Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
10 C 219/2024-66
Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl soudcem JUDr. Janem Chmelem, Ph.D., ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta
proti
žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované
o zaplacení 15 051 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 7 800 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně z této částky od 19. 6. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá ohledně požadavku na zaplacení částky 7 251 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení v částce 6 605,41 Kč, kapitalizovaným úrokem v částce 19 533,17 Kč, úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 8 724,71 Kč od 28. 9. 2023 do 18. 6. 2024 a z částky 924,71 kč od 19. 6. 2024 do zaplacení a úrokem ve výši 21 % ročně z částky 8 724,71 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 7 800 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně z této částky od 19. 6. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se zamítá ohledně požadavku na zaplacení částky 7 251 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení v částce 6 605,41 Kč, kapitalizovaným úrokem v částce 19 533,17 Kč, úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 8 724,71 Kč od 28. 9. 2023 do 18. 6. 2024 a z částky 924,71 kč od 19. 6. 2024 do zaplacení a úrokem ve výši 21 % ročně z částky 8 724,71 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala na žalované zaplacení částky 15 051 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 6 605,41 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 19 533,17 Kč, úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 8 724,71 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení a úrokem ve výši 21 % ročně z částky 8 724,71 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení. Dle žalobních tvrzení právní předchůdkyně žalobkyně, společnost jméno PO právnická osoba („společnost jméno PO“) poskytla žalované smlouvou z 9. 4. 2012 č. hodnota půjčku ve výši 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala půjčku splatit společně s částkou 7 251 Kč představující součet kapitalizovaných úroků ve výši 21 % ročně, odměny za administrativní zpracování půjčky ve výši 1 600 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 697 Kč. Žalovaná měla dlužnou částku uhradit v 45 týdenních splátkách po 384 Kč. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, poslední splátku uhradila 10. 11. 2012. Celkem žalovaná uhradila společnosti jméno PO pouze částku 2 200 Kč. Pohledávku za žalovanou následně společnost jméno PO postoupila žalobkyni. Žalobkyní požadovaná žalovaná částka 15 051 Kč sestává z nesplacené části původní jistiny ve výši 8 724,71 Kč a dlužné části poplatku ve výši 6 326,29 Kč
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Soud ve věci se souhlasem účastníků jednal dle ust. § 115a o. s. ř. o. s. ř. a ve věci rozhodl bez nařízení jednání. S tímto postupem účastníci souhlasili, žalobkyně výslovně v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu a žalovaná konkludentně, když nesdělila nesouhlas s daným postupem k výzvě soudu obsahující doložku dle § 101 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř.
4. Soud ve věci zjistil následující skutkový stav:
5. Dne 9. 4. 2012 uzavřela společnost jméno PO se žalovanou smlouvu o půjčce, kterou společnost jméno PO poskytla žalované půjčku ve výši 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala uhradit společnosti jméno PO za tuto půjčku poplatek v částce 7 251 Kč vypočtený jako součet úroku ve výši 954 Kč, poplatku za administrativní činnost ve výši 1 600 Kč a částky 4 697 Kč za hotovostní inkaso splátek. Celkovou dlužnou částku 17 251 Kč pak žalovaná měla společnosti jméno PO splatit ve 45 týdenních splátkách po 384 Kč. Ve smlouvě byla specifikována RPSN ve výši 70,93 %. (prokázáno smlouvou o půjčce z 9. 4. 2012).
6. Před poskytnutím úvěru měla společnost jméno PO k dispozici informaci o tom, že žalovaná pobírá podporu v nezaměstnanosti ve výši 12 560 Kč a její pravidelné výdaje činí 5 700 Kč měsíčně (prokázáno přehledem kartou zákazníka z 9. 4. 2012).
7. Smlouvou ze dne 21. 9. 2023 společnost jméno PO postoupila pohledávku za žalovanou žalobkyni (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek z 21 .9. 2023 včetně přílohy).
8. Postoupení pohledávky společnost jméno PO žalované oznámila dopisem z 29. 9. 2023 (prokázáno oznámením o postoupení pohledávky z 29. 9. 2023).
9. Před podáním žaloby žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky ve lhůtě do 18. 6. 2024 a upozornila ji na možnost podání žaloby (prokázáno dopisem z 3. 6. 2024 včetně poštovního podacího lístku).
10. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:
11. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně 9. 4. 2012 poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč na základě uzavřené smlouvy o půjčce, v níž se žalovaná zavázala půjčku splatit spolu s poplatkem ve výši 7 251 Kč, při RPSN 70,93 %. Za této situace se soud musel na prvním místě zabývat otázkou platnosti uzavřené smlouvy o půjčce a jejího souladu s dobrými mravy. V tomto směru pak soud dospěl k závěru, že smlouva se svými podmínkami, které lze označit jako lichevní, dobrým mravům zjevně příčí, a z tohoto důvodu je absolutně neplatná ve smyslu § 39 zákona č. 40/1964 Sb. , občanský zákoník .
12. Rozhodovací praxe Nejvyššího soudu i Ústavního soudu již v minulosti opakovaně dovodila, že s přihlédnutím k dalším okolnostem případu je obvykle v rozporu s dobrými mravy výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Zjištění o nemravné výši úroků pak vede k závěru o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy, který se ostatně za splnění dalších podmínek může promítnout nejen do nalézacího, ale dokonce i do exekučního řízení (srov. např. nález Ústavního soudu z 19. 1. 2017, sp. zn. I. ÚS 3308/16 , usnesení Nejvyššího soudu z 21. 7. 2020, sp. zn. 20 Cdo 1851/2020 , rozsudek Nejvyššího soudu z 1. 6. 2021, sp. zn. 20 Cdo 2617/2020 , a tam citovaná rozhodnutí).
13. V projednávané věci byla celková cena za poskytnutou půjčku, představující úrok v materiálním slova smyslu, vyjádřena poplatkem v souhrnné výši 7 251 Kč. Pro srovnání s obvyklými podmínkami obdobných smluv je proto nejpřiléhavější použít ve smlouvě vyjádřený údaj o RPSN (70,93 %). Jak vyplývá z databáze ARAD vedené Českou národní bankou, v dubnu 2012 byly bankami úvěry na spotřebu domácnostem poskytovány s průměrným RPSN 16,21 %.[footnoteRef:1] V případě smlouvy uzavřené právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným tedy přesahovala RPSN tento průměrný údaj více než čtyřnásobně. Rozpor úvěrové smlouvy s dobrými mravy za těchto okolností soud považuje za zcela očividný. [1: Viz https://www.cnb.cz/arad/#/cs/display_link/set_1190. ]
14. Absolutní neplatnost se pak v daném případě týká celé smlouvy, neboť nelze ve smyslu § 41 obč. zák. předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. Jednotlivá ujednání smlouvy o úvěru tvořila jeden celek. Dle názoru zdejšího soudu by právní předchůdkyně žalobkyně bez ujednání o neobvykle vysokých úrocích smlouvu o úvěru s žalovaným neuzavřela, neboť na sjednávání nepřiměřeně vysokých úroků je založen její obchodní model. Ke shodným závěrům již ostatně v případě obdobných úvěrových smluv opakovaně dospěl rovněž odvolací Městský soud v Praze (srov. např. rozsudky z 10. 1. 2023, č. j. č. j. 35 Co 345/2022 -56, či z 24. 10. 2019, č. j. 22 Co 197/2019 -99).
15. Za této situace nelze než uzavřít, že uzavřená smlouva o úvěru je z důvodu sjednání zjevně nemravného úroku absolutně neplatná podle § 39 obč. zák. jako celek. K absolutní neplatnosti je přitom soud povinen přihlédnout i bez návrhu. Rovněž dle ustálené judikatury Soudního dvora má vnitrostátní soud „z úřední povinnosti posoudit zneužívající charakter smluvní klauzule, pokud má k dispozici informace o právním a skutkovém stavu, které jsou pro tyto účely nezbytné“ (rozsudek ze dne 4. 6. 2009, Pannon GSM, C-243/08, bod 32; také viz rozsudek z 26. 10. 2006, Mostaza Claro, C-168/05, bod 38).
16. Tento závěr soud učinil i s vědomím principů smluvní autonomie a pacta sunt servanda, jakož i zásady, že na právní jednání je třeba spíše hledět jako na platné než jako na neplatné. V daném případě je nepoměr vzájemného plnění smluvních stran z důvodu nemravně vysokého úroku z úvěru natolik závažný, že je třeba princip autonomie vůle smluvních stran korigovat zásadou ochrany dobrých mravů a ochranou spotřebitele.
17. Na okraj soud nad rámec uvedeného dodává, že v postupu žalobkyně, která nárok ze smlouvy vůči žalované uplatnila více než 10 let po jeho splatnosti, lze navíc – v kontextu podmínek sjednaných ve smlouvě o půjčce z 9. 4. 2012 – spatřovat výkon práva v rozporu s dobrými mravy ve smyslu § 3 odst. 1 obč. zák. Žalobkyně se jako silnější strana právního vztahu v této situaci snaží neadekvátně těžit jednak z výpočtu úroku za celé období od poskytnutí půjčky, a především pak z neznalosti žalované spotřebitelky ohledně adekvátních procesních námitek při daném způsobu uplatnění práva.
18. Z těchto důvodů soud nárok žalobkyně posoudil jako nárok z bezdůvodného obohacení ve smyslu § 451 an. obč. zák., neboť poskytnutím finančních prostředků bez platné smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně žalované plnila bez právního důvodu. Z dlužné částky v původní výši 10 000 Kč žalovaná uhradila 2 200 Kč, a nadále je tedy povinna vydat bezdůvodné obohacení ve výši 7 800 Kč. Nárok na vrácení poskytnuté částky se pak ve smyslu § 263 obč. zák. stal splatným 18. 6. 2024, tj. ve lhůtě plnění stanovené v předžalobní výzvě z 3. 6. 2024. Od dne následujícího, tedy od 19. 6. 2024 žalobkyni vzniklo dále právo požadovat úrok z prodlení z dlužné částky ve smyslu § 517 odst. 2 obč. zák. a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ; ke dni splatnosti činil úrok z prodlení 15,75 % ročně, s ohledem na vázanost předmětem řízení však soud mohl přiznat žalobkyni pouze úrok v požadované výši 7,05 % ročně. Z těchto důvodů je žaloba důvodná ohledně částky 7 800 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně od 19. 6. 2024 do zaplacení. Ve zbytku je naproti tomu žaloba nedůvodná: Nároky na úrok a poplatek mají původ v neplatné smlouvě, a nemohly tedy vzniknout. Úrok z prodlení je pak požadován za delší období, než na jaké žalobkyni vznikl nárok s ohledem na datum splatnosti bezdůvodného obohacení.
19. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř.
20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, neboť v řízení byla z většiny úspěšná žalovaná, které náklady řízení nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení. Odvolání se podává k Městskému soudu v Praze prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 4.
Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, má žalobkyně právo domáhat se jejího splnění návrhem na výkon rozhodnutí.