Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
16 C 191/2024-59
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Pohorelcovou v právní věci žalobce: Jméno žalobce A., se sídlem Adresa žalobce A, IČO: IČO žalobce A, zastoupený Jméno žalobce B, advokátem, AK adresa, proti žalované: Jméno žalované, narozená datum, hlášena na adrese adresa, o zaplacení částky 11.844,18 Kč příslušenstvím, takto:
takto:
I. Žalovaná Jméno žalované je povinna zaplatit žalobci částku 8.800,- Kč s úroky z prodlení ve výši 12,75% ročně z této částky od 15.11.2024 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku.
II. Pro částku 1.735,30 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 612,69 Kč, pro kapitalizovaný úrok ve výši 9.075,48 Kč, pro úroky z prodlení ve výši 15% ročně z částky 10.353,30 Kč od 7.12.2023 do zaplacení, částku 1.490,88 Kč a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 217,- Kč, se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná , Jméno žalované, je povinna zaplatit žalobci částku 8.800,- Kč s úroky z prodlení ve výši 12,75% ročně z této částky od 15.11.2024 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku.II. Pro částku 1.735,30 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 612,69 Kč, pro kapitalizovaný úrok ve výši 9.075,48 Kč, pro úroky z prodlení ve výši 15% ročně z částky 10.353,30 Kč od 7.12.2023 do zaplacení, částku 1.490,88 Kč a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 217,- Kč, se žaloba zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Žalobce se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhal zaplacení částky 10.353,3 Kč s úroky ve výši 9.075,48 Kč, s úroky z prodlení ve výši 612,69 Kč, s úroky z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 10.353,3 Kč od 7.12.2023 do zaplacení a částky 217,- Kč. Svůj nárok opíral o skutečnost, že žalovaná uzavřela dne 9.4.2022 s právním předchůdcem žalobce (právnická osoba.) smlouvu o úvěru č. hodnota. Na základě smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalované peněžní prostředky ve výši 12.000,- Kč, které žalovaná převzala v místě svého bydliště, což potvrdila svým podpisem. Žalovaná se zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobce příslušenství úvěru ve výši 10.302,- Kč (kapitalizovaný smluvní úrok, poplatek za poskytnutí úvěru, náklady na vyhodnocení úvěru a inkasní poplatek). Celkovou dlužnou částku ve výši 22.302,- Kč se žalovaná zavázala uhradit ve 14 měsíčních splátkách po 1.593,- Kč, kdy poslední splátka byla stanovena na 9.6.2023. Smlouva byla uzavřena na základě žalovanou vyplněné žádosti o úvěr, kde uvedla základní údaje o sobě, okolnosti vypovídající o její finanční situaci. Na základě žádosti byla s odbornou způsobilostí posouzena schopnost žalované úvěr splácet. Žalovaná sjednanou částku nehradila řádně a včas, do sjednané doby splatnosti svůj závazek nesplatila. Žalovaná uhradila částku 3.199,99 Kč. Závazek ze smlouvy nebyl původním věřitelem zesplatněn, splatnost nastala ke dni 9.6.2023. Ode dne 10.6.2023 je žalovaná v prodlení. V důsledku prodlení žalované vzniklo právnímu předchůdci žalobce právo na úhradu smluvní pokuty sjednané přímo ve smlouvě ve výši 0,1% z dlužné částky za každý den prodlení. Žalobce požaduje smluvní pokutu z nesplacené jistiny ve výši 10.353,30 Kč od 10.6.2023 do 1.11.2023 ve výši 1.490,88 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6.12.2023 uzavřenou mezi původním věřitelem jako postupitelem a žalobcem jako postupníkem byla předmětná pohledávka postoupena žalobci s účinností ke dni 6.12.2023. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dopisem ze dne 2.1.2024. Žalobce požaduje zaplacení jistiny ve výši 10.353,30 Kč, smluvního úroku ve výši 454,11 Kč, nesplacený poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 5.026,- Kč, nesplacené náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 1.417,17 Kč a nesplacený inkasní poplatek ve výši 1.851,43 Kč. Před podáním žaloby zaslal žalobce žalované upomínku.
V podání ze dne 8.11.2024 žalobce uvedl, že právní předchůdce žalobce posoudil schopnost žalované splácet úvěr na základě žalovanou vyplněné žádosti o úvěr, kde uvedla své údaje, číslo občanského průkazu, požadovanou částku úvěru, příjmy, výdaje, zaměstnání. Žalovaná je povinna uvést o své osobě pravdivé, správné a úplné údaje, což stvrdila podpisem. S ohledem na výši příjmů a výši úvěru byla žalovaná vyhodnocena jako způsobilá ke splácení úvěru ve výši 12.000,- Kč. Dle údajů uvedených žalovanou jí měsíčně zbývalo k úhradě případných ostatních závazků 3.300,- Kč.
Soud z dokladů předložených žalobcem zjistil, že na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6.12.2023 společnost právnická osoba. převedla pohledávky na žalobce. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 2.1.2024.
Žalovaná se k jednání soudu nedostavila. Dle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka, vychází přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Žalované byla žaloba a předvolání k jednání doručeno doručujícím orgánem – provozovatelem poštovních služeb dle ust. § 49 odst. 4 o.s.ř. na adresu místa trvalého pobytu vedenou podle zvláštního právního předpisu (§ 46b písm. a) o.s.ř.). K jednání soudu se nedostavila a ani svou nepřítomnost neomluvila. Soud proto jednal v souladu s výše uvedeným § v její nepřítomnosti.
Soud má za prokázané tyto skutečnosti:
V listině označené jako žádost o úvěr žalovaná uvedla své osobní údaje (rodinný stav neuveden, počet vyživovaných dětí do 26 let – 1, bydlení neuvedeno), sociální status – na mateřské/rodičovské dovolené, příjmy žadatelky – rodičovský příspěvek ve výši 10.630,- Kč, celkové měsíční výdaje 7.320,- Kč (bydlení 1.000,- Kč, doprava, jídlo, osobní náklady 6.320,- Kč.) Zástupce právního předchůdce žalobce ověřil tvrzení žalované z výpisu z bankovního účtu (mobilní bankovnictví). Žádost o úvěr je dne 9.4.2022 podepsaná žalovanou a je uveden zástupce právního předchůdce žalobce.
Žalobce předložil oznámení o přiznání dávky státní sociální podpory ze dne 8.12.2021, podle které byl žalované přiznán rodičovský příspěvek ve výši 10.000,- Kč od 22.10.2021 a přídavek na dítě ve výši 630,- Kč od 22.10.2021.
Podle předložených výpisů mobilní banky za období od 11.1.2022 do 11.2.2022 byla žalované dne 11.1.2022 připsána částka ve výši 10.630,- Kč od Úřadu práce adresa (poznámka: přídavek na dítě 12/2021, rodičovský příspěvek 12/2021), dne 28.1.2022 částka ve výši 3.810,- Kč od Úřadu práce adresa (přídavek na dítě 10-12/2021), dne 11.2.2022 částka 10.000,- Kč od Úřadu práce adresa (rodičovský příspěvek 1/2022), dne 2.3.2022 částka 5.296,- Kč (příspěvek na živobytí), částka 770,- Kč od Úřadu práce adresa, částka 10.630,- Kč od Úřadu práce adresa (přídavek na dítě 2/2022, rodičovský příspěvek 2/2022).
Ze smlouvy o úvěru č. hodnota ze dne 21.12.2020, předpisu splátek a formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne 9.4.2022 má soud za prokázané, že dne 9.4.2022 byla mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobce uzavřena smlouva o úvěru, kdy právní předchůdce žalobce poskytl žalované úvěr ve výši 12.000,-Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit v souvislosti s úvěrem úrok ve výši 609,- Kč, úplatu za poskytnutí úvěru ve výši 5.880,- Kč, náklady za vyhodnocení úvěru ve výši 1.653,- Kč a za hotovostní inkaso plateb v bydlišti poplatek ve výši 2.160,- Kč. Celková částka, kterou se žalovaná zavázala na základě smlouvy zaplatit, činí 22.302,- Kč, které žalovaná splatí v hotovosti ve 14 měsíčních splátkách po 1.593,- Kč. Žalovaná podpisem smlouvy potvrdila, že převzala v místě bydliště v hotovosti celou výši úvěru. Strany se dohodly na smluvní pokutě ve výši 0,1% ze splatné, avšak nezaplacené částky, a to za každý den prodlení.
Právní předchůdce žalobce oznámil žalované dopisem ze dne 2.1.2024, odeslaným dne 3.1.2024, že na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6.12.2023 byla pohledávka včetně příslušenství postoupena na žalobce.
Z výpisu úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky ze dne 23.4.2024 bylo zjištěno, že tento obsahuje přehled úkonů realizovaných v rámci mimosoudního vymáhání pohledávky za žalovanou, a to dne 25.3.2024 cestu pověřeného terénního pracovníka věřitele na kontaktní adresu dlužníka.
Právní zástupce žalobce vyzval žalovanou výzvou před podáním žaloby ze dne 5.2.2024 k zaplacení pohledávky v aktuální výši 29.386,91 Kč nejpozději do 23.2.2024. Výzva byla žalované odeslána 10.2.2024.
Po provedeném řízení a dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav:
Dne 9.4.2022 byla mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobce uzavřena smlouva o úvěru, kdy právní předchůdce žalobce poskytl žalované finanční prostředky ve výši 12.000,- Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit v souvislosti s úvěrem úrok ve výši 609,- Kč, úplatu za poskytnutí úvěru ve výši 5.880,- Kč, náklady za vyhodnocení úvěru ve výši 1.653,- Kč a za hotovostní inkaso plateb v bydlišti poplatek ve výši 2.160,- Kč. Celková částka, kterou se žalovaná zavázala na základě smlouvy zaplatit, činí 22.302,- Kč, které žalovaná splatí v hotovosti ve 14 měsíčních splátkách po 1.593,- Kč. Žalovaná potvrdila, že převzala v hotovosti celou částku. Dle tvrzení žalobce žalovaná uhradila celkem částku 3.199,99 Kč. Následně bylo žalované dopisem ze dne 2.1.2024 oznámeno postoupení pohledávky na žalobce.
Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
K výkladu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 (OPR-Finance s.r.o. v. GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je tak nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.
Rovněž Ústavní soud dovodil v nálezu ze dne 26.2.2019 sp.zn. III. ÚS 4129/18, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LSP. Ústavní soud tak dovodil jednoznačnou povinnost poskytovatele úvěru, kdy je dlužník v postavení spotřebitele, prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.
V projednávané věci uzavíral právní předchůdce žalobce s žalovanou úvěrovou smlouvu jakožto poskytovatel úvěru v rámci své podnikatelské činnosti, měl tedy postavení věřitele ve smyslu § 3 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaná ji uzavírala jako fyzická osoba, která přitom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, a tedy jako spotřebitel. Nejedná se o úvěr, který by naplňoval znaky vymezené v § 4 zákona o spotřebitelském úvěru a byl tak vyloučen z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru. Předmětný úvěr je proto třeba posuzovat jako úvěr spotřebitelský.
Soud se proto zabýval otázkou platnosti smlouvy ve smyslu výše uvedených § 86, 87 zákona o spotřebitelském úvěru, ve které se ukládá věřiteli povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele a poskytnout mu úvěr jen tehdy, pokud po takovém posouzení bude zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Zákon o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí (na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů). Posouzení úvěruschopnosti nespočívá jen v prostém formalistickém zjištění příjmů a poměrů dlužníka, ale i v odpovědném posouzení jeho schopnosti případný dluh splácet, a to z důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splacení úvěru. Věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
Schopnost žalované splácet právní předchůdce žalobce prověřil na základě prohlášení dlužníka. Ze žádosti o úvěr vyplývá příjem žalované ve výši 10.630,- Kč, který je představován rodičovským příspěvkem a přídavkem na dítě (což je doloženo výpisem z mobilní aplikace žalované a oznámení o přiznání dávky). Pokud jde o měsíční výdaje náklady na bydlení činila částka 1.000,- Kč (dle žádosti nebyl údaj o bydlení vyplněn, nebylo tak možné konstatovat v jaké typu bydlení žalovaná bydlí) a náklady na dopravu, jídlo a osobní náklady činila částka 6.320,- Kč. Soudu nebyl předložen žádný doklad, potvrzující výdaje žalované, a ani z žádosti o úvěr nevyplývá, že by je žalovaná předkládala. Žalobce dále nedoložil, že by jeho právní předchůdce zjišťoval, kolik žalovaná vynakládá na uspokojování potřeb nezletilého dítěte, kdy v žádosti bylo uvedeno, že má 1 vyživovací povinnost. Uspokojování potřeb nezletilého dítěte je povinností primární. Částka uvedená za bydlení ve výši 1.000,- Kč nebyla nikterak dokladována a předně je třeba poukázat na to, že tato částka nemůže odpovídat reálné výši jakéhokoliv typu bydlení (snad jen spolubydlení, ale tato možnost nebyla uvedena). Právní předchůdce žalobce tedy bez bližšího prověření vycházel z nedoložených údajů o výdajích žalované. Právní zástupce žalobce nepřihlédl ani ke skutečnosti, že žalovaná byla na rodičovské dovolené, kdy výše jejich příjmů byla sice stálá, avšak již nebylo zjišťováno na jak dlouho má žalovaná rodičovskou dovolenou stanovenou a zda bude mít po jejím skončení možnost zaměstnání a tím pádem i stálého příjmu. O tom, že žalovaná nebyla schopna poskytnutý úvěr splácet svědčí i skutečnost, že zaplatila pouze částku 3.199,- Kč tedy dvě splátky. S ohledem na výše uvedené skutečnosti (poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele, posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru a věřitel smí poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet), soud tak dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce poskytl žalované úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, aniž by řádně prověřil jeho schopnost poskytnutý úvěr spolu s úrokem a dalšími doplatky v celkové výši 22.302,- Kč splatit, kdy ohledně výdajů vycházel pouze z tvrzení žalované, aniž by je relevantním způsobem ověřil. Ze strany právního předchůdce žalobce tak došlo k porušení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet (srovnej rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21.7.2020 sp.zn. 9Co 109/2020).
Podle ustanovení § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ust. § 588 soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Ve spojení s § 588 o.z. je zde pak prostor pro to, aby smlouvy nebo jejich oddělitelné části, které se dobrým mravům příčí, byly neplatné absolutně, a to prohlášením soudu i bez návrhu druhé strany. Každý by měl odpovědně zvážit jakou smlouvu, v jaké situaci a s jakým obsahem podepisuje, avšak v režimu spotřebitelských smluv je tento legální požadavek zeslaben tím, že zákonodárce chrání spotřebitele jako stranu slabší. Ústavní soud pak ve své judikatuře (srovnej nález sp.zn. I. ÚS 199/11 a sp.zn. III. 4048/12) dovodil, že je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům – tedy zejména nebankovním společnostem poskytujícím úvěry spotřebitelům – které evidentně poškozují práva svých klientů. Soud proto dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce jako poskytovatel úvěru nedostál odborné péči náležitě zjistit schopnost žalované splácet úvěr, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst.1 o.z., neplatná a k této neplatnosti přihlédl i bez návrhu (§ 588 o.z.).
V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce poskytl žalované částku 12.000,- Kč, kdy žalovaná podpisem smlouvy potvrdila, že převzala v hotovosti celou výši spotřebitelského úvěru. Vzhledem k tomu, že uzavřená smlouva byla absolutně neplatná, nebyla žalovaná smluvně zavázána ke smluvním povinnostem, zejména k úhradě ve smlouvě uvedených poplatků. Soud má za prokázané, že právní předchůdce žalobce poskytl žalované částku 12.000,- Kč, tím žalované vzniklo bezdůvodné obohacení (plněním bez právního důvodu), které byla žalovaná povinna podle § 2991 odst. 1 vydat. Z tvrzení žalobce vyplývá, že žalovaná zaplatil částku 3.199,99 Kč. Soud proto žalované uložil povinnost vydat zbývající bezdůvodné obohacení ve výši 8.800,- Kč (částka poskytnutá 12.000,- Kč – částka žalovanou zaplacená 3.199,99 Kč) a pro zbývající požadované částky a úroky žalobu zamítl.
Vzhledem k tomu, že u nároku na vydání bezdůvodného obohacení není v občanském zákoníku určena doba splnění, je třeba vycházet z toho, že dlužník je povinen plnit bez zbytečného odkladu poté, co byl věřitelem k plnění vyzván (§ 1958 odst. 2 o.z.). V řízení nebylo prokázáno, kdy žalobce vyzval žalovanou k plnění, a proto soud u úroků z prodlení vycházel ze dne, kdy byla žalované doručena žaloba. Žaloba byla doručena dne 13.11.2024. Nárok se stal splatným 14.11.2024 a žalovaná se dostala do prodlení od 15.11.2024. Soud proto přiznal žalobci úroky z prodlení od 15.11.2024 v souladu s ust. nařízení vlády 351/2013 Sb., a pro zbytek požadovaných úroků z prodlení žalobu zamítl.
O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy měl-li účastník ve věci jen úspěch částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. Úspěch účastníka podle § 142 odst.1 o.s.ř. v řízení o zaplacení peněžité pohledávky se poměřuje i co do úspěchu ohledně uplatněného příslušenství (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 3.12.2015 sp.zn. 23 Cdo 2585/2015). Nejvyšší soud tento právní názor přijal ve shodě s nálezem Ústavního soudu sp.zn. I ÚS 2717/08 (pokud je předmětem civilního řízení vedle pohledávky též její příslušenství, je nutno při rozhodování o náhradě nákladů dle míry úspěchu ve věci zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství). Žalobce požadoval celkem částku 23.488,55 Kč (jistinu 10.535,30 Kč, částku 1.490,88 Kč, částku 217,- Kč, úrok z prodlení ve výši 612,69 Kč, úrok 9.075,- Kč, úrok z prodlení ve výši 15% ročně z částky 10.535,30 Kč od 7.12.2023 do 6.12.2024). Žalobci bylo ke dni rozhodnutí soudu přiznáno celkem 8.867,60 Kč (jistina – 8.800,- Kč + 67,60 Kč – úrok z prodlení ve výši 12,75% ročně z 8.800,- Kč od 15.11.2024 do 6.12.2024). Žalobce byl v řízení úspěšný v rozsahu 37,8%, tomu odpovídá úspěšnost žalované ve výši 62,2%. Poměr úspěchu tedy činí 24,4% ve prospěch žalované. Podle obsahu spisu žalované náklady řízení nevznikly, a proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově.
Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí.