Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

16 C 23/2024-33

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Irenou Hluštíkovou ve věci

žalobkyně: právnická osoba, Anonymizováno sídlem Anonymizováno zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta

proti

žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného

o zaplacení 54 281,05 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 28 643,91 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 25 637,14 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 4 761,9 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 1 210,3 Kč, úrok ve výši 16,9 % ročně z částky 49 221,6 Kč od datum do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 49 221,6 Kč od datum do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 795 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám právního zástupce žalobkyně.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 28 643,91 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 25 637,14 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 4 761,9 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 1 210,3 Kč, úrok ve výši 16,9 % ročně z částky 49 221,6 Kč od , datum, do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 49 221,6 Kč od , datum, do zaplacení, se zamítá.III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 795 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou podanou soudu dne datum domáhala po žalovaném zaplacení částky 54 281,05 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost právnická osoba. uzavřela s žalovaným dne datum smlouvu o revolvingovém úvěru č. RČ, na základě které poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 35 000 Kč, dodatkem ze dne datum došlo k navýšení na částku 50 000 Kč. Žalovaný čerpal celkem 152 505,63 Kč, neuhrazeno zůstává 54 281,05 Kč. Pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni postoupena.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. Soud nařídil ústní jednání na datum, ke kterému se žádný z účastníků nedostavil. Žalobkyně svou neúčast soudu omluvila.

4. U ústního jednání soud provedl dokazování listinami předloženými žalobkyní, a to:

 smlouvou o revolvingovém úvěru ze dne datum, ze kterého soud zjistil, že právnická osoba. a žalovaný se dohodli, že právnická osoba. poskytne žalovanému úvěr do úvěrového limitu 35 000 Kč s možností opakovaného čerpání a žalovaný se zavázal úvěr splatit a zaplatit úroky z úvěru a další poplatky, a to formou měsíčních splátek ve výši 1 050 Kč, úroková sazba byla dohodnuta na 16,9 % ročně, dále bylo dohodnuto, že úvěr bude čerpán a splácen na účtu č. č. účtu,

 dodatkem ke smlouvě o revolvingovém úvěru ze dne datum, ze kterého soud zjistil, že právnická osoba. a žalovaný se dohodli na navýšení úvěrového limitu na částku 50 000 Kč, nová výše splátek byla dohodnuta na částku 1 500 Kč měsíčně,

 oznámením o postoupení pohledávky ze dne datum, ze kterého soud zjistil, že právnická osoba. oznámila postoupení pohledávky za žalovaným z titulu smlouvy o úvěru na žalobkyni,

 předžalobními výzvami ze dne datum, ze kterých soud zjistil, že žalovaný byl žalobkyní vyzýván k úhradě dlužné částky z titulu úvěrové smlouvy,

 rozhodnutím o splatnosti dluhu ze dne datum, ze kterého soud zjistil, že právnická osoba. oznámila žalovanému, že zesplatnila dluh vyplývající z úvěrové smlouvy ke dni datum a vyzvala jej k úhradě dlužné částky ve výši 57 874 Kč,

 poslední výzvou k úhradě ze dne datum, ze které soud zjistil, že právnická osoba. vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky a upozornila jej, že v případě neuhrazení zesplatní celý dluh,

 podacími archy ze dne datum a datum, ze kterých soud zjistil, že žalobkyně odeslala žalovanému doporučeně písemnost,

 smlouvou o postoupení pohledávky, včetně seznamu postupovaných pohledávek, ze dne datum, ze kterého soud zjistil, že právnická osoba. postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni,

 výpisem z úvěrového účtu žalovaného č. č. účtu vedený u právnická osoba., ze kterého soud zjistil, že čerpání a splácení peněžních prostředků žalovaného, jedná se o výpisy za období od datum do datum, přičemž z výpisů vyplývá, že žalovaný dne datum čerpal částku 35 000 Kč, dne datum částku 1 000 Kč a 14 000 Kč, následně splácel nepravidelně, větší mimořádné splátky jsou ze dne datum ve výši 50 000 Kč a datum ve výši 25 000 Kč, další splátky jsou v řádech stovek, načež ale datum čerpal žalovaný ještě částku 25 477 Kč, dne datum částku 25 000 Kč. Každý měsíc byl konečný zůstatek na úvěrovém účtu záporný.

5. Co se týče dalších žalobkyní navrhovaných důkazů, pak tyto soud neprováděl, neboť by podle přesvědčení soudu jejich provedení nemohlo přispět k hlubšímu objasnění skutkového stavu a případně odlišného posouzení věci. Soud má za to, že pro účely rozhodnutí s ohledem na právní posouzení viz níže byl skutkový stav zjištěn dostatečně.

6. Soud učinil z provedeného dokazování následující skutkový závěr:

7. Právní předchůdkyně žalobkyně právnická osoba. se dne datum dohodla s žalovaným, že mu poskytne peněžní prostředky do výše čerpání 35 000 Kč, načež bylo navýšeno čerpání dodatkem ze dne datum až do částky 50 000 Kč, které se žalovaný zavázal splácet ve výši 1 050 Kč měsíčně, a na základě dodatku ve výši 1 500 Kč měsíčně. Žalovaný celkem čerpal peněžní prostředky ve výši 152 505,63 Kč a dosud uhradil 123 861,72 Kč. Z výpisu z účtu je zřejmé, že žalovaný nesplácel dle dohodnutých splátek, ale nepravidelně, přičemž dne datum splatil částku 50 000 Kč, dne datum částku 25 000 Kč, další splátky již byly v řádech stovek, ačkoli i nadále čerpal větší finanční částky, a to dne datum částku 25 477 Kč, datum částku 25 000 Kč, přičemž za každý měsíc byl konečný zůstatek na úvěrovém účtu záporný. Ke dni datum právnická osoba. zesplatnila dluh. Žalovaný byl vyzýván k úhradě dluhu, bezvýsledně. Pohledávka za žalovaným byla převedena na žalobkyni.

8. Podle , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 9. 2021 (dále jen „ZSU“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

9. Podle § 86 odst. 1 ZSU poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

10. Podle § 86 odst. 2 ZSU poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Podle § 87 odst. 1 ZSU poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Podle , (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Po právní stránce soud posoudil zjištěný skutkový stav podle citovaných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná částečně. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o. z. Jelikož právní předchůdkyně žalobkyně je podnikatelem a finanční prostředky poskytla žalovanému při výkonu své podnikatelské činnosti, v rámci které poskytuje spotřebitelské úvěry, bylo nutné na právní vztahy mezi účastníky aplikovat kromě o. z. i ZSU, jelikož se jedná o spotřebitelský úvěre (§ 2 ZSU).

14. Podle § 86 ZSU je povinností poskytovatele úvěru, v tomto případě právní předchůdkyně žalobkyně, před uzavřením smlouvy zkoumat úvěruschopnost spotřebitele - žalovaného, tedy zkoumat, zda je v jeho schopnostech splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Toto zkoumání chrání nejen spotřebitele samotného, ale i poskytovatele tím, že předchází negativním důsledkům, ať už v podobě nevrácení zápůjčky či upadnutí do dluhové pasti. Úvěruschopnost dlužníka je věřitel povinen zkoumat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, pokud se spokojí s objektivně nedoloženým osobním prohlášením dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, jinými slovy, pokud si prohlášení učiněná dlužníkem zaznamenaná např. do karty zákazníka, neověří listinami (doklady), které bude požadovat po dlužníku. V takovém případě nelze dospět k závěru, že zkoumání úvěruschopnosti bylo provedeno s odbornou péčí. Dostačujícím pak není ani to, že věřitel nahlédne do veřejně přístupných databází dlužníků, insolvenčního rejstříku apod., neboť tyto dokládají pouze to, že dlužník není v registrech veden, nikoliv bez dalšího, že je schopen úvěr splácet. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, pokud se jedná o příjmy. Klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích. Pokud si věřitel neověří, nebo neověří dostatečně, pravdivost uváděných výdajů, implikuje to možnou snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta. Poskytovatel musí ověřit alespoň zcela základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. K tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , rozsudek Soudního dvora Evropské Unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 (bod 46), rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. .

15. Pokud jde tedy o úvěruschopnost žalovaného, k tomu žalobkyně pouze obecně uvedla, že byla zkoumána úvěruschopnost žalovaného z údajů poskytnutých žalovaným, byly kontrolovány veškeré dostupné informace v externích i interních databázích a že právní předchůdkyně porovnávala příjem žalovaného a výdaje odhadnuté na základě historických dat právní předchůdkyně, a výpočtem získala částku disponibilních zdrojů žalovaného, aniž by však žalobkyně blíže specifikovala např. výši příjmu a výdajů žalovaného, a částku disponibilních zdrojů. Nelze tak v žádném případě učinit závěr, že vůbec byla posuzována úvěruschopnost žalovaného, natož že byla posuzována s odbornou péčí. Žalobkyně se o své vlastní vůli nedostavila k nařízenému ústnímu jednání a nemohla tak být poučena ve smyslu , 3 , aby doplnila tvrzení a označila důkazy k prokázání řádného posouzení úvěruschopnosti žalovaného.

16. Na základě toho nelze dospět k závěru, že posouzení úvěruschopnosti žalovaného bylo dostačující a správné, a proto žalobkyně nemohla dostát svým povinnostem, které pro ni vyplývaly ze zákona o spotřebitelském úvěru, neboť nepostupovala s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Proto soudu nezbylo nic jiného než prohlásit smlouvu o úvěru za absolutně neplatnou v souladu se zněním § 87 odst. 1 ZSU, protože je soud povinen i bez návrhu k absolutní neplatnosti přihlížet. V opačném případě by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Skutečnost, že nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele způsobuje absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyplývá např. z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18. Dnes je tato skutečnost již zakotvena v § 87 odst. 1 ZSU ve znění účinném od 29. 5. 2022.

17. Pokud žalobkyně odkazovala na judikát Nejvyššího soudu sp. zn. , pak k tomu soud uvádí, že tato judikatura je na danou věc nepřiléhavá. V citovaném rozsudku se jednalo o jinou situaci než v posuzovaném případě. Ve věci řešené v citovaném rozhodnutí spotřebitel úvěr celý splatil a následně se domáhal vrácení úhrad nad rámec jistiny s odkazem na nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti poskytovatelem úvěru a tím způsobenou absolutní neplatnost úvěrové smlouvy. Závěry přijaté v předmětném rozhodnutí Nejvyššího soudu je tudíž nutno chápat v kontextu Nejvyšším soudem řešeného případu. V posuzované věci se však jedná o opačnou situaci - žaloba byla podána z důvodu, že poskytnutý úvěr nebyl zcela splacen.

18. Jelikož byla smlouva mezi účastníky posouzena jako absolutně neplatná, bylo potřeba vztah mezi účastníky posoudit ve smyslu § 87 ZSU a na žalovaném pak bylo vrátit žalobkyni toliko poskytnutou jistinu. Žalobkyně v řízení prokázala, že poskytla žalovanému částku 152 505,63 Kč, přičemž žalovaný dosud uhradil 123 861,72 Kč. Soud tak zavázal žalovaného k úhradě částky 28 643,91 Kč a žalobu zamítl co do zbytku žalované jistiny, poplatků i co do úroků, když tyto vzhledem k neplatnosti celé smlouvy o úvěru nebyly platně sjednány.

19. Pokud se týká žalobkyní požadovaného zákonného úroku z prodlení, soud jej žalobkyni nepřiznal, když s ohledem na absenci dohody stran a rozhodnutí soudu dosud splatnost jistiny nenastala. Z ZSU, které je ustanovením speciálním k úpravě bezdůvodného obohacení v , totiž vyplývá, že spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, tedy lhůta splatnosti neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. , který zdůrazňuje, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má v případě aplikace ZSU nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků nadto v nové době splatnosti, která je buď mezi účastníky dohodnutá anebo soudem určená). Až marným uplynutím této lhůty se může žalovaný jako dlužník dostat do prodlení se splacením dluhu a žalobkyně může požadovat zaplacení úroků z prodlení. K tomu lze odkázat i na rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 1. 2024, č. j. , který tuto rozhodovací praxi rovněž respektuje. Jelikož z výpisu z účtu žalovaného vyplývá, že žalovaný dohodnuté splátky nesplácel řádně a včas, a větší část splacené jistiny je dána jen tím, že krátce po sjednání úvěru provedl mimořádně vklady, další splátky jsou nepravidelné řádově ve stovkách korun, je naprosto zjevné, že nebylo v jeho možnostech uvedený dluh zcela splnit. Soud tak zamítl žalobu i co do požadovaných úroků z prodlení.

20. Žalobkyně byla v řízení procesně úspěšná ve výši 53 % a žalovaný ve výši 47 % (vycházeje z žalované částky 54 281,05 Kč), proto soud ve výroku III. tohoto rozsudku zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 6 % v souladu s Náklady řízení sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 172 Kč a dále z odměny advokáta za 2,5 úkonů právní služby po 3 300 Kč podle , 8 , advokátní tarif (dále jen „“), a to za přípravu a převzetí zastoupení, předžalobní výzvu (1/2), žalobu, celkem 8 250 Kč, plus 3 x režijní paušál po 300 Kč, celkem 900 Kč, plus DPH 21 % (nikoli ze soudního poplatku), tj. 1 922 Kč. Dohromady náklady řízení představují částku 13 244 Kč, z toho 6 % činí 795 Kč. Soud žalobkyni nepřiznal náhradu za sepis podání ze dne datum, když tvrzení v něm uvedená již mohla a měla být uvedena v samotné žalobě, když tato byla sepsána advokátem. Nejedná se tak o účelně vynaložený náklad řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Frýdku-Místku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.