Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
8 C 137/2024-55
Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudcem Mgr. Radkem Pavlačkou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně, IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta
proti
žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované
o 37 399,81 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 37 399,81 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 37 399,81 Kč od 28. 3. 2024 do zaplacení, se zamítá.
II. Žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává.
Odůvodnění:
I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 37 399,81 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 37 399,81 Kč od 28. 3. 2024 do zaplacení, se zamítá.II. Žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává.
1. Podanou žalobou se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 37 399,81 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby žalobkyně uvedla, že se žalovanou uzavřela smlouvu o úvěru název úvěru č. číslo smlouvy, na jejímž základě se zavázala žalované poskytnout úvěr ve výši 300 000 Kč a žalovaná se zavázala žalobkyni úvěr skládající se z jistiny a úroku vrátit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3 467,81 Kč. Žalobkyně s odbornou péčí posoudila schopnost žalované úvěr splácet, a to na základě informací získaných od žalované a jejich následným ověřením nahlédnutím do příslušných databází např. BRKI, NRKI, insolvenčního rejstříku ISIR, databáze právnická osoba a jiných. Získané informace od žalované rovněž porovnala s historickými daty právnická osoba. Příjem žalované byl porovnán s odhadnutými výdaji žalované a žalobkyně úvěr schválila. Žalovaná opakovaně porušovala smluvní ujednání, když byla v prodlení s úhradou měsíčních splátek, a tak jí žalobkyně zaslala oznámení o prohlášení úvěru za splatný, kde ji informovala o prohlášení úvěru za splatný ke dni 10. 3. 2020, přičemž ji současně vyzvala k úhradě již splatné částky. Žalovaná dosud dluh neuhradila, přestože byla upomínána.
2. Žalovaná (dříve užívající příjmení jméno FO) se k podané žalobě nevyjádřila.
3. K nařízenému jednání se žalovaná bez omluvy nedostavila. Žalobkyně svoji neúčast u jednání omluvila. Soud tak jednal v nepřítomnosti účastníků v souladu s občanským soudním řádem .
4. Z dokumentu označeného jako „Smlouva o úvěru s pojištěním schopnosti splácet - název úvěru“ soud zjistil, že tento byl žalovanou a zaměstnancem žalobkyně podepsán dne 11. 12. 2017. Žalobkyně, označená jako banka, se zavázala poskytnout žalované úvěr do výše 300 000 Kč a žalovaná se zavázala žalobkyni uhradit celkovou částku 417 887,63 Kč v měsíčních splátkách po 3 467,81 Kč vždy splatných k 15. dni v měsíci počínaje dnem 15. 1. 2018. Dále se žalovaná zavázala hradit měsíční pojistné ve výši 309 Kč. Roční úroková sazba byla sjednána pevně ve výši 6,9 %. Podle čl. III bod 6 smlouvy je žalobkyně v případě prodlení žalované oprávněna mj. dlužnou částku úročit, požadovat poplatky a jiné platby související s prodlením, ukončit smluvní vztah s žalovanou či prohlásit svým rozhodnutím dluh žalované za ihned splatný. O svém rozhodnutí žalovanou informuje a uvede den, k němuž prohlásila dluhy za ihned splatné včetně lhůty k plnění. Součástí smlouvy jsou všeobecné produktové podmínky, sazebník poplatků, vysvětlení některých užívaných pojmů a formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. V bodu 32 všeobecných podmínek si účastníci ujednali, že v případě prodlení žalované je žalobkyně oprávněna ukončit smluvní vztah s žalovanou a prohlásit svým rozhodnutím dluh žalované za ihned splatný. V bodu 31 jsou pak uvedeny případy porušení žalovanou, kdy se jedná zejména o porušení smluvních ujednání či ocitnutí se v prodlení se splněním jakékoli pohledávky. Ze sazebníku poplatků soud zjistil výši jednotlivých poplatků. Z vysvětlení některých užitých pojmů je pak možné zjistit výklad kupř. anuitní splátky, celkové částky k zaplacení či náklady v případě opožděných plateb. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že celková výše spotřebitelského úvěru je 300 000 Kč, přičemž žalovaná je povinna uhradit žalobkyni celkem částku 417 887,63 Kč, která obsahuje jistinu a úrok s úrokovou sazbu 6,9 % ročně. Za opožděné platby budou žalované účtovány úroky z prodlení, poplatek za zaslání každé upomínky ve výši 600 Kč či poplatek za prohlášení úvěru za ihned splatný ve výši 300 Kč. Žalobkyně je oprávněna prohlásit kterýkoliv dluh žalované za ihned splatný.
5. V žádosti o úvěr žalovaná uvedla, že je svobodná, bydlí ve vlastním domě či bytě, má sjednán pracovní poměr na dobu určitou do 31. 3. 2018 s průměrným čistým měsíčním příjmem ve výši částka. Celkové příjmy domácnosti jsou uvedeny ve výši částka. Dále žalovaná uvedla, že nemá srážky ze mzdy, nehradí žádné splátky a má dvě vyživovací povinnosti. Žalovaná žádala o úvěr ve výši 200 000 Kč.
6. Podle potvrzení o výši příjmu ze dne 8. 12. 2017 od zaměstnavatele právnická osoba měla žalovaná průměrnou čistou měsíční mzdu za poslední tři měsíce ve výši částka. Pracovní poměr byl sjednán na dobu určitou do 31. 3. 2018, přičemž zaměstnavatel eviduje u žalované dvě vyživovací povinnosti.
7. Žalobkyně dle svého prohlášení provedla výpočet disponibilní částky tak, že z příjmů ve výši částka měsíčně odečetla interní splátky ve výši částka na název produktu ve výši 20 000 Kč, externí splátky ve výši 1 716 Kč na úvěr ve výši 13 479 Kč a částku životních nákladů ve výši 5 736,41 Kč.
8. Z oznámení o prohlášení úvěru za splatný ze dne 12. 3. 2020 a z poštovního podacího archu z 13. 3. 2020 soud zjistil, že v důsledku porušování smluvních podmínek byl úvěr č. č. účtu znějící na částku 300 000 Kč prohlášen za splatný ke dni 10. 3. 2020. Žalovaná byla vyzvána, aby žalobkyni uhradila částku 269 208,81 Kč nejpozději do 26. 3. 2020. Z předžalobní upomínky ze dne 2. 4. 2024 a podacího lístku soud zjistil, že žalovaná byla vyzvána k úhradě částky 37 399,81 Kč nejpozději do 7 dnů od odeslání výzvy.
9. Z dohody o splátkách soud zjišťuje, že byla uzavřena mezi žalobkyní a žalovanou dne 11. 5. 2020. V dohodě žalovaná uznala dluh ze smlouvy z 11. 12. 2017 ve výši 239 000 Kč, který se zavázala uhradit ve splátkách ve výši 4 800 Kč.
10. Z platební historie bankovního účtu č. č. účtu a z výpisů z úvěrového účtu soud zjistil průběh splácení. Žalovaná uhradila v roce 2018 částku 45 357,35 Kč, v roce 2019 částku 39 100,65 Kč, v roce 2020 částku 68 609 Kč, v roce 2021 částku 57 600 Kč, v roce 2022 částku 57 600 Kč, v roce 2023 částku 43 200 Kč a v roce 2024 částku 4 800 Kč, tj. celkem 316 267 Kč. Způsob započítání jednotlivých splátek vyplývá z dokumentu označeného jako amortizace.
11. Z výpisu z běžného účtu č. č. účtu, který žalobkyně vedla pro žalovanou soud zjistil, že dne 11. 12. 2017 byla ve prospěch účtu z titulu smlouvy č. číslo smlouvy připsána částka 300 000 Kč. Počáteční zůstatek k 1. 12. 2017 na daném účtu činil 212,26 Kč.
12. Soud neprovedl dotaz na zřizovatele bankovních registrů, jak navrhovala žalobkyně, když tento dotaz by s ohledem na dosavadní dokazování byl zcela nadbytečný a nemohl by změnit závěr o skutkovém stavu.
13. Po zhodnocení provedených důkazů učinil soud závěr, že žalobkyně poskytla žalované na základě smlouvy ze dne 11. 12. 2017 peněžní prostředky ve výši 300 000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit spolu s dalšími platbami v pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaná uhradila na dluh z této smlouvy částku 316 267 Kč.
14. Dle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále též jen „o.z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
15. Podle § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
16. Dle ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2017 (dále též jen „ZoSÚ“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
17. Na základě provedeného dokazování a s přihlédnutím ke shora citovaným zákonným ustanovením soud dospěl k následujícímu. Na závazkový vztah mezi žalobkyní a žalovanou je plně aplikovatelný ZoSÚ, neboť žalobkyně žalované poskytla úvěr v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaná při předmětném právním jednání nevystupovala jako podnikatel, přičemž nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by smlouva měla souviset s podnikatelskou činností žalované. Podmínkou platnosti smlouvy je splnění povinnosti věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet. Součástí odborné péče věřitele při ověřování schopnosti spotřebitele splácet úvěr je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, a to například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele a podobně (blíže viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015 -39, dostupný na www.nssoud.cz či rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , dostupný na www.nsoud.cz, přičemž tam uvedené závěry jsou aplikovatelné i na současnou úpravu). Soud na základě provedeného dokazování nemůže učinit závěr o tom, jak se právní předchůdkyně žalobkyně snažila ověřit schopnost žalované poskytnutý úvěr splatit. Žalobkyně obecně tvrdila, jak bylo postupováno, ale ke svým tvrzením nenavrhla relevantní důkaz. Žalobkyně ověřila aktuální příjem žalované a zohlednila určité výdaje žalované zjištěné z interních (další úvěr) i externích registrů. Z žádosti žalované, jakož i potvrzení o zaměstnání, však musela zjistit, že žalovaná má sjednaný pracovní poměr na dobu určitou, a to na dobu následujících tří měsíců. Jakým způsobem a z jakých příjmů bude následně žalovaná úvěr splácet žalobkyně nijak nezjišťovala, přitom poskytla žalované s ohledem na její příjmy velmi vysoký úvěr (původně požadovaný ve výši 200 000 Kč a fakticky sjednaný a vyplacený ve výši 300 000 Kč). Jakým způsobem zasáhlo do rozhodování o schopnosti úvěr splácet žalovanou sdělený celkový příjem domácnosti ve výši 60 000 Kč nebylo vysvětleno. Daná částka také nebyla nijak ověřena. S ohledem na skutečnost, že žalovaná byla při sjednávání úvěru svobodná, nebylo ani možné uvažovat o využití majetku ze společného jmění manželů. Z obstaraných údajů nevyplývá jediná relevantní konkretizovaná informace o pravidelných výdajích žalované, přičemž 2 vyživovací povinnosti a nutnost dojíždění do zaměstnání v jiné obci než uváděné bydliště, jistě přináší výdaje nezohledněné ve statistických výpočtech a odhadech. V moci právní žalobkyně přitom nepochybně bylo využít informace vyplývající z vedeného běžného účtu žalované. Z jediného soudu dostupného výpisu pak jednoznačně vyplývá dosti napjatý rozpočet žalované, když konečný zůstatek k 30. 11. 2017 byl ve výši 212,26 Kč, což vyvolává při zohlednění délky dalšího trvání pracovního poměru, zjištěného dluhového zatížení a dvou vyživovacích povinností důvodné pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splatit. Soud tedy uzavírá, že zkoumání schopnosti žalované splácet poskytnutý úvěr považuje za zcela nedostatečné a nenaplňující účel tohoto institutu, kterým je nejen ochrana spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti splácet, ale zprostředkovaně i ochrana společnosti jako celku (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 dostupný na www.nsoud.cz).
18. Soud tedy dospěl k závěru, že žalobkyně nesplnila řádně svoji zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalované splácet úvěr, a proto soud posoudil smlouvu uzavřenou mezi žalobkyní a žalovanou jako neplatnou dle ustanovení § 87 ZoSÚ. I přes znění předmětného ustanovení je potřeba neplatnost považovat za absolutní, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti, neboť smyslem ZoSÚ je implementace předpisů EU vydaných na ochranu spotřebitele. K otázce absolutní neplatnosti smlouvy odkazuje soud pro zjednodušení na rozhodnutí Soudního dvora ve věci sp. zn. C-679/18, jakož i na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 3/20 . Je-li absolutně neplatná smlouva, jsou absolutně neplatná i ujednání o smluveném úroku a poplatcích, jak vyplývají ze smlouvy. Žalované ze zákona vznikla povinnost vrátit poskytnutou jistinu.
19. Žalobkyně soudu prokázala, že žalované poskytla finanční prostředky v celkové výši 300 000 Kč. Žalovaná uhradila celkem částku 316 267 Kč. Žalovaná tedy splnil povinnost podle ZoSÚ a poskytnutou jistinu bezezbytku vrátila, a proto soud rozhodl o zamítnutí žaloby.
20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , dle něhož by plná náhrada náležela zcela úspěšné žalované. Protože žalované žádné náklady nevznikly a v průběhu řízení byla tato zcela nečinná, pročež nelze uvažovat ani o paušální náhradě nákladů řízení, nebyla žalované náhrada nákladů řízení přiznán.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Jihlavě ve 2 vyhotoveních.
Nesplní-li povinný ve stanovené lhůtě dobrovolně, co mu ukládá pravomocné rozhodnutí soudu, může oprávněný podat návrh na exekuci nebo na soudní výkon rozhodnutí.