Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

9 C 402/2023-31

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní Mgr. Terezou Kvízovou ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta

proti

žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované

pro zaplacení 55 368 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 31 977 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se, co do částky 23 391 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % z částky 55 368 Kč od 28. 10. 2023 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 278,84 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 31 977 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se, co do částky 23 391 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % z částky 55 368 Kč od 28. 10. 2023 do zaplacení, zamítá.III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 278,84 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou dne 3. 11. 2023 domáhala zaplacení částky 55 368 Kč se zákonným úrokem z prodlení a náhrady nákladů řízení. Svůj nárok odůvodnila žalobkyně tím, že společnost právnická osoba, IČ: IČO (dále jen „předchůdkyně žalobkyně“) a žalovaná uzavřely dne 19. 9. 2022 smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. hodnota, kdy předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 160 000,- Kč. Smlouva byla sjednána elektronicky prostřednictvím klientské zóny. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr včetně úroků splatit v měsíčních splátkách po 6 921,- Kč vždy k 15. dni každého příslušného kalendářního měsíce. Žalovaná nedodržela splátkový kalendář a dostala se tak do prodlení se splátkou, která byla splatná dne 15.1.2023. Předchůdkyně žalobkyně žalovanou o uhrazení opakovaně upomínala, avšak bezvýsledně. Pohledávka ve výši 55 368 Kč (8 x 6 921) z titulu neuhrazených měsíčních splátek úvěru byla postoupena z předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni na základě Rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 1. 2023. Žalovaná byla o postoupení pohledávky informována dopisem ze dne 17. 10. 2023. Žalovaná byla právním zástupcem žalobkyně vyzvána k uhrazení dluhu výzvou ze dne 17. 10. 2023. Žalovaná na úvěr po dobu trvání úvěrové smlouvy uhradila částku ve výši 21 563 Kč.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení , , (dále jen „”), vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek ( ). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaná se k této výzvě nevyjádřila, ačkoliv jí byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu , proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise.

4. Soud má za prokázané tyto skutečnosti:

5. Ze smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru č.hodnota ze dne 19.9.2022, předsmluvních informací, formuláře pro standardní informace, soud zjistil, že tato byla uzavřena elektronicky, distančně. Žalovaná smlouvu podepsala pomocí autorizační doložky (zaslaný SMS kód). Předmětem smlouvy byl závazek právního předchůdce žalobce poskytnout žalované neúčelový hotovostní úvěr ve výši 160 000 Kč, a to následovně: částka ve výši 53 540 Kč bude vyplacena na účet žalované č. č. účtu, částka ve výši 83 460 Kč bude vyplacena ve prospěch věřitele žalované za účelem úplné úhrady předchozího závazku žalované (závazek ze smlouvy č. hodnota ze dne 11. 9. 2022), částka ve výši 23 000 Kč (náklady na vyřízení úvěru) bude započtena na náklady žalobce. Žalovaná se zavázala uhradit 72 měsíčních splátek po 1.730 Kč vždy k 15. dni každého kalendářního měsíce spolu s úrokem v celkové výši 163 424 Kč, celkem 323 424 Kč. Dále bylo ujednáno právo právního předchůdce žalobce zesplatnit jistinu úvěru v případě prodlení žalované po zaslání dvou upomínek zpoplatněných na 300 Kč a 500 Kč. V případě zesplatnění byla sjednána smluvní pokuta ve výši 50% nesplacené jistiny. Dále bylo ujednáno, že si strany sjednaly doplňkové služby (službu Podpora) v samostatné smlouvě. Tato byla doložena jako Příloha č.hodnota, kdy Příloha č.hodnota byla sjednána jako nedílná součást smlouvy. Dále bylo sjednáno, že za službu Podpora bude žalovaná hradit celkem 174 888 Kč, a to ve splátkách po 2 429 Kč měsíčně spolu se splátkami úvěru, v případě zesplatnění úvěru bylo sjednáno právo právního předchůdce žalobce požadovat z dlužné částky za inkasní službu smluvní úrok ve výši 0,1% denně.

6. Dále bylo zjištěno, že přílohu č. hodnota smlouvy tvoří posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, kdy žalovaná uvedla, že je svobodná, nemá žádné děti, vzdělání nebylo zjištěno, je zaměstnána u společnosti právnická osoba, příjem žalované byl uveden ve výši 26 205 Kč, náklady na bydlení 4 073 Kč, pravidelné finanční závazky 5 811 Kč (mikroúvěry – právnická osoba, jméno FO), sázky 0 Kč, finanční zůstatek spotřebitele 9 400 Kč. Požadovaná výše minimálních výdajů byla stanovena s ohledem na data ČSÚ. K posouzení úvěru schopnosti pak právní předchůdce žalobce použil skóring spotřebitele, kdy se pomocí algoritmu vyhodnocuje údaje spotřebitele. Žalovaný byl vyhodnocen s průměrnou bonitou. Výše úvěru byla stanovena na základě skóre a finančního zůstatku spotřebitele tak, že maximální výše úvěru činila 160 000 Kč s doplňkovými službami, doba splatnosti 72 měsíců, výše splátky úvěru 4 492 Kč, platba za doplňkové služby 2 429 Kč, celková měsíční splátka 6 921 Kč. Z nedatované žádosti o zřízení doplňkové služby Podpora bylo zjištěno, že tímto měla žalovaná požádat žalobce o zřízení této doplňkové služby.

7. Z detailu platby ze dne 20. 9. 2022 soud zjistil, že dne 20. 9. 2022 byla poukázána z účtu právní předchůdkyně žalobkyně částka ve výši 83 460 Kč na bankovní účet č. č. účtu.

8. Z detailu platby ze dne 20. 9. 2022 soud zjistil, že dne 20. 9. 2022 byla poukázána z účtu právní předchůdkyně žalobkyně částka ve výši 53 540 Kč na bankovní účet č. č. účtu.

9. Z detailu platby ze dne 19. 9. 2022 soud zjistil, že dne 19. 9. 2022 byla poukázána z účtu č. č. účtu částka ve výši 1,- Kč na bankovní účet právní předchůdkyně žalobkyně.

10. Ze sdělení Anonymizováno jméno FO, a.s. ze dne 3. 5. 2024 bylo zjištěno, že majitelem bankovního účtu č. č. účtu je žalovaná a že dne 21. 9. 2022 byla na účet připsána částka ve výši 53 540 Kč.

11. Ze sdělení právnická osoba. bylo zjištěno, že na bankovním účtu žalobkyně č. č. účtu byla v období od 20. 9. 2022 do 27. 9. 2022 poukázána částka ve výši 83 460 Kč.

12. Z upomínky č. hodnota ze dne 20. 1. 2023 bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalované, že její splátka ve výši 6 921,- Kč splatná 15. 1. 2023 nebyla uhrazena a vyzvala ji k úhradě této dlužné splátky spolu se sankcí za zaslání upomínky ve výši 300 Kč. Dle připojeného podacího lístku byla písemnost žalovanému odeslána 20. 1. 2023.

13. Z upomínky č. hodnota ze dne 5. 2. 2023 bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalované, že její splátka ve výši 6 921 Kč splatná 15. 1. 2023 nebyla uhrazena a vyzvala ji k úhradě této dlužné splátky do 20. 2. 2023 spolu se sankcí za zaslání 1. upomínky ve výši 300,- Kč a za zaslání 2. upomínky ve výši 500,- Kč. Současně žalovanou upozornila, že pokud dlužná částka nebude uhrazena, bude úvěr zesplatněn včetně naúčtování sankcí a smluvních pokut. Dle připojeného podacího lístku byla písemnost žalované odeslána 5. 2. 2023.

14. Z rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 10. 2023, předávacího protokolu č-0001 k rámcové smlouvě ze dne 1. 10. 2023 bylo zjištěno, že tuto uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně a žalobkyně, kdy předmětem této smlouvy byl závazek postupitele (právní předchůdkyně žalobkyně) převést a předat na postupníka (žalobkyni) objem pohledávek a postupník se zavázal za tyto poskytnout úplatu.

15. Z oznámení o postoupení pohledávky, výzva k uhrazení ze dne 17.10.2023 bylo zjištěno, že tímto žalobkyně oznamovala žalované postoupení pohledávky za její osobou (ze smlouvy č. hodnota uzavřené dne 19. 9. 2022) na žalobkyni a zároveň ho vyzvala k uhrazení dlužné částky ve výši 55 368,- Kč nejpozději do 10 dnů ode dne doručení výzvy.

16. Předžalobní upomínkou ze dne 17.10.2023 právní zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k úhradě dluhu ve výši 55 368,- Kč + 7 280,- Kč (62 648 Kč) a vyzval ji k úhradě do 27.10.2023, s tím že pokud nebude dlužná částka ve lhůtě uhrazena bude věc řešena soudní cestou. Dle připojeného podacího lístku byla písemnost žalované odeslána 17.10.2023.

17. Podle , (dále již jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

18. Podle (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

19. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

20. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

21. K výkladu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 (právnická osoba), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je tak nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.

22. Rovněž Ústavní soud dovodil v nálezu ze dne 26.2.2019 sp.zn. , že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LSP. Ústavní soud tak dovodil jednoznačnou povinnost poskytovatele úvěru, kdy je dlužník v postavení spotřebitele, prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.

23. Po právním posouzení shora uvedeného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná z jiných než žalobkyní uvedených důvodů. Žalobkyně v žalobě tvrdila, že mezi ní a žalovanou byla dne 19. 9. 2022 uzavřena smlouva, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžité prostředky v celkové výši 160 000 Kč a žalovaná se měla zavázat poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni vrátit ve splátkách. Předložená smlouva o úvěru ze dne 19. 9. 2022 není opatřena vlastnoručním podpisem žalované. Pokud v daném případě mělo dojít k uzavření úvěrové smlouvy prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, je zřejmé, že žalobkyně ve skutečnosti nevěděla (vědět nemohla), kdo skutečně s ním „na dálku“ komunikoval, kdo údaje zadával (zda žalovaný sám, či osoba od žalovaného odlišná, která osobní údaje žalovaného „pouze“ použila) a kdo smlouvu o úvěru elektronicky podepsal.

24. U vlastnoručního podpisu (popř. elektronického podpisu vyššího ověření) lze vycházet z vyvratitelné domněnky podle věty druhé o.z. v tom smyslu, že tímto podpisem protistrana uznala jak pravost, tak i správnost (pravdivost) soukroméy. Není-li pravost podpisu zpochybněna, předpokládá se, že pochází od toho, kdo ji podepsal, a že text, který podepsal, odpovídá skutečnosti. U prostého elektronického podpisu však z této zákonné domněnky vycházet nelze a skutečnost, že úvěrovou smlouvu podepsal žalovaný, musí prokázat ten, kdo tuto skutečnost tvrdí, tedy v daném případě žalobkyně. Uvedenou skutečnost bylo možno prokázat např. prohlášením žalovaného, ten však v řízení zůstal nečinný. Nepřímé důkazy v podobě prokázání vlastnictví účtu a vyplacení peněžních prostředků na tento účet, jakož i případné splácení úvěru sice mohou vést k závěru, že smlouvu pravděpodobně uzavřela žalovaný, ale jistotu (přesvědčení) z nich nabýt nelze. Vždy bude existovat možnost, že doklady žalovaného k uzavření smlouvy bez jeho vědomí použila třetí osoba (např. člen domácnosti), od níž se žalovaný (dlužník) po přijetí finančních prostředků dozvěděl o podmínkách úvěrové smlouvy (a tedy i o výši splátky). A jestliže lze usuzovat pouze na pravděpodobnost prokazované skutečnosti, nelze mít danou skutečnost za prokázanou (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. ze dne 26. 6. 2014). Protože presumpce pravosti a správnosti soukroméy v daném případě z právní úpravy nevyplývá, bylo na žalobkyni, aby v řízení prokázala, že smlouvu podepsal právě žalovaný. Žalobkyně však ničeho neprokázala. S ohledem na uvedené skutečnosti soud uzavřel, že v daném případě nebyla jednoznačně a nezaměnitelně určena osoba jednající se žalobkyní o uzavření úvěrové smlouvy ani nebyla splněna písemná forma vyžadována k zachování platnosti právního jednání, tedy nebyly splněny podmínky zakotvené v ustanovení věta první o.z., ani o.z.

25. Z ustanovení § 104 zák. o spotřebitelském úvěru vyplývá, že smlouva, v níž se sjednává spotřebitelský úvěr, vyžaduje písemnou formu. Písemnou formu je nutno odlišit od formy listinné, neboť písemná forma může být realizována i bez listinné podoby a bez trvalého nosiče dat, například elektronickými prostředky komunikace na dálku, které splňují požadavky na písemnou formu, tedy možnost zachycení obsahu právního úkonu a určení osoby, která právní úkon učinila ( o.z. a , 2 o.z.). V projednávané věci k uzavření smlouvy mělo dojít prostřednictvím komunikace na dálku, a to prostřednictvím registrace žalovaného a jedinečného autorizačního kódu (SMS kódu). Tato forma uzavírání smlouvy nesplňuje požadavek na jednoznačnou identifikaci osoby, která smlouvu sjednává, neboť se tak děje bez uznávaného elektronického podpisu, respektive jiného jednoznačného identifikátoru v rámci uceleného systému zabezpečených internetových stránek. V projednávaném případě tak smlouva, v níž měla být sjednána tvrzený úvěr, trpí nedostatkem písemné formy. A protože zákon spojuje tuto podmínku s platností právního jednání ( o.z.), je podle názoru soudu smlouva o úvěru neplatná.

26. Zároveň soud, pokud odhlédne od výše odůvodněné neplatnosti smlouvy pro nedostatek písemné formy, konstatuje, že žalobkyně (její právní předchůdkyně) důsledně v souladu s ustanovením § 86 odst. 1 spotřebitelského zákona neposoudila řádně úvěruschopnost žalované úvěr splácet. Dle tvrzení žalobkyně tato posoudila schopnost žalované úvěr splácet, a to na základě porovníní příjmů a výdajů žalované a způsobu plnění dosavadních dluhů. Dle informací od žalované příjem žalované byl uveden ve výši 26 205 Kč, náklady na bydlení 4 073 Kč, pravidelné finanční závazky 5 811 Kč, sázky 0 Kč, mikroúvěry ano (Anonymizováno jméno FO), finanční zůstatek spotřebitele 9 400,- Kč. Požadovaná výše minimálních výdajů byla stanovena s ohledem na data ČSÚ. K posouzení úvěru schopnosti pak právní předchůdce žalobce použil skóring spotřebitele, kdy se pomocí algoritmu vyhodnocuje údaje spotřebitele. Žalovaný byl vyhodnocen s průměrnou bonitou. Žalobykně si měla od žalované vyžádat doklad totožnosti, kopmletní výpis z bankovního účtu žalované. Nad rámec si pak žalobkyně mohla vyžádat i výplatní pásky za 3 měsíce, nájemní smlouvu a další. Žádný z výše uvedených dokladů, které by prokazovaly příjmy či výdaje žalované však žalobkyně nedoložila. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, aniž by řádně prověřila schopnost žalované poskytnutý úvěr splatit.

27. Podle ustanovení § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Ve spojení s § 588 o.z. je zde pak prostor pro to, aby smlouvy nebo jejich oddělitelné části, které se dobrým mravům příčí, byly neplatné absolutně, a to prohlášením soudu i bez návrhu druhé strany. Každý by měl odpovědně zvážit jakou smlouvu, v jaké situaci a s jakým obsahem podepisuje, avšak v režimu spotřebitelských smluv je tento legální požadavek zeslaben tím, že zákonodárce chrání spotřebitele jako stranu slabší. Ústavní soud pak ve své judikatuře (srovnej nález sp. zn. a sp. zn. ) dovodil, že je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně jako poskytovatel úvěru nedostála odborné péči náležitě zjistit schopnost žalovaného úvěr splácet, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje ustanovení § 580 odst. 1 o.z., neplatná, přičemž k této neplatnosti právního jednání přihlédl i bez návrhu (§ 588 o.z.).

28. V řízení bylo prokázáno, že žalované byly na její bankovní účet poukázány dne 20. 9. 2022 finanční prostředky ve výši 53 540 Kč a téhož dne byla na bankovní účet žalobkyně připsána částka 83 460 Kč, a to na úhradu předchozího závazku žalované.

29. S odkazem na § 87 odst. 1 zákona o úvěru je pak žalovaná za daného stavu povinna vrátit jí poskytnuté finanční prostředky (v tomto případě částku 53 540 Kč) ponížené o již učiněné splátky (21 563 Kč) v době přiměřené jejím možnostem, v daném případě je tedy povinna vrátit částku 31 977 Kč, když ve zbytku žalovaného nároku spočívajícího v nárocích pramenících ze samotné neplatné smlouvy soud žalobu zamítl. Pro úplnost soud dodává, že se v daném případě nejedná o bezdůvodné obohacení na straně žalovaného dle , , neboť úprava obsažená v zákoně o úvěru ve vztahu k obecné úpravě obsažené v úpravou speciální. Žalobce tak touto optikou nemá ani nárok na úroky z prodlení (, ), když dle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. ze dne 20. 4. 2022 splatnost zbývající jistiny úvěru zatím nenastala a tedy nemohl ani vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení, když specifický nárok poskytovatele úvěru dle zákona o SP spočívající v nesplacené jistině úvěru má novou dobu splatnosti, buď mezi účastníky dohodnutou nebo soudem určenou, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka. Až marným uplynutím této lhůty se může žalovaný jako dlužník dostat do prodlení se splacením dluhu a žalobce může požadovat zaplacení úroku z prodlení. Jelikož však možnostem žalovaného neodpovídají žádné splátky a ani nedeklaroval očekávání jakýchkoliv příjmů v budoucnosti, uložil mu soud dluh uhradit ve standardní lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku.

30. Podle rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle , , (dále jen „”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 278,84 Kč, přičemž tato částka představuje 15,5 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 57,75 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 42,25 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 215 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle a , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 55 368 Kč sestávající z částky 3 340 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle a. t., z částky 3 340 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle a. t. a z částky 3 340 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 10 320 Kč ve výši 2 167,20 Kč. Tyto náklady řízení je žalovaná podle povinna zaplatit advokátu žalobkyně.

31. Podle stanovil soud třídenní lhůtu k plnění uložené povinnosti, neboť nebyly shledány důvody pro stanovení delší lhůty.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově.

Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí.