Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
11 C 201/2024-53
Okresní soud v Trutnově rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Klečkovou Kutišovou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta
proti
žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované
pro zaplacení 27 492 Kč s příslušenstvím - úvěr
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 12 000 Kč do 1 měsíce od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 15 492 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 223,26 Kč, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2.643,08 Kč, úrokem ve výši 15 % ročně z částky 14.159,34 Kč od 30.1.2024 do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 14.159,34 Kč od 30.1.2024 do zaplacení, zamítá.
III. Žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 12 000 Kč do 1 měsíce od právní moci rozsudku.II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 15 492 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 223,26 Kč, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2.643,08 Kč, úrokem ve výši 15 % ročně z částky 14.159,34 Kč od 30.1.2024 do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 14.159,34 Kč od 30.1.2024 do zaplacení, zamítá.III. Žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává.
1. V projednávané věci se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 27 492 Kč s příslušenstvím jako pohledávky vzniklé z titulu smlouvy o úvěru č. 666201786 uzavřené dne 15.6.2022 mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba, IČ: IČO, se sídlem adresa jako úvěrující a žalovanou jako úvěrovanou. Na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované spotřebitelský úvěr v celkové výši 15 000 Kč, který se žalovaná zavázala splácet spolu se sjednaným úrokem a poplatky v celkové výši 17 118 Kč (kapitalizovaný smluvní úrok z úvěru ve výši 9 817 Kč + poplatek za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč + poplatek za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 3 851 Kč + pojištění) v pravidelných 65 týdenních (sedmidenních) splátkách po 495 Kč s tím, že splatnost poslední splátky a zároveň celková splatnost závazku připadala na den 13.9.2023. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, když poslední splátka úvěru byla uhrazena dne 31.10.2022; na dluh tak byla uhrazena toliko částka ve výši 3 000 Kč. Ke dni 26.2.2023 provedla právní předchůdkyně žalobkyně vyčíslení a dlužná jistina činila částku 14 159,34 Kč a dlužný poplatek částku 13 332,66 Kč. Po tomto datu nebylo žalovanou na předmětnou pohledávku ničeho uhrazeno. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalované řádně v plné výši uhrazena, úročí se neuhrazená jistina ve výši 14 159,34 Kč dále úrokem ve výši 26,43 % ročně sjednaným smlouvou o spotřebitelském úvěru, a to od 14.9.2023, tj. ode dne uplynutí lhůty sjednané pro úhradu poslední splátky dlužné částky, do zaplacení. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy byla ze strany společnosti právnická osoba postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29.1.2024 s účinností k témuž dni žalobkyni jako novému věřiteli. Změna v osobě věřitele byla žalované řádně oznámena. Žalobkyně se z titulu shora uvedené úvěrové smlouvy domáhá po žalované (po částečném zpětvzetí žaloby a částečném zastavení řízení usnesením ze dne 13.8.2024 pod č.j. EPR č. účtu-Anonymizováno) částky ve výši 27 492 Kč sestávající z dlužné jistiny ve výši 14 159,34 Kč a dlužných poplatků ve výši 13 332,66 Kč, dále kapitalizovaných úroků ve výši 1 223,26 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 2 643,08 Kč, úroků ve výši 15 % ročně z dlužné jistiny ve výši 14 159,34 Kč od 30.1.2024 do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 15 % ročně z dlužné jistiny ve výši 14 159,34 Kč od 30.01.2024 do zaplacení. K procesu ověřování úvěruschopnosti žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně posoudila před poskytnutím úvěru s odbornou péčí schopnost žalované úvěr splácet, když zejména provedla vyhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětné úvěrové smlouvy. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány z dokladů vyžádaných od žalovaného a následně zaznamenány do zákaznické karty žalovaného, přičemž mezi doklady uvedené v části zákaznické karty nazvané „Ověřené dokumenty“ patří zejména pracovní smlouva, výplatní pásky za poslední 3 měsíce předcházející žádosti o poskytnutí zápůjčky a nájemní/podnájemní smlouva. Podpisem úvěrové smlouvy žalovaný mj. potvrdil úplnost a pravdivost údajů; právní předchůdkyně žalobkyně vycházeje ze zásady presumpce poctivosti jednání spolukontrahenta neměla důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalovaného, která jsou zaznamenána v zákaznické kartě, a poctivosti jeho jednání.
2. Žalovaná se podané žalobě nevyjádřila.
3. K jednání nařízenému na den 17.12.2024 se žalovaná nedostavila, ač jí bylo předvolání spolu s žalobou a doplněním žalobních tvrzení doručeno do vlastních rukou postupem dle ustanovení § 49 odst. 2 , 4 o.s.ř. s účinky doručení ke dni 25.11.2024. Žalobkyně se z jednání omluvila. Soud proto dle § 101 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. jednal a rozhodnul v nepřítomnosti účastníků.
4. Skutkový stav věci byl v řízení zjištěn v rozsahu potřebném pro meritorní rozhodnutí z listinných důkazů předložených žalobkyní, na jejichž základě soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.
Ze smlouvy o úvěru č. 666201786 bylo zjištěno a v řízení prokázáno, že dne 15.6.2022 byla mezi společností právnická osoba a žalovanou uzavřena úvěrová smlouva, na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr ve výši 15 000 Kč, který se žalovaná zavázala splácet včetně sjednaného kapitalizovaného smluvního úroku z úvěru ve výši 9 817 Kč, poplatku za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč, poplatku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 3 851 Kč a pojištění ve výši 1 950 Kč v pravidelných 65 týdenních (sedmidenních) splátkách po 495 Kč a poslední splátce ve výši 438 Kč až do úplného zaplacení, přičemž první splátkové období začalo běžet v den podpisu smlouvy.
Z žádosti o úvěr bylo zjištěno a v řízení prokázáno, že žalovaná před uzavřením úvěrové smlouvy deklarovala, že je zaměstnána u společnosti Anonymizováno-Anonymizováno, pobočka adresa jako provozní a její průměrný čistý měsíční příjem činí částku 93 995 Kč; odhadované měsíční výdaje žalované byly deklarovány částkou 1 000 Kč, interní splátky u právnická osoba a externí splátky částkou 0 Kč, žalovaná má středoškolské vzdělání, je rozvedená, má 2 vyživovací povinnosti.
Z tabulky umoření bylo zjištěno a v řízení prokázáno, že žalovaná na dluh z titulu uvedené smlouvy uhradila částku celkem 3 000 Kč, a to platbami ze dne 23.6.2022 (500 Kč), dne 16.7.2022 (1 000 Kč) a 31.10.2022 (1 500 Kč).
Ze smlouvy o postoupení pohledávky uzavřené mezi právnická osoba a žalobkyní dne 29.1.2024 vč. seznamu postoupených pohledávek bylo zjištěno a v řízení prokázáno, že věřitelem pohledávek vyplývajících ze smlouvy o úvěru č. 666201786 sjednané s žalovanou, se stala žalobkyně.
Z oznámení právní předchůdkyně žalobkyně o postoupení pohledávky ze dne 29.1.2024 bylo zjištěno a v řízení prokázáno, že žalovaná byla o změně v osobě věřitele vyrozuměna a současně jí byly oznámeny nové platební údaje k úhradě dluhu a výše dluhu ke dni oznámení.
Z předžalobní výzvy ze dne 22.5.2024 bylo zjištěno a v řízení prokázáno, že žalovaná byla před podáním návrhu na zahájení řízení vyzvána k úhradě dlužné částky
Východiskem pro rozhodování a právní posouzení je tedy následující v řízení zjištěný skutkový stav věci. Na základě uzavřené úvěrové smlouvy č. 666201786 byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 15 000 Kč; tento se žalovaná zavázala vrátit žalobci spolu se sjednanými poplatky v celkové výši 17 118 Kč formou pravidelných 65 týdenních splátek po 495 Kč a poslední splátce ve výši 438 Kč, přičemž první splátkové období začalo běžet v den podpisu smlouvy. Žalovaná deklarovala v době uzavření úvěrové smlouvy pravidelný měsíční příjem v celkové výši 93 995 Kč, měsíční náklady v částce 1 000 Kč. Žalovaná na dluh uhradila toliko částku 3 000 Kč a ocitla se tak v prodlení se splácením dluhu, který neuhradila ani na základě zaslané předžalobní upomínky. Pohledávka za žalovanou z titulu úvěrové smlouvy byla postoupeny na žalobkyni jako nového věřitele na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29.1.2024 s účinností k témuž dni, přičemž změna v osobě věřitele byla žalované oznámena přípisem původního věřitele ze dne 29.1.2024.
5. Zjištěný skutkový stav soud posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , ve znění pozdějších předpisů (o. z.) a podle zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (ZSÚ). Soud vycházel rovněž z ustálené judikatury Nejvyššího soudu vztahující se k problematice posuzování úvěruschopnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, jakož i problematice splatnosti a výše bezdůvodného obohacení v případě nikoliv řádného posouzení úvěruschopnosti.
Dle § 2 odst. 1 ZSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
Dle § 86 odst. 1, 2 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
Dle § 87 odst. 1, 2 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.
Dle § 2991 odst. 1, o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
Dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (zejm. rozsudek sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, rozsudek sp.zn. 33 Cdo 656/2024 ze dne 31.7.2024) se má za to, že věřitel nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nepodloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Požadavek posuzování úvěruschopnosti dlužníka předpokládá ověření údajů, které věřitel získal od dlužníka, přičemž je povinností věřitele zjišťovat a verifikovat nejen pravidelné měsíční příjmy, ale rovněž pravidelné měsíční výdaje a nepostačí toliko „fiktivní“ výdaje dovozované ze statistických modelů a publikovaných údajů o životním minimu.
Podle závěrů rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 je třeba úvěruschopnost zkoumat v závislosti na konkrétních okolnostech každého jednotlivého případu a prohlášení spotřebitele nutno podepřít doklady. Podle závěrů rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C-679/18 ustanovení národního práva, které zkoumání úvěruschopnosti a posuzování platnosti smlouvy váží jen na námitku spotřebitele, jako je tomu v případě § 87 zákona o spotřebitelském úvěru (ve znění účinném ke dni uzavření úvěrové smlouvy), je v rozporu s právem Evropské unie a nelze je použít.
6. Na podkladě zjištěného skutkového stavu a jeho právního posouzení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná toliko částečně. Úvěrovou smlouvu soud posoudil jako smlouvu o spotřebitelském úvěru, a to zejména s ohledem na povahu subjektů, které do smluvního vztahu vstupovaly a rovněž s ohledem na obsah ujednaných závazků. S ohledem na výsledky provedeného dokazování však soud z úřední povinnosti dovodil, že úvěrová smlouva je neplatná, neboť právní předchůdkyně žalobkyně řádně nesplnila povinnost prověřit schopnost žalované úvěr splácet; splnění této povinnosti dané ZSÚ je přitom podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru. Podklady, z nichž právní předchůdkyně žalobkyně ověřila žalovaným deklarované příjmové poměry soudu předloženy nebyly a nebylo tak možno přezkoumat zda bylo při posuzování úvěruschopnosti postupováno řádně a ve smyslu zákona. Právní předchůdkyně žalobkyně si rovněž počínala velmi neobezřetně až lhostejně ve vztahu k zjištění a ověření pravidelných měsíčních výdajů žalované, jejichž výši lze shledat jako zcela nereálnou a která nedosahuje ani částky životního minima jednotlivce stanoveného právními předpisy platnými v době uzavření úvěrové smlouvy, tím spíše za situace, kdy žalovaná deklarovala existenci 2 vyživovacích povinností. Ze shora uvedených důvodů tedy nelze považovat povinnost její právní předchůdkyně žalobkyně danou ustanovením § 86 ZSÚ za řádně splněnou. Úvěrová smlouva je tedy neplatná, soud je povinen k této neplatnosti přihlédnout z úřední povinnosti, přičemž plnění, které si strany z titulu takto neplatné smlouvy poskytly, je třeba vypořádat v režimu bezdůvodného obohacení.
Žalobkyně poskytla žalované na základě neplatného právního jednání – bez právního důvodu částku 15 000 Kč. Žalovaná žalobkyni uhradila resp. vrátil toliko částku 3 000 Kč a co do zbývající nevrácené částky ve výši 12 000 Kč tak na straně žalované vzniklo bezdůvodné obohacení, které je povinna žalobkyni vydat.
Nadto je třeba konstatovat, že hodnota plnění, k němuž se žalovaná zavázala na základě úvěrové smlouvy je v hrubém nepoměru k hodnotě protiplnění poskytnutých na základě téhož smluvního ujednání právní předchůdkyní žalobkyně. Tato zjevná disproporce vzájemných smluvních práv a povinností dosahuje intenzity zjevného rozporu s dobrými mravy, který je způsobilý založit rovněž neplatnost smlouvy podle ust. § 580 , § 588 občanského zákoníku .
Žaloba je tedy důvodná pouze v části, v níž se žalobkyně domáhá vrácení toho, co bylo žalované z titulu neplatné smlouvy o úvěru poskytnuto a žalovanou doposud nevráceno, přičemž v uvedeném rozsahu žalobě výrokem I vyhověl. Ve zbývající části jistiny soud žalobu výrokem II. jako nedůvodnou zamítnul, neboť jde o plnění vyplývající z neplatně sjednané smlouvy, kterého se žalobkyně nemůže platně domáhat. Soud výrokem II. zamítnul žalobu rovněž v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení předčasně požadovaného zákonného úroku z prodlení, neboť žalovaná se doposud neocitla v prodlení, když nová doba splatnosti nebyla mezi účastníky dohodnuta a je stanovována soudem až v tomto rozhodnutí. S ohledem na dobu, kdy žalovaná částky převzala a s přihlédnutím k výši bezdůvodného obohacení soud považoval za přiměřenou lhůtu k úhradě 1 měsíce od právní moci rozsudku.
7. O nákladech řízení účastníků soud rozhodoval podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. Žalobkyně byla v řízení z větší části neúspěšná (15 492 Kč) než úspěšná (12 000 Kč), na straně více úspěšné žalované však dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly. Z uvedeného důvodu bylo proto o nákladech řízení rozhodnuto, jak je uvedeno ve výroku III.
8. Lhůty k plnění soud stanovil podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení dvojmo ke zdejšímu soudu. O odvolání rozhoduje Krajský soud v Hradci Králové.
Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost uloženou tímto rozsudkem, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.