Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

24 C 35/2024-97

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem Mgr. Filipem Tomanem ve věci žalobkyně Jméno žalobkyně A., se sídlem v Adresa žalobkyně A, IČO: IČO žalobkyně B, zastoupené Jméno Zástupce, advokátem se sídlem v Adresa žalobkyně A, proti žalovanému Jméno žalovaného, narozenému Datum narození žalovaného, o zaplacení 13 605,76 Kč s příslušenstvím, takto:

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 5 509 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 14,75 % ročně od 1. 5. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se, co do zaplacení 8 096,76 Kč, úroku ve výši 30 % ročně z částky 8 271,99 Kč od 24. 4. 2023 do 23. 7. 2023, úroku ve výši 15 % ročně z částky 8 271,99 Kč od 24. 7. 2023 do zaplacení, úroku z prodlení z částky 10 046,47 Kč od 4. 5. 2023 do 30. 4. 2024, úroku z prodlení z částky 4 537,47 Kč od 1. 5. 2024 do zaplacení a úroku z prodlení z částky 5 509 Kč co do výše 0,25 % ročně od 1. 5. 2024 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 5 509 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 14,75 % ročně od 1. 5. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se, co do zaplacení 8 096,76 Kč, úroku ve výši 30 % ročně z částky 8 271,99 Kč od 24. 4. 2023 do 23. 7. 2023, úroku ve výši 15 % ročně z částky 8 271,99 Kč od 24. 7. 2023 do zaplacení, úroku z prodlení z částky 10 046,47 Kč od 4. 5. 2023 do 30. 4. 2024, úroku z prodlení z částky 4 537,47 Kč od 1. 5. 2024 do zaplacení a úroku z prodlení z částky 5 509 Kč co do výše 0,25 % ročně od 1. 5. 2024 do zaplacení, zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou dne 8. 12. 2023 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí žalovanou částku spolu s úrokem a úrokem z prodlení tam blíže specifikovaným. Uvedla, že se jedná o nesplacený spotřebitelský úvěr podle smlouvy č. RČ, uzavřené dne 19. 10. 2022 mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba. (dále také jen „společnost“ či „právní předchůdkyně žalobkyně“) pomocí prostředků komunikace na dálku. Na základě uvedené smlouvy společnost poskytla žalovanému převodem na jeho bankovní účet peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč a žalovaný se naproti tomu zavázal tyto peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok v sazbě 30 % ročně. Žalovaný však zaplatil jen 4 491 Kč. Žalovaná částka se skládá z dlužné nové jistiny ve výši 10 046,47 Kč (jistina 8 271,99 Kč a přirostlé úroky 1 774,48 Kč), poplatku za pojištění ve výši 552 Kč, smluvní pokuty do zesplatnění ve výši 998 Kč a smluvní pokuty po zesplatnění do 9. 11. 2023 ve výši 2 009,29 Kč. Žalobou uplatněný nárok pak byl smlouvou o postoupení pohledávek postoupen žalobkyni.

2. Žalovaný se k věci nevyjádřil.

3. Podáním došlým soudu dne 28. 3. 2024 žalobkyně žalobu co do obchodního úroku ve výši 15 % ročně z částky 8 271,99 Kč od 24.7.2023 do zaplacení omezila a soud proto řízení v rozsahu zpětvzetí žaloby usnesením ze dne 8. 4. 2024, č.j. spisová značka, zastavil.

4. Z y nazvané návrh na uzavření smlouvy o úvěru / smlouva o úvěru č. RČ soud zjistil, že tato je datována dnem 19. 10. 2022. Na místě podpisu žalovaného je zde uveden kód Anonymizováno. Společnost se zde zavázala poskytnout žalovanému na jeho bankovní účet č. č. účtu částku 10 000 Kč a žalovaný se naproti tomu zavázal tyto peněžní prostředky vrátit a zaplatit žalobkyni úrok ve výši 93,56 % ročně v celkem hodnota měsíčních splátkách po 1 497 Kč splatných vždy do každého 15. dne příslušného kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po uzavření smlouvy. Celkem se tak žalovaný zavázal zaplatit společnosti 15 756 Kč (součin počtu splátek a výše jednotlivých splátek sice činí 17 964 Kč, avšak tento rozdíl je způsoben jakýmsi pojištěním). Po zadání kódu soubor nebyl měněn. Pro níže vyložený právní názor soud z této y žádná další skutková zjištění nečinil. Z y nazvané dodatek č. hodnota k návrhu smlouvy o úvěru / smlouvě o úvěru č. RČ soud zjistil, že upravuje způsob uzavření smlouvy pomocí prostředků komunikace na dálku, tedy že žalovanému bude na sdělený účet poukázána 1 Kč s variabilním symbolem, kterým žalovaný smlouvu potvrdí. Na místě podpisu žalovaného je zde opět kód 9069357004. Z y nazvané příloha č. hodnota k návrhu smlouvy o úvěru / smlouvě o úvěru č. RČ soud zjistil, že obsahuje ujednání o tom, že žalovaný bude měsíčně platit 184 Kč za pojištění schopnosti splácet. Z y nazvané pojištění schopnosti splácet soud zjistil, že se jedná o informační dokument k tomuto produktu. Z vybraných pohybů na účtu č. č. účtu od 13. 7. 2022 do 11. 10. 2022 soud zjistil, že účet je veden na jméno žalovaného a byla mu sem poukazována mzda (v průměru 28 201,50 Kč). Z přiloženého scanu občanského průkazu pak soud zjistil, že se jedná o občanský průkaz žalovaného.

5. Z dopisu ze dne 20. 10. 2022 soud zjistil, že společnost jím žalovanému oznámila, že úvěr podle návrhu ze dne 19. 10. 2022 schválila. Dopis obsahuje shrnutí parametrů poskytovaného úvěru a jeho součástí byl dále splátkový kalendář, ze kterého vyplývá, která část splátky připadá na úroky a která na jistinu.

6. Z předložené tabulky (bilance smlouvy) soud zjistil, že společnost od žalovaného eviduje tři úhrady v celkové výši 4 491 Kč.

7. Z y nazvané hodnocení klienta soud zjistil, že jsou zde uvedeny některé údaje o žalovaném, a to o jeho příjmu, bydlení atp. jméno FO zde uvedeno, že žalovaný je svobodný, u právnická osoba má příjem 28 480 Kč a výdaje 8 722 Kč (životní minimum 4 620 Kč a na bydlení 4 102 Kč). Na místě podpisu žalovaného je zde opět kód RČ.

8. Z výpisu záznamů z registru SOLUS soud zjistil, že k dotazu na rodné číslo žalovaného jej tento registr 19. 10. 2022 v 9:41 hodin ztotožnil.

9. Ze sdělení právnická osoba. ze dne 6. 11. 2024 soud zjistil, že majitelem a disponentem účtu č. č. účtu je jen žalovaný. Totéž se podává z rámcové smlouvy o finančních službách ze dne 11. 7. 2022. Z výpisu z tohoto účtu za říjen 2022 soud zjistil, že dne 19. 10. 2022 sem bylo od společnosti vyplaceno 10 000 Kč a krom toho sem žalovaný čerpal dalších sedm úvěrů. Při mzdě 29 801 Kč tak činily celkové příjmy na tomto účtu 79 823,34 Kč, avšak výdaje 79 822,97 Kč. Z toho mnoho transakcí proběhlo se sázkovou kanceláří právnická osoba, sazka.cz a právnická osoba.

10. Z dopisu ze dne 23. 4. 2023 soud zjistil, že jím společnost oznamovala žalovanému, že pro jeho prodlení se splácením došlo k automatickému zesplatnění celého zůstatku úvěru podle smlouvy č. RČ, a to ve výši 11 996 Kč.

11. Ze společného prohlášení o postoupení pohledávek včetně seznamu postupovaných pohledávek soud zjistil, že společnost a žalobkyně se dne 2. 10. 2023 dohodly na postoupení souboru pohledávek včetně pohledávky za žalovaným uplatněné v tomto řízení.

12. Z dopisu ze dne 10. 10. 2023 soud zjistil, že jím společnost oznamovala žalovanému, že pohledávku za ním postoupila žalobkyni. Z přiloženého podacího lístku soud zjistil, že tento dopis byl žalovanému téhož dne odeslán.

13. Z dopisu ze dne 20. 11. 2023 soud zjistil, že jím zástupce žalobkyně vyzýval žalovaného k zaplacení 15 901,64 Kč do 5. 12. 2023, jinak se vystavuje riziku podání žaloby. Z přiloženého podacího lístku se pak podává, že tento dopis byl žalovanému odeslán 20. 11. 2023.

14. Z listin nazvaných: informace o klientovi, důkaz o odeslání 1 Kč, zaslaná SMS, důkaz o přijaté SMS, doklad o vyplacení úvěru a dále výpisu ze systému žalobkyně soud žádná skutková zjištění nečinil, neboť se jedná jen o jednostranně vytvořené dokumenty společností. Stejně tak soud pro nadbytečnost nečinil žádná skutková zjištění z náhledu smluvní dokumentace

15. Po zhodnocení všech provedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech s přihlédnutím k tvrzení účastníků a ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Společnost dne 19. 10. 2022 uzavřela se žalovaným distančním způsobem smlouvu, kde se zavázala poskytnout žalovanému na jeho bankovní účet částku 10 000 Kč a žalovaný se naproti tomu zavázal tyto peněžní prostředky vrátit a zaplatit žalobkyni úrok ve výši 93,56 % ročně v celkem 12 měsíčních splátkách po 1 497 Kč splatných vždy do každého 15. dne příslušného kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po uzavření smlouvy. Celkem se tak žalovaný zavázal zaplatit společnosti 17 964 Kč. Společnost dne 19. 10. 2022 sjednané peněžní prostředky poskytla, avšak žalovaný jí zaplatil jen 4 491 Kč, v důsledku čehož mu společnost adresovala informaci, že úvěr byl zesplatněn. V době uzavření smlouvy byl žalovaný zaměstnán u právnická osoba s průměrným čistým příjmem 28 201,50 Kč. Společnost pak ohledně výdajů žalovaného vycházela z životního minima a nákladů na bydlení ve výši 4 102 Kč. Žalobkyně pak žalovaného dále prověřila v registru SOLUS.

16. Po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části, avšak z jiných, než žalobkyní uváděných důvodů.

17. Na projednávaný případ je nutno aplikovat ustanovení , o spotřebitelském úvěru (dále již jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť se jedná o úvěr poskytovaný spotřebiteli ( zákona o spotřebitelském úvěru).

18. Předně je nutno konstatovat, že dle § 104 zákona o spotřebitelském úvěru je třeba, aby smlouva, v níž se sjednává spotřebitelský úvěr, měla písemnou formu. V projednávaném případě bylo o uzavření smlouvy jednáno distančním způsobem, nicméně společnost měla dostatek dokladů k ověření totožnosti žalovaného a po zadání SMS kódu nebyl soubor se smlouvou měněn. Soud tak má tvrzení žalobkyně o uzavření smlouvy se žalovaným za prokázané.

19. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

20. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

21. Podle , , v účinném znění (dále již jen „o. z.“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

22. Ze shora citovaného § 86 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá povinnost věřitele počínat si při sjednání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí a posoudit přitom schopnost spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (je povinen zkoumat tzv. úvěruschopnost). Pouze pokud dospěje k závěru, že spotřebitel je schopen spotřebitelský úvěr splácet, může jej poskytnout. V opačném případě je smlouva neplatná (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Toto ustanovení je přitom nutno vykládat v souladu s obecnými principy ochrany spotřebitele a neplatnost tak posoudit jako absolutní podle § 580 odst. 1 o. z., ke které by soudy měly přihlédnout vždy, i pokud nebude v řízení ze strany dlužníka uplatněna jako procesní obrana. Ke shodným závěrům dospěl i Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , kde mimo jiné uzavřel, že vyžadovat od poskytovatele spotřebitelských úvěrů důsledné zkoumání úvěruschopnosti (budoucího) dlužníka není zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucí zadluženosti domácností. Zprostředkovaně pak tato povinnost chrání také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Odbornou péčí je pak třeba rozumět úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. spisová značka, jehož závěry, byť se týká předchozí právní úpravy, lze mutatis mutandis aplikovat i pro výklad shora citovaného § 86 zákona o spotřebitelském úvěru).

23. V projednávaném případě žalobkyně uvedla, že při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného její právní předchůdkyně vycházela z údajů, které jí žalovaný sdělil, s čímž se nespokojila a osobu žalovaného lustrovala v registru SOLUS a příjmy žalovaného ověřila přehledem transakcí. Přitom počítala s příjmy 28 480 Kč a výdaji jen 8 722 Kč. Ohledně výdajů žalovaného společnost počítala jen s údajem o životním minimu (do 31. 12. 2022 podle ), aniž zjišťovala skutečné výdaje žalovaného, stejně jako výdaje na bydlení a další výdaje, které nikterak neověřovala. Vzhledem k poměru mezi údajně volnými prostředky žalovaného a výší úvěru bylo dle názoru soudu namístě od žalovaného vyžádat alespoň kompletní výpis z účtu za několik měsíců žádosti předcházejících. Soud měl k dispozici výpis z účtu žalovaného za celý říjen 2022 a po jeho prozkoumání je třeba konstatovat, že společnost zkoumání úvěruschopnosti žalovaného značně zanedbala, když žalovaný na účet čerpal dalších sedm úvěrů, přičemž při mzdě 29 801 Kč činily celkové příjmy na jeho účtu 79 823,34 Kč, avšak výdaje 79 822,97 Kč. Z toho mnoho transakcí proběhlo se sázkovou kanceláří právnická osoba, Anonymizováno.Anonymizováno a právnická osoba. Lze přitom snadno odhadnout, že v takto tíživé finanční situaci se žalovaný nacházel již dříve. Vzhledem k uvedenému nezbylo než uzavřít, že právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalovaného neposoudila s odbornou péčí (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. , publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod pořadovým číslem 3225/2015). Z vyložených důvodů je nutno na uzavřenou smlouvu o spotřebitelském úvěru nahlížet jako na absolutně neplatnou podle zákona o spotřebitelském úvěru za užití o. z.

24. V řízení však bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Toto plnění soud shledal plněním bez právního důvodu, kterým se žalovaný bezdůvodně obohatil a je povinen obohacení vydat (§ 2991 o. z.). Současně bylo zjištěno, že žalovaný takto vydal již 4 491 Kč a k vydání tudíž zbývá již jen 5 509 Kč. Jelikož zákon neupravuje splatnost pohledávek vzniklých z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele, přičemž dlužník je povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu poté, kdy byl o plnění požádán (§ 1958 odst. 2 o. z.). V tomto případě, s ohledem na výši bezdůvodného obohacení žalovaného a doby uplynulé od jeho vzniku, je přiměřené považovat za tuto lhůtu již následující den po obdržení výzvy k plnění. Vůči nepřítomné osobě působí právní jednání od okamžiku, kdy jí dojde (§ 570 odst. 1 o. z.), tedy od chvíle, kdy se projev vůle dostane do sféry dispozice adresáta a ten má objektivní možnost se s ním seznámit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 1. 2014, sp. zn. ). Žalobkyně neprokázala, že by žalovaného vyzvala k plnění, neboť z přiložených podacích lístků se nepodává, že by se zasílané zásilky dostaly do sféry dispozice žalovaného jako adresáta. Kvalifikovanou výzvou k plnění je tak v projednávaném případě až žaloba, s jejímž obsahem měl žalovaný objektivní možnost se seznámit až dne 29. 4. 2024 (kdy byla žalovanému zásilka obsahující žalobu uložena u provozovatele poštovních služeb), následující den, tj. 30. 4. 2024, tak byl žalovaný povinen bezdůvodné obohacení vydat a jelikož tak neučinil, dostal se dne 1. 5. 2024 do prodlení. Žalobou uplatněný nárok pak byl v souladu s § 1879 o. z. postoupen žalobkyni.

25. Soud z vyložených důvodů žalobě v části, jíž se žalobkyně domáhala vrácení poskytnutých a dosud nevrácených peněžních prostředků, vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 5 509 Kč, a to včetně úroků z prodlení z této částky podle o. z. jdoucích od 1. 5. 2024 ve výši stanovené Lhůtu k plnění pak soud stanovil v souladu s , když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší, než tam uvedené třídenní.

26. Jinak tomu však bylo, pokud se žalobkyně domáhala zaplacení dalších 8 096,76 Kč, úroku ve výši 30 % ročně z částky 8 271,99 Kč od 24. 4. 2023 do 23. 7. 2023, úroku ve výši 15 % ročně z částky 8 271,99 Kč od 24. 7. 2023 do zaplacení, úroku z prodlení z částky 10 046,47 Kč od 4. 5. 2023 do 30. 4. 2024, úroku z prodlení z částky 4 537,47 Kč od 1. 5. 2024 do zaplacení a úroku z prodlení z částky 5 509 Kč co do výše 0,25 % ročně od 1. 5. 2024 do zaplacení, když tato plnění měla vyplývat ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, která však byla shledána neplatnou. Ohledně těchto nároků soud proto žalobu výrokem II. tohoto rozsudku jako nedůvodnou zamítl.

27. O nákladech řízení rozhodne soud i bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí ( ). V daném případě byl převážně úspěšným účastníkem žalovaný a náleželo by mu tudíž právo na poměrnou část náhrady nákladů řízení ( ). Žalovanému však podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, proto soud právo na jejich náhradu nepřiznal žádnému z účastníků.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově.

Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na soudní výkon rozhodnutí.