Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
22 C 134/2024-99
Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní JUDr. Kateřinou Krůpovou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného
o zaplacení 114 877,28 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 107 882 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 857,15 Kč a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 107 882 Kč od 31. 10. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. V části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky ve výši 24 634,12 Kč, úroku ve výši 15 % ročně z částky 109 990,11 Kč od 31. 10. 2023 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 6 995,28 Kč od 31. 10. 2023 do zaplacení, se žaloba zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 13 715,52 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně Jméno advokáta.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 107 882 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 857,15 Kč a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 107 882 Kč od 31. 10. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. V části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky ve výši 24 634,12 Kč, úroku ve výši 15 % ročně z částky 109 990,11 Kč od 31. 10. 2023 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 6 995,28 Kč od 31. 10. 2023 do zaplacení, se žaloba zamítá.III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 13 715,52 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně , Jméno advokáta, .
Žalobkyně se na žalovaném domáhala zaplacení částky 114 877,28 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi účastníky byla dne 3. 1. 2023 uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru č. RČ, na jejímž základě žalobkyně žalovanému umožnila čerpat prostřednictvím kreditní karty finanční prostředky do výše sjednaného úvěrového rámce a žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky splácet společně s úrokem a poplatky v pravidelných měsíčních splátkách, jejichž výše odpovídala 4 % z aktuální dlužné částky. Žalovaný však svou povinnost hradit dohodnuté splátky řádně a včas porušil, v důsledku čehož žalobkyně přistoupila k zesplatnění úvěru ke dni 21. 7. 2023. Celkově žalovaný za dobu trvání smluvního vztahu od žalobkyně načerpal částku 64 817 Kč a uhradil částku 6 935 Kč. Kromě dlužné jistiny ve výši 59 990,11 Kč požadovala žalobkyně po žalovaném zaplacení poplatků za vedení účtu ve výši 156 Kč, poplatků za pojištění ve výši 1 089 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 600 Kč, smluvní pokuty ve výši 1 000 Kč, kapitalizovaného úroku za období od 22. 7. 2023 do 30. 10. 2023 ve výši 8 568,64 Kč, úroku ve výši 15 % ročně z částky 59 990,11 Kč od 31. 10. 2023 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úrok z prodlení za období od 5. 8. 2023 do 30. 10. 2023 ve výši 2 241,73 Kč a úroku z prodlení v zákonné výši z částky 62 835,38 Kč za období od 31. 10. 2023 do zaplacení. Dále byla mezi účastníky dne 10. 3. 2023 uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru č. RČ, na jejímž základě žalobkyně žalovanému umožnila čerpat prostřednictvím kreditní karty finanční prostředky do výše sjednaného úvěrového rámce a žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky splácet společně s úrokem a poplatky v pravidelných měsíčních splátkách, jejichž výše odpovídala 3,31 % z výše sjednaného úvěrového rámce. Žalovaný však svou povinnost hradit dohodnuté splátky řádně a včas porušil, v důsledku čehož žalobkyně přistoupila k zesplatnění úvěru ke dni 21. 7. 2023. Celkově žalovaný za dobu trvání smluvního vztahu od žalobkyně načerpal částku 50 000 Kč a neuhradil ničeho. Kromě dlužné jistiny ve výši 50 000 Kč požadovala žalobkyně po žalovaném zaplacení poplatků za pojištění ve výši 441,90 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 600 Kč, smluvní pokuty ve výši 1 000 Kč, kapitalizovaného úroku za období od 22. 7. 2023 do 30. 10. 2023 ve výši 8 845,59 Kč, úroku ve výši 15 % ročně z částky 50 000 Kč od 31. 10. 2023 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úrok z prodlení za období od 5. 8. 2023 do 30. 10. 2023 ve výši 1 840,30 Kč a úroku z prodlení v zákonné výši z částky 52 041,90 Kč za období od 31. 10. 2023 do zaplacení. K tomu, zda a jakým způsobem byla před uzavřením smluv zkoumána úvěruschopnost žalovaného, žalobkyně uvedla, že byla posuzována spotřebitelova příjmová a výdajová stránka a dále byly zohledněny proměnné jako věk, vzdělání, zdroj příjmů, rodinný stav, počet dětí, způsob bydlení atd. Současně provedla žalobkyně lustraci žalovaného v registrech SOLUS, CEE a NRKI, v nichž nebyl o osobě žalovaného uveden negativní záznam. Zjištěné údaje žalobkyně poté podrobila scoringu prováděnému automatizovaným systémem vytvořeným odbornými zaměstnanci. Pro výpočet MLS žalobkyně tak vycházela z příjmu žalovaného sděleného žalovaným a z příjmu ostatních členů domácnosti sděleného žalovaným, z normativních nákladů na bydlení, z životního minima členů domácnosti, zohlednila splátky jiným společnostem a splátky schváleného úvěru. Výsledkem tohoto postupu bylo zjištění kreditního skóre žalovaného a určení limitu nejvyšší měsíční splátky. Žalobkyně si dále za účelem ověření tvrzeného příjmu žalovaného vyžádala výplatní pásky žalovaného, a rovněž za účelem podrobnějšího ověření příjmů i výdajů si vyžádala přehled pohybů na účtu žalovaného. Konečně žalobkyně ověřila osobu žalovaného a výši jeho měsíčních výdajů i telefonním hovorem.
Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř. “), soud rozhodl bez nařízení jednání.
Z listin předložených žalobkyní bylo zjištěno, že dne 3. 1. 2023 byla mezi účastníky elektronicky uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru Anonymizováno č. RČ. Na základě této smlouvy byl žalovanému zřízen úvěrový účet pro čerpání úvěru do výše sjednaného úvěrového rámce s výší úvěrového rámce 28 490 Kč. Žalovaný se zavázal vyčerpanou částku společně s úrokem ve výši 26,28 % ročně splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 % z dlužné částky vždy k 20. dni v měsíci. K výši měsíční splátky byla připočítána splátka ze splátkového programu Anonymizováno. V jednotlivých splátkách pak byly zahrnuty sjednané úroky, příslušná část úvěrové jistiny, poplatky a smluvní sankce. Nedílnou součástí smlouvy byly Úvěrové podmínky společnosti Jméno žalobkyně. – Anonymizováno platné od 2. 5. 2022 a Pravidla programu Anonymizováno. Dle úvěrových podmínek (čl. 7.1) byl žalovaný povinen celý čerpaný úvěr splatit na požádání žalobkyně v případě, že se dostane do prodlení se splacením alespoň dvou splátek nebo do prodlení s placením jedné splátky po dobu delší než tři měsíce. Ve smlouvě bylo dále uvedeno, že je žalovaný je zaměstnán s čistým měsíčním příjmem ve výši 23 500 Kč, je svobodný, bydlí v podnájmu, vyživuje jedno dítě a příjem ostatních členů domácnosti činí 40 000 Kč měsíčně. Informace o žalovaném jsou rovněž shrnuty v potvrzení o provedení ověření bonity klienta - oddělení řízení rizik (úvěrová karta klienta) ze dne 30. 10. 2023, v níž žalobkyně uvádí, že žalovaný je zaměstnán s příjmem 23 500 Kč měsíčně, příjem ostatních členů domácnosti činí 40 000 Kč měsíčně a měsíční výdaje domácnosti jsou 8 250 Kč. Dále je z tohoto dokumentu patrné, že žalovaný je svobodný, bydlí v podnájmu a má jedno dítě. Konečně jsou zde uvedeny výstupy z registrů JAP_PUJCKA, NRKI, MVCR, CEE vše s výsledkem OK či ověřeno. Z metodiky - posouzení úvěruschopnosti klienta vyplývá, že žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného zjišťováním jeho kreditního skóre (credit scoring) tak, že za využití statistického modelu posuzovala jeho příjmovou a výdajovou stránku a přezkoumávala informace o věku, vzdělání, zdroji příjmů, způsobu bydlení, počtu dětí, apod. Za účelem zjištění kreditního skóre žalovaného a určení limitu nejvyšší měsíční splátky žalobkyně zohlednila rodinné postavení žalovaného, částku životního minima žalovaného i členů domácnost, nákladů na bydlení dle údajů ČSÚ a nákladů na placení dalších závazků žalovaného. Z výplatních pásek žalovaného za období 9/2022 a 10/2022 soud zjistil, že žalovaný měl v září 2022 čistý příjem 23 638 Kč a v říjnu 2022 měl čistý příjem 16 757 Kč. Z přehledu pohybů na běžném účtu žalovaného č. č. účtu za období od 11. 12. 2022 do 10. 3. 2023 soud zjistil, že 10. 2. 2023 na tento účet došla žalovanému mzda ve výši 13 870 Kč a dne 10. 3. 2023 ve výši 14 963 Kč. Jiné pravidelné příjmy nebyly zjištěny. Byl zjištěn jediný pravidelný výdaj alimenty pro jméno FO – částka 2 250 Kč odeslána dne 12. 1. 2023 a dne 10. 2. 2023. Z přehledu pohybů na běžném účtu č. č. účtu soud neučinil žádná zjištění, neboť se jedná o účet vedený nikoli na jméno žalovaného, ale na jméno jméno FO. Z úvěrové zprávy je zřejmé, že žalovaný měl v době žádosti o první revolvingový úvěr evidovány 3 odmítnuté žádosti o splátkový úvěr a jednu žádost o kreditní kartu, dále zde byl evidován jeden odvolaný splátkový úvěr, jeden odvolaný revolvingový úvěr a tři odvolané kreditní karty. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad dále plyne, že poprvé žalovaný úvěr čerpal dne 16. 1. 2023, kdy čerpal 28 490 Kč, celkem pak načerpal 64 817 Kč a celkem uhradil 6 935 Kč. Dopisem ze dne ze dne 21. 7. 2023, jehož odeslání dne 24. 7. 2023 žalobkyně prokázala podacím archem, byl žalovaný vyzván ke splacení celého úvěru ve lhůtě 14 dnů od sepsání výzvy.
Dále byla dne 10. 3. 2023 mezi účastníky elektronicky uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru č. RČ – Anonymizováno. Na základě této smlouvy byl žalovanému zřízen úvěrový účet pro čerpání úvěru do výše sjednaného úvěrového rámce s výší úvěrového rámce 40 000 Kč. Žalovaný se zavázal vyčerpanou částku společně s úrokem ve výši 27,90 % ročně splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3,31 % z úvěrového rámce vždy k 20. dni v měsíci. V jednotlivých splátkách byly zahrnuty sjednané úroky, příslušná část úvěrové jistiny, poplatky a smluvní sankce. Nedílnou součástí smlouvy byly Úvěrové podmínky společnosti Jméno žalobkyně. – Anonymizováno platné od 2. 5. 2022. Dle úvěrových podmínek (čl. 6.1) byl žalovaný povinen celý čerpaný úvěr splatit na požádání žalobkyně v případě, že se dostane do prodlení se splacením alespoň dvou splátek nebo do prodlení s placením jedné splátky po dobu delší než tři měsíce. Ve smlouvě bylo dále uvedeno, že žalovaný je zaměstnán s čistým měsíčním příjmem ve výši 25 500 Kč, je svobodný, bydlí v podnájmu, nevyživuje žádné dítě a příjem ostatních členů domácnosti činí 50 000 Kč měsíčně. Informace o žalovaném jsou rovněž shrnuty v potvrzení o provedení ověření bonity klienta - oddělení řízení rizik (úvěrová karta klienta) ze dne 30. 10. 2023, v níž žalobkyně uvádí, že žalovaný je zaměstnán s příjmem 25 500 Kč měsíčně, příjem ostatních členů domácnosti činí 50 000 Kč měsíčně a měsíční výdaje domácnosti jsou 14 948 Kč. Dále je z tohoto dokumentu patrné, že žalovaný je svobodný, bydlí v podnájmu a nemá žádné dítě. Konečně jsou zde uvedeny výstupy z registrů JAP_PUJCKA (OK), NRKI (bez odezvy, OK), MVCR (ověřeno), CEE (OK), SOLUS (OK). Z metodiky - posouzení úvěruschopnosti klienta vyplývá, že žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného zjišťováním jeho kreditního skóre (credit scoring) tak, že za využití statistického modelu posuzovala jeho příjmovou a výdajovou stránku a přezkoumávala informace o věku, vzdělání, zdroji příjmů, způsobu bydlení, počtu dětí, způsobu bydlení apod. Za účelem zjištění kreditního skóre žalovaného a určení limitu nejvyšší měsíční splátky žalobkyně zohlednila rodinné postavení žalovaného, částku životního minima žalovaného i členů domácnost, nákladů na bydlení dle údajů ČSÚ a nákladů na placení dalších závazků žalovaného. Z výplatní pásky žalovaného za leden 2023 soud zjistil, že žalovaný měl v tomto měsíci čistý příjem 13 870 Kč (mzda 5 445 Kč, náhrada cest. výdajů 645 Kč, nemocenské dávky 7 816 Kč). Ze záznamu telefonního hovoru bylo zjištěno, že žalovaný během hovoru se zaměstnankyní žalobkyně uvedl celkové náklady domácnosti ve výši cca 15 000 Kč. Z úvěrové zprávy je zřejmé, že žalovaný měl v době žádosti o druhý revolvingový úvěr evidovány 3 odmítnuté žádosti o splátkový úvěr a dvě žádosti o kreditní kartu, dále zde byl evidován jeden odvolaný revolvingový úvěr a tři odvolané kreditní karty. Žalovaný měl existující jeden splátkový úvěr ze dne 5. 12. 2022 s výší jistiny 15 000 Kč a jeden revolvingový úvěr (výše uvedený úvěr vedený u žalobkyně pod č. smlouvy RČ). Z výpisu čerpání, splátek a úhrad dále plyne, že poprvé žalovaný úvěr čerpal dne 10. 3. 2023, kdy čerpal 40 000 Kč, poté dne 23. 3. 2023 čerpal 10 000 Kč (tj. celkem načerpal 50 000 Kč). Žalovaný neuhradil žádnou splátku, dne 21. 7. 2023 byl úvěr zesplatněn. Dopisem ze dne ze dne 21. 7. 2023, jehož odeslání dne 24. 7. 2023 žalobkyně prokázala podacím archem, byl žalovaný vyzván ke splacení celého úvěru ve lhůtě 14 dnů od sepsání výzvy.
K úhradě dlužných částek vyplývajících z obou výše uvedených smluv byl žalovaný opětovně vyzván předžalobní výzvou ze dne 8. 8. 2023, jejíž odeslání následujícího dne žalobkyně prokázala podacím archem.
Je zjevné, že mezi žalobkyní a žalovaným mělo dojít k uzavření smluv o úvěru, tak jak tento institut upravuje § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník občanský zákoník “): „Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“
Na zamýšlené smluvní vztahy dopadá úprava zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně je podnikatelem a žalovaný vystupoval jako fyzická osoba, přičemž ze smluv nevyplývá, že by mu úvěry byly poskytovány v souvislosti s (jeho) podnikatelskou činností a nic takového žalobkyně ostatně ani netvrdila.
Pro žalobkyni proto z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývala následující povinnost: „Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.“
Způsob, jakým měla žalobkyně tuto povinnost splnit je blíže rozveden v navazujícím odst. 2 téhož ustanovení: „Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.“
Zároveň je třeba při hodnocení postupu poskytovatele úvěru vzít v úvahu § 75 zákona o spotřebitelském úvěru, který obecně stanoví, že „Poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.“
Výše citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru jsou legislativní transpozicí v režimu tzv. „maximální harmonizace“ (unijní opatření zcela pokrývají věcnou působnost úpravy a členské státy nemohou mít vlastní předpisy přísnější ani mírnější) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále také jen „Směrnice“) do českého právního řádu. Povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele je zakotvena již v samotné preambuli Směrnice (bod 26.) a dále je rozvedena v článku 8 Směrnice: „1. Členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat.“ Výklad tohoto článku provedl Soudní dvůr Evropské unie ve svém rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 CA Consumer Finance s.a. versus Ingrid Bakkaus a další a uzavřel, že „musí být vykládán zaprvé v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a zadruhé, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem.“
I podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, odborná péče věřitele při posouzení platební schopnosti spotřebitele vyžaduje, aby věřitel při posouzení schopnosti spotřebitele splácet úvěr nevyšel pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech (na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků).
Z citovaného § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je patrné, že výchozím (nezbytným) krokem posouzení je „porovnání příjmů a výdajů“ a „způsob plnění dosavadních závazků“ (pochopitelně pokud spotřebitel nějaké závazky měl/má). Pokud tedy má poskytovatel postupovat v souladu se zákonem, je nutné, aby za účelem porovnání příjmů a výdajů, jejich výši zjistil, přesněji, aby za tímto účelem učinil potřebné kroky. Kvalitu a kvantitu těchto zjištění podrobněji vymezuje samotný zákon o spotřebitelském úvěru, a to v citovaném § 86 odst. 1, který hovoří o informacích „nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených.“
Pokud má být zachován smysl a účel citované úpravy, je třeba, aby poskytovatel spotřebitelského úvěru zjistil řádně a s odbornou péčí, na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, na straně jedné příjmy a dosavadní dluhové zatížení klienta, a na straně druhé pak přinejmenším základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou zejména náklady na bydlení, dopravu, stravování, ošacení apod. Při hodnocení výdajů spotřebitele je nutno brát v potaz i jistou rezervu na různé nepravidelné a neplánované výdaje, které lze u každé osoby v průběhu trvání smluvního vztahu zajisté očekávat. Požadavek odborné péče nelze omezovat jen na samotný myšlenkový proces „posouzení“ dodaných čísel představujících příjmy a výdaje, ale je třeba jej vztáhnout i na zhodnocení dostatečnosti, úplnosti a věrohodnosti shromážděných podkladů.
Co se týká příjmů žalovaného, ty byly žalobkyní ověřeny v případě první smlouvy prostřednictvím dvou výplatních pásek, v případě druhé smlouvy prostřednictvím jediné výplatní pásky a dále z přehledu pohybů na jeho bankovním účtu. Žalobkyně dále kalkulovala s příjmem ostatních členů domácnosti žalovaného v případě první smlouvy ve výši 40 000 Kč a v případě druhé smlouvy ve výši 50 000, který však nebyl nijak doložen a žalobkyně vycházela pouze z tvrzení žalovaného. K tomuto soud podotýká, že prosté spoléhání se na čestné prohlášení dlužníků, motivovaných snahou úvěr získat, bez požadavku na doložení dalších podkladů o majetkových poměrech dlužníka, nestačí a takový přístup nemůže sám o sobě požívat právní ochrany. Z výdajů žalovaného žalobkyně ověřovala pouze jeho měsíční splátkové zatížení, ostatní výdaje (na bydlení, na jídlo, ošacení a další běžné výdaje) pak rovněž nijak neověřovala, z doloženého přehledu pohybů na účtu nejsou žádné pravidelné výdaje (krom splátek výživného) patrné, informace zjištěná telefonním hovorem se žalovaným je založená pouze na tvrzení žalovaného. Žalobkyně pak tedy u výdajových položek vycházela pouze ze statistických údajů. Tento postup je však zcela nepostačující, neboť náklady na bydlení i ostatní nutné náklady se mohou u každého člověka významně lišit a statistické údaje nemusí být u konkrétní osoby vůbec vypovídající. Je proto povinností poskytovatele úvěru, aby výdaje žadatele o úvěr řádně prověřil, přičemž této povinnosti nemůže poskytovatel úvěru dostát pouhým převzetím statistických údajů. Soud nikterak nezpochybňuje postup, kdy žalobkyně za účelem posouzení úvěruschopnosti klienta využívá automatizovaný systém vytvořený odbornými zaměstnanci. Je však nezbytné, aby vstupní údaje, jež mají být tímto systémem vyhodnocovány, byly řádně ověřeny. Dále soud poukazuje na skutečnost, že několik jiných žádostí o úvěr bylo žalovanému u jiných poskytovatelů úvěrů odmítnuto. Soud s ohledem na výše uvedené skutečnosti dospěl k závěru, že žalobkyně nedostála své povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalovaného, neboť se spolehla pouze na ničím nepodložená tvrzení a na statistické údaje.
Dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je důsledkem porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele absolutní neplatnost uzavřené smlouvy: „Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.“
Předmětné smlouvy tak je nutno považovat za absolutně neplatné z důvodu absence řádného posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Žalovaný tak byl od počátku povinen vrátit žalobkyni pouze poskytnuté jistiny (částky, které čerpal), a to z titulu bezdůvodného obohacení tak, jak je to upraveno v § 2993 občanského zákoníku : „Plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.
Vzhledem k tomu, že žalovanému byly ze strany žalobkyně poskytnuty v prvém případě finanční prostředky v celkové výši 64 817 Kč (celková částka, kterou žalovaný načerpal), na které žalovaný uhradil 6 935 Kč (celková částka, kterou žalovaný splatil), zbývá mu tak uhradit na jistinu částku 57 882 Kč. V druhém případě byla žalovanému poskytnuta částka 50 000 Kč, na kterou neuhradil ničeho.
Soud tedy soud žalobě vyhověl co do částky 107 882 Kč (57 882 Kč + 50 000 Kč), a to včetně požadovaného úroku z prodlení z této částky z důvodu prodlení žalovaného s úhradou. Nároky vzniklé z titulu bezdůvodného obohacení jsou splatné dnem následujícím po dni, kdy byl dlužník věřitelem vyzván k plnění (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 7. 4. 2010, sp. zn. 28 Cdo 4260/2009 ). Soud vázal počátek prodlení žalovaného na zaslané výzvy k úhradě dlužných částek ze dne 21. 7. 2023, jejichž odeslání dne 24. 7. 2023 žalobkyně prokázala podacím archem. Vzhledem k tomu, že byla žalovanému pro úhradu určena lhůta 14 dnů od sepsání výzvy, jejímž uplynutím se stal závazek splatným, byl žalovaný povinen provést úhradu do 4. 8. 2023 a ode dne následujícího, tj. ode dne 5. 8. 2023, pak vzniklo žalobkyni právo požadovat úrok z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku : „Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“ Soud tedy přiznal žalobkyni část požadovaných kapitalizovaných úroků z prodlení, a to ve výši 3 857,15 Kč (15 % ročně z částky 107 882 Kč od 5. 8. 2023 do 30. 10. 2023), a dále též úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 107 882 Kč od 31. 10. 2023 do zaplacení.
Ve zbývající části, tj. co do části požadované jistiny ve výši 2 108,11 Kč, co do poplatku za vedení účtu ve výši 156 Kč, co do poplatků za pojištění ve výši 1 089 Kč a 441,90 Kč, co do nákladů na vymáhání ve výši 600 Kč a 600 Kč, co do smluvních pokut ve výši 1 000 Kč a 1 000 Kč, co do kapitalizovaných úroků ve výši 8 568,64 Kč a ve výši 8 845,59 Kč, úroku ve výši 15 % ročně z částky 59 990,11 Kč od 31. 10. 2023 do zaplacení, úroku ve výši 15 % ročně z částky 50 000 Kč od 31. 10. 2023 do zaplacení, co do části kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 224,88 Kč (tj. 15 % ročně z částky 6 995,28 Kč od 5. 8. 2023 do 30. 10. 2023) a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 6 995,28 Kč od 31. 10. 2023 do zaplacení, soud žalobu zamítl.
O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , dle kterého, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně po žalovaném požadovala zaplacení částky 165 852,71 Kč, přičemž jí bylo přiznáno 125 882,03 Kč (úrok a úrok z prodlení soud kapitalizoval ke dni vyhlášení rozsudku). Žalobkyně tak byla z 76 % úspěšná a ze 24 % neúspěšná (ze 24 % tak byl úspěšný žalovaný) a má tak vůči žalovanému právo na zaplacení 52 % náhrady nákladů řízení.
Náklady řízení sestávají jednak ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 4 596 Kč a dále z nákladů souvisejících se zastupováním žalobkyně advokátem. Soud postupoval dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Zástupce žalobkyně učinil ve věci tři úkony právní služby dle § 11 odst. 1 advokátního tarifu (převzetí a příprava zastoupení, návrh ve věci samé – žaloba, výzva k plnění). Při tarifní hodnotě 114 877,28 Kč činí sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon dle § 7 bod 5 advokátního tarifu 5 700 Kč (celkem 17 100 Kč) a dále právnímu zástupci žalobkyně podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu náleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč (celkem 900 Kč), opět za každý z úkonů. Celkem tedy náklady žalobkyně (včetně náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z odměny a náhrad advokáta) činí 26 376 Kč. Soud tak žalobkyni přiznal právo na náhradu nákladů řízení ve výši 13 715,52 Kč (52 % z 26 376 Kč). Závěrem soud poznamenává, že jako úkon právní služby neuznal doplnění žaloby na výzvu soudu, neboť úkon (žaloba) má být perfektní hned na poprvé.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Hodoníně (Velkomoravská 4, Hodonín). Nebude-li povinnost uložená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na nařízení výkonu rozhodnutí, popřípadě návrhem na nařízení exekuce.