Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
38 C 179/2024-24
Okresní soud v České Lípě rozhodl samosoudcem Mgr. Martinem Fedorko ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Anonymizováno bytem Adresa žalovaného
o zaplacení 20 411 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částku 3 886 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 15 % ročně od 1. 8. 2022 do zaplacení.
II. Žaloba se do částky 16 525 Kč s příslušenstvím zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částku 3 886 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 15 % ročně od 1. 8. 2022 do zaplacení.II. Žaloba se do částky 16 525 Kč s příslušenstvím zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že s žalovaným uzavřela dne 1. 7. 2022 smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě poskytla žalovanému částku ve výši 17 000 Kč za poplatek ve výši 5 525 Kč. Zápůjčka s poplatkem byly splatné dne 31. 7. 2022, žalovaný do podání žaloby uhradil částku 13 114 Kč. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím webových stránek žalobkyně, na nichž žalovaný potvrdil přečtení smlouvy o zápůjčce i všeobecných obchodních podmínek. Smlouva byla podepsána elektronicky, kódem PIN, který je podle žalobkyně prostým elektronickým podpisem. Žalobkyně zaslala smlouvu o zápůjčce žalovanému na jím uvedený e-mail a splnila tak dle svého názoru požadavky § 105 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.
2. Žalovaný, ač řádně obeslán, se k jednání nedostavil a soud tedy v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř. o.s.ř. “) jednal a rozhodoval v jeho nepřítomnosti a vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.
3. Soud ze smlouvy o zápůjčce ze dne 1. 7. 2022 (č.l. 11-12) zjistil, že žalobkyně jako věřitel se zavázala žalovanému jako dlužníkovi (ve smlouvě označenému jako klient) poskytnout na účet č. č. účtu částku 3 000 Kč za poplatek ve výši 975 Kč se splatností dne 31. 7. 2022. V článku 1.7. je uvedeno, že v případě vyčerpání zápůjčky okamžitě v plné výši a splacení zápůjčky do 30 dnů, činí RPSN 2969 % a celková splatná částka 3 975 Kč. V článku 2.3. byly upraveny poplatky spojené s vymáháním zápůjčky. V části podpisy je u jména žalovaného uveden PIN kód číslo. Z dodatku ke smlouvě o úvěru č. číslo ze dne 3. 7. 2022 (č.l. 13) soud zjistil, že žalovaný žádal o poskytnutí dodatečných peněžních prostředků ve výši 1 000 Kč, které mu žalobkyně poskytla za poplatek za navýšení zápůjčky ve výši 325 Kč, kdy celková výše zápůjčky nově činila 4 000 Kč a poplatek 1 300 Kč, se splatností ke dni 31. 7. 2022. Z dodatku ke smlouvě o úvěru č. číslo ze dne 3. 7. 2022 (č.l. 14) soud zjistil, že žalovaný žádal o poskytnutí dodatečných peněžních prostředků ve výši 10 000 Kč, které mu žalobkyně poskytla za poplatek za navýšení zápůjčky ve výši 3 250 Kč, kdy celková výše zápůjčky nově činila 14 000 Kč a poplatek 4 550 Kč, se splatností ke dni 31. 7. 2022. Z dodatku ke smlouvě o úvěru č. číslo ze dne 4. 7. 2022 (č.l. 15) soud zjistil, že žalovaný žádal o poskytnutí dodatečných peněžních prostředků ve výši 3 000 Kč, které mu žalobkyně poskytla za poplatek za navýšení zápůjčky ve výši 975 Kč, kdy celková výše zápůjčky nově činila 17 000 Kč a poplatek 5 525 Kč, se splatností ke dni 31. 7. 2022. Z výpisů z běžného účtu (č.l. 16-18) bylo zjištěno, že na účet žalovaného (ověřeno autorizační platbou ve výši 1 Kč) č. číslo byla dne 1. 7. 2022 odeslána částka 3 000 Kč, dne 3. 7. 2022 částka 1 000 Kč, dne 4. 7. 2022 částka 10 000 Kč a 3 000 Kč. Z upomínek a opakovaných výzev k úhradě (č.l. 19-21) ze dne 7. 8. 2022, 14. 8. 2022, 21. 8. 2022, 30. 8. 2022 a ze dne 14. 9. 2022 soud zjistil, že žalovaný byl vyzýván k úhradě dlužné částky v poslední výzvě vyčíslené na 26 640 Kč. Z předžalobní výzvy (č.l. 22) ze dne 15. 1. 2024 bylo zjištěno, že žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu ve výši 18 723 Kč a nákladů právního zastoupení ve výši 800 Kč.
4. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), se úvěrující smlouvou o úvěru se zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
5. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
6. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
7. Soudní dvůr EU v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci spisová značka – právnická osoba v odpovědi na předběžné otázky, které položil Okresní soud v Ostravě, potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. Zjistí-li porušení, jsou vnitrostátní soudy povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího. Taková vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem.
8. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. spisová značka, věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.
9. Soud má za zjištěné, že žalobkyně v souladu se smlouvou a následnými dodatky ke smlouvě poskytla žalovanému úvěr ve výši 17 000 Kč s tím, že žalovaný byl povinen spolu s poplatkem ve výši 5 525 Kč zápůjčku v jedné splátce v celkové výši 22 525 Kč vrátit, a to nejpozději do 31. 7. 2022. Žalovaný svou povinnost řádně neplnil a uhradil pouze částku 13 114 Kč, dostal se tak do prodlení, proto žalobkyně přistoupila k ukládání smluvních sankcí a zasílání upomínek.
10. Dále soud hodnotil, zda žalobkyně zjišťovala úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí. Obecná povinnost věřitele posuzovat schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr byla stanovena s účinností od 1. 1. 2011 § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Podle aktuální judikatury zaměřené na posuzování úvěruschopnosti dlužníka (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. spisová značka, a navazující nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. spisová značka) mají věřitelé povinnost postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, zejména ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka údaje, které dlužník věřiteli uvedl. Věřitelé mají dále povinnost využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. Výše citovaná judikatura přejímá interpretaci zaujatou Soudním dvorem Evropské unie v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci spisová značka (Anonymizováno v. jméno FO a další) a neměla by být i s ohledem na značnou medializaci shora uvedeného nálezu Ústavního soudu pro žalobkyni jako podnikatelku v oblasti spotřebitelských úvěrů žádným překvapením. Rovněž v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. spisová značka, by státní moc neměla poskytovat ochranu právům v podobě vykonávacího řízení subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také právům toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.
11. V projednávané věci žalobkyně řádně nezjišťovala příjmy ani výdaje a pohledávky žalovaného, při absenci těchto podkladů pak nemohla být schopna řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně nepostupovala při zjišťování úvěruschopnosti dlužníka (žalovaného) s odbornou péčí a v souladu s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je tak smlouva uzavřená mezi účastníky jako celek neplatná. S ohledem na neplatnost smlouvy soud nemohl žalobkyni přiznat požadované úroky (poplatky) a smluvní pokuty.
12. V návaznosti na výše uvedené soud dále rozhodoval o plnění ve výši 17 000 Kč poskytnutém žalobkyní na základě neplatné smlouvy o zápůjčce a následných dodatcích žalovanému jako úvěr. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Jedná se tedy o plnění bez právního důvodu, neboť důvod, který zakládal plnění, byla neplatná smlouva, tedy jednání, které nemohlo mít zamýšlené účinky. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. Žalovaný uhradil částku 13 114 Kč, nesplacená část poskytnutého plnění tak činí částku 3 886 Kč. Žalovaný se dostal se splácením úvěru do prodlení, a soud proto rozhodl tak, že žalobkyni přiznal částku 3 886 Kč a žalobu pro částku 16 525 Kč zamítl.
13. Vzhledem k tomu, že žalovaný nevydal bezdůvodné obohacení do rozhodnutí soudu, ocitl se s vydáním bezdůvodného obohacení v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal per analogiam i úroky z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.
14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně měla ve věci úspěch jen částečný a žalovaný se neúčastnil jednání před soudem ani se nijak nevyjadřoval k návrhu, a tedy mu žádné náklady nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci prostřednictvím Okresního soudu v České Lípě. V odvolání musí být uvedeno, kdo je podává, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se napadá, v čem je spatřována nesprávnost tohoto rozhodnutí nebo postupu soudu a čeho se odvolatel domáhá. Odvolání musí být podepsáno a datováno. Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost stanovenou vykonatelným rozsudkem, lze navrhnout soudní výkon rozhodnutí.