Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
25 C 265/2024-45
Okresní soud v Děčíně rozhodl samosoudkyní Mgr. Andreou Pěničkovou ve věci
žalobkyně: Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno AnonymizovánoAnonymizovánoAnonymizováno,AnonymizovánoAnonymizováno Anonymizováno, Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno´ Anonymizováno, Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno, Anonymizováno Anonymizováno zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta
proti
žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované
o zaplacení 15 000 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 13 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 13 500 Kč ve výši 14,75 % ročně od datum do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do částky 1 500 Kč a kapitalizovaného úroku ve výši 8 100 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 15 000 Kč za období od datum do datum a zákonného úroku z prodlení z částky 1 500 Kč za období od datum do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 13 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 13 500 Kč ve výši 14,75 % ročně od , datum, do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.II. Žaloba se zamítá co do částky 1 500 Kč a kapitalizovaného úroku ve výši 8 100 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 15 000 Kč za období od , datum, do , datum, a zákonného úroku z prodlení z částky 1 500 Kč za období od , datum, do zaplacení.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se po žalované domáhá zaplacení částky 15 000 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o půjčce č. hodnota, kterou se žalovanou uzavřela dne datum právní předchůdkyně žalobkyně společnost právnická osoba, IČO: IČO, která v souladu se svým smluvně převzatým závazkem půjčila žalované 15 000 Kč, které se žalovaná zavázala právní předchůdkyni žalobkyně vrátit společně se sjednaným příslušenstvím – poplatkem ve výši 9 600 Kč formou 40 týdenních splátek. Žalovaná svému smluvnímu závazku nedostála, z titulu poskytnuté zápůjčky ke dni podání žaloby vrátila peněžní prostředky celkem ve výši 1 500 Kč. Pohledávka za žalovanou včetně jejího příslušenství byla na žalobkyni postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum a ze dne datum.
2. Žalovaná se nevyjádřila.
3. Soud ve věci nařídil jednání na den datum, ke kterému se žalovaná bez omluvy nedostavila, a ze kterého se žalobkyně řádně omluvila s návrhem, aby soud ve věci jednal a věc rozhodl v její nepřítomnosti.
4. Soud ve věci provedl důkazy listinami předloženými žalobkyní vztahujícími se k prokázání existence smluvního vztahu, postoupení pohledávky a existence a výše dlužné částky, a to smlouvou o půjčce č. hodnota ze dne datum, smluvními podmínkami smlouvy o půjčce, nevyplněným vzorem zákaznické karty ve vztahu ke smlouvě o půjčce, smlouvou o postoupení pohledávek vč. její přílohy spočívající v seznamu postoupených pohledávek a oznámením o postoupení pohledávky. Žalobkyně rovněž doložila předžalobní výzvu ze dne datum, kterou byla žalovaná o zaplacení dlužné částky upomínána ve lhůtě nejpozději do datum. Pokud se týká toho, jakým způsobem a v jaké intenzitě právní předchůdkyně žalobkyně, jakožto poskytovatelka úvěru, před uzavřením smlouvy o úvěru zkoumala (posuzovala) schopnost žalované splatit navrhovaný úvěr, dle tvrzení žalobkyně je možné zápůjčku poskytnout pouze žadateli s prokazatelným nenulovým příjmem, při čemž žadatel dokládá písemná potvrzení o svých příjmech. Tyto dokumenty musí být žadatelem prokázány obchodnímu zástupci ještě před poskytnutím zápůjčky. Obchodní zástupce následně vyplní do zákaznické karty, jaké doklady o příjmech byly předloženy. Příjem vyplňuje žadatel v zákaznické kartě způsobem, kdy vypíše zdroje svých příjmů a jejich výši. Všechny karty musí být čitelně a v plném rozsahu vyplněny a podepsány žadatelem a obchodním zástupcem, přičemž zákaznickou kartu si u sebe vždy ponechává zákazník – dlužník, v daném případě tedy žalovaná.
5. Z výše citovaných listin zjistil soud takový skutkový stav věci, podle kterého byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností právnická osoba, IČO IČO a žalovanou dne datum uzavřena smlouva označená jako smlouva o půjčce vedená pod č. hodnota, na základě které byly žalované právní předchůdkyní žalobkyně poskytnuty peněžní prostředky v celkové výši 15 000 Kč, které se žalovaná zavázala právní předchůdkyni žalobkyně vrátit společně se sjednaným příslušenstvím – poplatkem ve výši 9 600 Kč, a to formou 40 týdenních splátek po 615 Kč. Peněžní prostředky byly žalované co do výše 15 000 Kč poskytnuty. Ze strany žalované byla ke dni postoupení pohledávky a současně tak ke dni podání žaloby vrácena částka 1 500 Kč. Zákaznická karta nebyla vyplněna, kdy se jedná pouze o vzor prázdného (právní předchůdkyní užívaného) formuláře.
6. Po právní stránce soud věc posoudil podle zákona č. 321/2001 Sb. , o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru a o změně zákona č. 64/1986 Sb.
7. Podle § 2 odst. a) uvedeného zákona se spotřebitelským úvěrem rozumí poskytnutí peněžních prostředků nebo odložená platba, například ve formě úvěru, půjčky nebo koupě najaté věci, za které je spotřebitel povinen platit. Spotřebitelským úvěrem není 1. platba, kterou spotřebitel platí za nesplnění závazku vyplývajícího ze smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, 2. platba, kterou spotřebitel platí mimo kupní cenu, aniž byl na koupi poskytnut spotřebitelský úvěr, 3. platba za převod peněžních prostředků a platba za vedení účtu, který je určen ke splácení spotřebitelského úvěru; to neplatí pro případ, kdy tato platba je nepřiměřeně vysoká a kdy spotřebitel nemá možnost volby způsobu placení; do celkové výše spotřebitelského úvěru se však započítává cena za přijetí platby, 4. platba související s účastí na dohodách, které se přímo neváží na smlouvu, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, a to i tehdy, když tyto dohody mají vliv na podmínky spotřebitelského úvěru, 5. platba za pojištění nebo záruku, pokud se nejedná o pojištění nebo záruku, která má věřiteli zajistit splacení spotřebitelského úvěru v případě smrti spotřebitele, jeho invalidity, pracovní neschopnosti nebo nezaměstnanosti, a to maximálně ve stejné výši, jako je celková výše spotřebitelského úvěru, včetně úroku a jiných plateb spojených s poskytnutím spotřebitelského úvěru.
8. Podle § 2 odst. b) uvedeného zákona se spotřebitelem rozumí fyzická osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy nejedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti a v jejíž prospěch je spotřebitelský úvěr sjednáván.
9. Podle § 2 odst. c) uvedeného zákona se věřitelem rozumí fyzická nebo právnická osoba poskytující spotřebitelský úvěr v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti nebo sdružení takovýchto osob.
10. Podle § 2 odst. d) uvedeného zákona se roční procentní sazbou nákladů na spotřebitelský úvěr rozumí procentní podíl z dlužné částky, který je spotřebitel povinen zaplatit věřiteli za období 1 roku.
11. Podle § 3 uvedeného zákona, jestliže je nabízen spotřebitelský úvěr nebo zprostředkování smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, reklamou nebo nabídkou zboží nebo služby obsahující úrokovou sazbu nebo jakékoli údaje týkající se nákladů na úvěr, musí být jejich součástí roční procentní sazba nákladů na spotřebitelský úvěr nebo příklad jejího výpočtu. Vzorec výpočtu roční procentní sazby nákladů na spotřebitelský úvěr je uveden v příloze tohoto zákona.
12. Podle § 4 odst. 1 uvedeného zákona smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, musí být uzavřena písemně. Jedno vyhotovení smlouvy musí obdržet spotřebitel.
13. Podle § 4 odst. 2 uvedeného zákona smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, musí obsahovat také a) stanovení roční procentní sazby nákladů na spotřebitelský úvěr způsobem uvedeným v příloze tohoto zákona, b) stanovení podmínek, za kterých může být roční procentní sazba nákladů na spotřebitelský úvěr upravena a které nesmí být závislé pouze na vůli věřitele, c) stanovení maximální výše spotřebitelského úvěru, stanovení výše jednotlivých splátek, jejich počtu a přesného časového rozvržení, d) stanovení jednotlivých plateb, včetně těch, které jsou uvedeny v § 2 písm. a) bodech 1 až 5, budou-li placeny spolu se spotřebitelským úvěrem; pokud jednotlivé platby nelze přesně stanovit, musí být uveden způsob jejich výpočtu, e) závazek věřitele informovat spotřebitele v průběhu plnění smlouvy o všech změnách roční procentní sazby nákladů na spotřebitelský úvěr, f) u smluv, ve kterých se sjednává koupě najaté věci, výši spotřebitelského úvěru, g) ustanovení o právu na splacení spotřebitelského úvěru před stanovenou lhůtou, h) podmínky, za kterých lze předčasně ukončit smluvní vztah, i) způsob placení.
14. Podle ustanovení § 39 zákona č. 40/1964 Sb. , občanského zákoníku , účinného ke dni uzavření smlouvy o úvěru (dále jen „obč. zák“) neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází nebo se příčí dobrým mravům.
15. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“) může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.
16. Soud se v projednávaném případě zaměřil na posouzení, zda právní předchůdkyně žalobkyně, jako věřitelka řádně posuzovala schopnost žalované splácet úvěr, a to i přes skutečnost, že žalobkyně v době uzavření smlouvy (tj. dne datum) neměla zákonnou povinnost prověřit a posoudit schopnost dlužníka splnit v budoucnu závazek plynoucí z úvěrové smlouvy, neboť jí tuto povinnost spotřebitelský zákon výslovně nestanovoval. V projednávaném případě soud aplikoval rozsudek Soudního dvora ze dne datum ve věci AnonymizovánoAnonymizovánoAnonymizováno/Anonymizováno Anonymizováno-Anonymizováno k otázce zkoumání úvěruschopnosti z úřední povinnosti a dále nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 702/20 ze dne datum, který v předmětném nálezu judikoval: „Uplatnění korektivu dobrých mravů jako krajního prostředku korekce zásady autonomie vůle připadá v úvahu i v situacích, kdy se výkon práva projevuje nepřípustně v postavení některého ze subjektů závazkového vztahu navenek. Proto jsou obecné soudy povinny zohlednit, zda věřitelka dostatečně prověřila a posoudila schopnost stěžovatelů splnit v budoucnu jejich závazek, byť takovou povinnost ze zákona v době uzavření smlouvy neměla, zvláště když věřitelka prověření úvěruschopnosti stěžovatelů provedla nedostatečně a v důsledku toho uzavřela úvěrovou smlouvu i se stěžovateli, kteří pro svoje majetkové poměry zjevně nebyli schopni závazek splnit. Nezabývaly-li se dále obecné soudy při posuzování podmínek uplatnění korektivu dobrých mravů, zda výkon práva věřitelky, který je jinak po právu, nevede pro majetkové a sociální poměry stěžovatelů a pro možnost uspokojení tohoto nároku jiným způsobem k nepřijatelným důsledkům v postavení stěžovatelů, byť mohou mít původ v poměrech mezi spoludlužníky navzájem, nepřiměřeně zúžily výklad korektivu dobrých mravů, dopustily se interpretační libovůle a rovněž nedostály povinnostem plynoucím z poskytování právní ochrany a vedení řádného řízení jak jim to ukládají ústavní kautely hlavy páté Listin y. Tím obecné soudy porušily právo stěžovatelů na soudní ochranu zaručené v čl. 36 odst. 1 Listin y. Obecné soudy jsou totiž povinny přezkoumat obsah smluvního závazkového vztahu, zatěžuje-li neobvykle jednu ze smluvních stran, resp. některé z více spoludlužníků, a je výsledkem strukturální nerovnosti ve vyjednávací síle.“
17. Na základě výše citovaných závěrů má soud za to, že původní věřitelka se před poskytnutím úvěru náležitě nezabývala okolnostmi ohledně schopnosti žalované úvěr splácet. Žalobkyně, ač k tomu byla soudem vyzvána, nedoložila žádný důkaz, kterým by prokázala, že původní věřitelka konkrétně ve vztahu k žalované v době před poskytnutím spotřebitelského úvěru zkoumala a zjistila její majetkové a výdělkové poměry, na základě kterých by si učinila úsudek o tom, že na její straně jsou dány podmínky pro schopnost řádného splácení navrhovaného úvěru. Žalobkyně soudu nedoložila žádný důkaz, kterým by prokázala skutečnost, že původní věřitelka si zjistila a ověřila např. původ a výši příjmu žalované v době před poskytnutím úvěru (např. potvrzením zaměstnavatele o uzavřeném pracovním poměru a době jeho trvání za účelem posouzení perspektivy schopnosti splácení úvěru žalovanou, výplatnicí žalované, která by prokázala výši příjmu žalované atd.), a kterým by současně prokázala, že si ověřila současně i výši výdajů žalované (odvíjejících se od počtu vyživovaných osob, počtu celkových osob v domácnosti, převzatých osobních závazků atd.), kdy pouze tyto (řádně ověřené) souhrnné informace mohou být spolehlivým podkladem pro možnost učinit si úsudek věřitele o schopnosti žadatele o spotřebitelský úvěr dostát svému závazku jej řádně splácet. Z žádného soudu doloženého důkazu však tyto skutečnosti nevyplývají. Případný náhled do veřejně dostupných registrů není schopen absenci prověření celkové majetkové situace zhojit.
18. Soud má tedy za to, že žalobkyně v řízení neprokázala, že původní věřitelka při uzavírání smlouvy o úvěru postupovala obezřetně, a to konkrétně ve vztahu k okolnostem ohledně schopnosti žalované poskytnutý úvěr splácet, když tato skutečnost jde v konečném důsledku k tíži žalované, která je v postavení spotřebitelky.
19. V daném případě bylo proto nutno posoudit spotřebitelskou smlouvu s odkazem na ustanovení § 39 obč. zák. jako neplatnou pro rozpor s dobrými mravy. Převzala-li žalovaná předmět úvěru na základě neplatné smlouvy, je povinna tuto částku vrátit jako bezdůvodné obohacení. Bezdůvodné obohacení žalované je v daném případě dáno částkou 13 500 Kč, která představuje částku, kterou právní předchůdkyně žalobkyně žalované poskytla (15 000 Kč) a kterou žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně (a ani žalobkyni) nevrátila (15 000 Kč – 1 500 Kč = 13 500 Kč). Soud proto výrokem I tohoto rozsudku žalobě vyhověl co do části, kterou žalobkyně žádá zaplacení 13 500 Kč.
20. Jelikož se žalovaná dostala se splněním svého splatného závazku do prodlení, vzniklo žalobkyni podle ustanovení § 1968 a § 1970 občanského zákoníku dále právo požadovat úrok z prodlení, ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Úrok z prodlení soud přiznal z částky představující bezdůvodné obohacení ve výši 13 500 Kč, kdy počátek prodlení stanovil ode dne následujícího po dni, který žalobkyně žalované k zaplacení žalované částky stanovila v předžalobní výzvě (do datum), a kdy výši úroku stanovil v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.
21. Co do zbytku požadovaného nároku bylo třeba žalobu zamítnout (výrok II tohoto rozsudku).
22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , (dále jen „o. s. ř. ”), podle kterého žalovaná, jež byla v řízení úspěšná v rozsahu 16,35 %, by měla nárok na náhradu nákladů řízení (do výpočtu poměru úspěchu a neúspěchu ve věci je třeba zahrnout současně tak příslušenství vyčíslené ke dni rozhodnutí soudu v dané věci). Jelikož však žalované žádné náklady v řízení nevznikly, rozhodl soud, jak ve výroku III tohoto rozsudku uvedeno.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Děčíně. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.