Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

24 C 108/2024-217

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem Mgr. Filipem Tomanem ve věci žalobkyně Jméno žalobkyně A., se sídlem v Adresa žalobkyně A, IČO: IČO žalobkyně B, zastoupené Jméno Zástupce, advokátem se sídlem v Adresa žalobkyně A, proti žalovanému Jméno žalovaného, narozenému Datum narození žalovaného, trvale bytem v Adresa žalovaného, o zaplacení 287 146,48 Kč s příslušenstvím, takto:

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 143 576,72 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 12,75 % ročně od 6. 7. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se, co do zaplacení 143 569,76 Kč, úroku ve výši 27 258,04 Kč, úroku ve výši 9,4 % ročně z částky 280 977,48 Kč od 18. 2. 2023 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 34 458,52 Kč, úroku z prodlení z částky 287 146,48 Kč od 24. 11. 2023 do 5. 7. 2024, úroku z prodlení z částky 143 569,76 Kč od 6. 7. 2024 do zaplacení a úroku z prodlení z částky 143 576,72 Kč co do výše 2,25 % ročně od 6. 7. 2024 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 143 576,72 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 12,75 % ročně od 6. 7. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se, co do zaplacení 143 569,76 Kč, úroku ve výši 27 258,04 Kč, úroku ve výši 9,4 % ročně z částky 280 977,48 Kč od 18. 2. 2023 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 34 458,52 Kč, úroku z prodlení z částky 287 146,48 Kč od 24. 11. 2023 do 5. 7. 2024, úroku z prodlení z částky 143 569,76 Kč od 6. 7. 2024 do zaplacení a úroku z prodlení z částky 143 576,72 Kč co do výše 2,25 % ročně od 6. 7. 2024 do zaplacení, zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou dne 27. 3. 2024 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí žalovanou částku spolu s úroky a úroky z prodlení tam blíže specifikovanými. Uvedla, že její právní předchůdkyně, společnost právnická osoba. (dále také jen jako „společnost“ či „právní předchůdkyně žalobkyně“) se žalovaným uzavřela dne 22. 2. 2019 smlouvu o úvěru, na základě které mu poskytla celkem 417 000 Kč tak, že částí byly splaceny dva předchozí závazky u společnosti a zbytek byl žalovanému vyplacen na jeho běžný účet. Žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit a zaplatit společnosti úrok ve výši 9,4 % ročně, a to v pravidelných měsíčních splátkách. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení, prohlásila společnost ke dni 17. 2. 2023 celý zůstatek úvěru splatným, přičemž žalovaný dohromady zaplatil jen 273 423,28 Kč. Žalobou uplatněný nárok pak byl postoupen žalobkyni.

2. Žalovaný se k věci nevyjádřil.

3. Z y nazvané smlouva o úvěru s pojištěním schopnosti splácet Konsolidace půjček soud zjistil, že tuto dne 22. 2. 2019 uzavřeli společnost a žalovaný. Společnost se zde zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 417 000 Kč tak, že 19 640,16 Kč bude použito na splacení úvěru vedeného na účtu č. č. účtu, dalších 328 887,36 Kč bude použito na splacení úvěru vedeného na účtu č. č. účtu a zbytek bude vyplacen bez určení účelu na běžný účet žalovaného č. č. účtu a žalovaný se naproti tomu zavázal tyto peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok ve výši 9,4 % ročně ve 120 měsíčních splátkách po 5 852,07 Kč (včetně pojištění ve výši 479 Kč) s tím, že poslední bude činit jen 3 923,77 Kč (opět včetně pojištění), splatných vždy ke každému 15. dni příslušného kalendářního měsíce počínaje 15. 3. 2019. Pro případ prodlení s jakoukoliv úhradou bylo ujednáno, že je společnost oprávněna prohlásit celý úvěr splatným a požadovat po žalovaném úroky z prodlení a poplatky dle sazebníku. Z přiložené standardní informace o spotřebitelském úvěru se podává, že jsou zde uvedeny základní parametry poskytovaného úvěru včetně některých sankčních poplatků. Předložené všeobecné produktové podmínky a všeobecné obchodní podmínky pak obsahují zejména výklad některých pojmů, ujednání o doručování a zakotvují možnost aktualizace sazebníku poplatků.

4. Z y nazvané žádost o úvěr Konsolidace půjček soud zjistil, že žalovaný společnost dne 22. 2. 2019 požádal o úvěr ve výši 417 000 Kč na 120 měsíců s tím, že část bude použita na splacení úvěru od společnosti č. hodnota (původně ve výši 343 000 Kč, kde splácí 5 243,46 Kč měsíčně) a část na splacení úvěru od společnosti č. hodnota (původně ve výši 20 000 Kč, kde splácí 389,96 Kč měsíčně). Je zde uvedeno, že žalovaný je zaměstnán jako pracovník v gastronomii u společnosti právnická osoba. s průměrným čistým příjmem za poslední tři měsíce ve výši 13 144 Kč, přičemž při jednom zdroji příjmů činí příjmy domácnosti žalovaného 40 000 Kč a vyživuje jednu další osobu.

5. Z dopisu ze dne 9. 5. 2024, nadepsaného jako vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti soud zjistil, že společnost u žalovaného počítala s příjmy 13 144 Kč ověřenými z doložených dokumentů, případně výpisů z účtu. Tímto úvěrem se splátkou 5 373,07 Kč byly konsolidovány závazky se splátkou 5 633,42 Kč a došlo tak k odlehčení žalovaného. Dále počítala indexy DTI a DSTI a dospěla k závěru, že celkové závazky žalovaného téměř trojnásobně přesahují jeho roční příjmy (DTI 2,89) a na splátky vynakládá téměř polovinu svých příjmů (DSTI 45,31 %). K tomu zohlednila i další dva závazky, jeden u společnosti a jeden u třetí osoby. Dále při odhadovaných životních nákladech 7 182,79 Kč dospěla k závěru, že maximální měsíční splátka může činit 5 379,29 Kč.

6. Z výpisů z běžného účtu žalovaného č. č. účtu (jen příjmy, ostatní transakce jsou začerněné) vyplývá, že u společnosti právnická osoba. měl v prosinci 2018 příjem 12 697 Kč, v lednu 2019 to bylo 11 496 Kč a v únoru 2019 pak 12 699 Kč. v každém z uvedených měsíců bylo na tento účet připsáno dalších cca 9 400 Kč od společnosti Kaufland v. o. s. Dne 22. 2. 2019 sem bylo převedeno 68 472,48 Kč jako čerpání úvěru 228199490.

7. Z výpisu z úvěrového účtu č. č. účtu ze dne 22. 2. 2019 soud zjistil, že je veden na jméno žalovaného a dne 22. 9. 2019 sem bylo splaceno 19 640,16 Kč.

8. Z výpisu z úvěrového účtu č. č. účtu ze dne 22. 2. 2019 soud zjistil, že je veden na jméno žalovaného a dne 22. 9. 2019 sem bylo splaceno 328 887,36 Kč.

9. Z výpisů z úvěrového účtu č. č. účtu soud zjistil, že tento účet byl založen 22. 2. 2019, začínal se zůstatkem 0 Kč a jsou zde 22. 2. 2019 evidovány tři debetní obraty, a to 19 640,16 Kč jako konsolidace, 328 887,36 Kč jako konsolidace a 68 472,48 Kč jako převod na BU. Dále se z těchto výpisů podává, jak společnost o úvěru účtovala a to, že od žalovaného eviduje úhrady v celkové výši 273 423,28 Kč. Totéž soud zjistil z y nazvané platební historie.

10. Z dopisu ze dne 19. 2. 2023 soud zjistil, že společnost, jelikož se žalovaný dostal do prodlení se splácením, prohlásila celý zůstatek úvěru ve výši 357 368,53 Kč splatným ke dni 17. 2. 2023. Z přiloženého podacího archu se podává, že tento dopis byl 21. 2. 2023 odeslán žalovanému.

11. Ze smlouvy o postoupení pohledávek, dohody o postoupení pohledávek, včetně seznamu postoupených pohledávek a potvrzení soud zjistil, že společnost touto smlouvou ze dne 15. 11. 2023 postoupila žalobkyni za úplatu soubor pohledávek, a to mimo jiné včetně pohledávky za žalovaným uplatněné v tomto řízení.

12. Z dopisu ze dne 27. 11. 2023 soud zjistil, že společnost žalovanému tímto dopisem oznámila, že pohledávku za ním ze shora citované smlouvy postoupila žalobkyni. Z přiloženého podacího lístku se pak podává, že tento dopis byl dne 8. 12. 2023 odeslán žalovanému.

13. Z dopisu ze dne 27. 2. 2024 soud zjistil, že jím zástupce žalobkyně vyzýval žalovaného k zaplacení celkem 387 861,26 Kč nejpozději do 13. 3. 2024, jinak se vystavuje riziku podání žaloby. Z přiloženého podacího lístku se pak dodává, že žalovanému byl tento dopis odeslán 27. 2. 2024.

14. Z předloženého sazebníku poplatků soud pro níže vyložený právní názor již žádná skutková zjištění nečinil.

15. Po zhodnocení shora jednotlivě citovaných důkazů jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech s přihlédnutím k tvrzení účastníků a ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalovaný dne 22. 2. 2019 požádal společnost o poskytnutí 417 000 Kč na konsolidaci předchozích závazků s tím, že má příjem ze zaměstnání 13 144 Kč a úvěr by splatil ve 120 splátkách. Téhož dne uzavřeli smlouvu, kde se společnost zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 417 000 Kč tak, že 19 640,16 Kč bude použito na splacení úvěru vedeného na účtu č. č. účtu, dalších 328 887,36 Kč bude použito na splacení úvěru vedeného na účtu č. č. účtu a zbytek bude vyplacen bez určení účelu na běžný účet žalovaného č. č. účtu a žalovaný se naproti tomu zavázal tyto peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok ve výši 9,4 % ročně ve 120 měsíčních splátkách po 5 852,07 Kč (včetně pojištění ve výši 479 Kč) s tím, že poslední bude činit jen 3 923,77 Kč (opět včetně pojištění), splatných vždy ke každému 15. dni příslušného kalendářního měsíce počínaje 15. 3. 2019. Téhož dne pak byly žalovanému peněžní prostředky ve výši 68 472,48 Kč vyplaceny na jeho běžný účet, úvěrový účet č. č. účtu byl splacen částkou 19 640,16 Kč a úvěrový účet č. č. účtu byl splacen částkou 328 887,36 Kč. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení (zaplatil jen 273 423,28 Kč) prohlásila společnost celý zůstatek úvěru ke dni 17. 2. 2023 splatným. Před uzavřením smlouvy v rámci posouzení úvěruschopnosti žalovaného společnost počítala s příjmy 13 144 Kč a odhadovanými životními náklady 7 182,79 Kč. Přitom zjistila, že celkové závazky žalovaného téměř trojnásobně přesahují jeho roční příjmy, na splátky vynakládá téměř polovinu svých příjmů a maximální měsíční splátka může činit 5 379,29 Kč. Smlouvou ze dne 15. 11. 2023 byl žalobou uplatněný nárok postoupen žalobkyni.

16. Na projednávaný případ je nutno aplikovat ustanovení , o spotřebitelském úvěru (dále již jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť se jedná o úvěr poskytovaný spotřebiteli ( zákona o spotřebitelském úvěru).

17. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

18. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

19. Podle , , v účinném znění (dále již jen „o. z.“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

20. Ze shora citovaného § 86 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá povinnost věřitele počínat si při sjednání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí a posoudit přitom schopnost spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (je povinen zkoumat tzv. úvěruschopnost). Pouze pokud dospěje k závěru, že spotřebitel je schopen spotřebitelský úvěr splácet, může jej poskytnout. V opačném případě je smlouva neplatná (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Toto ustanovení je přitom nutno vykládat v souladu s obecnými principy ochrany spotřebitele a neplatnost tak posoudit jako absolutní podle § 580 odst. 1 o. z., ke které by soudy měly přihlédnout vždy, i pokud nebude v řízení ze strany dlužníka uplatněna jako procesní obrana. Ke shodným závěrům dospěl i Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , kde mimo jiné uzavřel, že vyžadovat od poskytovatele spotřebitelských úvěrů důsledné zkoumání úvěruschopnosti (budoucího) dlužníka není zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucího zadlužeností domácností. Zprostředkovaně pak tato povinnost chrání také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Odbornou péčí je pak třeba rozumět úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , jehož závěry, byť se týká předchozí právní úpravy, lze mutatis mutandis aplikovat i pro výklad shora citovaného § 86 zákona o spotřebitelském úvěru).

21. V projednávaném případě společnost před uzavřením smlouvy vycházela z příjmů žalovaného ve výši 13 144 Kč měsíčně u společnosti právnická osoba., což měla mít ověřeno z výpisů z jeho běžného účtu. Výdaje žalovaného společnost odhadla podle statistických dat na 7 182,79 Kč a dospěla k závěru, že maximální měsíční splátka může činit 5 379,29 Kč. K tomu je však třeba uvést, že podle předložených výpisů z účtu činily průměrné příjmy žalovaného u společnosti právnická osoba. jen 12 297,30 Kč. Nutno uvést, že na běžném účtu žalovaného byly další příjmy ve výši cca 9 400 Kč měsíčně, avšak s těmi společnost nepočítala a žalovaný je ani neuváděl ve své žádosti. Dále je třeba poznamenat, že žalovaný se uzavřenou smlouvou zavázal splácet společnosti 5 852,07 Kč měsíčně (včetně pojištění), tedy více, než činila společností vypočtená maximální možná splátka, a to při nižších příjmech, než s kterými společnost počítala. Vzhledem k uvedenému nezbylo než uzavřít, že společnost úvěruschopnost žalovaného neposoudila s odbornou péčí (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. spisová značka, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod pořadovým číslem 3225/2015) a na uzavřenou smlouvu o úvěru tak nahlížet jako na absolutně neplatnou podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru za užití § 580 odst. 1 o. z.

22. V řízení však bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši 417 000 Kč. Toto plnění soud shledal plněním bez právního důvodu, kterým se žalovaný bezdůvodně obohatil a je povinen obohacení vydat (§ 2991 o. z.), přičemž současně bylo zjištěno, že takto vydal již 273 423,28 Kč a k vydání tudíž zbývá již jen 143 576,72 Kč. Jelikož zákon neupravuje splatnost pohledávek vzniklých z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele, přičemž dlužník je povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu poté, kdy byl o plnění požádán (§ 1958 odst. 2 o. z.). V tomto případě, s ohledem na dobu uplynulou od doby obohacení žalovaného, je přiměřené považovat za tuto lhůtu již následující den po obdržení výzvy k plnění. Vůči nepřítomné osobě působí právní jednání od okamžiku, kdy jí dojde (§ 570 odst. 1 o. z.), tedy od chvíle, kdy se projev vůle dostane do sféry dispozice adresáta a ten má objektivní možnost se s ním seznámit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 1. 2014, sp. zn. ). Žalobkyně neprokázala, že by žalovaného vyzvala k plnění, neboť z přiložených podacích lístků se nepodává, že by se zasílané zásilky dostaly do sféry dispozice žalovaného. Kvalifikovanou výzvou k plnění je tak v projednávaném případě až žaloba, s jejímž obsahem měl žalovaný objektivní možnost se seznámit až dne 4. 7. 2024 (kdy byla žalovanému zásilka obsahující žalobu uložena u provozovatele poštovních služeb), následující den, tj. 5. 7. 2024, tak byl žalovaný povinen bezdůvodné obohacení vydat a jelikož tak neučinil, dostal se dne 6. 7. 2024 do prodlení. Žalobou uplatněný nárok pak byl v souladu s § 1879 o. z. postoupen žalobkyni.

23. Soud z vyložených důvodů shledal žalobu v části, jíž se žalobkyně domáhala vrácení poskytnutých a dosud nevrácených peněžních prostředků důvodnou a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 143 576,72 Kč, a to včetně úroků z prodlení z této částky podle o .z. jdoucích od 6. 7. 2024 ve výši stanovené Lhůtu k plnění pak soud stanovil v souladu s , když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší, než tam uvedené třídenní.

24. Jinak tomu však bylo, pokud se žalobkyně domáhala zaplacení dalších 143 569,76 Kč, úroku ve výši 27 258,04 Kč, úroku ve výši 9,4 % ročně z částky 280 977,48 Kč od 18. 2. 2023 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 34 458,52 Kč, úroku z prodlení z částky 287 146,48 Kč od 24. 11. 2023 do 5. 7. 2024, úroku z prodlení z částky 143 569,76 Kč od 6. 7. 2024 do zaplacení a úroku z prodlení z částky 143 576,72 Kč co do výše 2,25 % ročně od 6. 7. 2024 do zaplacení, když tato plnění měla vyplývat ze smlouvy o úvěru, která však byla shledána neplatnou. Ohledně těchto nároků soud proto žalobu výrokem II. tohoto rozsudku jako nedůvodnou zamítl.

25. O nákladech řízení rozhodne soud i bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí ( ). V daném případě byl převážně úspěšným účastníkem žalovaný a náleželo by mu tudíž právo na poměrnou část náhrady nákladů řízení ( ). Žalovanému však podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, tudíž soud právo na jejich náhradu nepřiznal žádnému z účastníků.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově.

Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na soudní výkon rozhodnutí.