Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

41 C 97/2023-80

Městský soud v Brně rozhodl předsedou senátu Mgr. Milanem Jakubíčkem jako samosoudcem ve věci

žalobce:

Jméno žalobce., IČO: Anonymizováno sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta Ph.D. sídlem Adresa advokáta

proti

žalovanému:

Jméno žalovaného, narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného

o zaplacení 21 000 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 9 000 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 192,62 Kč a s 11,75 % úrokem z prodlení ročně z částky 9 000 Kč od 24. 3. 2023 do zaplacení, vše do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, se co do částky 12 000 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 795,09 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 735,20 Kč, s 11,75 % úrokem z prodlení ročně z částky 6 000 Kč od 24. 3. 2023 do zaplacení a co do 22,08 % úroku ročně z částky 15 000 Kč od 24. 3. 2023 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 9 000 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 192,62 Kč a s 11,75 % úrokem z prodlení ročně z částky 9 000 Kč od 24. 3. 2023 do zaplacení, vše do 15 dnů od právní moci rozsudku.II. Žaloba, se co do částky 12 000 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 795,09 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 735,20 Kč, s 11,75 % úrokem z prodlení ročně z částky 6 000 Kč od 24. 3. 2023 do zaplacení a co do 22,08 % úroku ročně z částky 15 000 Kč od 24. 3. 2023 do zaplacení, zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhal vydání rozhodnutí, podle kterého by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 21 000 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 987,71 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 735,20 Kč, s 11,75 % úrokem z prodlení ročně z částky 15 000 Kč od 24. 3. 2023 do zaplacení a úrok ve výši 22,08 % ročně z částky 15 000 Kč od 24. 3. 2023 do zaplacení, jakož i úhrady vzniklých nákladů řízení. V odůvodnění žaloby žalobce uvedl, že dne 17. 12. 2020 společnost právnická osoba poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 15 000 Kč, když žalovaný finanční prostředky také převzal. Zároveň se žalovaný zavázal věřiteli, nad rámec jistiny, uhradit i částku 3 000 Kč, jako odměnu za administrativní činnost, částku 3 000 Kč jako úrok a částku 6 000 Kč jako platbu za hotovostní inkaso splátek. Dluh měl být uhrazený v 60 splátkách po 450 Kč týdně. Žalobce dále uvedl, že mezi stranami byla sjednána úroková sazba ve výši 22,08 %, a že žalovaný měl na dlužnou částku uhradit 6 000 Kč. Jelikož na dluh nebylo placeno řádně, byla pohledávka postoupená do majetku současného žalobce. Co se týká kapitalizovaného úroku ve výši 1 987,71 Kč, tak v uvedeném ohledu jde o 11,75 % úrok z částky 15 000 Kč od 11. 2. 2022 do data postoupení pohledávky, tedy do dne 23. 3. 2023. Co se týká částky 3 735,20 Kč, tak u ní jde o kapitalizovaný úrok ve výši 22,08 % ročně z částky 15 000 Kč od 11. 2. 2022 do 23. 3. 2023. Protože žalovaný dluh dobrovolně neuhradil, nezbylo žalobci než podat žalobu k soudu.

2. Žalobce zdůraznil, že úvěruschopnost žalovaného byla řádně prověřená. K dispozici jsouy jako bankovní výpisy a nájemní smlouva. Příjem žalovaného byl dostatečný na to, aby mohl krýt jak jeho osobní výdaje, tak i cenu nájmu, ale i úvěr, který od věřitele čerpal.

3. Žalovaný se k věci nevyjádřil. Přestože byl ze strany soudu řádně a včas obeslán, a to i prostřednictvím mezinárodního dožádání. Žalovaný se rovněž nedostavil k soudem nařízenému jednání.

4. Soud tak ve věci rozhodoval na základě obsahu spisu a ve věci provedeného dokazování / (dále jen „“)/.

5. Z listin do spisu založených soud zjistil, že na základě Fajn půjčky smlouva o spotřebitelském úvěru v hotovosti byla žalovanému ze strany původního věřitele-společnosti právnická osoba poskytnutá částka 15 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit, a to včetně navýšení o částku 12 000 Kč v 60 splátkách po 450 Kč měsíčně. Finanční prostředky měl žalovaný obdržet v hotovosti dne 16. 12. 2020.

6. Ze zákaznické karty žalovaného vyplývá, že požádal o úvěr ve výši 15 000 Kč s tím, že pracuje v zaměstnaneckém poměru. Sdělil adresy a údaje o své osobě s tím, že bydlí v nájemním bytě pod adresou adresa. Žalobce jako svého zaměstnavatele uvedl spolek Lumina. Výše jeho měsíčního příjmu činila částku 14 212 Kč. Výdaje byly představovány částkou 5 550 Kč měsíčně hrazenou za nájem, částkou 5 000 Kč hrazenou za ostatní výdaje, částkou 1 000 Kč měsíčně za splátky úvěrů. Celkem měsíční výdaje dosahovaly částky 11 550 Kč. Pro žalovaného měl být použitelný měsíční zůstatek finančních prostředků ve výši 2 662 Kč. Zároveň měl žalovaný (podle obsahu zákaznické karty) předložit věřiteli výplatní pásky, bankovní výpisy, faktury za elektriku, plyn a nájemní smlouvu.

7. Z printscreenu telefonního záznamu bylo zjištěno, že žalovaný měl za elektřinu platit částku 700 Kč měsíčně, coby měsíční zálohu a za plyn částku 500 Kč měsíčně. Z nájemní smlouvy založené na čl. 70 vyplývá, že žalovaný byl spolubydlícím/spolunájemcem nájemce jméno FO, když byt jim pronajal Mgr. jméno FO za částku 9 900 Kč měsíčně. Výše ceny za služby s nájmem související z listin nevyplývá. Dále je z printscreenu obrazovky z prosince 2020 (čl. 71 verte spisu) zjevné, že příjem žalovaného měl činit částku 19 051 Kč měsíčně (čl. 70 spisu). Ze mzdového výměru vyplývá (čl. 72 spisu), že základní mzda činí částku 21 000 Kč. Mzdový výměr vystavil spolek Lumina dne 14. října 2020. Ze mzdového listu, týkajícího se výplaty za říjen 2020 (čl. 72) se podává, že žalovaný vydělal částku 11 283 Kč čistého, když základ jeho mzdy dosáhnul částky 21 000 Kč. Odpracováno mělo být 92 hodin.

8. Z oznámení o postoupení pohledávek v kontextu přílohy (seznamu postoupených pohledávek) bylo zjištěno, že se pohledávka za žalovaným dostala do majetku současného žalobce. To je patrné i z dopisu ze dne 19. 4. 2023 a z podacího lístku k tomuto se váznoucímu.

9. Podle ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru () poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

10. Podle ustanovení § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Podle ustanovení () kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

13. Podle ustanovení plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

14. Na tomto místě lze uvést, že byť se žalovaná strana procesně nebránila, tak ve smyslu ustanovení a 86 odst. 1, 2 soud ex officio posuzoval, zda spotřebitelský úvěr byl poskytnut fyzické osobě/spotřebiteli po řádném prověření úvěruschopnosti, anebo tomu tak nebylo.

15. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že v této věci žalovaný při vyplňování formulářů a žádosti o úvěr jednal se zástupcem původního věřitele, když příjmová i výdajová stránka žalovaného nebyla řádně věřitelem rozklíčovaná a vyhodnocená. Tudíž nárok byl shledán důvodným jen co do své části.

16. K věci samé lze uvést, že soud nárok žalobce nehodnotí (v souladu s žalobci daným poučením ve smyslu ustanovení ), jako nárok na zaplacení dlužné částky podle platné smlouvy o úvěru ve smyslu ustanovení a násl. , ale jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, ve spojení s ustanovením a násl. , neboť úvěruschopnost žalovaného nebyla provedená/posouzená řádně.

17. Listinami do spisu založenými bylo prokázané (zákaznickou kartou a listinami založenými na čl. 69–72 spisu), že finanční prostředky žalovaného, tedy jeho pravidelné měsíční příjmy, byly nízké, když dosahovaly podle deklarovaného záznamu v jeho zákaznické kartě jen částky 14 212 Kč měsíčně. Uvedené potvrzoval i mzdový list a jeho mzdový výměr. Proti tomu jeho výdaje na bydlení dosahovaly částky 5 550 Kč a osobní výdaje částky 5 000 Kč měsíčně. Splátky úvěru měly činit 1 000 Kč měsíčně. Dokazováním bylo také postavené na jisto, že žalovaný hradil i zálohy za plyn ve výši 500 Kč měsíčně a zálohy za odběr elektrické energie ve výši 700 Kč měsíčně. Tudíž pohledem jeho disponibilních příjmů mu nezůstalo (po hypotetické úhradě splátek čerpaného úvěru 4x 450 Kč týdně, tedy 1 800 Kč měsíčně) prakticky nic na úhradu mimořádných, ale ani pohledem doby i standardních osobních výdajů.

18. Jasné je, že příjem žalovaného byl velmi nízký, a že jím žalovaný nebyl schopný hradit své běžné potřeby. Pro výsledky dokazování soud nemohl dospět k závěru, že by původní věřitel postupoval s péčí řádného hospodáře, a že by náležitě majetkovou situaci žalovaného vyhodnotil ( ). Ve skutečnosti tomu bylo přesně naopak, neboť při uzavírání smlouvy své povinnosti vysloveně podcenil. Proto muselo být ve věci rozhodnuto tak, jak je to uvedené ve výroku I. rozsudku.

19. K výši přisouzené částky lze dále uvést, že pohledem skutkových tvrzení žalobce měl žalovaný uhradit na dluh (jeho jistinu) celkem částku 6 000 Kč. Proto bylo možné žalobci přisoudit částku 9 000 Kč, ale i poměrnou částku kapitalizovaného úroku, neboť ten žalobce požadoval za období, kdy byl žalovaný již v prodlení. Dále mohl být žalobci přisouzený i úrok z prodlení z částky 9 000 Kč jdoucí od 24. 3. 2023 do zaplacení, neboť se žalovaný do prodlení ve smyslu ustanovení dostal. Soudem přiznaný úrok z prodlení ve výši 11,75 % odpovídá obsahu

20. Ve zbytku žalobou uplatněného nároku soud žalobu jako nedůvodnou zamítnul.

21. S ohledem na skutečnost, že procesní úspěch žalobce byl nižší než jeho procesní neúspěch, měl by žalovaný právo na náhradu jemu vzniklých nákladů řízení ( ). S ohledem na skutečnost, že žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, rozhodl soud tak, že si každý z účastníků své náklady ponese ze svého. Tomu odpovídá výrok III. rozsudku.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím soudu podepsaného.

Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím řádně a včas splněna, lze se jejího splnění domáhat návrhem na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.