Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

13 C 169/2024-60

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Helenou Podveskou ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky

proti

žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného

o zaplacení 93 032 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 63 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 63 000 Kč od 27. 6. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 31 602 Kč s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 66 000 Kč od 18. 2. 2024 do zaplacení, maximálně do doby, kdy celkový úrok za dobu od 24. 1. 2024 dosáhne částky 281 145 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 15 463 Kč od 24. 1. 2024 do zaplacení, se řízení zastavuje.

III. V části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky ve výši 2 043 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 68 043 Kč od 24. 1. 2024 do 28. 3. 2024, s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 65 043 Kč od 29. 3. 2024 do 26. 6. 2024 a s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 2 043 Kč od 27. 7. 2024 do zaplacení, se žaloba zamítá.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 4 137,08 Kč k rukám zástupkyně žalobkyně Jméno advokátky, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V. Žalobkyni se vrací část zaplaceného soudního poplatku ve výši 399 Kč.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 63 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 63 000 Kč od 27. 6. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. V části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 31 602 Kč s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 66 000 Kč od 18. 2. 2024 do zaplacení, maximálně do doby, kdy celkový úrok za dobu od 24. 1. 2024 dosáhne částky 281 145 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 15 463 Kč od 24. 1. 2024 do zaplacení, se řízení zastavuje.III. V části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky ve výši 2 043 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 68 043 Kč od 24. 1. 2024 do 28. 3. 2024, s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 65 043 Kč od 29. 3. 2024 do 26. 6. 2024 a s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 2 043 Kč od 27. 7. 2024 do zaplacení, se žaloba zamítá.IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 4 137,08 Kč k rukám zástupkyně žalobkyně , Jméno advokátky, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.V. Žalobkyni se vrací část zaplaceného soudního poplatku ve výši 399 Kč.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení 93 032 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi účastníky byla dne 26. 10. 2023 prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřena smlouva o úvěru č. hodnota, na jejímž základě žalovanému poskytla 66 000 Kč. Poskytnutou částku se žalovaný zavázal splatit společně s úrokem ve výši 85,48 % ročně v 48 splátkách po 5 562 Kč měsíčně (a to včetně úhrady za pojištění ve výši 681 Kč měsíčně). Pokud jde o posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr, žalobkyně uvedla, že vycházela z dokladů a informací získaných od žalovaného, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti a také z jiných zdrojů, zejména z dokladů o příjmech, prohlášení žalovaného apod. Dále si ověřila úvěrovou historii žalovaného v registrech SOLUS a NRKI a prověřila si, že nebyl v době žádosti o úvěr evidován v insolvenčním rejstříku, neměl u žalobkyně předchozí dluh ve stádiu žalobního vymáhání, jeho doklad totožnosti nebyl evidován jako neplatný a ani jeho zaměstnavatel nebyl evidován v insolvenčním rejstříku. Za pomoci zjištěných údajů byl poté proveden tzv. scoring klienta (interní matematický model založený na bodovém hodnocení dlužníka), na základě něhož bylo rozhodnuto o možnosti poskytnutí úvěru. Žalovaný však poskytnutý úvěr řádně nesplácel, neboť neuhradil žádnou splátku; v důsledku toho došlo v souladu se smlouvou k zesplatnění úvěru ke dni 22. 1. 2024. Žalovaný následně uhradil dne 28. 3. 2024 částku 3 000 Kč. Kromě dlužné jistiny spolu s přirostlým úrokem ve výši 77 065,26 Kč, žalobkyně požadovala zaplacení poplatků za pojištění ve výši 2 043 Kč, smluvní pokuty ve výši 998 Kč, smluvní pokuty ve výši 12 526,20 Kč, nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením ve výši 400 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 587,52 Kč (tj. ve výši 85,48 % ročně z částky 66 000 Kč od 24. 1. 2024 do 16. 2. 2024) a úroku ve výši 25,28 Kč (tj. ve výši 85,48 % ročně z částky 66 000 Kč od 17. 2. 2024 do 17. 2. 2024), kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 2 193,75 Kč (tj. ve výši 14,75 % ročně z částky 83 506 Kč od 24. 1. 2024 do 28. 3. 2024), úroku ve výši 15 % ročně z částky 66 000 Kč od 18. 2. 2024 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy tento úrok za dobu od 24. 1. 2024 dosáhne částky 281 145 Kč a úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 80 506 Kč od 29. 3. 2024 do zaplacení.

2. Podáním ze dne 25. 7. 2024 vzala žalobkyně žalobu zpět co do částky 15 463 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 15 463 Kč od 24. 1. 2024 do zaplacení, dále co do částky 12 526,20 Kč (smluvní pokuta) a dále co do kapitalizovaného úroku ve výši 3 587,52 Kč (ve výši 85,48 % ročně z částky 66 000 Kč od 24. 1. 2024 do 16. 2. 2024), úroku ve výši 25,28 Kč (ve výši 85,48 % ročně z částky 66 000 Kč od 17. 2. 2024 do 17. 2. 2024) a úroku ve výši 15 % ročně z částky 66 000 Kč od 18. 2. 2024 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy tento úrok za dobu od 24. 1. 2024 dosáhne částky 281 145 Kč s tím, že důvody částečného zpětvzetí blíže nespecifikovala a uvedla jen, že se rozhodla některé nároky neuplatňovat.

3. Podle může žalobce za řízení vzít návrh zpět. Podle odst. 2 téhož ustanovení soud v rozsahu zpětvzetí řízení zastaví. S ohledem na výše uvedené skutečnosti tedy soud řízení co do shora uvedených částek (představujících část jistiny, smluvní pokuty, náklady a výše specifikované příslušenství) zastavil.

4. Po částečném zpětvzetí se žalobkyně domáhala zaplacení jistiny ve výši 63 000 Kč (přičemž platbu žalovaného ve výši 3 000 Kč zohlednila jako platbu na jistinu) a poplatků za pojištění ve výši 2 043 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 68 043 Kč za období od 24. 1. 2024 do 28. 3. 2024 a s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 65 043 Kč za období od 29. 3. 2024 do zaplacení.

5. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Za splnění podmínek uvedených v , soud rozhodl bez nařízení jednání.

6. Z listin předložených žalobkyní soud zjistil, že účastníci sjednali dne 26. 10. 2023 návrh na uzavření smlouvy o úvěru/smlouvu o úvěru č. hodnota, ve znění dodatku č. 1 z téhož dne, v němž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 66 000 Kč a žalovaný se zavázal jej splatit při sjednaném úroku ve výši 85,48 % ročně v 48 pravidelných měsíčních splátkách po 5 562 Kč [viz část A) smlouvy]. V příloze č. 1 se strany dohodly na sjednání pojištění schopnosti žalovaného splácet úvěr na základě jeho přihlášky do pojištění ze dne 26. 10. 2023. Žalovanému byl sjednán balíček pojištění s měsíční úhradou za pojištění ve výši 681 Kč. O schválení smlouvy zaslala žalobkyně žalovanému oznámení ze dne 27. 10. 2023, které mu dle dodejky bylo doručeno dne 15. 11. 2023. Z odstavce 6.1. smlouvy vyplývá povinnost žalovaného uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, s níž se ocitne v prodlení delším než 30 dnů, maximálně 2 999 Kč za každý kalendářní rok. Dle odstavce 6.5. smlouvy je žalovaný v případě, že po zesplatnění neuhradí novou jistinu úvěru, povinen zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny až do jejího úplného zaplacení. Z odstavce 2.2. smlouvy vyplývá také to, že sjednaný úrok za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny, a to i po zesplatnění úvěru (podle bodu 6.3 smlouvy k zesplatnění postačuje, dostane-li se dlužník do prodlení s úhradou kterékoli splátky nebo její části delší než 65 dnů), kdy tento úrok přirůstá pouze k původní nesplacené jistině zahrnuté při zesplatnění do nové jistiny úvěru, a to až do úplné úhrady. Dále žalobkyně předložila „Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru“, v němž byly shrnuty podmínky poskytnutého úvěru, a také splátkový kalendář, informace o pojištění a dokument „Podpis na dálku“, v němž byly popsány hlavní kroky při sjednání spotřebitelského úvěru. V prohlášení klienta ze dne 26. 10. 2023 žalovaný mimo jiné potvrdil, že veškeré informace, které žalobkyni v souvislosti s uzavřením smlouvy poskytl, jsou úplné a pravdivé. Žalobkyně též předložila kopii občanského průkazu žalovaného.

7. Z hodnocení klienta ze dne 26. 10. 223 plyne, že žalovaný měl být zaměstnán na dobu neurčitou s čistým měsíčním příjmem ve výši 18 663 Kč. Výdaje žalovaného byly v hodnocení klienta vyčísleny částkou 8 775 Kč s tím, že částka 4 860 Kč představovala životní minimum a částku ve výši 3 915 Kč tvořily náklady na bydlení. Jiné výdaje ve formuláři uvedeny nebyly. Dále je zde uvedeno, že žalovaný je svobodný a bydlí u rodičů. Ohledně ověřování příjmové stránky žalovaného předložila žalobkyně dvě potvrzení o platbě, z nichž je patrné, že dne 15. 9. 2023 došla na bankovní účet, kde je jako majitel uvedený žalovaný, částka 18 705 Kč a dne 13. 10. 2023 na tento účet došla částka 18 632 Kč, a to v obou případech z účtu s názvem právnická osoba Dle výpisu z registru SOLUS neměl žalovaný v registru záznam. Z výpisu NRKI soud zjistil, že žalovaný si historicky žádal o úvěr u pěti jiných finančních institucí či bank aktuálně se součtem celkové zbývající částky k doplacení 23 218 Kč, přičemž neměl žádný dluh po splatnosti.

8. Dle dokladu o vyplacení úvěru byla částka 66 000 Kč vyplacena dne 26. 10. 2023 na účet uvedený ve smlouvě. Vlastnictví předmětného účtu žalovaným bylo doloženo výš zmíněnými potvrzeními o platbě. Dále byla výplata úvěru doložena i výpisem z účtu žalobkyně. Skutečnost, že předmětný účet patří žalovanému vyplývá i ze Základní informace o klientovi.

9. Žalobkyně průběžně (dopisem ze dne 19. 12. 2023 a ze dne 18. 1. 2024) vyzývala žalovaného k úhradě dlužných splátek, nákladů vynaložených v souvislosti s prodlením a smluvní pokuty a upozorňovala jej na možnost zesplatnění celého úvěru. Dopisem ze dne 22. 1. 2024 (oznámení) žalobkyně oznámila žalovanému, že využila možnosti celý úvěr zesplatnit a vyzvala jej k úhradě celkové dlužné částky 83 506 Kč do 10 dnů od odeslání této výzvy. Dle karty klienta žalovaný uhradil žalobkyni dne 28. 3. 2024 částku 3 000 Kč.

10. Předžalobní výzvou ze dne 11. 6. 2024 vyzvala žalobkyně žalovaného k zaplacení dluhu nejpozději do 15 dnů od data odeslání výzvy, přičemž dle poštovního podacího archu byla výzva odeslána téhož dne.

11. Je zjevné, že mezi účastníky mělo dojít k uzavření smlouvy o úvěru tak, jak ji upravuje , : „Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“

12. Na zamýšlený smluvní vztah dopadá úprava , o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně je podnikatelkou a žalovaný vystupoval jako fyzická osoba, přičemž ze smlouvy nevyplývá, že by mu úvěr byl poskytován v souvislosti s (jeho) podnikatelskou činností a nic takového žalobkyně ostatně ani netvrdila.

13. Pro žalobkyni proto z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývala následující povinnost: „Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.“

14. Způsob, jakým měla žalobkyně tuto povinnost splnit, je blíže rozveden v navazujícím odst. 2 téhož ustanovení: „Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.“

15. Zároveň je třeba při hodnocení postupu poskytovatele úvěru vzít v úvahu § 75 zákona o spotřebitelském úvěru, který obecně stanoví, že „Poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.“

16. Výše citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru jsou legislativní transpozicí v režimu tzv. „maximální harmonizace“ (unijní opatření zcela pokrývají věcnou působnost úpravy a členské státy nemohou mít vlastní předpisy přísnější ani mírnější) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále také jen „Směrnice“) do českého právního řádu. Povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele je zakotvena již v samotné preambuli Směrnice (bod 26.) a dále je rozvedena v článku 8 Směrnice: „1. Členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat.“ Výklad tohoto článku provedl Soudní dvůr Evropské unie ve svém rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 CA Consumer Finance s.a. versus Ingrid Bakkaus a další a uzavřel, že „musí být vykládán zaprvé v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a zadruhé, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem.“

17. I podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. ze dne 25. 7. 2018, odborná péče věřitele při posouzení platební schopnosti spotřebitele vyžaduje, aby věřitel při posouzení schopnosti spotřebitele splácet úvěr nevyšel pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech (na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků).

18. Z citovaného § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je patrné, že výchozím (nezbytným) krokem posouzení je „porovnání příjmů a výdajů“ a „způsob plnění dosavadních závazků“ (pochopitelně pokud spotřebitel nějaké závazky měl/má). Pokud tedy má poskytovatel postupovat v souladu se zákonem, je nutné, aby za účelem porovnání příjmů a výdajů, jejich výši zjistil, přesněji, aby za tímto účelem učinil potřebné kroky. Kvalitu a kvantitu těchto zjištění podrobněji vymezuje samotný zákon o spotřebitelském úvěru, a to v citovaném § 86 odst. 1, který hovoří o informacích „nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených“.

19. Žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalovaného zkoumala na základě jím poskytnutých informací. Ke zkoumání příjmové části doložila žalobkyně dvě potvrzení o platbě, jimiž měla být příjmová situace žalovaného ověřena. Dle názoru soudu však z těchto potvrzení plyne pouze to, že dne 15. 9. 2023 došla na bankovní účet žalovaného od společnosti právnická osoba částka 18 705 Kč a dne 13. 10. 2023 částka 18 632 Kč. Není však z ničeho zřejmé, že by se mělo jednat o pravidelný příjem ze zaměstnání či o jiný pravidelný příjem žalovaného, který by bylo možno očekávat i v měsících následujících. Co se týče výdajové stránky, zde se žalobkyně spokojila pouze s údaji od žalovaného, které dále nijak neověřovala. K tomuto soud podotýká, že prosté spoléhání se na čestné prohlášení dlužníků, motivovaných snahou úvěr získat, bez požadavku na doložení dalších podkladů o majetkových poměrech dlužníka, nestačí a takový přístup nemůže sám o sobě požívat právní ochrany. Je obecně známým faktem, že klienti jsou motivováni snahou úvěr získat, a tak často své výdaje zkreslují a často nesdělí poskytovateli úvěru všechny své faktické závazky a pravidelné výdaje. Je to proto poskytovatel úvěru, kdo má jednoznačnou povinnost prověřit a objektivně podložit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit a nemůže se jí zprostit prohlášením dlužníka o pravdivosti jejího tvrzení. Pokud jde tedy o příjmy a výdaje žalovaného, žalobkyně neprokázala, že by byly z její strany řádně prověřovány, soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně řádně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného.

20. Dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je důsledkem porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele absolutní neplatnost uzavřené smlouvy: „Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.“

21. Předmětnou smlouvu (včetně její přílohy č. 1) tak je nutno považovat za absolutně neplatnou z důvodu absence řádného posouzení úvěruschopnosti žalovaného a žalovaný tak byl od počátku povinen vrátit žalobkyni pouze poskytnutou jistinu ve výši 66 000 Kč, a to z titulu bezdůvodného obohacení, tak jak je to upraveno v : „Plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.“

22. Žalovaný na svůj závazek uhradil částku 3 000 Kč a zbývá mu uhradit na jistinu částku 63 000 Kč. Co do této částky tedy soud žalobě vyhověl, a to včetně požadovaného úroku z prodlení z této částky z důvodu prodlení žalovaného s úhradou. Nároky vzniklé z titulu bezdůvodného obohacení jsou splatné dnem následujícím po dni, kdy byl dlužník věřitelem vyzván k plnění (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 7. 4. 2010, sp. zn. ). Žalobkyně prokázala podacím archem zaslání předžalobní upomínky žalovanému dne 11. 6. 2024, přičemž v této mu byla poskytnuta lhůta k plnění v délce patnácti dnů od jejího odeslání, jejímž uplynutím se stal závazek splatným. Žalovaný tak byla povinen dlužnou částku uhradit do 26. 6. 2024 a ode dne následujícího, tj. ode dne 27. 6. 2024, vzniklo žalobkyni právo požadovat úrok z prodlení dle : „Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“ Tento úrok žalobkyně požadovala v zákonné výši. Soud tedy žalobkyni přiznal úrok z prodlení z částky 63 000 Kč ve výši 14,75 % ročně za období od 27. 6. 2024 do zaplacení.

23. Zbylé nároky uplatněné žalobkyní byly soudem zamítnuty, neboť na požadované poplatky za pojištění ve výši 2 043 Kč, nevzniklo žalobkyni právo, neboť smlouva o úvěru byla shledána absolutně neplatnou, a co se týká požadavků žalobkyně na úroky z prodlení, pak soud připomíná, že se žalovaný dostal do prodlení až dne 27. 6. 2024, a to pouze s částkou 63 000 Kč, tudíž na úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 68 043 Kč od 24. 1. 2024 do 28. 3. 2024, na úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 65 043 Kč od 29. 3. 2024 do 26. 6. 2024 a na úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 2 043 Kč od 27. 7. 2024 do zaplacení žalobkyni taktéž nárok nevznikl.

24. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle podle něhož soud v případě, že účastník měl v řízení pouze částečný úspěch, náhradu nákladů poměrně rozdělí, ve spojení s větou první, dle které je účastník, který zavinil zastavení řízení, povinen hradit jeho náklady. Za účelem zjištění poměru úspěchu a neúspěchu ve věci soud kapitalizoval úrok a úrok z prodlení ke dni vyhlášení rozsudku (tj. k 14. 11. 2024). Procesní zavinění na částečném zastavení řízení leží na straně žalobkyně, proto představuje její „neúspěch ve věci“ nejen ta část řízení, v níž bylo rozhodnuto o zamítnutí žaloby ale též ta část řízení, v níž bylo řízení zastaveno. Při poměřování úspěchu a neúspěchu je tedy možné vycházet z toho, co žalobkyně požadovala v žalobě, což bylo celkem 113 704,33 Kč, přičemž přiznáno jí bylo 66 650,54 Kč. Žalobkyně byla ve věci úspěšná z 59 % a z 41 % neúspěšná (z 41 % byl úspěšný žalovaný). Žalobkyně tudíž má vůči žalovanému právo na náhradu 18 % nákladů řízení.

25. Náklady řízení sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 4 253 Kč (zbylá část zaplaceného soudního poplatku ve výši 399 Kč bude žalobkyni z důvodu zpětvzetí vrácena) a z nákladů souvisejících se zastupováním žalobkyně advokátem. Soud postupoval dle , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Advokátka učinila ve věci tři úkony právní služby dle advokátního tarifu (převzetí a příprava zastoupení, návrh ve věci samé, částečné zpětvzetí). Sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon činí dle advokátního tarifu 4 860 Kč a dále advokátce podle advokátního tarifu náleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč za každý z úkonů. Celkem náklady žalobkyně (včetně daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z odměny a náhrad advokátky) činí 22 983,80 Kč. Soud tak žalobkyni přiznal právo na náhradu nákladů řízení ve výši 4 137,08 Kč (18 % z 22 983,80 Kč).

26. Jelikož řízení bylo z části zastaveno bez toho, že by ve věci bylo jednáno, rozhodl soud podle , o soudních poplatcích, o vrácení části zaplaceného soudního poplatku. Soudní poplatek z žaloby činil 4 652 Kč, po částečném zpětvzetí žaloby činí soudní poplatek 3 253 Kč, rozdíl mezi uvedenými částkami je 1 399 Kč k vrácení tak žalobkyni náleží 399 Kč, neboť soudní poplatek se vrací snížený nejméně o 1 000 Kč.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Hodoníně (Velkomoravská 4, 695 46 Hodonín). Nebude-li povinnost uložená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na nařízení výkonu rozhodnutí, popřípadě návrhem na nařízení exekuceAnonymizováno