Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
35 C 36/2024-45
Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. et Mgr. Kristýnou Černou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta
proti
žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované
o zaplacení 103 962,53 Kč příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 99 372,35 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 99 372,35 Kč od 28. 6. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 4 590,18 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 103 962,53 Kč od 3. 10. 2021 do 27. 6. 2022 a úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 4 590,18 Kč od 28. 6. 2022 do zaplacení.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 16 606 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám zástupce žalobkyně Jméno advokáta, advokáta.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 99 372,35 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 99 372,35 Kč od 28. 6. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 4 590,18 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 103 962,53 Kč od 3. 10. 2021 do 27. 6. 2022 a úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 4 590,18 Kč od 28. 6. 2022 do zaplacení.III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 16 606 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám zástupce žalobkyně , Jméno advokáta, , advokáta.
1. Žalobkyně se po žalované domáhá zaplacení částky 103 962,53 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši 8,5 % ročně od 3. 10. 2021 do zaplacení. Částka 103 962,53 Kč představuje nesplacenou část jistiny úvěru po započtení úhrad žalované z titulu smlouvy o úvěru na sloučení předchozích úvěrů a půjček ze dne 12. 6. 2020, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně právnická osoba. (dále jen „předchůdkyně žalobkyně“), poskytla žalované bankovním převodem peněžní prostředky ve výši 132 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit spolu s úrokem ve výši 14,99 % ročně, eventuálně 13,31 % ročně při řádném splácení, poplatkem za vyřízení úvěru ve výši 500 Kč, celkem 229 263 Kč v 95 měsíčních splátkách po 2 406 Kč, v případě řádného splácení pouze 205 010 Kč, jelikož by došlo k odpuštění 10 splátek. Před poskytnutím úvěru předchůdkyně žalobkyně posoudila schopnost žalované splácet úvěr tak, že se zabývala příjmem žalované a zjistila, že dosahuje příjmu 19 305 Kč měsíčně (7 905 Kč činí příjem ze závislé činnosti a 11 400 Kč činí rodičovský příspěvek), což ověřila z výpisů z účtu žalované, dále se žalované dotázala na výdaje na bydlení a zjistila, že hradí nájemné v částce 1 500 Kč měsíčně, dále vycházela z ostatních skutečných výdajů žalované ve výši 0 Kč v kombinaci s interními informacemi předchůdkyně žalobkyně, včetně statistických údajů. Také lustrovala žalovanou v databázích, zejména v insolvenčním rejstříku, registru NRKI a interních databázích. Žalovaná předchůdkyni žalobkyně zaplatila celkem pouze 32 627,65 Kč. Vzhledem k prodlení žalované s úhradou splátek předchůdkyně žalobkyně úvěr ke dni 2. 10. 2021 zesplatnila. Pohledávku za žalovanou předchůdkyně žalobkyně postoupila na žalobkyni. Žalovaná dále již nic nezaplatila ani přes výzvu.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. K jednání se žalovaná bez omluvy nedostavila, soud proto jednal v její nepřítomnosti v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř. “), a z provedených důkazů vzal za prokázané následující skutečnosti. Z listin y označené jako smlouva o úvěru ze dne 12. 6. 2020 soud zjistil, že se v této listin ě předchůdkyně žalobkyně zavazuje poskytnout žalované prostředky ve výši 132 000 Kč a žalovaná se zavazuje vrátit celkovou částku 229 263 Kč představující jistinu úvěru, poplatek za vyřízení úvěru ve výši 500 Kč a úrok ve výši 14,99 % ročně v 95 měsíčních splátkách po 2 406 Kč, splatných vždy do 20. dne měsíce, počínaje dnem 20. 7. 2020. V případě řádného splácení dojde k odpuštění až 10 splátek, úrok tedy bude činit 13,31 % ročně a žalovaná zaplatí pouze 205 010 Kč. Předchůdkyně žalobkyně se s žalovanou dohodla, že žalovaná využije část úvěru ve výši 101 287 Kč ke splacení předchozího dluhu vůči předchůdkyni žalobkyně ze splátkového úvěru, zbylou částku může použít k libovolnému účelu. Z listin y označené posouzení úvěruschopnosti klienta soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně zaznačila do formuláře před poskytnutím úvěru zejména tyto informace o žalované: Klientka uvedla celkový příjem 19 305 Kč (7 905 Kč ze závislé činnosti a vedlejší příjem 11 400 Kč rodičovský příspěvek), což pracovník banky zkontroloval z výpisu z účtu klientky. Klientka uvedla výdaje 0 Kč a nájemné ve výši 1 500 Kč. Banka stanovila výdaje na 7 426 Kč na základě sdělených informací v kombinaci s interními informacemi a s využitím statistických údajů, aktuálních údajů životních nákladů a normativních nákladů na bydlení. Banka dotazem do CCD a vlastních systémů zjistila, že klientka měla poskytnutý úvěr v Anonymizováno se splátkou 1 822 Kč, úvěrový limit činí 100 000 Kč. Z výpisů z účtu žalované u právnická osoba., za měsíce listopad 2019 až květen 2020 soud zjistil následující skutečnosti. V listopadu 2019 činil konečný zůstatek žalované na úču 744,32 Kč, celkové příjmy činily 20 706 Kč a celkové výdaje 20 715 Kč. Příjem sestává zejména z příchozí platby od právnická osoba, ve výši 17 252 Kč a příchozí platby od ÚP ve výši 1 454 Kč označené RodP. V prosinci 2019 činil konečný zůstatek žalované na úču 2 010,39 Kč, celkové příjmy činily 24 294 Kč a celkové výdaje 23 027,93 Kč. Příjem sestává zejména z příchozí platby od právnická osoba, ve výši 15 991 Kč a příchozí platby od ÚP ve výši 1 454 Kč označené RodP. V lednu 2020 činil konečný zůstatek žalované na úču 2 059,38 Kč, celkové příjmy činily 26 029 Kč a celkové výdaje 25 980,01 Kč. Příjem sestává zejména z příchozí platby od právnická osoba, ve výši 14 249 Kč, příchozí platby od ÚP ve výši 1 454 Kč označené RodP a příchozí platby od ČSSZ označené nemocenské ve výši 1 825 Kč. V únoru 2020 činil konečný zůstatek žalované na úču 472,78 Kč, celkové příjmy činily 38 202 Kč a celkové výdaje 39 788,60 Kč. Příjem sestává zejména z příchozí platby od právnická osoba, ve výši 16 715 Kč a příchozí platby od ÚP ve výši 11 487 Kč označené RodP. V březnu 2020 činil konečný zůstatek žalované na úču 180 Kč, celkové příjmy činily 26 863 Kč a celkové výdaje 27 155,78 Kč. Příjem sestává zejména z příchozí platby od právnická osoba, ve výši 2 970 Kč a příchozí platby od ÚP ve výši 11 487 Kč označené RodP a příchozí platby od ČSSZ označené nemocenské ve výši 6 606 Kč. V dubnu 2020 činil konečný zůstatek žalované na úču 4 458,21 Kč, celkové příjmy činily 187 063 Kč a celkové výdaje 131 804,39 Kč. Příjem sestává zejména z příchozí platby od právnická osoba, ve výši 13 176 Kč, příchozí platby od ÚP ve výši 11 487 Kč označené RodP a příchozích plateb označených čerpaný kontokorent ve výši 100 000 Kč, 2 000 Kč, 2 000 Kč, 500 Kč, 200 Kč, 200 Kč, 1 000 Kč a 1 500 Kč. V květnu 2020 činil konečný zůstatek žalované na úču 77,33 Kč, celkové příjmy činily 47 310 Kč a celkové výdaje 101 018 Kč. Příjem sestává zejména z příchozí platby od ÚP ve výši 11 487 Kč označené RodP a příchozí platby od ČSSZ označené ošetřovné ve výši 4 823 Kč. Zbylé příjmy v jednotlivých měsících jsou tvořeny převážně blíže neoznačenými platbami převodem z jiného účtu či vklady hotovosti. Výdaje v jednotlivých měsících jsou různorodé, jsou tvořeny například převody na blíže neoznačené účty, výběry z bankomatu, transakcemi platební kartou ve výši desítek, stovek až nižších tisíců korun, jsou zde zřejmé platby v lékárnách, drogeriích, supermarketech, restauracích, knihkupectvích, obchodech s oděvy, platby za telefon, dále nákupy jízdenek. V únoru a březnu 2020 je navíc na účtu evidována odchozí platba ve výši 10 500 Kč a 10 600 Kč označená nájem. Z výpisu z úvěrového účtu za červen až prosinec 2020 soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně žalované poskytla dne 12. 6. 2020 bankovním převodem částky 100 284,30 Kč a 31 715,70 Kč. Z listin y podklady pre súdne konanie a z tvrzení žalobkyně soud zjistil, že žalovaná předchůdkyni žalobkyně a žalobkyni uhradila celkem 4 557 Kč, 28 037,47 Kč a 33,18 Kč. Z listin y označené jako smlouva o postoupení pohledávek včetně seznamu pohledávek soud zjistil, že se předchůdkyně žalobkyně jako postupitel s žalobkyní jako postupníkem dohodla dne 26. 5. 2022 na postoupení pohledávky za žalovanou. Z oznámení o postoupení pohledávky včetně podacího lístku soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně žalovanou dopisem odeslaným dne 14. 6. 2022 o postoupení pohledávky vyrozuměla Z předžalobní výzvy včetně podacího lístku soud zjistil, že žalobkyně žalované dne 14. 6. 2022 odeslala předžalobní výzvu, kterou ji vyzvala k zaplacení dluhu do 10 dnů od doručení dopisu.
4. Z dalších provedených důkazů soud s ohledem na níže uvedený právní závěr nezjistil žádné skutečnosti podstatné pro rozhodnutí.
5. Na základě zjištěných skutečností soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně žalované dne 12. 6. 2020 poskytla bankovním převodem celkovou částku ve výši 132 000 Kč na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru z téhož dne s tím, že částku ve výši 101 287 Kč použije žalovaná ke splacení předchozího úvěru čerpaného u předchůdkyně žalobkyně, se zbylou částí naloží dle svého uvážení. Žalobkyně před poskytnutím úvěru zkoumala schopnost žalované splácet úvěr tak, že se žalované dotázala na její příjmy a výdaje na bydlení, příjmy ověřila z výpisů z účtu, dále lustrovala žalovanou v databázích. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 26. 5. 2022 postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni, což žalované oznámila. Žalovaná předchůdkyni žalobkyně a žalobkyni uhradila celkem 32 627,65 Kč, dále již nic nezaplatila, ačkoli ji žalobkyně vyzvala k zaplacení dluhu do 10 dnů od doručení výzvy dopisem odeslaným dne 14. 6. 2022.
6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ “), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
8. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
9. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ , ve znění účinném do 28. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
10. Po právním posouzení věci soud dospěl k následujícím závěrům. Soud nejprve posuzoval, zda předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely platnou smlouvu o úvěru dle § 2395 o. z., a dospěl k závěru, že nikoli. Žalovaná je ve vztahu k předchůdkyni žalobkyně, jakožto poskytovatelce spotřebitelského úvěru, v postavení spotřebitelky, a proto se dle § 2 ZSÚ na jejich vztah použije také tento zákon, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy. Žalobkyně však ani přes poučení dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. o. s. ř. v řízení neprokázala, že by předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím úvěru řádně zkoumala a ověřovala příjmy a výdaje žalované a její případné další dluhy, jak jí ukládá § 86 ZSÚ , aby vyhodnotila, zda žalované její majetková situace umožňuje splnit dluh ve lhůtě splatnosti. Již ze samotné listin y nazvané posouzení úvěruschopnosti klienta je zřejmé, že schopnost žalované splácet úvěr není řádně v podstatném rozsahu zkoumána. Je patrno, že se předchůdkyně žalobkyně ze skutečných výdajů žalované zajímala pouze o výdaje na bydlení a o splátky dalších úvěrů žalované a zaznačila, že další výdaje žalované kromě výdajů na bydlení činí 0 Kč. Nezkoumala, z čeho se skládají další skutečné výdaje žalované, které jistě má minimálně na stravování, ošacení, drogerii, léky, náklady na dopravu, také lze předpokládat výdaje spojené s trávením volného času, platby za telefon, internet, vybavení domácnosti, příležitostný nákup předmětů osobní potřeby apod., to vše pro žalovanou a jí vyživované dítě či děti (žalovaná uvedla, že má příjem z rodičovského příspěvku). Ani příjmová stránka žalované není zkoumána skutečně pečlivě, není zřejmé, zda má žalovaná sjednán pracovní poměr na dobu určitou či neurčitou, zda jí neběží výpovědní doba, na jaké pozici pracuje, jakého věku je jí vyživované dítě, do kdy má čerpat rodičovský příspěvek atd. Předchůdkyně žalobkyně se žalované na její poměry v potřebném rozsahu ani nedotázala. Navíc neprokázala, že by informace sdělené žalovanou dostatečným způsobem také ověřila. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření těchto tvrzení (srovnej k tomu zejm. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 ). Žalobkyně sice předložila výpisy z účtu, z nichž měla její předchůdkyně ověřit příjmy žalované, s evidovanými příchozími platbami označenými rodičovský příspěvek a platbami, které by mohly představovat příjem ze závislé činnosti, ale nepředložila další důkazy prokazující ověření existence pracovního poměru, doby jeho trvání, předpokládané doby čerpání rodičovského příspěvku apod. Co se týče výdajové stránky, žalobkyně ani netvrdila, že by její předchůdkyně skutečné výdaje sdělené žalovanou nějakým způsobem ověřovala. V předložených výpisech z účtu jsou navíc evidovány v měsících březen a duben 2020 platby nájemného ve výši přesahující 10 000 Kč, v ostatních měsících žádné platby identifikované jako úhrady za bydlení patrné nejsou, sdělené výdaje na bydlení ve výši 1 500 Kč měsíčně tak předchůdkyně žalobkyně z těchto výpisů z účtu ověřit nemohla. Poznatky zjištěné z výpisů z účtu žalované, dle kterých žalovaná na účtu neměla na konci měsíců listopad 2019 až květen 2020 téměř žádný zůstatek, v měsíci dubnu 2020 jí přišel na účet úvěr přesahující 100 000 Kč a žalovaná tuto částku v podstatě obratem utratila, měly být navíc pro předchůdkyni žalobkyně naopak impulzem k podrobnějšímu zkoumání skutečných výdajů žalované. Na závěru o nesplnění povinnosti posoudit úvěruschopnost žalované nic nemění skutečnost, že předchůdkyně žalobkyně vycházela ohledně výdajů ze statistických údajů a že žalovanou lustrovala v registrech, jelikož nedostála povinnosti zkoumat v potřebném rozsahu skutečné poměry žalované. Na právním závěru rovněž nic nemění skutečnost, že žalovaná měla část poskytnutých finančních prostředků použít na refinancování jiného úvěru v celkové výši okolo 100 000 Kč. Zákon totiž předchůdkyni žalobkyně i tak ukládal poměry žalované zkoumat, navíc předchůdkyně žalobkyně žalované poskytla nad rámec dalších více než 30 000 Kč. Vzhledem k tomu, že předchůdkyně žalobkyně jakožto poskytovatelka spotřebitelského úvěru řádně neposoudila schopnost žalované úvěr splácet, je smlouva o úvěru ze dne 12. 6. 2020 absolutně neplatná dle § 87 odst. 1 ZSÚ ve spojení s § 580 o. z. Dle jazykového výkladu § 87 odst. 1 ZSÚ by sice soud měl přihlížet k neplatnosti smlouvy pouze k námitce spotřebitele, toto ustanovení je ale nutno vyložit eurokonformně v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru (dále jen „směrnice 2008/48/ES). Česká právní úprava, stanovující pro případ porušení povinnosti zkoumat úvěruschopnost spotřebitele pouze relativní neplatnost, je totiž v rozporu s požadavky směrnice 2008/48/ES, jelikož zakotvuje nižší standard ochrany spotřebitele. Ustanovení § 87 odst. 1 ZSÚ je proto nutno vykládat tak, že soud zkoumá z úřední povinnosti, zda poskytovatel úvěru posoudil schopnost spotřebitele úvěr splácet (viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C-679/18 OPR). Nesplnění povinnosti poskytovatele úvěru řádně prověřit spotřebitelovu schopnost úvěr splatit činí smlouvu od počátku absolutně neplatnou pro rozpor se zákonem. Uvedený přístup je naplněním zásady ochrany spotřebitele jako slabší smluvní strany. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2017, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ). K neplatnosti smlouvy o úvěru tak soud přihlédl i bez námitky žalované.
11. V řízení však současně bylo prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované bez právního důvodu, na základě neplatné smlouvy o úvěru, částku 132 000 Kč, a žalovaná se tak přijetím finančních prostředků bezdůvodně obohatila, proto je povinna toto bezdůvodné obohacení vrátit dle § 2991 o. z. ve spojení s § 2993 o. z. Pohledávka z titulu smlouvy o úvěru byla postoupena na žalobkyni v souladu s § 1879 o. z., proto je žalovaná povinna zaplatit svůj dluh žalobkyni. Žalobkyně uvedla, že žalovaná uhradila celkem 32 627,65 Kč, a žalovaná neprokázala, že by zaplatila vyšší částku, proto soud uložil žalované uhradit žalobkyni nevrácenou část jistiny ve výši 99 372,35 Kč (132 000 mínus 32 627,65). Splatnost bezdůvodného obohacení nastává dle § 1958 odst. 2 o. z. na základě výzvy věřitele. Žalobkyně žalovanou poprvé prokazatelně vyzvala k zaplacení dlužné částky výzvou odeslanou dne 14. 6. 2022. Dle § 573 o. z. se tak má za to, že žalované zásilka došla dne 17. 6. 2022, a žalovaná byla následně povinna uhradit dlužnou částku dle výzvy do 27. 6. 2022. Vzhledem k tomu, že žalovaná dluh včas neuhradila, dostala se do prodlení, a žalobkyně má rovněž nárok na úrok z prodlení z dlužné částky dle § 1970 o. z. ode dne následujícího po dni splatnosti pohledávky, tzn. od 28. 6. 2022. Výše úroku z prodlení by činila 11,75 % dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , avšak soud byl vázán návrhem žalobkyně, která požadovala úrok z prodlení pouze ve výši 8,5 %. Soud z výše uvedených důvodů dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná a zavázal žalovanou zaplatit žalobkyni částku ve výši 99 372,35 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně od 28. 6. 2022 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. Ve zbylém rozsahu žalobu zamítl.
12. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. a § 146 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , tak, že procesně úspěšnější žalobkyni (k neúspěchu žalobkyně soud připočetl i částku, v jejímž rozsahu vzala žalobkyně žalobu zpět, neboť zpětvzetím žaloby zastavení řízení o této části zavinila) přiznal částečnou náhradu nákladů odpovídající míře jejího úspěchu. Pro účely výpočtu poměru procesního úspěchu a neúspěchu žalobkyně soud kapitalizoval předmět řízení (k jistině připočetl příslušenství kapitalizované ke dni rozhodnutí v souladu se závěry usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015 ). Hodnota sporu tak činí 164 099,46 Kč (původně požadovaná jistina plus kapitalizovaný úrok z prodlení) a žalobkyně byla úspěšná co do 119 946,92 Kč (99 372,35 Kč plus kapitalizovaný úrok z prodlení). Žalobkyně tedy byla úspěšná po zaokrouhlení ze 73 % a neúspěšná z 27 %, a má proto nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 46 % (73% úspěch mínus 27% neúspěch).
13. Žalobkyni vznikly náklady řízení ve výši 36 099 Kč představující 5 171 Kč za zaplacený soudní poplatek, dále 24 160 Kč za odměnu zástupce žalobkyně za tři úkony právní pomoci (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, žaloba v době, kdy předmětem řízení byla částka 129 267,53 Kč s příslušenstvím) ve výši 3 x 6 300 Kč dle § 7 odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátní tarif (dále jen „AT “), a 1 x 5 260 Kč (účast u jednání v době, kdy předmětem řízení byla již pouze částka 103 962,53 Kč) a dále za náhradu hotových výdajů zástupce 4 x 300 Kč podle § 13 odst. 4 AT a náhradu za promeškaný čas při cestě ze sídla zástupkyně žalobkyně k jednání a zpět v rozsahu 2 půlhodin x 100 Kč, tj. 200 Kč, dle § 14 odst. 1 písm. a) a § 14 odst. 3 AT a dále též náhradu za DPH ve výši 21 % z odměny zástupce, náhrady hotových výdajů a náhrady za promeškaný čas dle § 137 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. , tj. 5 368 Kč.
14. Soud z výše uvedených důvodů výrokem III. uložil žalované zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 16 606 Kč (46 % z částky 36 099 Kč), a to k rukám jejího zástupce dle § 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím Okresního soudu v Ostravě, písemně, dvojmo.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na nařízení výkonu rozhodnutí nebo exekuce.