Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
21 C 122/2024-25
Okresní soud v Hradci Králové rozhodl soudkyní JUDr. Markétou Šubovou ve věci
žalobce: Jméno žalobce., IČO: IČO žalobce se sídlem Adresa žalobce zastoupená advokátem Jméno advokáta Anonymizováno.Anonymizováno. sídlem Adresa advokáta
proti
žalované: Jméno žalované, narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované
o zaplacení částky 17 839,56 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 9 600 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 9 600 Kč za období od 14. 11. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobce po žalované domáhal zaplacení částky 8 239,56 Kč spolu s úrokem ve výši 1 226,73 Kč, úrokem ve výši 18,24 % ročně z částky 9 842,16 Kč za období od 28. 9. 2023 do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 1 908,15 Kč, úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 9 842,16 Kč za období od 28. 9. 2023 do 13. 11. 2023 a úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 242,16 Kč za období od 14. 11. 2023 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 9 600 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 9 600 Kč za období od 14. 11. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se v části, v níž se žalobce po žalované domáhal zaplacení částky 8 239,56 Kč spolu s úrokem ve výši 1 226,73 Kč, úrokem ve výši 18,24 % ročně z částky 9 842,16 Kč za období od 28. 9. 2023 do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 1 908,15 Kč, úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 9 842,16 Kč za období od 28. 9. 2023 do 13. 11. 2023 a úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 242,16 Kč za období od 14. 11. 2023 do zaplacení, zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 30. 4. 2024 po žalované domáhal zaplacení částky 17 839,56 Kč s příslušenstvím jako dluhu ze smlouvy o úvěru č. hodnota uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce – společností právnická osoba - a žalovanou dne 25. 1. 2022.
Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání ve smyslu § 115a o. s. ř. o. s. ř. , protože účastníci s tímto postupem soudu souhlasili (§ 101 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. ).
Ze smlouvy o úvěru č. hodnota uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce – společností právnická osoba – a žalovanou dne 25. 1. 2022 soud zjistil, že právní předchůdce žalobce poskytl žalované finanční prostředky ve výši 10 000 Kč, žalovaná se zavázala tuto částku vrátit spolu s poplatkem (úrokem) ve výši 8 917 Kč v 51 pravidelných měsíčních splátkách po 364 Kč a poslední splátce ve výši 353 Kč. Celkem se tak žalovaná zavázala zaplatit částku 18 917 Kč. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, právní předchůdce žalobce pohledávku za žalovanou postoupil smlouvou o postoupení pohledávek žalobci a žalované postoupení pohledávky oznámil a vyzval ji k úhradě dluhu ve lhůtě 10 dnů. To vyplývá ze smlouvy o postoupení pohledávek a z oznámení o postoupení pohledávek ze dne 29. 9. 2023.
Ze žádosti o spotřebitelský úvěr soud zjistil, že žalovaná právnímu předchůdci žalobce před uzavřením smlouvy uvedla, že je v invalidním důchodu, svobodná, má základní vzdělání a žije v nájmu, uvedla, že její čistý příjem činí 10 900 Kč, přičemž doložila k žádosti pouze poštovní poukázky a výměr důchodu, měsíční výdaje uvedla v částce 5 000 Kč, aniž by byly jakkoli doloženy. Ač žalovaná v žádosti uvedla, že bydlí v nájmu, výdaje na bydlení, zejména výše nájemného a služeb spojených s nájmem, nebyla právním předchůdcem žalobce vůbec zkoumána.
Za dobu trvání smlouvy žalovaná zaplatila právnímu předchůdci žalobce pouze částku 400 Kč. To vyplývá z přehledu plateb.
Z předžalobní upomínky vyplývá, že zástupce žalobce upomínkou ze dne 28. 3. 2024 vyzval žalovanou opětovně k zaplacení dluhu.
O skutkovém stavu věci soud uzavřel, že právní předchůdce žalobce - právnická osoba - uzavřel dne 25. 1. 2022 pod č. hodnota se žalovanou jako spotřebitelem smlouvu o úvěru, na základě které poskytl žalované finanční prostředky ve výši 10 000 Kč, aniž by jako věřitel poskytující úvěr spotřebiteli postupoval s odbornou péčí. Právní předchůdce žalobce totiž se žalovanou uzavřel smlouvu o úvěru, ač žalovaná před uzavřením smlouvy uvedla, že je v invalidním důchodu a k žádosti doložila pouze výměr důchodu a poštovní poukázky, věřitel se nijak blíže nezabýval výdaji žalované, výdaje odhadl částkou 5 000 Kč měsíčně, ač žalovaná v žádosti uvedla, že bydlí v nájmu. Žalovaná tak nijak nedoložila výdaje na bydlení, navíc za situace, kdy uvedla, že je svobodná, nemá jiný příjem než z invalidního důchodu a bydlí v nájmu. K žádosti o úvěr nebyly předloženy žádné další dokumenty k ověření finanční situace žalované jako žadatelky o úvěr. Z provedeného dokazování nelze nijak dovodit, že se právní předchůdce žalobce otázkou zejména pravidelných výdajů žalované jakkoli podrobněji zabýval. Pokud právní předchůdce žalobce vycházel pouze z výměru důchodu a poštovních poukázek, pak takový postup nelze považovat za dostatečné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí. Právní předchůdce žalobce jako věřitel měl zkoumat majetkovou situaci žalované s přihlédnutím k jejím skutečným výdajům, které měl řádně prověřit. Právní předchůdce žalobce s odbornou péčí nepostupoval.
Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 postoupil právní předchůdce žalobce pohledávku za žalovanou žalobci a žalované postoupení pohledávky oznámil a zároveň vyzval žalovanou k zaplacení dluhu výzvou ze dne 29. 9. 2023, odeslanou dne 27. 10. 2023 a k zaplacení jí určil lhůtu 10 dnů. Dne 28. 3. 2024 vyzval zástupce žalobce žalovanou opětovně k zaplacení dluhu předžalobní upomínkou.
Žaloba je částečně důvodná.
Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.
Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb. , o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli „rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“
Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
Soud má s ohledem na popsaný skutkový stav věci za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost právního předchůdce žalobce řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli (právnímu předchůdci žalobce), a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Úvěr má být navíc poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde „nejsou důvodné pochybnosti“ o schopnosti spotřebitele splácet sjednané splátky. Tím poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit (též) práva a zájmy spotřebitele. To nepochybně právní předchůdce žalobce nesplnil a tomu odpovídá též výsledek, že tedy žalovaná dluh nezaplatila.
Shodná povinnost byla věřiteli ve spotřebitelských vztazích uložena i v předchozí právní úpravě obsažené v § 9 zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016. Důsledkem nesplnění této povinnosti věřitele dle dřívějšího zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016, byla absolutní neplatnost smlouvy. Pouze jazykový výklad právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 do 28. 5. 2022 a obsažené v § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb. by (zejména vzhledem k druhé větě § 87 odst. 1 ) mohl nasvědčovat, že touto změnou došlo ke změně zákonného důsledku porušení kontinuálně stanovené povinnosti poskytovatele úvěru v tom směru, že nově jím bude nikoli absolutní, ale pouhá relativní neplatnost dotčené smlouvy, kterou, jako takovou, by měl soud zkoumat pouze k námitce spotřebitele.
Soud má však za to, že v ustanovení § 87 odst. 1 ZoSÚ stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, neboť dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a zároveň (pro širší dopady porušení této povinnosti; zde srov. kupř. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. spisová značka nebo rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele (v podrobnostech srov. např. rozhodnutí Krajského soudu v Praze sp. zn. spisová značka nebo sp. zn. spisová značka, v nichž se soud detailně zabýval otázkou výkladu právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 a obsažené v §§ 86 a 87 ZoSÚ a uzavřel, že výklad předmětného § 87 odst. 1 ZoSÚ stanovujícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, aby respektoval smysl a účel daného ustanovení (teleologický výklad), kontinuitu (historický výklad) a dosavadní vývojové trendy v dané právní oblasti (výklad z judikatury), a aby se současně jednalo o výklad eurokonformní, nepřipouští, aby důsledkem uvedeného porušení povinnosti věřitele (poskytovatele úvěru) byla pouhá relativní neplatnost, ale zákonem stanovenou neplatnost, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti.
Pro úplnost soud odkazuje i na rozhodnutí Soudního dvora EU k předběžné otázce týkající se úvěruschopnosti, které si vykládá shodně, jak uvedl výše, tj. otázku splnění povinnosti poskytovatele úvěru zkoumat úvěruschopnost dlužníka, je třeba zkoumat z úřední povinnosti (http://curia.europa.eu/juris/document/document.jsf?text=&docid=224110&pageIndex=0&doclang=CS&mode=req&dir=&occ=first&part=1&cid=403894).
V poměrech projednávané věci soud uzavírá, že právní předchůdce žalobce svou povinnost stanovenou mu zákonem nesplnil, když posouzení úvěruschopnosti žalované řádně neprovedl, zejména podrobně nezjišťoval a neověřoval skutečné výdaje žalované, a to zejména za situace, kdy žalovaná uvedla, že jejím jediným příjmem je invalidní důchod a bydlí v nájmu. V souladu se shora citovaným § 86 odst. 2 zákon č. 257/2016 Sb. poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však reálně vzhledem k nedostatku podkladů v daném případě nemohlo dojít.
V souzené věci tak lze uzavřít, že žalobce (resp. jeho právní předchůdce) nesplnil svou povinnost stanovenou mu zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedl, neboť toto posouzení proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů. Důsledkem tohoto postupu a nesplnění zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené smlouvy o úvěru a v souladu s § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru redukce nároku žalobce vůči žalované na vrácení holého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z. Žalovaná poskytnuté peněžní prostředky nevrátila, na úkor žalobce se bezdůvodně obohatila a je povinna v rozsahu bezdůvodného obohacení plnění žalobci dle § 2991 a 2993 o. z. vrátit, a to bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění dle § 1958 o. z.
V řízení bylo prokázáno, že žalovaná od právního předchůdce žalobce převzala na základě smlouvy č. hodnota částku 10 000 Kč a žalobci vrátila pouze částku 400 Kč. Právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovanou v souladu s § 1879 o. z. žalobci. Soud proto žalované uložil povinnost vrátit žalobci jistinu ve výši 9 600 Kč. Právní předchůdce žalobce žalovanou vyzval ke splnění dluhu ve lhůtě 10 dnů v oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29. 9. 2023, odeslaném provozovatelem poštovních služeb dne 27. 10. 2023. Žalované tak v souladu s § 573 o. z. zásilka došla dne 1. 11. 2023, dne 13. 11. 2023 měla dluh zaplatit, od 14. 11. 2023 je žalovaná v prodlení. Soud proto v souladu s § 1970 o. z. v návaznosti na nařízení vlády č. 351/2013 Sb. uložil žalované též povinnost zaplatit žalobci úrok z prodlení od 14. 11. 2023. Při určení lhůty k plnění soud vyšel z § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. a zákonné lhůty 3 dnů, neboť s ohledem na pasivitu žalované nebyly zjištěny žádné skutečnosti odůvodňující její prodloužení či plnění ve splátkách.
Výrokem II pak soud žalobu ve zbytku požadovaného nároku zamítl. Jestliže je totiž smlouva o úvěru uzavřená dne 25. 1. 2022 neplatná, nebyla mezi účastníky řízení platně sjednána ani platba úroku a poplatků, žalobci tak nevznikl nárok na jejich zaplacení, ani nárok na úrok z prodlení za období předcházející dni 14. 11. 2023, kdy žalovaná nebyla v prodlení.
Soud proto v části, v níž se žalobce po žalované domáhal zaplacení částky 8 239,56 Kč spolu s úrokem ve výši 1 226,73 Kč, úrokem ve výši 18,24 % ročně z částky 9 842,16 Kč za období od 28. 9. 2023 do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 1 908,15 Kč, úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 9 842,16 Kč za období od 28. 9. 2023 do 13. 11. 2023 a úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 242,16 Kč za období od 14. 11. 2023 do zaplacení, žalobu zamítl.
O nákladech řízení soud rozhodl výrokem III tohoto rozsudku v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. Úspěch účastníků byl přibližně stejný, soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě patnácti dnů od doručení písemného vyhotovení rozsudku ke Krajskému soudu v Hradci Králové prostřednictvím Okresního soudu v Hradci Králové ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li povinný dobrovolně to, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo návrh na exekuci.