 Kč s výší poslední splátky 776 Kč. Žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně ode dne uzavření smlouvy o úvěru do dne podpisu smlouvy o postoupení pohledávky zaplatila celkem částku 5 600 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne datum právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku, která je předmětem tohoto řízení, na žalobkyni. Žalobkyně se po žalované z titulu uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru domáhá zaplacení částky spočívající z následujících plnění:
- dlužné jistiny ve výši 24 400 Kč,
- nesplaceného poplatku ve výši 32 267,16 Kč,
- nesplacených poplatků za upomínání v částce 2 200 Kč,
- úroků ve výši 88 % ročně z dlužné jistiny ve výši 24 400 Kč od datum do datum ve výši 5 294,47 Kč,
- úroku ve výši 15 % ročně z částky 24 400 Kč od datum do zaplacení,
- náhrady nákladů spojených s vymáháním ve výši 577 Kč,
- smluvní pokuty sjednané ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny za období od datum do datum v částce 9 491,60 Kč,
- zákonného úroku z prodlení z částky 9 491,60 Kč ve výši 15 % ročně od datum do zaplacení.
2. Ohledně skutečnosti, jakým způsobem a v jaké intenzitě právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru zkoumala schopnost žalované řádně splatit úvěr, žalobkyně tvrdila, že právní předchůdkyně s odbornou péčí prověřovala pravdivost tvrzení žalované ohledně příjmů a výdajů za účelem ověření úvěruschopnosti žalované před poskytnutím finančních prostředků, resp. spotřebitelského úvěru. K uvedenému odkázala na dokument nazvaný zákaznická karta, kde jsou uvedeny údaje o zaměstnání, příjmech a výdajích žalované. Pravdivost údajů v označeném dokumentu uvedených žalovaná stvrdila svým vlastnoručním podpisem. Ze zákaznické karty dle žalobkyně vyplývá, že v době žádosti o úvěr byla žalovaná zaměstnána, kdy čisté měsíční příjmy žalované činily 17 412 Kč, celkové příjmy domácnosti pak částku 37 412 Kč. Měsíční výdaje pak žalovaná uvedla ve výši 3 000 Kč. Dle údajů uvedených žalovanou jí měsíčně mělo zůstat k volné dispozici více něž 14 000 Kč a se zohledněním příjmů domácnosti vice než 34 000 Kč. Žalovaná dle uzavřené smlouvy o úvěru poskytnutý úvěr splácela formou týdenních splátek ve výši 851 Kč, tj. měsíčně žalovaná na úvěr splácel 3 404 Kč. Žalovaná rovněž neměla záznam v insolvenčním rejstříku.
3. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, ve věci byla v průběhu celého soudního řízení nečinná.
4. Soud ve věci nařídil jednání na den datum, ze kterého se žalobkyně řádně omluvila, a ke kterému se žalovaná bez omluvy nedostavila. Proto soud postupoval podle § 101 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. a věc projednal a rozhodl na základě listin založených ve spise v nepřítomnosti žalobkyně i žalované.
5. Soud ve věci provedl dokazování formou čtení listin předložených žalobkyní za účelem prokázání existence smluvního vztahu právní předchůdkyně žalobkyně a žalované, existence vzájemných plnění smluvních stran tohoto smluvního vztahu a dále za účelem prokázání aktivní legitimace žalobkyně, a to zejména čtením zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne datum, smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne datum, přehledu úvěru, standartních informací o spotřebitelském úvěru, přehledu plnění žalované, smlouvy o postoupení pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky včetně přiložené dodejky.
6. Žalobkyně dále prokázala, že žalovanou o zaplacení žalované částky ve snaze předejít podání žaloby žádala předžalobní výzvou k plnění ze dne datum.
7. Z výše citovaných listin zjistil soud takový skutkový stav věci, podle kterého právní předchůdkyně žalobkyně společnost právnická osoba, IČO: IČO, sídlem adresa se žalovanou uzavřeli dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru č. hodnota, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně žalované poskytla peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč, které se žalovaná zavázala původní věřitelce vrátit spolu se sjednaným příslušenstvím (poplatkem), přičemž celková výše peněžních prostředků k vrácení byla stanovena částkou 66 303 Kč, kterou se žalovaná zavázala splatit formou 78týdenních splátek po 851 Kč s výší poslední splátky ve výši 776 Kč. Žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně ode dne uzavření smlouvy o úvěru do dne podpisu smlouvy o postoupení pohledávky zaplatila celkem částku 5 600 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne datum právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku, která je předmětem tohoto řízení, na žalobkyni. Obligatorní povinnost zkoumání úvěruschopnosti právní předchůdkyně žalobkyně provedla, kdy zjistila že žalovaná byla zaměstnána s čistými měsíční příjmy ve výši 17 412 Kč, což si ověřila výplatními páskami. Měsíční výdaje pak žalovaná označila částkou 3 000 Kč, kdy uvedla, že nemá vyživovací povinnosti, je svobodná a bydlí u rodičů.
8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen “zákon o spotřebitelském úvěru “) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet, podle odst. 2 téhož ustanovení při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
10. Podle § 88 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru osoby oprávněné poskytovat spotřebitelský úvěr se mohou vzájemně informovat o údajích o dluzích, které vypovídají o úvěruschopnosti spotřebitele, prostřednictvím databáze spravované právnickou osobou, která a) zpracovává údaje o spotřebitelích za účelem posuzování jejich úvěruschopnosti, b) poskytuje přístup k těmto údajům osobám oprávněným poskytovat spotřebitelský úvěr, c) umožňuje osobám oprávněným poskytovat spotřebitelský úvěr se sídlem nebo skutečným sídlem v jiném členském státě Evropské unie přístup k těmto údajům za stejných podmínek jako osobám se sídlem nebo skutečným sídlem v České republice, d) nepodmiňuje přístup osob oprávněných poskytovat spotřebitelský úvěr k těmto údajům oprávněním takové osoby k činnosti banky, zahraniční banky nebo spořitelního a úvěrního družstva, e) zachovává ohledně získaných údajů mlčenlivost a chrání je před zneužitím a f) uveřejní podmínky přístupu osob oprávněných poskytovat spotřebitelský úvěr k těmto údajům způsobem umožňujícím dálkový přístup, podle odst. 2 téhož ustanovení je poskytovatel povinen k údajům získaným o spotřebiteli z databáze podle odstavce 1 přistupovat tak, jako by šlo o údaje, které získal od spotřebitele sám. Poskytovatel může údaje o spotřebiteli získané prostřednictvím databáze podle odstavce 1 využít výhradně pro vyhodnocení předpokladů řádného splácení jeho dluhů, zejména ke splnění povinností podle § 85 a 86, podle odst. 3 téhož ustanovení poskytovatel informuje spotřebitele v souladu se zákonem upravujícím ochranu osobních údajů o svém záměru vyhledávat o spotřebiteli údaje v databázi podle odst. 1.
11. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
12. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
13. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
14. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
15. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.
16. Podle závěrů vyslovených v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne datum, sp. zn. spisová značka (který v daném ohledu vychází a ztotožňuje s již dříve vyslovenými závěry vyloženými v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne datum, sp. zn. spisová značka) povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru a nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze právnická osoba), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. K otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil i Ústavní soud, který v nálezu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18 , zdůraznil, že nedostatečné zjištění poměrů dlužníka má i veřejnoprávní souvislosti. Ve své argumentaci odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka, který dovodil, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit). Pokud takto poskytovatel úvěru nepostupuje, dopouští se správního deliktu, za což mu může podle Nejvyššího správního soudu právnická osoba v souladu se zákonem uložit pokutu. Výklad přijatý Nejvyšším správním soudem přitom konvenuje interpretaci zaujaté Soudním dvorem Evropské unie (dále jen „Soudní dvůr“) v rozsudku ze dne datum ve věci AnonymizovánoAnonymizovánoAnonymizováno/Anonymizováno (Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno v. jméno FO a další). V citovaném rozsudku Soudní dvůr vyložil čl. 8 směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále jen „směrnice“), a bod 26 její preambule tak, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno – v orig. „the burden of proving“) posoudit úvěryschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle Soudního dvora zabráněno, aby věřitelé neposkytovali úvěry nezodpovědně. Informace o spotřebiteli by si věřitelé měli ověřovat i za trvání smluvního vztahu. Ústavní soud uzavřel, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.
17. Výše citované závěry se plně uplatní i na právní úpravu zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů.
18. Na základě zjištěného skutkového stavu věci s na to navazujícím právním posouzením případu dospěl soud dále k takovému skutkovému a právnímu závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně, jakožto poskytovatelka úvěru, nedostála své zákonné povinnosti uložené jí ustanovením § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, konkrétně povinnosti náležitě zjistit schopnost žalované splácet úvěr ve sjednaných splátkách. Právní předchůdkyně žalobkyně, jak žalobkyně uvedla, v době před uzavřením smlouvy a poskytnutím peněžních prostředků, měla k dispozici jediný doklad prokazující její majetkové poměry, kterým byl doklad o příjmech žalované za období 2 po sobě jdoucích měsíců 11/2022 a 12/2022 (zde soud vychází z údajů uvedených v zákaznické kartě žalované), avšak pokud se týká dalších žalovanou sdělených příjmů označených jako další čisté příjmy domácnosti žalované ve výši 20 000 Kč – ohledně způsobu jejich ověření již zákaznická karta nevypovídá. Pokud se dále týká listin, na základě kterých by si původní věřitelka řádně ověřila současně tak výdajovou stránku na straně žalované, tyto v době před uzavřením smlouvy k dispozici neměla a v tomto ohledu se spokojila pouze s informacemi sdělenými od žalované (avšak neověřenými), kdy lze stěží uvěřit tvrzením žalované, že její měsíční výdaje činí pouze 3 000 Kč, kdy toto tvrzení si měla právní předchůdkyně žalobkyně ověřit. Případný náhled do insolvenčního rejstříku žalované považuje soud za daného stavu věci za nedostačující. Právě z výše uvedených důvodů bylo nutno posoudit spotřebitelskou smlouvu, jež odporuje § 580 odst. 1 o. z., jako neplatnou a k této neplatnosti přihlédl soud bez návrhu (§ 588 o. z.).
19. Převzala-li žalovaná předmět úvěru na základě neplatné smlouvy, je povinna tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 o. z. jako bezdůvodné obohacení. Bezdůvodné obohacení žalované je v daném řízení dáno částkou 24 400 Kč, která představuje částku, kterou právní předchůdkyně žalobkyně žalované poskytla a kterou žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně (a ani žalobkyni) nevrátila (30 000 Kč – 5 600 Kč = 24 400 Kč). Soud proto výrokem I tohoto rozsudku žalobě vyhověl co do části, kterou žalobkyně žádá zaplacení 24 400 Kč.
20. Jelikož se žalovaná dostala se splněním svého splatného závazku do prodlení, vzniklo žalobkyni podle ustanovení § 1968 a § 1970 občanského zákoníku dále právo požadovat úrok z prodlení, ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. , kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích, ve znění pozdějších předpisů.
21. Úrok z prodlení soud přiznal z částky představující bezdůvodné obohacení ve výši 24 400 Kč, kdy počátek prodlení stanovil ode dne následujícího, který žalobkyně k zaplacení žalované částky žalované stanovila v předžalobní výzvě (do datum), a kdy výši přiznaného úroku z prodlení přiznal ve výši požadované žalobkyní (15 % ročně), která nepřesahuje výši stanovenou nařízením vlády č. 351/2013 Sb.
22. Co do zbytku požadovaného nároku bylo třeba žalobu zamítnout (výrok II. tohoto rozsudku).
23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. , kdy žalovaná, která byla v řízení převážně úspěšná, by měla nárok na náhradu nákladů řízení. Jelikož však žalované žádné náklady v souvislosti s provedeným řízením nevznikly, rozhodl soud, tak jak je ve výroku tohoto rozsudku uvedeno.
24. Lhůta k plnění soudem přisouzených nároků je splatná do tří dnů od právní moci rozsudku v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Děčíně. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.