Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

38 C 232/2023-54

Městský soud v Brně rozhodl předsedou senátu Mgr. Ivem Kadrmasem jako samosoudcem ve věci

žalobce:Jméno žalobce., IČO: IČO žalobce

sídlem Adresa žalobce

zastoupený advokátem Jméno advokáta

sídlem Adresa advokáta

proti

žalované:Jméno žalované, narozená dne Datum narození žalované

bytem Adresa žalované

o zaplacení částky 28.815,57 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 24.395 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 24.395 Kč od 17. 6. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba v části, podle které se žalobce domáhá zaplacení částky ve výši 4.420,57 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2.910,02 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 3.406,95 Kč, s úrokem ve výši 11,75 % ročně z částky 28.815,57 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 28.815,57 Kč od 15. 12. 2022 do 16. 6. 2023 a s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 4.420,57 Kč od 17. 6. 2023 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 24.395 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 24.395 Kč od 17. 6. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.II. Žaloba v části, podle které se žalobce domáhá zaplacení částky ve výši 4.420,57 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2.910,02 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 3.406,95 Kč, s úrokem ve výši 11,75 % ročně z částky 28.815,57 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 28.815,57 Kč od 15. 12. 2022 do 16. 6. 2023 a s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 4.420,57 Kč od 17. 6. 2023 do zaplacení, se zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou doručenou Městskému soudu v Brně dne 31. 8. 2023 po částečném zpětvzetí ze dne 12. 1. 2024 domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovaná zavázána k povinnosti zaplatit částku 28.815,57 Kč s příslušenstvím a k náhradě nákladů řízení. Žalobu odůvodnil tím, že právní předchůdce žalobce, právnická osoba (dále jen „věřitel“), na straně věřitele uzavřel s žalovanou na straně dlužníka dne 20. 9. 2020 smlouvu o zápůjčce č. hodnota, na jejíž základě poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 30.000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit věřiteli zápůjčku spolu s poplatkem ve výši 36.303 Kč formou 78 týdenních splátek po 851 Kč, žalobce se však poplatku nedomáhá. Žalovaná věřiteli zaplatila částku 5.605 Kč. Žalovaná do dnešního dne nezaplatila částku 28.815,57 Kč, dále úrok ve výši 11,75 % ročně z dlužné částky. Pohledávka byla postoupena na žalobce smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 14. 12. 2022. Od tohoto data žalobce požaduje další úroky z prodlení a úrok z úvěru.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Z předložených listinných důkazů, a to ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 20. 9. 2020, z tabulky umoření ze dne 19. 12. 2022, ze zákaznické karty ze dne 20. 9. 2020, ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022 včetně přílohy č. hodnota, z oznámení o postoupení pohledávek ze dne 16. 12. 2022, z informace ze dne 16. 12. 2022, z výzvy k plnění ze dne 1. 6. 2023, z podacích lístků ze dne 2. 6. 2023 a 13. 1. 2023, z výpisu z obchodního rejstříku žalobce a z rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 7. 2020, č.j. spisová značka, soud zjistil následující skutkový stav:

4. Dle zákaznické karty měla mít žalovaná pravidelný čistý příjem 14.126 Kč. Jako výdaje byly uvedeny běžné výdaje ve výši 9.000 Kč.

5. Dle smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota ze dne 20. 9. 2020 měli věřitel a žalovaná uzavřít smlouvu, na základě které měl věřitel poskytnout žalované částku 30.000 Kč, kterou měla žalovaná věřiteli vrátit spolu s úrokem ve výši 24.177 Kč a poplatky za zpracování ve výši 1.500 Kč, poplatky za administrativní činnost a komfortní splácení ve výši 8.286 Kč a pojistné ve výši 2.340 Kč, celkem ve výši 36.303 Kč, a to formou 78 týdenních splátek po 851 Kč. Žalované byla vyplacena částka 30.000 Kč.

6. Dle smlouvy o postoupení pohledávek byla pohledávka za žalovanou postoupena z věřitele na žalobce, což bylo žalované oznámeno dne 16. 12. 2022. Žalobce vyzýval žalovanou k uhrazení dlužných částek výzvou k plnění ze dne 1. 6. 2023 se splatností 16. 6. 2023, podanou k přepravě dne 1. 6. 2023 dle podacího lístku.

7. Z ostatních provedených důkazních prostředků soud nezjistil žádné další pro rozhodnutí soudu rozhodné skutečnosti.

8. Dle ust. , , v platném znění (dále jen „ “), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Dle ust. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

10. Dle ust. , o spotřebitelském úvěru, v platném znění (dále jen „ “), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

11. Dle ust. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

12. Dle ust. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

13. Dle ust. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

14. Dle ust. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

15. Dle ust. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

16. Soud se nejprve z úřední povinnosti (SDEU C-679/18 OPR-Finance) zabýval tím, zda věřitel před uzavřením smlouvy o úvěru splnil svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalované - dlužníka, neboť úvěrová smlouva měla být jakožto s dlužníkem uzavřena se spotřebitelem ( ). Schopnost dlužníka splácet úvěr má věřitel povinnost zkoumat především z informací, které se má snažit získat od dlužníka, příp. pokud by to bylo nezbytné, také z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů ( ). Věřitel má s odbornou péčí posoudit, zda dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splácet (srov. nález Ústavního soudu ČR sp. zn. ), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (srov. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, č. j. -39).

17. Takto rozsáhlé požadavky na prověřování poměrů dlužníka ze strany věřitele jsou dány vývojem spotřebitelských vztahů, který má negativní celospolečenské dopady a vede ke spirále předlužování spotřebitelů, včetně pádu spotřebitele a všech osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů, jejich přechodu do šedé ekonomiky atd. (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. ). Při výkladu a aplikaci právních předpisů, tj. i zákona o spotřebitelském úvěru, nelze pomíjet jejich účel a smysl, ale je v něm třeba vždy nalézat i zásady uznávané demokratickými právními státy (srov. nález Ústavního soudu ze dne 7. 5. 2009, sp. zn. ). Mezi tyto náleží i zásada rovnosti a s ní související zásada ochrany slabší strany, jejímž projevem je i ochrana spotřebitele, vtělená do zvláštní úpravy spotřebitelských vztahů, která usměrňuje v oblasti soukromého práva uplatnění obecné zásady autonomie vůle. Nelze tedy vycházet pouze z toho, že žalovaný smlouvu uzavřel, a pokud mu podmínky smlouvy nevyhovovaly, nemusel ji s věřitelem uzavírat. Nelze současně tolerovat systematické porušování či obcházení zákona ze strany poskytovatelů jen s poukazem na zásadu pacta sunt servanda s tím, že spotřebitel přístup poskytovatele na připraveném formuláři odsouhlasil (rozhodnutí Krajského soudu v Praze sp. zn. ).

18. Soudní dvůr Evropské unie rozhodl ve věci C-679/18 ze dne 5. 3. 2020 o předběžné otázce položené Okresním soudem v Ostravě tak, že české soudy jsou povinny z úřední povinnosti (ex offo) zkoumat, zda věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele (tedy nikoli pouze k námitce dlužníka). Dle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/, je spotřebitel v nerovném postavení z hlediska vyjednávací síly i úrovně informovanosti, což ho vede k přistupování podmínek jednostranně stanovených věřitelem, cílem unijní úpravy je, aby věřitel jednal zodpovědně a neposkytoval úvěr spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní, a existuje nezanedbatelné nebezpečí, že se nevědomý spotřebitel nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně. Pro efektivní ochranu spotřebitele je nutné, aby soudy zkoumaly ex offo splnění povinnosti věřitele zkoumat úvěruschopnost spotřebitele a pokud soud dojde k závěru, že došlo k porušení této povinnosti, je povinen z toho vyvodit důsledky stanovené vnitrostátním právem (dodržení zásady efektivity).

19. Věřitel v rámci zkoumání úvěruschopnosti žalované vycházel z toho, že měla vlastní měsíční příjem ve výši 14.126 Kč, výdaje pak ve výši 9.000 Kč. Ze zákaznické karty a z dalších provedených důkazů nijak nevyplývá, že by věřitel příjmy a výdaje žalované jakkoliv ověřoval. Výdaje žalované spolu se splátkami nabízené zápůjčky jsou v součtu velmi blízko příjmu žalované, což by mělo vést žalobce k podrobnějšímu zkoumání výdajů žalované. Věřitel tyto výdaje žalované přesto žádným způsobem neověřil, např. výpisem z účtu za určitou dobu apod., kde by věřitel mohl ověřit pravidelné měsíční výdaje žalované. Z uvedeného dospěl soud po poučení dle k závěru, že věřitel poměry žalované do hodnocení klienta sepsal formálně, aniž by se zabýval prověřením zejména výdajů žalované a tyto položky pak v souhrnu srovnal tak, aby z nich nemohl jinak, než zjistit, že je žalovaná natolik solventní, aby si mohla dovolit uzavřít úvěrovou smlouvu a platit předpokládané splátky. Žalobce přes poučení soudu neprokázal, že věřitel v době uzavření závazku se žalovanou řádně zkoumal její možnost splácet dluh tak, jak je uvedeno v ust. , 2 .

20. Soudu je z úřední činnosti známo, že úvěrové produkty poskytované bankami mají nižší úroky a poplatky než produkty poskytované věřitelem. Nelze tedy vyloučit, že osoba, která zvolí k financování svých potřeb produkty věřitele, tak může činit i proto, že jí běžný bankovní úvěr z důvodu nízké bonity není přístupný. Věřitel by si měl být této skutečnosti vědom a úvěruschopnost svých zákazníků posuzovat pečlivě a komplexně, aby rozptýlil jakékoli případné pochybnosti.

21. Vzhledem k výše uvedenému má soud za to, že věřitel se měl podrobněji zabývat zjištěním a zejména následným prověřením zjištěného stavu (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. -39) ohledně příjmů žalované za delší časové období a zejména pak vůbec výdajů žalované. Dle soudu je v tomto ohledu nutné zkoumat především, zda dlužník v měsíčním saldu na výpisu z běžného účtu za delší časové období dosahuje přebytku, který je schopen pokrýt měsíční splátky a další mimořádné výdaje, či je, zjednodušeně řečeno, bez zisku či dokonce stále v minusu a rozpouští úspory, příp. zda nějakými úsporami vůbec disponuje.

22. Soud tak dospěl k závěru, že věřitel se pouze formálně spokojil s příjmy a tvrzenými výdaji, kdy prověřováním příjmů žalované se vůbec nezabýval, natož aby po žalované požadoval přehled pohybů na jejím účtu za přiměřené období předcházející žádosti o úvěr. Přitom právě příjmovou i výdajovou stránku úvěrované osoby má věřitel povinnost řádně zkoumat, aby mohl srovnání příjmů a výdajů řádně posoudit, jaký je převis příjmů nad skutečnými výdaji dlužníka a tedy jaká je jeho schopnost uvažovaný úvěr řádně splácet. Soud tak dospěl k závěru, že věřitel dostatečně neprověřil výdaje žalované a nehodnotil všechny dostupné informace o žalované ve svém souhrnu.

23. Pokud tedy byla následně mezi věřitelem a žalovanou jakožto dlužníkem uzavřena smlouva o o spotřebitelském úvěru, je tato smlouva neplatná jednak pro rozpor se zákonem na ochranu spotřebitele ( ve spojení s , rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. ) a dále pro rozpor s dobrými mravy ( , nález Ústavního soudu ČR sp. zn. ). Tato smlouva by byla dále alespoň částečně neplatná i pro lichvářské chování věřitele/výrazně nepřiměřené poměry mezi plněním stran ve prospěch věřitele (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. ), neboť ve smlouvě byl původně sjednán po započítání „poplatků“ za sjednání a za administrativní činnost, když se dle výše poplatků jedná zcela zřejmě o další příjem věřitele z úvěru, tedy úroku, úrok a další příslušenství (RPSN) ve výši 150,23 % resp. samotný úrok 88 % ročně, kdy soudu je z jeho činnosti známo, že v rozhodném období se obvyklý úrok za daný typ úvěrů pohyboval kolem 20% ročně. Vzhledem k tomu, že se jedná o neplatnost pro rozpor se zákonem a dobrými mravy, jde o neplatnost absolutní, tzn. že ujednání o úrocích ve smlouvě o zápůjčce je neplatné, aniž by žalovaná neplatnost namítala ( ). Pro absolutní neplatnost celé uvěrové smlouvy hovoří také zájem na zachování veřejného pořádku ( ), tj. zájem na posílení principu zodpovědného úvěrování, jak bylo naznačeno výše. Koncepci relativní neplatnosti spotřebitelských smluv jako nedostatečnou ochranu spotřebitelských práv shledává i judikatura Ústavního soudu, kdy v usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. , bylo uvedeno, že koncepce relativní neplatnosti spotřebitelských smluv by byla nesouladnou s českým ústavním pořádkem, konkrétně s principy rovnosti, přiměřenosti a právní jistoty, kdy v soukromém právu uplatňovaná zásady autonomie vůle musí být korigována zásadou ochrany fakticky slabší smluvní strany (spotřebitele).

24. Vzhledem k tomu, že právní důvod plnění věřitele odpadl (smlouva o zápůjčce je neplatná), je třeba na plnění, které věřitel poskytl žalované (úvěr ve výši 30.000 Kč), hledět nikoli jako na plnění věřitele ze smlouvy ale jako na bezdůvodné obohacení žalované ( ). Žalovaná věřiteli již dle tvrzení žalobce zaplatila částku 5.605 Kč a žalované tak zbývá uhradit částku 24.395 Kč. Pohledávka za žalovanou byla v souladu s ust. platně postoupena na žalobce, což bylo žalované oznámeno. Žalobce je tak oprávněn vymáhat tuto pohledávku.

25. Vzhledem k tomu, že absolutně neplatné byly z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti žalované celé úvěrové smlouvy, nepřiznal soud žalobci ani úroky z úvěru, neboť podklad pro jejich přiznání – úvěrová smlouva – také odpadl. Při neplatnosti celé smlouvy tak není důvod zkoumat případnou výši obvyklého úroku, jako bývá činěno v případech pouhé částečné neplatnosti úvěrových smluv co do sjednaného vysokého úroku z úvěru. Soud tak žalobci nepřiznal ani žalovaný úrok ani zákonný obvyklý úrok. Pro úplnost soud uvádí, že podklad pro přiznání jiných smluvních nároků (úrok, smluvní pokuty, různé poplatky apod.) nedává ani zákon o spotřebitelském úvěru. Výjimkou je zákonný úrok z prodlení ( ). Vzhledem k tomu, že žalovaná jistinu včas neuhradila ani poté, co byla žalobcem vyzvána k jejímu uhrazení nejpozději ve lhůtě uvedené v předžalobní výzvě k plnění, tedy 16. 6. 2023, dostala se následujícím dnem do prodlení s peněžitým plněním a žalobci vznikl nárok na úrok z prodlení ve výši dle , v platném znění. Žalobce nárokoval úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně a soud tak žalobci přiznal úrok v této výši.

26. Soud tak zavázal žalovanou k povinnosti zaplatit částku celkem 24.395 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z dlužné částky za dobu od 17. 6. 2023 do zaplacení. Lhůta k plnění byla v souladu s ust. stanovena v délce tří dnů (výrok I.)

27. Výrokem II. byly zamítnuty nároky, které soud shledal nedůvodnými. Jedná o rozdíl mezi částkou odpovídající bezdůvodnému obohacení poníženému o částečné plnění žalované přiznanou výrokem I., nárokovaným kapitalizovaným úrokem z úvěrů, dalším úrokem z úvěru, nárokovaným úrokem z prodlení kapitalizovaným žalobcem a dalším úrokem z prodlení z rozdílu mezi částkou odpovídající bezdůvodnému obohacení poníženému o částečné plnění žalované přiznanou výrokem I. a dalším úrokem z prodlení od 15. 12. 2022 do 16. 6. 2023, který představuje rozdíl mezi úrokem z prodlení přiznaným dle výroku I. a úrokem původně nárokovaným.

28. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení Účastníci měli ve věci přibližně stejný úspěch (žalobce měl úspěch 51,71 %), a proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Městského soudu v Brně.

Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost uloženou mu tímto rozhodnutím, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí nebo exekuce ( ).