Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
24 C 262/2024-70
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem Mgr. Filipem Tomanem ve věci žalobkyně Jméno žalobkyně., se sídlem v Adresa žalobkyně, IČO: IČO žalobkyně, zastoupené Jméno Zástupce, advokátem se sídlem v Anonymizováno Anonymizováno, Anonymizováno, proti žalovanému Jméno žalovaného, narozenému Datum narození žalovaného, trvale bytem v Adresa žalovaného, o zaplacení 15 245,88 Kč s příslušenstvím, takto:
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 13 000 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 12,75 % ročně od 18. 8. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se, co do zaplacení 2 245,88 Kč, úroku ve výši 12 192,49 Kč, úroku z prodlení ve výši 522,60 Kč, úroku z prodlení z částky 13 974,23 Kč od 7. 12. 2023 do 17. 8. 2024, úroku z prodlení z částky 974,23 Kč od 18. 8. 2024 do zaplacení, úroku z prodlení z částky 13 000 Kč co do výše 2,25 % ročně od 18. 8. 2024 do zaplacení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 337 Kč, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 13 000 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 12,75 % ročně od 18. 8. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se, co do zaplacení 2 245,88 Kč, úroku ve výši 12 192,49 Kč, úroku z prodlení ve výši 522,60 Kč, úroku z prodlení z částky 13 974,23 Kč od 7. 12. 2023 do 17. 8. 2024, úroku z prodlení z částky 974,23 Kč od 18. 8. 2024 do zaplacení, úroku z prodlení z částky 13 000 Kč co do výše 2,25 % ročně od 18. 8. 2024 do zaplacení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 337 Kč, zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou dne 26. 4. 2024 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí žalovanou částku spolu s úroky a úroky z prodlení tam blíže specifikovanými. Uvedla, že její právní předchůdkyně, společnost právnická osoba., se žalovaným uzavřela dne 1. 6. 2022 smlouvu o úvěru č. hodnota. Na základě uvedené smlouvy byl žalovanému v hotovosti poskytnut úvěr ve výši 15 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit a zaplatit úrok, poplatek za poskytnutí, náklady na vyhodnocení a inkasní poplatek v souhrnné výši 12 888 Kč, to vše v pravidelných 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč. Žalovaný však zaplatil toliko 2 000 Kč. Pro případ prodlení se žalovaný zavázal zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, kterou žalobkyně požaduje za období od 2. 8. 2023 do 31. 10. 2023 ve výši 1 271,65 Kč. Žalobou uplatněný nárok pak byl postoupen žalobkyni. Podanou žalobou žalobkyně požaduje dlužnou jistinu ve výši 13 974,23 Kč, smluvní pokutu ve výši 1 271,65 Kč a „kapitalizovaný úrok“ ve výši 12 192,49 Kč (smluvní úrok 660,80 Kč, poplatek za poskytnutí 6 817 Kč, náklady na vyhodnocení 1 928,83 Kč, inkasní poplatek 2 507,14 Kč a úrok ve výši 278,72 Kč).
2. Žalovaný se k věci nevyjádřil.
3. Z listin y nazvané smlouva o úvěru č. hodnota soud zjistil, že tuto uzavřeli dne 1. 6. 2022 žalovaný a společnost právnická osoba. (dále také jen „společnost“ či „právní předchůdkyně žalobkyně“). Společnost se zde zavázala poskytnout žalovanému 15 000 Kč s tím, že žalovaný tyto prostředky vrátí a zaplatí úrok ve výši 761 Kč, úplatu ve výši 7 350 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 2 077 Kč a inkasní poplatek ve výši 2 700 Kč, to vše v pravidelných 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč. Podpisem smlouvy žalovaný stvrdil, že mu byla částka 15 000 Kč v hotovosti předána. Smlouva dále obsahuje ujednání o povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky pro případ, že se dostane do prodlení. Z přiloženého formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že obsahuje základní parametry poskytovaného úvěru, jako je splatnost (14 měsíců), úrok (8 % ročně), RPSN (272,44 % ročně) atp.
4. Z listin y nazvané žádost o úvěr soud zjistil, že tuto dne 1. 6. 2022 sepsala obchodní zástupkyně společnosti, přičemž jsou zde uvedeny některé údaje o žalovaném, o jeho zaměstnání, příjmech a výdajích. Je zde uvedeno, že žalovaný je zaměstnán se mzdou 23 044 Kč, je svobodný, nemá děti, bydlí u rodičů a nemá žádné dluhy. Na bydlení vynakládá 1 000 Kč, 4 250 Kč na jídlo dopravu a osobní výdaje a 1 400 Kč je mu sráženo ze mzdy, výživné. K ověření těchto údajů měly být předloženy výplatní pásky a pracovní smlouva.
5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek soud zjistil, že dne 6. 12. 2023 společnost právnická osoba. žalobkyni postoupila soubor pohledávek včetně pohledávky za žalovaným uplatněné v tomto řízení. Z dopisu ze dne 2. 1. 2024 soud zjistil, že žalovaný byl o postoupení žalobou uplatněného nároku vyrozuměn.
6. Z dopisu ze dne 9. 4. 2023 soud zjistil, že jím zástupce žalobkyně žalovaného vyzýval k úhradě dluhu ze smlouvy č. hodnota s tím, že pokud tak do 19. 4. 2024 neučiní, vystavuje se riziku podání žaloby. Z přiloženého podacího archu se podává, že tento dopis byl žalovanému odeslán 10. 4. 2024.
7. Z listin y nazvané výpis úkonů mimosoudního vymáhání soud pouze zjistil, že žalobkyně eviduje dva odeslané dopisy žalovanému, a to ze dne 6. 9. 2021 a 20. 8. 2021.
8. Z listin y nazvané Anonymizováno soud žádná skutková zjištění nečinil, neboť přiložení této listin y k žalobě zůstalo bez vysvětlení a soudu není zřejmé, za jakým účelem byla vytvořena a jaké skutečnosti by z ní měly vyplývat. Stejně tak soud nečinil žádná skutková zjištění z dalších upomínek, neboť to pro projednávaný případ bylo bez významu.
9. Po zhodnocení provedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech s přihlédnutím k tvrzení účastníků a ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalovaný uzavřel dne 1. 6. 2022 se společností právnická osoba. smlouvu, kde se uvedená společnost zavázala poskytnout mu 15 000 Kč a žalovaný se naproti tomu zavázal tyto peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok ve výši 761 Kč, úplatu ve výši 7 350 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 2 077 Kč a inkasní poplatek ve výši 2 700 Kč, to vše v pravidelných 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč. Žalovanému byly peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč při podpisu smlouvy v hotovosti vyplaceny, přičemž dosud zaplatil jen 2 000 Kč. Před uzavřením smlouvy obchodní zástupkyně společnosti sepsala žádost o úvěr, kde jsou uvedeny některé údaje o žalovaném, o jeho zaměstnání, příjmech a výdajích. Je zde uvedeno, že žalovaný je zaměstnán se mzdou 23 044 Kč, je svobodný, nemá děti, bydlí u rodičů a nemá žádné dluhy. Na bydlení vynakládá 1 000 Kč, 4 250 Kč na jídlo dopravu a osobní výdaje a 1 400 Kč je mu sráženo ze mzdy, výživné. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2023 pak společnost postoupila mimo jiné žalobou uplatněný nárok žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován.
10. Na projednávaný případ je nutno aplikovat ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, v účinném znění (dále již jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť se jedná o úvěr poskytovaný spotřebiteli (§ 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru).
11. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
12. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.
13. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , v účinném znění (dále již jen „o. z.“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
14. Ze shora citovaného § 86 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá povinnost věřitele počínat si při sjednání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí a posoudit přitom schopnost spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (je povinen zkoumat tzv. úvěruschopnost). Pouze pokud dospěje k závěru, že spotřebitel je schopen spotřebitelský úvěr splácet, může jej poskytnout. V opačném případě je smlouva neplatná (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Toto ustanovení je přitom nutno vykládat v souladu s obecnými principy ochrany spotřebitele a neplatnost tak posoudit jako absolutní podle § 580 odst. 1 o. z., ke které by soudy měly přihlédnout vždy, i pokud nebude v řízení ze strany dlužníka uplatněna jako procesní obrana. Ke shodným závěrům dospěl i Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 , kde mimo jiné uzavřel, že vyžadovat od poskytovatele spotřebitelských úvěrů důsledné zkoumání úvěruschopnosti (budoucího) dlužníka není zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucího zadlužeností domácností. Zprostředkovaně pak tato povinnost chrání také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Odbornou péčí je pak třeba rozumět úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , jehož závěry, byť se týká předchozí právní úpravy, lze mutatis mutandis aplikovat i pro výklad shora citovaného § 86 zákona o spotřebitelském úvěru).
15. V projednávaném případě žalobkyně uvedla, že její právní předchůdkyně zkoumala schopnost žalovaného splácet podle jím vyplněné žádosti o úvěr, přičemž dospěla k závěru, že žalovaný by neměl mít se splácením problém. K tomu je však třeba uvést, že žádost o úvěr vyplňovala obchodní zástupkyně společnosti a tato listin listina je vnitřně rozporná, když uvádí, že žalovaný nemá žádné dluhy (není v příslušné kolonce žádný jejich výčet) ani děti a je svobodný, avšak je zde uvedeno, že je mu strháváno ze mzdy 1 400 Kč (případně že tuto částku platí na výživném, zde není zřejmé, která z předtištěných možností se týká žalovaného). Žádné dokumenty, které měly být k ověření příjmů předloženy pak žalobkyně soudu nedoložila a žádost o úvěr ani nepředstírá, že by zde uvedené výdaje měly být jakýmkoli způsobem ověřovány. Z žádné z předložených listin pak nevyplývá, že by společnost žalovaného lustrovala například v insolvenčním rejstříku, centrální evidenci exekucí, nebo alespoň v systému SOLUS či nebankovním registru klientských informací. Pro uvedené soudu nezbylo než uzavřít, že společnost úvěruschopnost žalovaného neposoudila s odbornou péčí (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 , publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod pořadovým číslem 3225/2015) a na uzavřenou smlouvu o úvěru nahlížet jako na absolutně neplatnou podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru za užití § 580 o. z.
16. V řízení však bylo prokázáno, že žalobkyně žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Toto plnění soud shledal plněním bez právního důvodu, kterým se žalovaný bezdůvodně obohatil a je povinen obohacení vydat (§ 2991 o. z.), přičemž současně bylo zjištěno, že žalovaný takto vydal již 2 000 Kč a k vydání tudíž zbývá jen 13 000 Kč. Jelikož zákon neupravuje splatnost pohledávek vzniklých z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele, přičemž dlužník je povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu poté, kdy byl o plnění požádán (§ 1958 odst. 2 o. z.). V tomto případě, s ohledem na výši bezdůvodného obohacení a doby uplynulé od jeho vzniku, je přiměřené považovat za tuto lhůtu již následující den po obdržení výzvy k plnění. Vůči nepřítomné osobě působí právní jednání od okamžiku, kdy jí dojde (§ 570 odst. 1 o. z.), tedy od chvíle, kdy se projev vůle dostane do sféry dispozice adresáta a ten má objektivní možnost se s ním seznámit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 1. 2014, sp. zn. 32 Odo 442/2003 ). Žalobkyně neprokázala, že by žalovaného vyzvala k plnění, neboť z přiložených podacích archů se nepodává, že by se zasílané zásilky dostaly do sféry dispozice žalovaného. Kvalifikovanou výzvou k plnění je tak v projednávaném případě až žaloba, s jejímž obsahem měl žalovaný objektivní možnost se seznámit až dne 16. 8. 2024 (kdy byla žalovanému zásilka obsahující žalobu doručena do DS), následující den, tj. 17. 8. 2024, tak byl žalovaný povinen bezdůvodné obohacení vydat a jelikož tak neučinil, dostal se dne 18. 8. 2024 do prodlení. Žalobou uplatněný nárok pak byl v souladu s § 1879 o. z. postoupen žalobkyni.
17. Soud z vyložených důvodů shledal žalobu v části, jíž se žalobkyně domáhala vrácení poskytnutých a dosud nevrácených peněžních prostředků důvodnou a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 13 000 Kč, a to včetně úroků z prodlení z této částky podle § 1970 o. z. jdoucích od 18. 8. 2024 ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Lhůtu k plnění pak soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. , když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší, než tam uvedené třídenní.
18. Jinak tomu však bylo, pokud se žalobkyně domáhala zaplacení dalších 2 245,88 Kč, úroku ve výši 12 192,49 Kč, úroku z prodlení ve výši 522,60 Kč, úroku z prodlení z částky 13 974,23 Kč od 7. 12. 2023 do 17. 8. 2024, úroku z prodlení z částky 974,23 Kč od 18. 8. 2024 do zaplacení, úroku z prodlení z částky 13 000 Kč co do výše 2,25 % ročně od 18. 8. 2024 do zaplacení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 337 Kč, když tato plnění měla vyplývat z uzavřené smlouvy, která však byla shledána neplatnou. Ohledně těchto nároků soud proto žalobu výrokem II. tohoto rozsudku jako nedůvodnou zamítl.
19. O nákladech řízení rozhodne soud i bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí (§ 151 odst. 1 o.s.ř. ). V daném případě byl převážně úspěšným účastníkem žalovaný a náleželo by mu tudíž právo na poměrnou část náhrady nákladů řízení (§ 142 odst. 2 o.s.ř. ). Žalovanému však podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, tudíž soud právo na jejich náhradu nepřiznal žádnému z účastníků.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově.
Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na soudní výkon rozhodnutí.