Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
No categories available
17 C 246/2024-27
Okresní soud v Karlových Varech rozhodl samosoudcem Mgr. Ondřejem Doubkem ve věci
žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci]
proti
žalovanému: [osobní údaje žalovaného]
pro 71 353 Kč / úvěry
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 71 353 Kč ve formě splátek ve výši 1 500 Kč měsíčně splatných vždy do každého posledního dne v měsíci předem, počínaje prvním měsícem následujícím po právní moci rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 3 131,81 Kč a 2 947,36 Kč a dále úroků z prodlení ve výši 15 % p.a. z částky 52 932 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, z částky 18 421 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni, k rukám zástupce žalobkyně, částečnou náhradu nákladů řízení ve výši 2 574,80 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 71 353 Kč ve formě splátek ve výši 1 500 Kč měsíčně splatných vždy do každého posledního dne v měsíci předem, počínaje prvním měsícem následujícím po právní moci rozsudku.II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 3 131,81 Kč a 2 947,36 Kč a dále úroků z prodlení ve výši 15 % p.a. z částky 52 932 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, z částky 18 421 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení.III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni, k rukám zástupce žalobkyně, částečnou náhradu nákladů řízení ve výši 2 574,80 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku.
1. Žalobkyně se domáhala na žalované zaplacení dluhu a) ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ve výši 18 421 Kč s přísl. podle Smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo]; smlouva byla uzavřena právním předchůdcem žalobkyně ([právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], [obec a číslo]) jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem dne 3. 12. 2020; právní předchůdce žalobkyně žalovanému poskytl částku 40 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal právnímu předchůdci vrátit včetně poplatku 40 064 Kč, který sestával z úroku 38 564 Kč a částky za zpracování ve výši 1 500 Kč ve formě měsíčních splátek ve výši 3 813 Kč (21 splátek; poslední splátka činila pouze 3 804); žalovaný uhradil částku 21 579 Kč, kterou právní předchůdce žalobkyně započetl na jistinu; b) ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ve výši 52 932 Kč s přísl. podle Smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo]; smlouva byla uzavřena právním předchůdcem žalobkyně (jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem dne 3. 5. 2021; právní předchůdce žalobkyně žalovanému poskytl částku 57 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal právnímu předchůdci vrátit včetně poplatku 40 609 Kč, který sestával z úroku 39 109 Kč a částky za zpracování ve výši 1 500 Kč ve formě měsíčních splátek ve výši 4 068 Kč (24 splátek; poslední splátka činila pouze 4 045 Kč); žalovaný uhradil částku 4 068 Kč, kterou právní předchůdce žalobkyně započetl na jistinu. Žalobkyně požadovala úhradu bezdůvodného obohacení (rozdílů mezi poskytnutou a vrácenou částkou) a úroku z prodlení od data splatnosti posledních splátek dluhu podle smlouvy.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Právní předchůdce žalobkyně zjišťoval úvěruschopnost žalovaného v případě první úvěrové smlouvy tak, že přijal sdělení žalované (zaznamenané v Zákaznické kartě – žádosti o spotřebitelský úvěr z 3. 12. 2020) o výši jeho příjmu 25 560 Kč a výši dalších čistých příjmů domácnosti žalovaného 15 000 Kč (aniž by bylo zřejmé, o jaké příjmy se jedná, protože počet zdrojů příjmu žadatele byl uveden jeden); jako náklady byla zohledněna (blíže nespecifikovaná) částka 10 000 Kč. Podle karty byla předložena pracovní smlouva z 1. 2. 2012 a výplatní pásky za 9, 10/2020. Žalovaný podle svého vyjádření byl vlastníkem svého bydliště, byl svobodný a pracoval jako projektant právnická osoba . Právní předchůdce žalobkyně zjišťoval úvěruschopnost žalovaného v případě druhé úvěrové smlouvy tak, že přijal sdělení žalované (zaznamenané v Zákaznické kartě – žádosti o spotřebitelský úvěr z 3. 5. 2021) o výši jeho příjmu 32 386 Kč a výši dalších čistých příjmů žalovaného 25 000 Kč (aniž by bylo zřejmé, o jaké příjmy jde, protože počet zdrojů příjmu žadatele byl uveden jeden); jako náklady byla zohledněna (blíže nespecifikovaná) částka 10 000 Kč a dále interní splátky 3813 Kč. Podle karty byly předloženy výplatní pásky za 2, 3/2021. Žalovaný podle svého vyjádření byl vlastníkem svého bydliště, byl svobodný a pracoval jako projektant právnická osoba .
4. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 3. 12. 2020 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně jako úvěrující a žalovaný jako úvěrovaný uzavřeli smlouvu o úvěru, na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému částku 40 000 Kč a žalovaný se ji zavázal vrátit ve formě dvaceti jedna měsíčních splátek po 3 813 Kč, včetně úroku ve výši 38 564 Kč (86 % ročně) a poplatku za zápůjčku 1 500 Kč (RPSN 135,69 %). Smlouva odkazovala na smluvní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru. Z tabulky umoření soud zjistil, že žalovaný uhradil celkem částku 21 579 Kč.
5. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 3. 5. 2021 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně jako úvěrující a žalovaný jako úvěrovaný uzavřeli smlouvu o úvěru, na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému částku 57 000 Kč a žalovaný se ji zavázal vrátit ve formě dvaceti čtyř měsíčních splátek po 4 068 Kč (poslední splátka činila 4 045 Kč), včetně úroku ve výši 40 609 Kč (56,20 % ročně) a poplatku za zápůjčku 1 500 Kč (RPSN 76,36 %). Smlouva odkazovala na smluvní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru. Z tabulky umoření soud zjistil, že žalovaný uhradil celkem částku 4 068 Kč.
6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek z 21. 9. 2023 a dopisu ze dne 29. 9. 2023 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně oznámil žalovanému postoupení pohledávek na žalobkyni. Z připojeného podacího lístku soud zjistil, že oznámení bylo poštou žalovanému odesláno 27. 10. 2023.
7. Z předžalobní upomínky ze dne 15. 2. 2024 soud zjistil, že žalobkyně upomínala žalovaného o dobrovolné splnění dluhu. Z podacího lístku vyplynulo, že upomínka byla odeslána k poštovní přepravě dne 15. 2. 2024.
8. Soud za svůj skutkový závěr ve věci převzal výše uvedená skutková zjištění.
9. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2395 z.č. 89/2012 Sb. (dále jen „občanský zákoník občanský zákoník “) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne ne jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
10. Podle § 86 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. ve znění účinném do 31. 12. 2023 poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 ve znění účinném do 31. 12. 2023 z. č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. ve znění účinném do 29. 5. 2022 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
11. Podle § 2 odst. 3 občanského zákoníku výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 věta první občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
12. Nejprve soud posuzoval zkoumání úvěruschopnosti žalovaného podle smluv o úvěru, které byla žalovaným uzavřeny a podle kterých původní věřitel poskytl žalovanému plnění 40 000 Kč a 57 000 Kč. Původní věřitel ani v jednom z případů neposuzoval řádně úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí dle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. , ve znění pozdějších předpisů, neboť nebyl dodržen postup upravený v § 86 téhož zákona a požadavky vyplývající z judikatury interpretující uvedená zákonná ustanovení, např. z rozhodnutí Ústavního soudu z 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 , Nejvyššího správního soudu z 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 a Nejvyššího soudu z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 . Přitom schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je třeba chápat jako situaci, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbyde spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl za normálního běhu věcí bez problémů a omezení splácet splátku úvěru v předpokládané výši. Proto poskytovatel (věřitel) musí mimo jiné analyzovat spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů, a to vždy ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr a informacím o jeho konkrétních příjmech ze zaměstnanecké či jiné činnosti, nákladech na bydlení, dopravu, domácnost nebo nezaopatřené děti, jakož i o dalších pravidelných výdajích spotřebitele (např. splátkách jiných úvěrů).
13. Úvěruschopnost původní věřitel posuzoval, spokojil se pouze s ověřením příjmu žalovaného ze zaměstnání; neověřil ani druhý z příjmů (domácnosti) žalovaného. Původní věřitel nezkoumal (prakticky) vůbec výdajovou stránku rozpočtu žalovaného a spokojil se s prohlášením o výši nákladů 10 000 Kč (a v druhém případě též s evidencí splátky podle první smlouvy). Žalobkyně neuváděla nic o kontrole dlužnické historie žalovaného (v některém z dlužnických registrů), a tedy nelze mít za prokázanou tuto aktivitu (jinak o potencionálních věřitelů obvyklou). I když žalovaný první z úvěrů hradil (pět řádných splátek, šestá v nižší výši), nelze z dočasného plnění povinností dlužníkem dovodit řádnou zkoumání úvěruschopnosti (i když výše příjmu žalovaného ze zaměstnání by byla obvykle dostatečná).
14. Podle neplatné smlouvy (§ 87 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. , § 580 odst. 1 , § 588 věta první občanského zákoníku ; dle soudní praxe šlo i do 29. 5. 2022 o neplatnost absolutní) jsou účastníci povinni si vrátit vzájemně poskytnutá plnění (k tomu srovnej § 2993 občanského zákoníku ). Z. č. 257/2016 Sb. obsahuje k obecné úpravě vypořádání plnění podle neplatné smlouvy zvláštní ustanovení v § 87 odst. 1 věta třetí jako soukromoprávní sankce poskytovatelům úvěrů s nepřiměřenými podmínkami (uvedeným vztahem a jeho důsledky se zabýval Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí z 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ). Na žalobkyni práva a povinnosti z (neplatné) smlouvy přešla dle § 1879 občanského zákoníku (smlouvou o postoupení pohledávek). Žalobkyně jako nástupce poskytovatele úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru (18 421 Kč a 52 932 Kč) bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. Jelikož nebyla tvrzena a ani prokázána dohoda o splatnosti mezi účastníky, určil soud splatnost v tomto rozhodnutí. Žalovaný netvrdil a neprokazoval své majetkové poměry, a proto soud stanovil splatnost dluhu s přihlédnutí k výši dlužné částky a době, která uplynula od poskytnutí úvěru (které žalovaný využil); dluh by měl být zaplacen do čtyř let od první splátky.
15. V části týkající se úroku z prodlení není požadavek žalobkyně po právu, a proto byl v této části nárok žalobkyně zamítnut.
16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , (dále jen „o. s. ř. ”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 574,80 Kč, přičemž tato částka představuje 14 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 57 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 43 % při zohlednění požadavku na úroky z prodlení, které byly jako plnění na dobu neurčitou zohledněny v rozsahu pětinásobku ročního plnění, jako je tomu u základu pro výpočet odměny advokáta a základu pro výpočet soudního poplatku). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 855 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 bod 5 ., § 8 odst. 1 , § 11 odst. 1 písm. a) , d) vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, (dále jen„ a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 71 353 Kč sestávající z částky 3 980 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 12 840 Kč ve výši 2 696,40 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Karlových Varech. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.