Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
22 C 163/2024-92
Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudcem JUDr. Janem Scheuerem, Ph.D., ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně se sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta se sídlem Adresa advokáta
proti
žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované trvale bytem Adresa žalované
o 16 545,11 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 3 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky za období od 21. 8. 2018 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá ve zbývající části požadující po žalované zaplacení jistiny ve výši 6011,50 Kč; částky 13 296,81 Kč sestávající z úroku a poplatku za hotovostní inkaso splátek; kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 684,60 Kč; smluvní pokuty ve výši 7 533,61 Kč; zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 9 011,50 Kč za období od 23. 6. 2018 do 20. 8. 2018 a ve výši 8,05 % ročně z částky 6 011,50 Kč za období od 21. 8. 2018 do zaplacení.
III. Žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 3 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky za období od 21. 8. 2018 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se zamítá ve zbývající části požadující po žalované zaplacení jistiny ve výši 6011,50 Kč; částky 13 296,81 Kč sestávající z úroku a poplatku za hotovostní inkaso splátek; kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 684,60 Kč; smluvní pokuty ve výši 7 533,61 Kč; zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 9 011,50 Kč za období od 23. 6. 2018 do 20. 8. 2018 a ve výši 8,05 % ročně z částky 6 011,50 Kč za období od 21. 8. 2018 do zaplacení.III. Žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává.
1. Žalobkyně se dle obsahu žaloby domáhá zaplacení částky 9 011,50 Kč s příslušenstvím (smluvní úrok, úrok z prodlení), která má představovat nevrácenou část peněz (15 000 Kč) poskytnutých žalované na základě smlouvy č. Anonymizováno uzavřené s obchodní společností právnická osoba., IČO: IČO (dále jen „první právní předchůdkyní žalobkyně“) dne 10. 6. 2015. Uvedla, že úvěruschopnost žalované první právní předchůdkyně žalobkyně ověřila na základě údajů uvedených žalovanou (příjmy 9 100 Kč, výdaje 5 500 Kč). Dále se domáhá částky 5 000 Kč s příslušenstvím (úrok z prodlení), jakožto zbývajícího poplatku za inkaso splátek, který byl ujednán v předmětné smlouvě. Dále se domáhá částky 7 533,61 Kč, jakožto smluvní pokuty za prodlení za období od 2. 1. 2016 do 17. 4. 2018, která byla sjednána v předmětné smlouvě. Pohledávky ze smlouvy byly postupně postoupeny nejprve na obchodní společnost Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno. se sídlem v Anonymizováno, reg. č. hodnotaAnonymizováno (dále jen „druhá právní předchůdkyně žalobkyně“), následně na žalobkyni.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Soud rozhodoval v souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , v rozhodném znění (dále jen „o. s. ř. “), bez nařízení jednání a na základě provedených důkazů učinil následující relevantní skutková zjištění.
4. První právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná se dne 10. 6. 2015 dohodly na obsahu smlouvy o zápůjčce; žalovaná převzala v hotovosti částku 15 000 Kč, zavázala se jí vrátit společně s úrokem 3 000 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso 9 000 Kč prostřednictvím 60 týdenních splátek ve výši 450 Kč; žalovaná uvedla adresu bydliště adresa, adresa; sjednaná úroková sazba je 32,2 % ročně, RPSN 37,79 %, přičemž tento údaj nezahrnuje poplatek za hotovostní inkaso (smlouva o zápůjčce č. l. 23, informace o úvěru č. l. 31).
5. Z tvrzení žalobkyně (č. l. 78 verte) vyplývá, že úvěruschopnost žalované byla hodnocena na základě údajů, které uvedla žalovaná, údaje nebyly dále ověřovány. Z tvrzení žalobkyně (č. l. 4) dále vyplývá, že žalovaná v souvislosti se s smlouvou uhradila 12 000 Kč.
6. První právní předchůdkyně žalobkyně a druhá právní předchůdkyně žalobkyně se dne 15. 12. 2017 dohodly na obsahu smlouvy o postoupení pohledávek, na základě které došlo k postoupení předmětných nároků souvisejících se smlouvou č. Anonymizováno na druhou právní předchůdkyni žalobkyně (smlouva č. l. 11-17; opis z Anonymizováno obchodního rejstříku vč. překladu č. l. 35-40; část přílohy smlouvy č. l. 24 a 22). Druhá právní předchůdkyně žalobkyně oznámila písemností adresovanou na žalovanou uvedené bydliště, že došlo k postoupení předmětných pohledávek pohledávky na žalobkyni; současně ji vyzvala k zaplacení dluhů do 10 dnů od doručení dopisu; písemnost byla odeslána 3. 8. 2018 (oznámení vč. podacího archu č. l. 18 a 20).
7. Žalovaná byla před podáním žaloby vyzvána k zaplacení částky 41 212,04 Kč požadované v souvislosti se smlouvou č. Anonymizováno (výzva vč. podacího archu č. l. 19 a 21).
8. Soud učinil následující závěr o relevantním skutkovém stavu. První právní předchůdkyně poskytla žalované na základě smlouvy č. Anonymizováno hotovostně částku 15 000 Kč, žalovaná se zavázala tuto částku s úrokem a poplatkem vrátit prostřednictvím pravidelných týdenních splátek. Úvěruschopnost žalované byla zkoumána pouze na základě sdělených údajů. Žalovaná v souvislosti se smlouvou uhradila částku 12 000 Kč. První právní předchůdkyně žalobkyně a druhá právní předchůdkyně žalobkyně se dohodly na postoupení nároků plynoucích z uvedené smlouvy o zápůjčce na druhou právní předchůdkyni žalobkyně. Druhá právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalované, že uvedené nároky byly postoupeny na žalobkyni. Žalovaná byla před podáním žaloby vyzvána k úhradě dluhů s uvedené smlouvy.
9. Při právním posouzení věci se soud řídil následujícími úvahami. Právní předpisy soud aplikoval ve znění účinném ke dni, kdy nastala konkrétní právní skutečnost, nestanoví-li relevantní přechodné ustanovení jinak.
10. Soud vycházel zejména ze zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník občanský zákoník , v rozhodném znění (dále jen „občanský zákoník občanský zákoník “), a ze zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, v rozhodném znění (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru “). Zejména aplikoval ustanovení upravující smlouvu o úvěru (§ 2395 a násl. občanského zákoníku ); ustanovení o zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele (§ 9 zákona o spotřebitelském úvěru); ustanovení o neplatnosti právního jednání (§ 580 a násl. občanského zákoníku ); ustanovení upravující bezdůvodné obohacení (§ 2991 a násl. občanského zákoníku ).
11. Mezi první právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla uzavřena úvěrová smlouva podle § 2395 a násl. občanského zákoníku , vzhledem k tomu, že žalovaná smlouvu uzavírala v postavení spotřebitele (§ 419 občanského zákoníku ), jedná se o tzv. spotřebitelský úvěr.
12. Vymáhané nároky byly nejprve platně postoupeny na druhou právní předchůdkyni žalobkyně, ta posléze oznámila žalované postoupení nároků na žalobkyni. Došlo proto k platné změně věřitele ve smyslu § 1879 a násl. občanského zákoníku na žalobkyni, ta se proto nároků může domáhat soudní cestou.
13. Soud úvěrovou smlouvu vyhodnotil jako neplatnou podle § 9 zákona o spotřebitelském úvěru.
14. Jedním z projevů ochrany spotřebitele je princip odpovědného úvěrování, ze kterého vyplývá povinnost poskytovatele spotřebitelského úvěru před jeho poskytnutím (popř. před významným navýšením) podle § 9 zákona o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí prověřit, zda je v reálných možnostech konkrétního spotřebitele předmětný úvěr řádně splácet (tzv. úvěruschopnost). Nesplní-li tuto povinnost, je uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná (srov. rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, věc C-679/18, nebo nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 ).
15. Jak plyne z bohaté judikatury k této otázce, prověření úvěruschopnosti je proces, který nelze paušalizovat a vždy je třeba ho přizpůsobit konkrétní situaci. Je přitom primárně na poskytovateli úvěru, aby v řízení tvrdil, na základě jakých informací úvěruschopnost spotřebitele ověřil, přičemž soud vychází z toho, že má-li být povinnost prověřovat úvěruschopnost s odbornou péčí skutečně efektivní, je nezbytné, aby tento proces byl plně přezkoumatelný (transparentní). Zdejší soud z pohledu standardu odborné péče vyžaduje, aby dospěl k přesvědčení, že si poskytovatel úvěru opatřil s ohledem na konkrétní situaci dostatek podkladů, ze kterých vyvodil ohledně příjmové a výdajové stránky rozpočtu spotřebitele správné závěry, aniž by současně existovaly důvodné pochybnosti o reálné schopnosti spotřebitele úvěr řádně splatit.
16. Již z tvrzení žalobkyně je zřejmé, že při prověření úvěruschopnosti první právní předchůdkyně žalobkyně nepostupovala s náležitou odbornou péčí, když vycházela pouze z údajů sdělených žalovanou, a to jak ve vztahu k příjmům, tak ve vztahu k výdajům (k otázce fiktivních výdajů srov. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2024, čj. 33 Cdo 656/2024 -380, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2024, sp. zn. 33 Cdo 1017/2024 , bod 24). Uvedené vedlo k nesprávnému závěru o úvěruschopnosti žalované.
17. Soud vzhledem k výše uvedenému dospěl k závěru, že celá úvěrová smlouva je podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná, přičemž žalovaná je v takovém případě povinna podle pravidel bezdůvodného obohacení ve smyslu vrátit pouze to, co jí bylo poskytnuto. Soud proto pro nedůvodnost zamítl požadavky na zaplacení úroku, poplatku a smluvní pokuty, jelikož na tyto položky první právní předchůdkyni žalobkyně nevznikl nárok (nebyly platně sjednány).
18. Žalovaná již v souvislosti s předmětnou smlouvou uhradila částku, která byla první právní předchůdkyní žalobkyně nesprávně využita i na úhradu výše uvedených nedůvodných položek. Soud uvedené úhrady při zúčtování bezdůvodného obohacení zohlednil, přičemž žalobkyně má podle § 2993 občanského zákoníku právo na zaplacení dosud nevrácené jistiny (15 000 – 12 000 = 3 000); ve zbývající části soud požadavek na zaplacení jistiny jako nedůvodný zamítl.
19. Ohledně požadovaného úroku z prodlení soud vyšel z toho, že splatnost bezdůvodného obohacení nelze odvíjet od lhůty dojednané v neplatné smlouvě. Žalovaná byla vyzvána k úhradě dluhu písemností odeslanou dne 3. 8. 2018. Soud analogicky zohlednil domněnku doby dojití stanovenou v § 573 občanského zákoníku , která pro tuzemské zásilky stanoví odhad doby dojití na 3. pracovní den. Výzva byla žalované doručena 8. 8. 2018, lhůta k plnění uplynula při zohlednění dní pracovního klidu (§ 607 občanského zákoníku ) dne 20. 8. 2018. Žalovaná se dostala do prodlení až ode dne 21. 8. 2018. Žalobkyně má od této doby ve vztahu k nevrácené části jistiny nárok na úrok z prodlení v zákonné výši (§ 1970 ve spojení s nařízením č. 351/2013 Sb. ). Soud úrok z prodlení za dané období přiznal v požadované výši 8,05 % ročně, ve zbytku nárok na úrok z prodlení jako nedůvodný zamítl.
20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle zásady úspěchu (§ 142 o. s. ř. o. s. ř. ). Žalovaná byla ve sporu částečně úspěšnější, náhrada nákladů jí však podle § 150 o. s. ř. o. s. ř. nebyla přiznána, jelikož jsou zde důvody zvláštního zřetele, a to okolnost, že žalované v řízení žádné náklady nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí je odvolání přípustné. Odvolání je třeba podat u Okresního soudu v Olomouci do 15 dnů od doručení písemného vyhotovení rozhodnutí.
Nebudou-li povinnosti uložené vykonatelným rozhodnutím soudu splněny dobrovolně, může se oprávněná strana domáhat výkonu rozhodnutí prostřednictvím soudu nebo soudního exekutora.