Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
16 C 40/2024-25
Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Irenou Hluštíkovou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta
proti
žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované
o zaplacení 30 050 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 25 000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 5 050 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 30 050 Kč od datum do zaplacení, se zamítá.
III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 2 231 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 25 000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 5 050 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 30 050 Kč od , datum, do zaplacení, se zamítá.III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 2 231 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám právního zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se žalobou podanou soudu dne datum domáhala po žalované zaplacení částky 30 050 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovanou dne datum smlouvu o úvěru č. hodnota, na základě které poskytla žalované částku 6 000 Kč, následně došlo k navýšení úvěru až na částku 25 000 Kč. Žalovaná částka představuje neuhrazenou jistinu ve výši 25 000 Kč a smluvní úrok 5 050 Kč.
2. Žalovaná se k věci nevyjádřila.
3. K ústnímu jednání konanému dne datum se žádný z účastníků nedostavil. Žalobkyně svou neúčast soudu omluvila.
4. Soud vycházel z listinných důkazů předložených žalobkyní, a to z:
sdělení právnická osoba. ze dne datum, ze kterého soud zjistil, že účet č. č. účtu je veden na jméno žalované, a dále že v období od datum do datum nebyla dohledána platba s variabilním symbolem var. symbol,
výpisu z účtu žalované č. č. účtu vedený u právnická osoba. za období od datum do datum, ze kterého soud zjistil, že dne datum byla na účet připsána platba ve výši 6 000 Kč, dne datum platba ve výši 17 000 Kč a dne datum platba ve výši 2 000 Kč, všechny s označením platby jako půjčka od Zaplo č. hodnota,
smlouvy o úvěru č. hodnota ze dne datum, ze které soud zjistil, že právnická osoba a žalovaná se dohodly na poskytnutí úvěru ve výši 6 000 Kč, který bude žalované vyplacen na účet č. účtu,
dodatku č. hodnota ke smlouvě o úvěru ze dne datum, ze kterého soud zjistil, že právnická osoba a žalovaná se dohodli na navýšení úvěru na částku celkem 23 000 Kč,
dodatku č. hodnota ke smlouvě o úvěru ze dne datum, ze kterého soud zjistil, že právnická osoba a žalovaná se dohodli na navýšení úvěru na částku celkem 25 000 Kč, s tím, že celková částka, kterou je žalovaná povinna vrátit je 30 050 Kč,
upomínek ze dne datum a ze dne datum, ze kterých soud zjistil, že žalovaná byla vyzývána k úhradě dluhu,
výpisu z běžného účtu, ze kterého soud nezjistil žádné relevantní informace, z účtu nevyplývá, o jaký se jedná, ani kdo je jeho majitelem,
výzvy k úhradě před podáním žaloby, včetně podacího lístku ze dne datum, ze kterého soud zjistil, že žalovaná byla vyzývána k úhradě dlužné částky,
smlouvy o postoupení pohledávek, včetně seznamu, ze dne datum, ze které soud zjistil, že mezi právnická osoba a žalobkyní došlo k postoupení pohledávky za žalovanou na žalobkyni,
oznámení o postoupení pohledávek ze dne datum, ze kterého vyplývá, že právnická osoba oznámila postoupení pohledávky za žalovanou na žalobkyni.
5. Na základě provedeného dokazování soud zjistil následující skutkový stav.
6. Právní předchůdkyně žalobkyně společnost právnická osoba se dne datum dohodla s žalovanou, že jí poskytne peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč, a následně se dne datum dohodly na navýšení až na částku celkem 23 000 Kč a dne datum na navýšení až na částku celkem 25 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit právnická osoba celkem částku 30 050 Kč. Dne datum právnická osoba žalované převedla na její účet částku 6 000 Kč, dne datum částku 17 000 Kč a dne datum částku 2 000 Kč, celkem tak 25 000 Kč. Žalovaná dosud neuhradila ničeho. Dne datum došlo na základě smlouvy k postoupení pohledávky za žalovanou ze právnická osoba na žalobkyni. Žalovaná byla vyzýván k úhradě dluhu, bezvýsledně, postoupení pohledávek jí bylo oznámeno.
7. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, (dále jen „ZSU “) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
8. Podle § 86 odst. 1 ZSU poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
9. Podle § 86 odst. 2 ZSU poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
10. Podle § 87 odst. 1 ZSU poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
11. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
12. Po právní stránce soud posoudil zjištěný skutkový stav podle citovaných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná částečně. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o zápůjčce ve smyslu § 2390 o. z., na základě které byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši celkem 25 000 Kč bezhotovostním převodem na účet žalované, přičemž z výpisu z účtu vyplývá, že se jedná skutečně o účet žalované a platby jsou identifikovány variabilním symbolem, který odpovídá číslu smlouvy o zápůjčce. Soud tak má za prokázané převod peněžních prostředků z právní předchůdkyně žalobkyně na žalovanou. Jelikož právní předchůdkyně žalobkyně je podnikatelem a finanční prostředky zapůjčila žalované při výkonu své podnikatelské činnosti, v rámci které poskytuje spotřebitelské úvěry, bylo nutné na právní vztahy mezi účastníky aplikovat kromě občanského zákoníku i ZSU , jelikož i zápůjčka je spotřebitelským úvěrem (§ 2 ZSU ).
13. Podle § 86 ZSU je povinností poskytovatele úvěru, v tomto případě právní předchůdkyně žalobkyně, před uzavřením smlouvy zkoumat úvěruschopnost spotřebitele – žalované, tedy zkoumat, zda je v jeho schopnostech splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Toto zkoumání chrání nejen spotřebitele samotného, ale i poskytovatele tím, že předchází negativním důsledkům, ať už v podobě nevrácení zápůjčky či upadnutí do dluhové pasti. Úvěruschopnost dlužníka je věřitel povinen zkoumat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, pokud se spokojí s objektivně nedoloženým osobním prohlášením dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, jinými slovy, pokud si prohlášení učiněná dlužníkem zaznamenaná např. do karty zákazníka, neověří listinami (doklady), které bude požadovat po dlužníku. V takovém případě nelze dospět k závěru, že zkoumání úvěruschopnosti bylo provedeno s odbornou péčí. Dostačujícím pak není ani to, že věřitel nahlédne do veřejně přístupných databází dlužníků, insolvenčního rejstříku apod., neboť tyto dokládají pouze to, že dlužník není v registrech veden, nikoliv bez dalšího, že je schopen úvěr splácet. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, pokud se jedná o příjmy. Klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích. Pokud si věřitel neověří ničím, nebo zcela nedostatečně, pravdivost uváděných výdajů, implikuje to možnou snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta. Poskytovatel musí ověřit alespoň zcela základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. K tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , rozsudek Soudního dvora Evropské Unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 (bod 46), rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019 , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018 .
14. Pokud jde tedy o úvěruschopnost žalované, žalobkyně neuvedla, zda vůbec, popřípadě jakým způsobem byla před uzavřením smlouvy o zápůjčce posuzována úvěruschopnost žalované. K ústnímu jednání se žalobkyně ze své vlastní vůle nedostavila, a tak nemohla být v tomto směru ani poučena podle § 118a odst. 1 , 3 o. s. ř. o. s. ř. , tudíž neunesla břemeno tvrzení ani důkazní, a lze tedy dospět k závěru, že žalobkyně nedostála svým povinnostem, které pro ni vyplývaly ze zákona o spotřebitelském úvěru, neboť nepostupovala s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti žalované.
15. Proto soudu nezbylo nic jiného než prohlásit smlouvu o zápůjčce za absolutně neplatnou v souladu se zněním § 87 odst. 1 ZSU , protože je soud povinen i bez návrhu k absolutní neplatnosti přihlížet. V opačném případě by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Skutečnost, že nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele způsobuje absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyplývá např. z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18. Dnes je tato skutečnost již zakotvena v § 87 odst. 1 ZSU .
16. Jelikož byla smlouva mezi účastníky posouzena jako absolutně neplatná, bylo potřeba vztah mezi účastníky posoudit ve smyslu § 87 ZSU a na žalované pak bylo vrátit žalobkyni toliko poskytnutou jistinu. Žalobkyně v řízení prokázala, že poskytla žalované částku 25 000 Kč, přičemž žalovaná dosud neuhradila ničeho. Soud tak zavázal žalovanou k úhradě částky 25 000 Kč a žalobu zamítl co do úroků, když tyto vzhledem k neplatnosti celé smlouvy o zápůjčce nebyly platně sjednány.
17. Pokud se týká žalobkyní požadovaného zákonného úroku z prodlení, soud jej žalobkyni nepřiznal, když s ohledem na absenci dohody stran a rozhodnutí soudu dosud splatnost jistiny nenastala. Z § 87 ZSU , které je ustanovením speciálním k úpravě bezdůvodného obohacení v občanském zákoníku , totiž vyplývá, že spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, tedy lhůta splatnosti neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 , který zdůrazňuje, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má v případě aplikace § 87 ZSU nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků nadto v nové době splatnosti, která je buď mezi účastníky dohodnutá anebo soudem určená). Až marným uplynutím této lhůty se může žalovaný jako dlužník dostat do prodlení se splacením dluhu a žalobkyně může požadovat zaplacení úroků z prodlení. K tomu lze odkázat i na rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 1. 2024, č. j. 8 Co 5/2024 160 , který tuto rozhodovací praxi rovněž respektuje. Jelikož žalovaná dosud ničeho neuhradila, je naprosto zjevné, že zatím nebylo v jejích možnostech uvedený dluh splnit. Soud tak zamítl žalobu i co do požadovaných úroků z prodlení.
18. Žalobkyně byla v řízení procesně úspěšná ve výši 83 % a žalovaná ve výši 17 % (vycházeje z žalované částky 30 050 Kč), proto soud ve výroku III. tohoto rozsudku zavázal žalovanou zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 66 % v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. Náklady řízení sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 202 Kč a dále z odměny advokáta za 3 úkony právní pomoci po 500 Kč (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva, žaloba), celkem 1 500 Kč, plus 3x režijní paušál po 100 Kč, celkem 300 Kč, a to vše dle § 14b odst. 1 , odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. , plus DPH 21 % (nikoli ze soudního poplatku), tj. 378 Kč. Soud na tento případ aplikoval § 14b citované vyhlášky, když je mu z úřední činnosti známo, že žalobkyně ve skutkově a právně obdobných případech podává žaloby, které mají ustálenou formu, navíc se jedná o nárok nepřevyšující částku 50 000 Kč. Náklady řízení žalobkyně tak činí celkem 3 380 Kč a z toho 66 % činí částku 2 231 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Frýdku-Místku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.