Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
17 C 99/2024-118
Okresní soud v Pardubicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Naděždou Librovou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČ IČO žalobkyně
se sídlem Adresa žalobkyně
zastoupená advokátkou Jméno advokátky
se sídlem Adresa advokátky
proti
žalované: Jméno žalované, narozená dne Datum narození žalované
trvale bytem Adresa žalované
o zaplacení částky 68 916,31 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Návrh, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 68 916,31 Kč s úrokem z částky 66 791,75 Kč ve výši 7,9 % p.a. od 20. 12. 2023 do zaplacení a s úrokem ve výši 7 082,30 Kč, s úrokem z prodlení z částky 66 791,75 Kč ve výši 8,05 % p.a. od 20. 12. 2023 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 4 934,15 Kč, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Návrh, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 68 916,31 Kč s úrokem z částky 66 791,75 Kč ve výši 7,9 % p.a. od 20. 12. 2023 do zaplacení a s úrokem ve výši 7 082,30 Kč, s úrokem z prodlení z částky 66 791,75 Kč ve výši 8,05 % p.a. od 20. 12. 2023 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 4 934,15 Kč, se zamítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 21. 12. 2023 domáhala po žalované zaplacení částky 68 916,31 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že dne 16. 11. 2017 byla mezi účastníky uzavřena Smlouva o povoleném přečerpání do výše stanoveného úvěrového limitu. Nedílnou součástí smlouvy byly Obchodní podmínky pro povolené přečerpání účtu. Žalovaná se zavázala splácet vyčerpané peněžní prostředky nejméně 1x v období 6ti měsíců, resp. nejpozději do 6 měsíců po posledním splácení. Protože se s úhradou pravidelných splátek dostala do prodlení a dluh neuhradila ani po opakovaných výzvách, byly všechny pohledávky z titulu smlouvy o úvěru ke dni 15. 2. 2023 prohlášeny za splatné. Žalovaná částka pak sestávala z dlužné jistiny ve výši 66 791,75 Kč a dlužných poplatků ve výši 2 124,56 Kč. Na úvěr žalovaná uhradila celkem částku 151 012 Kč.
K výzvě soudu ohledně prokázání posouzení schopnosti žalované jako spotřebitele splácet poskytnutý úvěr žalobkyně uvedla, že při posouzení úvěruschopnosti vycházela z údajů poskytnutých žalovanou a zejména pak z výpisu z jejího běžného účtu č. č. účtu za poslední tři měsíce před poskytnutím úvěru. Výše závazků žalované a její platební morálka pak byla prověřena z databází úvěrových, bankovních a nebankovních registrů (v době žádosti o úvěr neměla žalovaná žádné negativní záznamy ohledně platební morálky). Popsaným způsobem bylo zjištěno, že deklarovaný příjem žalované činil 15 869 Kč, výdaje 7 767 Kč (tyto byly vypočteny na základě informací žalované, životního minima, nákladů na bydlení a nákladů na splátky). Žalované tedy zůstalo dostatek finančních prostředků pro úhradu sjednané splátky 2 331 Kč.
2. Žalovaná, shodně se žalobkyní souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (žaloba spolu s výzvou k vyjádření se k rozhodnutí věci bez nařízení jednání byly žalované doručovány na adresu trvalého bydliště, přičemž zásilku považoval soud za doručenou, v souladu s ust. § 49 odst. 2 / a 4/ o.s.ř. , dnem 10. 5. 2024, když žalované byla zanechána výzva a zásilka připravena k vyzvednutí dne 30. 4. 2024).
3. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
4. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněném z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
5. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
6. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.
7. Smlouvou o úvěru uzavřenou mezi účastníky dne 16. 11. 2017 vzal soud za prokázané, že touto se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr do výše úvěrového limitu 150 000 Kč s tím, že peněžní prostředky mohly být čerpány ke dni 16. 11. 2017; úrok byl sjednán ve výši 7,9 % p.a. Žalovaná se zavázala úvěr splatit v 84 měsíčních anuitních splátkách po 2 331 Kč (první splátka dne 15. 12. 2017).
Dopisem ze dne 19. 2. 2023 žalobkyně žalované sdělila, že z důvodu prodlení s hrazením splátek prohlašuje k 15. 2. 2023 všechny pohledávky z poskytnutého úvěru za splatné. Zároveň žalovanou vyzvala k zaplacení dlužné částky 71 924,07 Kč do 26. 2. 2023.
Čerpání úvěru ve výši 150 000 Kč dne 16. 11. 2017 žalobkyně doložila výpisem z účtu žalované č. č. účtu, tvrzenou výši dluhu pak výpisem z úvěrového účtu.
8. Ze žádosti o poskytnutí úvěru (účel úvěru: konsolidace) soud zjistil, že žalovaná deklarovala svůj čistý měsíční příjem ve výši 15 869 Kč. Dále uvedla, že je svobodná, nemá žádnou vyživovací povinnost, bydlí v družstevním bytě. Příjem měl být doložen historií běžného účtu v ČSOB.
9. Výpisem z účtu č. č. účtu vzal soud za prokázané, že příjmy žalované činily za období od září 2017 do listopadu 2017 15 869 Kč, 15 855 Kč, 11 400 Kč a 16 729 Kč.
10. Shora uvedená skutková zjištění jsou základem pro následující právní závěr soudu:
Soud se nejprve zabýval otázkou, zda mezi účastníky smlouvy došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1As 30/2015 -39). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná.
Žalobkyně na výzvu soudu k doplnění a předložení důkazů vztahujících se ke zkoumání úvěruschopnosti žalované předložila pouze žádost o poskytnutí úvěru předloženou žalovanou (v této nebyly specifikovány žádné pravidelné výdaje žalované) a výpisy z běžného účtu žalované, ze kterých bylo možno ověřit pouze příjmy žalované, nikoli její výdaje a měsíční bilanci účtu. Žalobkyně tedy nepředložila žádné důkazy ohledně konkrétních měsíčních výdajů žalované (např. nájemní smlouvu, SIPO, účty za telefon apod.). Podepsaný soud má s ohledem na popsaný zjištěný skutkový stav věci za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně uloženou jí zákonem, jakožto poskytovateli spotřebitelského úvěru, řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli, a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Důsledkem nesplnění této povinnosti věřitele dle zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru je absolutní neplatnost smlouvy. Nedostatečné posouzení úvěruschopnosti poskytovatelem, které vede k absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy bylo taktéž v mnoha rozhodnutích finančního arbitra opakovaně konstatováno (viz např. nález finančního arbitra ze dne 20. 3. 2017, sp. zn. FA/4056/2017, FA/SU/374/2015, ze dne 23. 7. 2015, sp. zn. FA/7819/2015, FA/SU/208/2014, ze dne 28. 5. 2018, č.j. FA/SR/SU/1192/2017 – 20 aj.), stejně tak v rozhodnutích Nejvyššího soudu ČR např. pod sp. zn. 33 Cdo 201/2018 ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, k otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil i Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/2018 . Z předložených listin vyplývá, že příjmy žalované byly poměrně nízké (žalobkyně sama uvedla, že kalkulovala s příjmem žalované 15 869 Kč měsíčně), výdaje žalované pak řádně ověřeny nebyly. Soud tedy uzavřel, že žalobkyně nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedla a toto proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů, důsledkem tohoto postupu je tedy absolutní neplatnost úvěrové smlouvy a nárok žalobkyně vůči žalované se tak omezí na vrácení pouhého zůstatku jistiny poskytnutého úvěru. S ohledem na to, že žalované byla poskytnuta částka 150 000 Kč, na kterou uhradila 151 012 Kč, nezbylo soudu, než žalobní návrh v plném rozsahu zamítnout.
11. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř. , když plně úspěšné žalované v tomto řízení žádné náklady nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do patnácti dnů ode dne doručení, písemně, trojmo, prostřednictvím podepsaného soudu, ke Krajskému soudu v Hradci Králové, pobočka Pardubice.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.