Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 C 142/2024-60

Zmenené rozhodnutím 28 Co 93/2024-104
„Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Vávry a soudkyň Mgr. Jitky Múčkové a Mgr. Miroslavy Šebelové ve věci žalobkyně: [[Jméno žalobkyně]]., IČO [[IČO žalobkyně]] sídlem [[Adresa žalobkyně]] proti žalovanému: [[Jméno žalovaného]], narozený dne [[Datum narození žalovaného]] bytem [[Adresa žalovaného]] o zaplacení 51 849,73 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Kroměříži ze dne 6. května 2024, č. j. 6 C 142/2024-60, takto: I. Rozsudek soudu prvního stupně se v části II. výroku mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 46 784 Kč od 4. 11. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení před soudem prvního stupně ve výši 1 657,88 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady odvolacího řízení ve výši 2 055 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku."

Okresní soud v Kroměříži rozhodl samosoudkyní JUDr. Lenkou Pekařovou ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně

proti

žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného

o zaplacení 51 849,73 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 46 784 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části požadující zaplacení 5 065,73 Kč s kapitalizovaným úrokem 2 641,17 Kč, úrokem 19,99 % ročně z částky 49 794,35 Kč od datum do datum, úrokem 15 % ročně z částky 49 794,35 Kč od datum do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení 15 % ročně z částky 49 794,35 Kč od datum do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 50 % náhrady nákladů řízení ve výši 1 337 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 46 784 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.II. Žaloba se zamítá v části požadující zaplacení 5 065,73 Kč s kapitalizovaným úrokem 2 641,17 Kč, úrokem 19,99 % ročně z částky 49 794,35 Kč od , datum, do , datum, , úrokem 15 % ročně z částky 49 794,35 Kč od , datum, do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení 15 % ročně z částky 49 794,35 Kč od , datum, do zaplacení.III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 50 % náhrady nákladů řízení ve výši 1 337 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně proti žalovanému domáhala zaplacení 51 849,73 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o hotovostním úvěru č. hodnota a Rámcové pojistné smlouvy, uzavřenými mezi ní jako poskytovatelem služby Zonky a žalovaným dne datum, na základě které poskytla žalovanému 50 000 Kč. Povinností žalovaného bylo částku vrátit a zaplatit sjednaný úrok 19,99 % ročně, poplatek za zprostředkování úvěru ve výši 1 000 Kč a splátku pojištění schopnosti úvěr splácet v měsíčních splátkách po 1 072 Kč. Žalovaný řádně uhradil první tři splátky, od datum je v prodlení. Žalobkyně úvěr pro závažné porušení smlouvy ke dni datum zesplatnila pro nesplacenou jistinu 49 794,35 Kč, úrok z úvěru 2 641,17 Kč, smluvní pokutu 1 000 Kč, pojistné 261 Kč a poplatek za sjednání úvěru 794,38 Kč. V dopise o zesplatnění, odeslaném datum, žalobkyně žalovaného upozornila na možnost soudního vymáhání pohledávky.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Nemá datovou schránku, ani si nezvolil doručovací adresu, soud proto postupoval v souladu s , (dále jen „“), a výzvu k vyjádření doručoval na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel. Není přitom rozhodné, zda se tam žalovaný zdržuje, či nikoli, neboť s ohledem na potřebu státu zajistit vymahatelnost práva je odpovědností jednotlivce, aby byl pro orgány veřejné moci dosažitelný, a nepřebírá-li poštu na své evidenční adrese, musí být připraven nést následky s tím spojené – například že se o probíhajícím soudním řízení fakticky nedozví, protože je mu doručováno tzv. fikcí (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. ). Na zahájené řízení byl nadto soudem upozorněn e-mailem; telefonicky se s žalovaným nepodařilo spojit.

3. Ve věci jsou splněny podmínky pro rozhodnutí bez jednání na základě účastníky (žalobkyní) předložených listinných důkazů podle Účastníci byli vyzváni k vyjádření, zda s tímto postupem souhlasí, na výzvu však nereagovali. Soud proto v souladu s jejich souhlas předpokládal a rozhodl bez nařízení jednání.

4. Na základě provedených listinných důkazů zjistil soud následující skutkový stav: Žalobkyně s žalovaným podepsali dne datum smlouvu o úvěru (standardní informace o spotřebitelském úvěru čl. 28-30, potvrzení o podpisu smlouvy zasláním potvrzovací SMS čl. 36, úvěrová smlouva čl. 23-25, úvěrové podmínky čl. 26-27, 32-33), na základě které vyplatila žalovanému 50 000 Kč na bankovní účet č. č. účtu (potvrzení o vyplacení úvěru čl. 31). Žalovaný se zavázal vrátit jistinu se sjednanou odměnou – úrokem 19,99 % ročně, poplatkem za poskytnutí úvěru 1 000 Kč a poplatkem za pojištění 87 Kč měsíčně v pravidelných 120měsíčních splátkách po 1 072 Kč (znovu úvěrová smlouva čl. 23-25). K úvěruschopnosti žalovaného ověřila žalobkyně jeho čistý měsíční příjem ze zaměstnání 21 690 Kč (bankovní výpisy čl. 52v, 54v, 55v), dále vyšla z tvrzení, že žije s partnerkou v nájmu bez vyživovaných osob a další příjem domácnosti je 0 Kč (potvrzení o prověření úvěruschopnosti klienta před poskytnutí úvěru č. hodnota čl. 11). Na výdajové stránce žalobkyně ověřila existenci dvou závazků žalovaného – úvěry, na které zbývalo zaplatit 26 634 Kč, resp. 507 224 Kč, měsíční splátky činily dohromady 7 123 Kč (výpis NRKI čl. 12-22); z uvedeného výpisu rovněž vyplývá, že v období datum až datum bylo zakódovanými finančními institucemi odmítnuto sedm žádostí žalovaného o úvěr různé výše (čl. 21v). Ve zbytku se žalobkyně spokojila s prohlášením žalovaného, že celkové výdaje domácnosti včetně splátek dosavadních úvěrů činí 8 500 Kč (znovu čl. 11). Žalovaný uhradil pouze tři po sobě jdoucí splátky (splátkový kalendář čl. 35), poté již ničeho dalšího neuhradil. Žalobkyně tedy využila svého práva vyplývajícího mj. z úvěrových podmínek a prohlásila úvěr za splatný ke dni datum, což žalovanému oznámila dopisem odeslaným následujícího dne (oznámení o zesplatnění úvěru čl. 34 s dokladem o odeslání čl. 37), kterým jej současně vyzvala k úhradě dlužné částky a upozornila jej na možnost soudního vymáhání v případě nezaplacení.

5. Žalobkyně neprokázala, že před uzavřením smlouvy náležitě zjišťovala a posuzovala úvěruschopnost žalovaného, tj. že řádně zjišťovala, posuzovala a zejména ověřila jeho majetkové a osobní poměry. Vycházela z tvrzení žalovaného o výši čistého měsíčního příjmu, pravidelných měsíčních výdajů, rodinném stavu, počtu osob v domácnosti a vyživovaných osob. Ověřený však měla pouze měsíční příjem žalovaného, který současně uvedl, že žije v nájmu s partnerkou a další příjmy domácnosti jsou nulové. Současně uvedl, že výdaje (dvou osob) činí 8 500 Kč měsíčně, z čehož (jak žalobkyně zjistila z příslušných registrů) 7 123 Kč měsíčně činí splátky dosavadních úvěrů. Zároveň také věděla, že několik bezprostředně předcházejících úvěrových žádostí žalovaného u jiných společností bylo odmítnuto. Další konkrétní výdaje domácnosti žalovaného za bydlení, energie, stravu aj. žalobkyně nijak neověřovala.

6. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil takto: Vůlí stran bylo uzavřít smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do datum (dále jen „“), a podpůrně , , ve znění účinném do datum (dále jen „o. z.“).

7. Podle soudu však žalobkyně nesplnila svou povinnost vyplývající z a , podle kterého je poskytovatel úvěru (či zápůjčky) povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, a spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti spotřebitelský úvěr splácet. Uvedená úprava vychází z unijního práva, ke kterému Soudní dvůr Evropské unie (dále jen „SDEU“) již v rozsudku ze dne datum ve věci C-449/13 zaujal při výkladu a bod 26 preambule směrnice 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále jen „směrnice“) takový postoj, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno) posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle SDEU zabráněno, aby věřitelé poskytovali úvěry nezodpovědně.

8. Právě naznačený výklad soudu podporuje i Nejvyšší soud, podle kterého povinnost řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele a úvěr poskytnout jen v případě, že „nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet“, chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. A v neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka).

9. V projednávané věci vyšla žalobkyně pouze formálně z prohlášení žalovaného, které ověřovala a zkoumala pouze omezeně – v rozsahu příjmu žalovaného. Co se týče výdajů žalovaného, žalobkyně sice v rámci jejich vyhodnocování nezahrnula splátky dosavadních úvěrů 7 123 Kč měsíčně do tvrzených měsíčních výdajů 8 500 Kč (jak učinil žalovaný) a dospěla tak k disponibilnímu zůstatku 4 934 Kč. Podle soudu však pominula, že mělo jít o výdaje dvoučlenné domácnosti žijící v nájmu bez dalšího příjmu, stejně tak nevěnovala pozornost několika odmítnutým žádostem žalovaného o úvěr z (bezprostředně) předchozí doby. Z tohoto pohledu neměla žalobkyně dostatek (ověřených) informací pro to, aby mohla řádně a s odbornou péčí vyhodnotit, je-li žalovaný úvěruschopen či nikoli. Poskytla-li spotřebitelský úvěr přesto, že objektivně neměla vyloučeny pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet, porušila

10. Uzavřenou smlouvu proto soud shledal absolutně neplatnou, a to s odkazem na zmíněná ustanovení ve spojení s o. z. a věty první o. z., podle kterých soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek

11. Žalovaný nárok je tedy nutno posoudit jako bezdůvodné obohacení žalovaného na úkor žalobkyně ve smyslu § 2991 odst. 1 o. z. Soud vyšel z tvrzení žalobkyně, která žalovaný v řízení pro svou nečinnost nijak nezpochybnil, že žalobkyně vyplatila na bankovní účet žalovaného 50 000 Kč a žalovaný jí dosud zaplatil zpět 3 216 Kč. Žalovaný se tedy na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil částkou 46 784 Kč, kterou je povinen žalobkyni vrátit. V této části soud žalobě vyhověl.

12. Vzhledem k absolutní neplatnosti stranami sjednané smlouvy o úvěru nebylo platně sjednáno žádné příslušenství, ve zbytku proto soud žalobu zamítl, a to i pro požadovaný úrok z prodlení, neboť podle poslední věty spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, k čemuž Nejvyšší soud v rozsudku ze dne datum, sp. zn. spisová značka, vyložil (a zdejší soud se s ním ztotožňuje), že „spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text 'v době přiměřené jeho možnostem' míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle o. z. (logický výklad).“ Ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru lze tedy vnímat jako další soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů (vedle sankce absolutní neplatnosti) spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonný úrok z prodlení podle o. z. vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. Soud tedy dospěl k závěru, že nárok žalobkyně na úrok z prodlení dosud nevznikl, neboť do prodlení se žalovaný dostane až tehdy, neuhradí-li dlužnou jistinu úvěru ve lhůtě stanovené tímto rozhodnutím, kterou soud považuje za přiměřenou ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru.

13. Žalobkyně byla ve věci úspěšná ze 75 % (předmět řízení kapitalizovaný ke dni vyhlášení rozsudku). V řízení prokázala, že zaslala žalovanému předžalobní výzvu ve smyslu , podle jí proto po zohlednění jejího neúspěchu náleží náhrada nákladů řízení v rozsahu 50 %. Náklady řízení tvoří zaplacený soudní poplatek 2 074 Kč a paušální náhrada hotových výdajů za dva úkony (předžalobní výzva, návrh ve věci samé) po 300 Kč podle ve spojení s ve spojení

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně – pobočce ve Zlíně prostřednictvím Okresního soudu v Kroměříži.

Nebude-li dobrovolně splněna povinnost stanovená tímto rozhodnutím, lze podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.