Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
11 C 230/2022-85
Okresní soud v Pardubicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Monikou Nečasovou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně
sídlem Adresa žalobkyně
zastoupená advokátem Jméno advokáta
sídlem Adresa advokáta
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený dne Datum narození žalovaného
bytem Adresa žalovaného
o zaplacení 116 296 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 44 917 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % p.a. z částky 44 917 Kč od 18.3.2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.
II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 71 379 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 986,94 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % p.a. z částky 1 000 Kč od 18.3.2022 do zaplacení a úrok ve výši 11,75 % p.a. z částky 45 917 Kč od 18.3.2022 do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 44 917 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % p.a. z částky 44 917 Kč od 18.3.2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 71 379 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 986,94 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % p.a. z částky 1 000 Kč od 18.3.2022 do zaplacení a úrok ve výši 11,75 % p.a. z částky 45 917 Kč od 18.3.2022 do zaplacení, se zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Žalobkyně se proti žalovanému domáhala žalobou doručenou soudu dne 24.6.2022 zaplacení celkem částky 116 296 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že žalovaný uzavřel dne 17.6.2019 s právním předchůdcem žalobkyně (právnická osoba) smlouvu o zápůjčce – Anonymizováno v hotovosti č. hodnota (dále jen smlouva). Podle ní poskytl původní věřitel žalovanému peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč, které žalovaný převzal hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit věřiteli poskytnuté finanční prostředky spolu s poplatkem ve výši 47 989 Kč, celkem tedy 97 989 Kč a to formou 24 měsíčních splátek po 4 083 Kč. Žalovaný však své závazky nehradil řádně a včas, na dluh uhradil pouze 5 083 Kč. Žalobkyně se nyní domáhá zaplacení jistiny – dlužné částky zápůjčky ve výši 45 917 Kč, dlužné částky poplatků ve výši 42 579 Kč, smluvní pokuty ve výši 25 000 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 986,94 Kč, sankčních poplatků ve výši 2 800 Kč, úroku ve výši 29 % p.a. z dlužné jistiny 45 917 Kč od 18.3.2022 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 11,75 % p.a. z částky 45 917 Kč od 18.3.2022 do zaplacení. Přes upomínky žalovaný žalobkyni spornou částku doposud dluží.
K výzvě soudu žalobkyně uvedla, že právní předchůdce žalobkyně s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet poskytnutou zápůjčku. Byla provedena lustrace žalovaného v dostupných registrech (BRKI, NRKI, SOLUS, interní databáze právního předchůdce žalobkyně, insolvenční rejstřík, Centrální evidence exekucí). Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly zástupkyní právního předchůdce žalobkyně jméno FO následně ověřeny a zkontrolovány. Dle těchto činil pravidelný měsíční příjem žalovaného 15 373 Kč, odhadované měsíční výdaje 9 000 Kč. Jako další příjem do domácnosti byla uvedena částka 18 500 Kč. Právní předchůdce žalobkyně tak dospěl k názoru, že schopnost žalovaného splácet zápůjčku je dostatečná.
Žalovaný, ačkoli byl k jednání nařízenému na den 21.8.2024 řádně předvolán (předvolání bylo doručeno dne 12.6.2024 vhozením do domovní schránky v souladu s ust. § 49 odst. 2 a 4 o.s.ř., žaloba byla žalovanému doručena dne 27.3.2024), se k tomuto bez předchozí důvodné a včasné omluvy nedostavil. Soud tak postupoval dle § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal a rozhodl bez přítomnosti žalovaného.
Aktivní legitimaci ve sporu žalobkyně prokázala Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28.1.2022 a seznamem postupovaných pohledávek. Změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena dopisem právního předchůdce žalobkyně ze dne 1.2.2022.
Usnesením podepsaného soudu ze dne 30.11.2023, č.j. 11 C 230/2022-60 bylo řízení z důvodu částečného zpětvzetí žalobkyní částečně zastaveno, a to co do úroku ve výši 17,25 % p.a. z jistiny 45 917 Kč od 18.3.2022 do zaplacení. Žalobkyně pak nadále požadovala zaplacení jistiny ve výši 45 917 Kč, poplatků za poskytnutí a správu úvěru ve výši 42 579 Kč, kapitalizované smluvní pokuty ve výši 25 000 Kč, sankčních poplatků ve výši 2 800 Kč, zákonný úrok z prodlení i smluvní úrok z jistiny od 18.3.2022 do zaplacení.
Z výpovědi svědkyně jméno FO soud zjistil, že pracuje jako obchodní zástupce společnosti právnická osoba, pro kterou sjednává zápůjčky. Vypověděla, že žalovaného si nepamatuje, spíše si pamatuje lidi, kteří platí. Kontakt obecně probíhá tak, že jí přijde telefonem žádost, ona pak dotyčnou osobu kontaktuje, sjedná si s ní schůzku v místě bydliště, při schůzce si ověří totožnost, je jí předložena pracovní smlouva, výplatní pásky a osoba sdělí své výdaje. Poté vše svědkyně zadá do aplikace v mobilu, odešle a za cca 2-5 minut přijde zpět zpráva, zda a v jaké výši lze zápůjčku poskytnout. Pokud lze zápůjčku poskytnout klient se rozhodne v jaké výši zápůjčku chce, společně sepíšou smlouvu a standardní informace a pak je částka vyplacena v hotovosti. Pokud klient neplatí, musí jej kontaktovat telefonicky, sms, návštěvou v místě bydliště. Jak vše probíhalo s žalovaným si nepamatuje, je možné, že v té době se ještě nepoužívala aplikace, pak bylo třeba telefonicky kontaktovat nadřízeného, který částku schvaloval. Dále vypověděla, že příjmy byly zjišťovány podle výplatních pásek nebo dle výpisů z účtu, případně potvrzením o příjmu či z daňového přiznání. Výdaje pak byly zjišťovány převážně dle sdělení klienta, ale i např. dle předložené nájemní smlouvy, SIPO. K zákaznické kartě vypověděla, že tuto sepisovala a podepsala, pokud jsou uvedeny „další příjmy“ jednalo se např o brigádu nebo příjem manželky či přítelkyně žijící ve společné domácnosti, ale jejich příjmy se neověřovaly. Na osobu žalovaného si svědkyně nepamatuje, neví, jak vypadal ani kde bydlel.
Smlouvou o zápůjčce č. hodnota ze dne 17.6.2019, Smluvními podmínkami smlouvy o zápůjčce, výzvou k okamžitému splacení dluhu a oznámením o postoupení pohledávky, předžalobní výzvou bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně právnická osoba a žalovaný uzavřeli dne 17.6.2019 smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému zápůjčku ve výši 50 000 Kč, kterou žalovaný čerpal jednorázově v hotovosti téhož dne. Žalovaný se zavázal splatit zápůjčku v 24 pravidelných měsíčních splátkách po 4 083 Kč, tedy celkem částku 97 989 Kč, která je tvořena zápůjčkou v částce 50 000 Kč a souhrnným poplatkem ve výši 47 989 Kč, který sestává z kapitalizovaných úroků ve výši 16 479 Kč, odměny za administrativní zpracování zápůjčky ve výši 18 315 Kč a odměny za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 13 195 Kč. Zápůjční úroková sazba činila dle smlouvy 29 % p.a. a byla stanovena jako pevná pro celou sjednanou dobu trvání smlouvy. Dle čl. 6.1 smluvních podmínek pro případ, že zákazník neuhradí řádně a včas splátku, byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, ohledně níž je zákazník v prodlení. Žalovaný v rozporu se smlouvou zápůjčku řádně nesplácel, byl vyzván ke splacení celé pohledávky.
Ze zákaznické karty bylo zjištěno, že žalovaný měl být v době uzavření smlouvy zaměstnán jako obsluha strojů s čistým měsíčním příjmem 15 373 Kč, přičemž zaměstnání mělo být ověřeno pracovní smlouvou na dobu neurčitou, 2 výplatními páskami. Odhadované měsíční výdaje byly konkretizovány částkou 4 000 Kč (bez další specifikace), když pronájem činil dne dodatku ke smlouvě o pronájmu 3 500 Kč měsíčně a externí splátky činily 5 000 Kč. Dále bylo uvedeno, že žalovaný je svobodný, má učňovské vzdělání, žije v nájmu, má 1 vyživovací povinnost. Jako další příjem do domácnosti byla uvedena částka 18 500 Kč (bez další specifikace).
Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „ o.z.), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
Podle § 2392 odst. 1 o.z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.
Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.
Podle § 2048 odst. 1 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.
Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
Tato skutková zjištění jsou základem pro následující právní závěr soudu:
Žalobkyně se domáhala zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o zápůjčce. Soud se tedy nejprve zabýval otázkou, zda mezi účastníky smlouvy došlo k platnému uzavření smlouvy o zápůjčce. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1As 30/2015-39). Zápůjčka pak může být poskytnuta jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o zápůjčce neplatná.
Žalobkyně na výzvu soudu k doplnění a předložení důkazů vztahujících se ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného předložila pouze dvě výplatní pásky, pracovní smlouvu, dodatek k nájemní smlouvě a zákaznickou kartu, ve které bylo uvedeno, že žalovaný je svobodný, žije v nájmu a má jednu vyživovací povinnosti. Jako příjem byla konstatována částka 15 373 Kč, další příjem do domácnosti ve výši 15 800 Kč však nebyl specifikován ani doložen. Výdaje žalovaného byly odhadnuty na částku 4 000 Kč (z toho 3 500 Kč na pronájem), dále hradil externí splátky 5 000 Kč. Nebyly tedy předloženy žádné důkazy, žádné listiny prokazující, že by právní předchůdkyně žalobkyně řádně provedla ověření výdajů žalovaného. Ověření úvěruschopnosti žalovaného pak nebylo dle názoru soudu prokázáno ani výpovědí svědkyně jméno FO, která nepotvrdila, že by před podpisem smlouvy o zápůjčce měla k dispozici jakýkoli doklad prokazující výdaje žalovaného, vyjma nájemní smlouvy. Výdaje specifikované částkou 4 000 Kč měsíčně jsou zcela nereálné, pokud mají zahrnovat veškeré výdaje žalovaného spojené se stravou, bydlením apod., a to za situace, kdy další příjem do domácnosti nebyl dalším způsobem konkretizován ani ověřen. Podepsaný soud má s ohledem na popsaný zjištěný skutkový stav věci za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, uloženou jí zákonem, jakožto poskytovateli spotřebitelského úvěru, řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli, a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Důsledkem nesplnění této povinnosti věřitele dle zákona o spotřebitelském úvěru je absolutní neplatnost smlouvy. Nedostatečné posouzení úvěruschopnosti poskytovatelem, které vede k absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy bylo taktéž v mnoha rozhodnutích finančního arbitra opakovaně konstatováno (viz např. nález finančního arbitra ze dne 20.3.2017, sp. zn. FA/4056/2017, FA/SU/374/2015, ze dne 23. 7. 2015, sp. zn. FA/7819/2015, FA/SU/208/2014, ze dne 28. 5. 2018, č.j. FA/SR/SU/1192/2017 – 20 aj.), stejně tak v rozhodnutích Nejvyššího soudu ČR např. pod sp. zn. 33 Cdo 201/2018 ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, k otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil i Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/2018. Žádné výdaje žalovaného nebyly nikterak blíže zjišťovány a ověřovány. Soud tedy uzavřel, že žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedla a toto proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů, důsledkem tohoto postupu je tedy absolutní neplatnost smlouvy o zápůjčce a nárok žalobkyně vůči žalovanému se tak omezí na vrácení pouhého zůstatku jistiny poskytnuté zápůjčky. Žalobkyně, resp. právní předchůdkyně žalobkyně, poskytla žalovanému částku 50 000 Kč, žalovaný do současné doby uhradil 5 083 Kč, a proto mu soud uložil povinnost zaplatit žalobkyni rozdíl ve výši 44 917 Kč s úrokem z prodlení ve výši stanovené nař. vl. č. 351/2013 Sb. od 18.3.2022 do zaplacení (výrok I.). Ve zbývající části soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II.).
O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř., neboť žalovaný byl v řízení převážně úspěšný, avšak s žádné náklady řízení nepožadoval, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení, prostřednictvím podepsaného soudu, ke Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočka Pardubice, písemně, trojmo.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.